Kontrolní práva vyhražená tichému společníku článkem 253 obch. zák. nemůže tento proti majiteli firmy uplatňovati cestou nespornou.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 11. října 1929 R I 604/29.
Krajský soud v Jičíně Firm 485/29.)
Tichý společník podal návrh k obchodnímu senátu krajského soudu, aby uložil majiteli firmy, by navrhovateli jako svému tichému společníku sdělil stabilisační bilanci pro rok 1926/1927, dále řádnou bilanci pro rok 1927/1928 a povolil jemu zároveň nahlédnouti do obchodních knih.
První soud, opíraje se o ustanovení čl. 253 obch. zák. návrhu vyhověl.
Majitel firmy stěžoval si do usnesení toho, avšak rekursní soud stížnosti jeho nevyhověl.
Nejvyšší soud vyhověl však dovolací stížnosti, zrušil obě nižší usnesení a odkázal navrhovatele s návrhem jeho na pořad práva.
Odůvodnění: Navrhovatel chce jako tichý společník uplatniti proti majiteli firmy kontrolní práva, zaručená tichému společníku podle čl. 253 obch. zák.
Jest otázkou, zda lze práva ta uplatňovati cestou nespornou, jak to činí navrhovatel, či zda jest opodstatněna výtka stěžovatele, že může se tak státi jen pořadem práva.
Nejvyšší soud sdílí názor zastávaný i v kommentáři Staub-Pisko ke čl. 40, čl. 160 § 3 a čl. 253 § 1 obch. zák., že jest kontrolní práva, zaručená tichému společníku ve čl. 253 odst. 2. obch. zák. uplatňovati pořadem práva.
Tato práva jsou rázu čistě soukromoprávního a nárokům takovým dostává se právní ochrany řádným pořadem práva, to jest procesním soudem, pokud zvláštní zákonné předpisy nepřikazují je vyříditi v nesporném řízení. Leč zákon nečiní takové výjimky pro spory společníků ze společenského poměru. Zejména nelze usuzovati z okolnosti, že zákon ve čl. 40, 160 a 253 obch. zák. užívá slova »naříditi«, že spory takové by patřily před nesporného soudce. Forma, zda žaloba či žádost, jest naopak závislá na právním důvodu, o nějž se nárok opírá. Žádá-li se za sdělení knih a sdělení bilance mimo rozepři, jak jest tomu i v daném případě, dlužno nárok tento uplatňovati stejně jako jiný soukromoprávní nárok žalobou.
Bylo proto dovolací stížnosti, uplatňující s hlediska § 16 nesp. pat. zmatečnost a patrný odpor rozhodnutí se zákonem, jako oprávněné vyhověti, napadené usnesení, jakož i usnesení prvého soudu zrušiti a uznati tak, jak se stalo.
r.