Rozhodnutí nejvyššího soudu.
Výklad § 107 nového směn. zák. č. 1/1928 sb. z. a n. ohledně směnek podepsaných bianco před 10. dubnem 1928, ale vyplněných (co do dne vystavení a platnosti) až po tomto dni, tedy již za účinnosti tohoto zákona.
Avalista, jenž podepsal před uvedeným dnem bez dodatku, ručí přece směnečně, jelikož závazek jeho vznikl dnem podpisu a nikoli až dnem, kdy směnka byla vyplněna.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 13. dubna 1929 Rv I 347/29.
Obchodní soud v Praze Cs II 60/28.)
V roce 1921 podepsal žalovaný B. nevyplněnou směnku vedle akceptanta A. jako rukojmí, avšak bez dodatku závazek rukojemský vyznačujícího. Směnka byla vyplněna, totiž opatřena datem vydání a datem splatnosti až v květnu 1928. Po té byla bankou zažalována proti akceptantu Aovi a spolužalovanému Bovi, kterýž poslednější namítal proti vydanému platebnímu rozkazu, že podepsal jako rukojmí, že však na směnce není vyznačen jeho rukojemský závazek a proto, jelikož směnka byla vyplněna již za účinnosti nového směnečného zákona, nemůže platební rozkaz proti němu obstáti.
První soud ponechal platební rozkaz v platnosti, jelikož podpis na směnku stal se již v roce 1921.
Soud stolice druhé platební rozkaz směnečný zrušil. Důvody: Žalovaný vidí nesprávné právní posouzení věci v tom, že první soud míní, že právní účinek a závaznost podpisu resp. spolupodpisu žalovaného B. dlužno posuzovati dle právního stavu, který platil v době podpisu, tedy v roce 1921 a nikoliv podle nového směnečného zákona.
Dle § 62 (2) nového směn. zák. musí býti směnečné rukojemství psáno na směnce a vyjádřeno slovy »jako rukojmí«
nebo jinou doložkou téhož významu a rukojmím podepsáno.
Dle § 107/3 směn. zák. platí ustanovení tohoto nového směnečného zákona také o směnečných prohlášeních, učiněných po účinnosti tohoto zákona, tedy po 10. dubnu 1928 (§ 110 sm. z.); platí tedy také o blankosměnkách, které byly doplněny po účinnosti nového zákona směn., třebas byly vystaveny před jeho účinností. Když je tedy nesporno, že směnka v roce 1921 opatřená in bianco podpisy směn. dlužníků byla vyplněna datem vydání a datem splatnosti až po 10. dubnu 1928 a nebyl při podpisu spolužalovaného Ba vyznačen jeho závazek rukojemský, pak jako nevlastní směnečný rukojmí ručí B. nikoli směnečnoprávně, nýbrž obecnoprávně, a to subsidiárně a bylo proto odvolání jeho vyhověti a vydaný proti němu směnečný platební příkaz zrušiti.
Nejvyšší soud na dovolání žalující banky obnovil rozsudek první stolice.
Důvody: Dovolání žalobkyně opřenému jen o dovolací
důvod § 503 č. 4 c. ř. s. nelze odepříti oprávnění.
Jde jen o otázku zda pouhý podpis žalovaného Ba na žalobní směnce bez jakékoliv doložky vyznačující rukojemství může vzhledem k ustanovení druhého odstavce §u 62 směn. zák. ze dne 13. prosince 1927 č. 1 sb. z. a n. z roku 1928 dosud ještě zakládati směnečné rukojemství, je-li nesporno, že B. podepsal směnku jako rukojmí (čl. 81 směn. řádu) již v roce 1921. Nový směnečný zákon byv vyhlášen dne 10. ledna 1928 nabyl účinnosti dnem 10. dubna 1928 (§ 110 sm. zák.).
Dle obecné zásady §u 5 obč. z. nutno míti za to, že ani směnečně právné normy nového zákona nepůsobí zpět na konkrétní právní poměry, které nový zákon zastihl a které zásadně zůstávají netknuty. Zůstanou tudíž zachována práva nabytá, avšak i právní účinky, které vzešly za působnosti dřívějších směnečných zákonů.
Odchylky od tohoto pravidla musily by býti vysloveny zákonem ať již výslovně, zjevně či skrytě.
Takové odchylky stanoví směnečný zákon v § 107 (3) a (4). Podle 3. odst. § 107 směn. zák. platí předpisy nového směnečného zákona také o směnečných úkonech a prohlášeních učiněných po účinnosti tohoto zákona při směnkách před jeho působností vystavených.
Připojení podpisu směnečného rukojmího jest směnečným prohlášením ve smyslu 3. odst. §u 107 směn. zák. Stalo-li se tedy, jako v tomto případě, již v roce 1921, bylo by jeho platnost a význam posuzovati zásadně dle cís. pat. z 25. ledna 1850 č. 51 ř. z. a nikoli dle nového směn. zákona, poněvadž k němu došlo před účinností tohoto zákona (§ 107/3) směn. zák. úsudkem z opaku) a bylo by nerozhodno, zda se snad některá jiná směnečná prohlášení nebo jiné směnečné úkony staly až po účinnosti nového zákona. Zůstal by tedy směnečný rukojmí i nadále směnečně zavázán, i když na směnce scházela doložka poukazující k rukojemství (§ 62 (2) sm. zák.).
Nejinak jest tomu, byl-li onen podpis rukojmího z doby před účinností nového zákona připojen na směnku tehdy ještě ve všech podstatných částech nevyplněnou a byla-li směnka doplněna teprve po 10. dubnu 1928, neboť směnečné prohlášení rukojmího pochází i tu z doby před účinností směnečného zákona a jest lhostejno, že se biancosměnka stala směnkou teprve dodatečnými vyplněním všemi podstatnými náležitostmi (§ 6 (2) směn zák.), o kterých, pokud byly připojeny po 10. dubnu 1928 platí ovšem předpisy nového směnečného zákona (§ 107 (3) sm. z ).
Skripturní akt na blankosměnce zakládá směnečný závazek, který závisí na potestativní podmínce, že bude směnka dodatečně vyplněna.
Splnění této podmínky, následné vyplnění směnky, se děje se zpětnou působností tak. jako kdyby bývala směnka vyplněna již v době kdy byl podpis na blankosměnce připojen (Grünhut I. Str. 443.).
Podpis žalovaného Ba jako rukojmího jest tedy, třeba byl přičiněn na bianco směnce, formálně i materielně platný. Že by bianko-směnka byla bývala doplněna bezprávně nebo proti úmluvě, nebylo ani tvrzeno.
Jest tudíž žalovaný B. ze žalobní směnky jako rukojmí směnečně zavázán a bylo rozhodnouti, jak se stalo.
r.