České právo. Časopis Spolku notářů československých, (). Praha: Spolek notářů československých
Authors:
Předpis §u 76 zákona ze 6. března 1906 č. 58 ř. z., dle něhož ke smluvnímu převodu závodního podílu na společnosti s ručením obmezeným se společníka na určitou osobu třetí jest potřebí formy notářského spisu, jest dán výhradně jen v zájmu společnosti samé. Ujednaly-li tedy strany ve skutečnosti jinou úplatu za postup ten, než jakou jen na oko pojaly do notářského spisu, platí tato skutečně smluvená cena dle § 916 druhá věta obč. zák., poněvadž plnění této úplaty týká se jen samotných stran a nikoli společnosti.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze 16. listopadu 1928 Ro I 429/28. Krajský soud v Jičíně CK III 31/27.)
Žalobce převedl svůj společenský podíl na společnosti s ručením obmezeným žalované notářským spisem, jak předepsáno k platnosti převodu §em 76 zák. ze 6. března 1906 č. 58 ř. z. Ústně ujednáno bylo mezi stranami, že obdrží za to polovinu čistého jmění společnosti, a to, pokud lze předměty děliti, in natura, jinak ve vyúčtovaných penězích. Do notářského spisu byla však pojata jako postupní cena 70000 Kč pouze na oko, a to jednak prý proto, že nebylo lze vzhledem na předpisy zákona o společnostech s ruč. ob. uvésti tam jako postupní cenu rozdělení majetku a jednak také, aby uspořeny byly poplatky, a proto udána byla cena nižší. Obdržev od žalované v notářském spise uvedenou částku, dožaduje se na ní žalobce další částky 52900 Kč, tvrdě, že skutečná hodnota postoupeného podílu o tuto požadovanou další částku obnos v notářském spise uvedený převyšovala a proto žalovaná jest povinna částku tu mu doplatiti.
Nižší soudy uznaly shodně, že uplatňovaný nárok žalobní co do svého právního důvodu pozůstává po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání strany žalované. Důvody: Dovolání, opřenému jen o dovolací důvod č. 4 §u 503 с ř. s. nelze přiznati oprávnění.
Mezi stranami není sporno, že notářským spisem z 25./6. 1926 převedl žalobce svůj závodní podíl, který mu té doby jako společníku společnosti X s ruč. obm. příslušel, na žalovanou, a že tato podíl onen touto smlouvou převzala. Tím bylo učiněno zadost předpisu §u 76 zákona ze 6. března 1906 č. 58 ř. z., dle něhož k převodu závodních podílů právním jednáním mezi živými třeba notářského spisu, neboť účelem tohoto zákonného předpisu jest, aby způsobem zvláště význačným bylo zjištěno, že podíl přešel se společníka na určitou osobu třetí. Jaké vzájemné plnění si strany vyhradily, jest již otázkou podružnou. Jestliže tedy vůle stran směřovala k převodu podílu a tento byl uskutečněn notářským spisem, nemá pro platnost této úmluvy významu, že strany ohledně přejímací ceny prohlásily něco jiného než skutečně obmýšleno jen za tím účelem, aby ušetřily na poplatcích.
V této části platí tedy zásada §u 916 2. věta obč. z., dle níž projev vůle stran, jímž mělo býti zakryto jiné jednání, jest posuzovati dle pravé jeho povahy, tudíž že, jak nižší soudy zjistily, úplatou neměla býti částka 70000 Kč v notářském spise vytčená, nýbrž že žalobce měl od žalované za postoupený svůj podíl dostati polovinu jmění společnosti, a to, pokud lze předměty děliti, in natura, jinak ve vyúčtování v penězích.
Nebylo tedy závady, aby nižší soudy po této stránce co do způsobu vzájemné úplaty nepřihlížely k předběžné smlouvě žalobcem sepsané, i když se jí nedostávalo formy notářského spisu. Poněvadž pak k ujednání co do převodu podílu došlo v předepsané formě a otázka vzájemného plnění nedotýká se zájmu společnosti, nýbrž toliko smluvníků samých, jest plně odůvodněna i pasivní legitimace žalované.
Nehledíc k ustanovení § 937 obč. z., podle něhož povšechná neurčitá vzdání se námitek nemají účinku proti platnosti smlouvy, nemá významu okolnost, že se strany v notářském spisu úplně vzdaly práva smlouvě z jakékoli důvodu odporovati, poněvadž obě strany při ní trvají a jde jen o to, aby ujednání co do výše úplaty ve smlouvě předstírané bylo nahrazeno ujednáním skutečným (§ 916, 2. věta obč. z.).
Bylo-li zjištěno, že žalobě za postoupený podíl přísluší úplata rovnající se polovici celého společenského jmění, je dán tím podklad k cifernímu určení této úplaty, k němuž dojde konečným rozsudkem. Dovolání je tudíž bezdůvodné.

r.
Citace:
Předpis §u 76 zákona. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 2, s. 25-26.