Dr. A. von Staff: Das Schiedsgerichtsverfahren nach dem heutigen deutschen Recht. — Berlin 1026. Carl Heymanns Verlag. 8'b Stran 333. Cena (brož. 15.—, váz. 16.— RM.) neuvedena. — Podle předmluvy spisovatelovy má tato kniha býti příručkou pro rozhodčí soudce a strany v rozhodčím řízení. Než obsáhlým zpracováním tématu a zejména početné literatury stává se též cennou příručkou pro teorii. Počíná výkladem historického vývoje rozhodčí smlouvy a rozhodčího řízení. Na to uvádí jedntlivé druhy rozhodčích soudů a to včetně rozhodčích soudů vyskytujících se v rávu veřejném. Spisovatel velice obšírně pojednává o rozdílu mezi rozhodcem a smírčím (arbitrator). Jeho vývody jsou celkem správné, ačkoliv mohl rozlišení to snadněji odůvodnit, kdyby na místě »rávního poměru« u rozhodce a »okolností« u smírčího, vyšel z pojmu povinnosti. Máme za to, že rozdíl mezi oběma se dá daleko spolehlivěji vystihnouti tím, že rozhodce rozhoduje o sporné povinnosti a jeho výrok jest tedy normou, kdežto smirčí (Schiedsgutachter) rozhoduje jen spornou otázku skutkovou a jeho výrok jest tedy pouhým empirickým úsudkem. Následuje pak obšírné pojednání o smlouvě o rozsudím. Po všeobecných výkladech o účelu a poslání rozhodců v hospodářském a obchodním styku přistupuje spisovatel k jednotlivým ustanovením rozhodčí smlouvy. Důležitý rozdíl práva německého proti našemu spočívá v tom, že německé právo nevyžaduje vždy písemné formy pro smlouvu o rozsudím, nýbrž jen v některých případech. Kapitola o úřadu rozhodčího soudce pojednává hlavně o smlouvě rozsudího se stranami (receptum arbitrii), o jejím uzavření a zrušení. Správně spisovatel pokládá rozhodce za soudce, totiž za orgán povolaný k výkonu soudnictví, a dokládá to zejména jeho trestní odpovědností podle něm. práva, již tento má vedle odpovědnosti civilní. Vlastnímu řízení rozhodčímu jest věnována pátá hlava spisu, jež vhodně doplňuje sporá ustanovení zákona. V této části jest kniha psána hlavně s ohledem na potřebu laiků. Pojednáni o rozhodčím výroku bere zřetel hlavně na jeho materielní obsah a zabývá se otázkou, jaké normy má rozhodce aplikovati, na což odpovídá, že hlavně normy morální vedle norem právních. Výklady ovšem se nesou v duchu panující procesní teorie německé, ačkoliv spisovatel látku vědecky založeným výkladem neprobírá a nevyslovuje se pro žádný z dotčených směrů vědeckých. Praktická potřeba právníků i neprávníků jest vůdčí zásadou též dalších kapitol o součinnosti, státních soudů v rozhodčím řízení, o prostředcích opravných a o nákladech řízení. V závěru oceňuje spisovatel význam rozhodčího řízení a jeho jednotlivých druhů a, vyslovuje se pro jeho další zákonné vybudování, Ke spisu připojený text §§ 1025—1048 c. ř. s. pro říši něm. zvyšuje praktickou upotřebitelnost díla, jež jest hlavně praxi určeno a nelze pochybovati o tom, že jí také dobře poslouží. Dr. Gerlich.