Čís. 4609.

Nalézací soud jest vázán (§ 267 tr. ř.) návrhy obžalobcovými jen potud, že nesmí uznati obžalovaného vinným skutkem, k němuž obžaloba původně nesměřovala a na nějž nebyla při hlavním přelíčení rozšířena, kdežto jinak není soud podle § 262 tr. ř. vázán ani označením činu v obžalobě, ani návrhy obžaloby (obžalobce) na použití určité trestné sazby nebo rozsahem skutečností obžalobou v příčině trestní sazby uplatňovaných, nýbrž vynese — nenastaly-li předpoklady § 261 tr. ř. (příslušnost porotního soudu) — rozsudek podle svého právního přesvědčení, bera za podklad skutečnosti, jež pokládá za prokázány, po případě vedle nebo na místě skutečností obžalobou uplatňovaných. Třebaže obžalobce odůvodnění (návrh) obžaloby pro zločin podvodu, uplatňující škodu 2000 Kč převyšující, nepřizpůsobil změně § 203 tr. zák., nastalé zákonem čís. 31/1929, vydaným po právomoci obžaloby, byl soud po případě povinen uvažovati, nejsou-li dány i nyní předpoklady oné trestní sazby (nepřevyšuje-li škoda i 20 000 Kč).
(Rozh. ze dne 31. ledna 1933, Zm I 937/31-2).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 27. června 1931, pokud čin obžalovaných, kteří byli uznáni vinnými zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 201 a) tr. zák. nebyl podřaděn pod ustanovení § 203 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný ve výroku o trestu obžalovaným uloženém a ve výrocích s tím souvislých a věc vrátil soudu první stolice, by ji v tomto rozsahu znova projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek v odsuzující části, pokud čin obžalovaných nebyl podřazen pod ustanovení § 203 tr. zák. a uplatňuje důvody zmatečnosti podle čís. 5, 9 b), 9 c), 10 § 281 tr. ř. Jest zřejmé, že stížnost napadá výrok rozsudku o trestu obžalovaných, a že proto stížnost je na scestí, dovolává-li se zmatečných důvodů čís. 9 a), 9 b), 9 c) a 10, které se vztahují výlučně k výrokům o vině. Avšak důvodnou jest stížnost s hlediska čís. 5 § 281 tr. ř. Obžaloba — podaná 16. března 1925 — uplatňovala, že dotčenými zažalovanými skutky měli oklamaní zákazníci š-ské spořitelny a vkladatelé této spořitelny utrpěti škodu 200 a 2000 Kč převyšující a skutečně utrpěli škodu daleko vyšší 2000 Kč, a žádala, by byl obžalovaným vyměřen trest podle § 203 tr. zák. za použití čl. I § 1 zák. z 12. prosince 1923, čís. 259 sb. z. a n. Po právomoci obžaloby bylo ustanovení § 203 tr. zák. zákonem ze dne 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n. změněno tak, že trestní sazba tam stanovená má nyní místo jen, převyšuje-li částka nebo hodnota toho, co si pachatel zločinem (podvodem) anebo třeba podvody přisvojil anebo k čemu jeho úmysl směřoval, částku 20 000 Kč, takže týmž předpokladem je vázáno i použití trestní sazby těžkého žaláře od 1 roku do 5 let, vstupuje-li tato trestní sazba podle čl. I § 1 zák. z 12. prosince 1923, čís. 259 sb. z. a n. — viz i § 21 zák. z 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n. — na místo trestní sazby stanovené § 203 tr. zák. Této změně zákona ovšem veřejný obžalobce své návrhy, přesněji odůvodnění svých návrhů nepřizpůsobil. Než opomenutí obžalobcovo nezprostilo nalézací soud povinnosti uvažovati o tom, jsou-li nebo nejsou-li dány předpoklady trestní sazby § 203 tr. zák. a čl. I § 1 zák. čís. 259/1923, a pakliže je zjistí, použíti na souzené skutky této trestní sazby. Nehledě k tomu, že obžalobce na svém návrhu, by byl trest vyměřen podle této trestní sazby, nic nezměnil, je nalézací soud návrhy obžalobcovými podle § 267 tr. ř. vázán jen potud, že nesmí uznati obžalovaného vinným skutkem, k němuž obžaloba původně nesměřovala a na nějž nebyla při hlavním přelíčení rozšířena, kdežto jinak není soud podle § 262 tr. ř. vázán ani označením činu obžalobou uvedeným, tím méně návrhy obžalovacího spisu nebo vůbec návrhy obžalobce na použití určité trestní sazby, nebo dokonce rozsahem skutečností obžalobou v příčině trestní sazby uplatňovaných, nýbrž vynese — nenastaly-li předpoklady § 261 tr. ř. (příslušnost porotního soudu) rozsudek podle svého právního přesvědčení, bera za podklad skutečnosti, jež pokládá po případě vedle nebo na místě skutečností obžalobou uplatňovaných za prokázány (srov. nález čís. 3199 sb. n. s.). Dospěl-li tedy nalézací soud ku přesvědčení, že obžalovaní byli si vědomi, čili že jim bylo známo, že ... může nastati škoda 2000 Kč značně (daleko) převyšující, bylo jeho povinností, by uvažoval i o tom, nepřevyšuje-li částka nebo cena toho, co si ten který pachatel nebo třeba několik spolupachatelů zločinem přisvojilo, po případě k čemu jeho neb jejich úmysl směřoval, 20 000 Kč, třebaže nebyla — jak uvádí rozsudek — obžaloba v tom směru opravena a zněla jen na škodu 2000 Kč nebo třeba daleko přes 2000 Kč. Opomenutím úvah a zjištění onoho směru stal se rozsudek nejasným ohledně skutečnosti, na které závisí určení trestní sazby, tedy skutečnosti rozhodné, a tím ve výroku o trestu obžalovaných zmatečným podle § 281 čís. 5 tr. ř.

Citace:

Čís. 4609. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 75-77.