Z exekuční prakse. Vymáhající Strana B. S., dělnice v B., požívající práva chudých, podala u okr. s. ve V. žádost za povolení exekuce nucenou dražbou pro svoji vykonatelnou pohledávku, zjištěnou zást. právem ve vložce č. 227 poz. kn. kat. území Ž., uvádějíc v žádosti, že žádá uctivě, aby z řečené vložky byl jí na základě uděleného práva chudých vyhotoven knih. výtah a připojen ke spisům a navrhujíc pak povolení oné dražby. Okr. s. ve V. žádost tuto zamítl s odůvodněním, že »k návrhu není přiloženo listinné osvědčení uvedené v § 133 civ. ř. s. č. 1 a 2, spočívající v předložení úředního výpisu z poz. knihy«. Žádost za vyhotovení knih. výpisu soud nijak nevyřídil. Vymáh. strana podala do tohoto usnesení stížnost, v níž poukazovala na to, že přece v návrhu výslovně žádala, aby knih. výtah byl vyhotoven a přiložen ke spisům, že přece se tím nestalo nic jiného, než že byly v jednom podání spojeny dvě žádosti, což je přípustné, a že je to také v zájmu rychlého vyřízení věci a že přece snad nevyžaduje žádný formální předpis toho, aby vymáh. strana žádala zvláštní žádostí nejdříve o vyhotovení úřed- ního výtahu, aby ten výtah byl soudem právnímu zástupci zasílán a tímto teprve se žádostí o povolení exekuce témuž soudu opět vracen, když vše to může býti mnohem rychleji a jednoduše vyřízeno tím, že soud dá knih. oddělení příkaz, aby žádaný knih. výtah vyhotovilo a předložilo s knih. žádostí, která přece také do knih. oddělení musí jiti. Mimo to uplatňovala vym. strana ve stížnosti, že nepředložení knih. výtahu neopravňovalo soud I. instance k zamítnutí žádosti, nýbrž nejvýše k tomu, aby soud vyzval vym. stranu k předložení chybějícího osvědčení, ježto by šlo jen o for- mální nedostatek (§ 84, 85 civ. ř. s. a § 78 ex. ř.), dovolávajíc se rozhod. nejv. s. 9040 sb. n. s., kdež výslovně se praví, že ustanovení § 133 č. 1 a 2 ex. ř. sice ukládá vym. věřiteli navrhujícímu, aby byla povolena nucená dražba, by předložil listinná osvědčení v ustanovení tom uvedená, ale že nesplnění té povinnosti při podání návrhu nemůže zavdati důvodný podnět, aby exekuční návrh byl pro tento formální nedostatek zamítnut, an zákon (§ 844 a 85 c. ř. s. a § 78 ex. ř.) ukládá soudu, aby z úřední moci nařídil odstranění formálních vad, což platí, jak to sluší podle předpisů § 171 jedn. ř. usuzovati, ve příčině uvedených povinností vymáhajícího věřitele. Kr. s. v P. tuto stížnost však zamítl s odůvodněním, že připojení listinného osvědčení podle § 133 jest podmínkou pro povolení nucené dražby a že nelze nedostávající se podmínku tuto nahraditi tím, že by se v exekučním návrhu současně žádalo za vydání tohoto listinného osvědčení. V dalším pak rekur. soud v přímém opaku toho, co uvádí nejv. soud ve svrchu citovaném rozhodnutí, praví doslovně: »Nelze také tvrditi, že nedostatek listinného osvědčení je formální vadou návrhu — jak to učinil nejv. soud v rozh. č. 9040 Sb. Vážného, vždyť ve smyslu ustanovení § 135 ex. ř. poznámka, že dražební řízení bylo zahájeno, má určité následky jak pro budoucí nabyvatele nemovitosti, tak i pro věřitele, pro něž tato poznámka byla vykonána, pro přednost práva k uspokojení, které vym. věřitel má, rozhodna jest doba, ve které žádost za výkon poznámky došla knih. soudu, anebo — je-li knih. soud povolán sám dražbu povoliti, doba, kdy podán byl návrh na dražbu ( § 29 ob. zák. knih.) — vrácením návrhu k doplnění poškozovány by byly práva oněch věřitelů, kteří návrh podají v mezidobí po vrácení návrhu předešlého věřitele k opravě — avšak úplný — tomu nelze dovoliti v zájmu priority v poz. knize — a kromě toho brání tomu ustanovení knih. zákona, že o návrzích dlužno rozhodnouti bez předběžného šetření (§ 95 knih. z.) (viz Neumannův Komentář k exekučnímu řádu z r. 1906 k § 133 ex. ř.).«
Pozn. zas. K tomu podotýkám, že pohledávka vymáhající strany byla již na pozemcích povinné strany dříve nuceným zřízením zástavního práva zjištěna, takže poznámka zahájení dražebního řízení neměla na prioritu práv vymáhající strany vůbec žádného vlivu. Případ je také ilustrací k tomu, jak přes stálé mluvení o přetížení soudů si tyto samy přidělávají práci, nehledě k tomu, že přidělávají práci i advokátům pracujícím zadarmo v případě, jako je výše uvedený, když jsem vymáhající stranu zastupoval na právo chudých jakožto zástupce ustanovený advokátní komorou.