Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 60 (1921). Praha: Právnická jednota v Praze, 400 s. + příloha
Authors:

K otázce, pokud jsou soudy povinny z moci úředm opatřiti doklady o vlastnictví žadatele o dobrovolnou dražbu § 2. č. 5 a 269 nesp. pat.)


Likvidátor veřejné společnosti žádal o dobrovolnou dražbu
továrny s příslušenstvím, která v bilancích firmy byla jako
majetek společnosti vykazována a tedy tvoří jmění společnosti;
dokladů o vlastnictví firmy nepředložil.
Dle knihy pozemkové jsou mimo jednu nemovitost zapsáni
za vlastníky ostatních těles jednotliví společníci stejným dílem.
Soud prvé stolice zamítl žádost, poněvadž neměl jiného podkladu pro otázku vlastnického práva mimo zápis v knize pozemkové, který však nesouhlasí se žádostí.
Stížnost opírá se o § 2. č. 5 nesp. pat. a tvrdí, že soud měl z úřední moci vyšetřiti okolnosti potřebné k rozhodnutí (vyslýchati strany, jiné osoby věci znalé, po případě znalce). K stížnosti přikládá opis poslední bilance z 30. června 1918, ve které jsou továrna i dělnické domky zapsány mezi aktivy společnosti.
Bilance nemá podpisy společníků.
Stížnosti vyhověno nebylo z těchto důvodů: V odpor vzatým usnesením byla žádost stěžovatelova o dobrovolnou dražbu
nemovitostí firmy zamítnuta z toho důvodu, že neobmezené vlastnictví firmy k těmto nemovitostem nebylo prokázáno. Není pochyby o tom, že tyto nemovitosti staly se dle čl. 91 obch. z. vlastnictvím firmy, jestliže byly — patřivše dříve některému společníku — pojaty do inventáře společnosti opatřeného podpisem všech společníků. Ale navrhovatel měl povinnost dokázati soudu tyto okolnosti. Bilance stěžovatelem teprve se stížností předložená nepodává spolehlivý doklad o těchto okolnostech, poněvadž obsahuje jen všeobecná označení »dělnické domy« a »továrna«; z toho nelze ještě odvoditi, že tyto nemovitosti jsou totožny s uvedenými knihovními tělesy.
Stěžovatel odvolává se na § 2. odst. 5 nesp. pat., že soudy
nemají působiti stranám škody pochybovačností a úzkostlivostí,
nýbrž mají rozhodné okolnosti vyšetřiti z moci úřední. Tím však
není řečeno, že strany nepotřebují vůbec své návrhy odůvodňovati
a opatřiti potřebné doklady. Naopak nemá soud dle § 2. odst. 10 pat. zanedbati opatrnosti k jistotě svojí i účastníků. Povolení dobrovolné dražby s vyvolací cenou 2 000 000 K jest opatření tak důležité a odpovědné, že soud plným právem může žádati, aby
mu byl nutný podklad prokázán a zvláště vlastnictví jasně dokázáno. Uvedená knihovní tělesa nejsou v pozemkové knize připsána firmě; navrhovatel měl soudu prokázati, že přes to přešla
do vlastnictví firmy. To mohl snadno učiniti, předloživ inventář
a po případě jiné listiny. Škodou (§ 2. č. 10 pat.) rozumí se škoda materielní a nikoliv škoda vzniklá zamítnutím návrhu nedostatečně instruovaného.
Nejvyšší soud do volací stížnosti nevyhověl z těchto důvodů:
Dle § 269. nesp. pat. dlužno v žádosti za dobrovolnou dražbu nemovitostí vykázati, že osoba prodávající tyto nemovitosti jest jejich vlastnicí. Stěžovatel však nepodal tohoto výkazu ani v první stolici ani při podání rekursu ani při vznesení dovolacího rekursu, ač na tento zákonný požadavek byl upozorněn oběma nižšími soudy. Vzhledem na jasné znění § 269. nesp. pat. tyto soudy nebyly povolány k tomu, aby z moci úřední opatřily potřebné výkazy, a to tím méně proto, poněvadž stěžovatel ani netvrdí, že jemu to možno není, a neučinil za tím účelem žádného návrhu. Následkem toho soudy nižší neměly ani potřebného základu, aby podle § 2. č. 5 jmen. pat. zahájily vhodné šetření o tom, zdali firma jest vlastnicí nemovitostí, jehož dražba má býti předsevzata.
Dle posledních slov § 2. č. 5 nesp. pat. jest ovšem soud povinen vyzvati v řízení nesporném strany, by předložily všecky listiny k bližšímu objasnění; ale tomuto zákonnému předpisu vyhověly nižší stolice již tím, že ve svých usneseních upozornily žadatele na jeho povinnost podali výkaz o vlastnictví k nemovitostem, jež mají býti v dražbě prodány. Rekursu ani dovolacího rekursu nebylo vůbec potřebí; stačilo původní žádost znovu předložiti u soudu prvé stolice spolu s potřebnými doklady, neboť ustanovení § 411. c. ř. s., dle něhož nelze znovu uplatňovati pořadem práva nárok, o němž bylo soudním rozsudkem již právoplatně rozhodnuto, nevztahuje se na soudní usnesení vydané v této právní věci řízení nesporného.
Nejsou tedy souhlasná usnesení soudů nižších zřejmě nezákonná a dovolací rekurs nemá opory v § 16. nesp. pat.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne
18. května 1920, čj. R I 288/20. Dr. J. Koutský.
Citace:
K otázce, pokud jsou soudy povinny z moci úřední opatřiti doklady o vlastnictví žadatele o dobrovolnou dražbu.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 2, s. 69-71.