Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 60 (1921). Praha: Právnická jednota v Praze, 400 s. + příloha
Authors:

Předpis § 1497 obč. z. platí nejen o lhůtách promlčecích, ale i o lhůtách propadných, Lhůta jest dodržena jen tehdy, byla-li žaloba podána u soudu příslušného.


Dle podacího razítka okresního soudu v Ú. došla žaloba
do podatelny tohoto soudu dne 29. července 1919. Tvrdí-li dovolatel přes to, že žalobu podal u řečeného soudu dne 28. července 1919 (tedy v poslední den lhůty), lze tomu rozuměti tak,
že tento den byla podána žaloba na poštu. Při tomto, arciť velice
blahovolném výkladu stavu věci, byla ovšem žaloba u lidového
soudu podána včas, poněvadž dle § 5 zákona o lidových soudech ze dne 28. května 1919, č. 299 sb. z. a nař., doba poštovní dopravy se do propadlé šestinedělní lhůty nečítá. Než přes to právem odmítly obě předchozí stolice žalobu jako opožděnou. K zachování lhůty jakož i k přerušení uplynutí lhůty stačí ovšem, že žaloba byla na soudě podána (§ 232 odst. 1 c. ř. s.). Předpokládá se však, že žaloba byla podána na soudě příslušném, aťsi ostatně byl soud příslušným po samém zákonu, anebo stal se příslušným následkem toho, že bez námitky věc projednal. Vznesena-li žaloba na soud nepříslušný a tímto odmítnuta právoplatně pro nepříslušnost, není podáním žaloby spor zahájen a nepřivodí se účinky vytčené v § 232 c. ř. s. Zákon ustanovuje o promlčení výslovně, že považuje se za nepřerušené, byla-li žaloba pravoplatným výrokem prohlášena za nemístnou (unstatthaft) § 1497 obč. z. Tímto výrokem míní se zajisté nejen výrok o věcné neopodstatněnosti, nýbrž i procesuální nepřípustnosti žaloby, tudíž zejména též výrok naznačený v § 43 j. n., pokud se týče v §§ 240 a 261 c. ř. s. Předpis § 1497 obč. z. jedná arciť o lhůtách promlčecích, platí však v naznačeném směru alespoň obdobné i pro lhůty propadné, poněvadž o těchto zákon po této stránce se nevyslovuje a § 232 c. ř. s. nakládá stejně i s lhůtami promlčecími i s lhůtami propadnými. Nelze konečně nechati bez povšimnutí, že zákonodárce sám čeliti chtěl nebezpečí, plynoucíma z toho, že žaloba podána byla u soudu nepříslušného. Odkázána-li totiž žaloba v případech § 261 posl. odst. c. ř. s. v doslovu novely na soud příslušný, nezruší se tím zahájení rozepře. Z tohoto předpisu a contrario vyplývá jednak, že v jiných případech zůstává při ustanovení § 43 j. n., jednak že v těchto případech pravoplatným odmítnutím žaloby pro nepříslušnost pominou účinky zahájené rozepře a ku věci hledí se tak, jako kdyby žaloba vůbec nebyla podána.
Jelikož žaloba podána byla u příslušného soudu obchodního — jednaloť se o částku větší než 10.000 K — až po šesti nedělích, kdy nárok již zanikl, byl žalobní nárok právem zamítnut.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 23. června 1920, Rv I 294/20. Kasper.
Citace:
Předpis § 1497 obč. z. platí nejen o lhůtách promlčecích, ale i o lhůtách propadných.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 3, s. 101-102.