První republikánský president vrchního zemského souduDr. Felix Scherl odchází na trvalý odpočinek. Odchod jeho s místa tak důležitého, na něž byl dosazen revolučním Národním výborem dne 28. října 1918, vyznívá hodně — nerepubliikánsky. Jak se v denních listech dočítáme, nestal se odchod jeho dobrovolně. Byl dán na odpočinek — doslovně. Při plné síle tělesné i duševní — to zaráží, uváží-li se, jak justiční správa zápasí s nedostatkem sil soudcovských. President Scherl byl znám svou vlídností, bystrostí ducha, jasnou myslí, jež nedovedla zarmoutiti a dovedla velmi často chmury druhých rozptýlit, dobrotou srdce, svou přímostí a spravedlností. Nepříjemnosti a rozpaky, do nichž byl za svého úřadování často přiváděn, odbýval nanejvýše sžíravým vtipem. A při tom všem byl dobrým Čechem, což — na rozdíl od mnohých — neohroženě osvědčoval i za vlády rakouské, jejímuž horlivému služebníku — svému předchůdci Wessely-mu— stával se v personálním senátě často nepohodlným, takže posléze byl z něho vůbec odstraněn. To všechno mají právníci čeští v živé a vděčné paměti — a ptají se marně, proč byl tento muž vládou republikánskou tak nápadným a nešetrným způsobemse svého úřadu odstraněn. Věc bude nutno přivésti v zákonodárných sborech na přetřes. Panu presidentuScherlovi činíme jedinou výtku: že výzvy, žádáti do výslužby, uposlechl a tím svůj odchod — vlastně svoje odstranění — zbytečně usnadnil. Přes to ale přejeme mu ze srdce, aby svého — byť ne dobrovolného — odpočinku ve zdraví dlouho užíval.