Neudržitelné poměry u soudů. Stále víc a víc proniká do širší veřejnosti krise, jež ovládla naše soudnictví; krise tato stále roste, neobmezuje se jen na příslušníky stavu soudcovského, nýbrž zasahuje už velmi citelně i osoby u soudů právo hledající. Stav, jenž mladší generaci právnické byl znám jen z vypravování jako něco, co nemůže se vůbec vrátiti — ten stav dlouholetých procesů civilních se všemi jeho stíny vracíse nám v soudnictví naší mladé republiky při všech vymoženostech moderního práva procesního. A bez viny soudců! Ti činí, co mohou, napínají své síly na úkor svého zdraví, ale lavinaroste a hrozí naše soudnictví, na něž jsme bývalí za Rakouskatak hrdí, úplně zavaliti. Smutný obrázek o stavu soudnictvíu sbor. soudu, přinášejí »Soudc. listy« z prosince 1920. Nedostatek soudců a vzrůstající počet žalob opravdu sporných jsou příčiny krise. Následky její pak : ústní jedlnání o žalobě koná se až za půl roku i později — u zem. soudu v Praze nyní už seustanovují ústní přelíčení až na říjen — pak se k vůli důkazůmodročí na další půl roku (případy, kdy se při tomto druhém stáníbude moci vynést i rozsudek, nejsou, jak známo z prakse, pravidlem), následuje řízení opravné — a proces se vleče a vleče,strana oprávněná nemůže se dočkat splnění svého práva, stranynepoctivé si mnou ruce, mizí důvěra ve spravedlnost, právnímkřivdám dostává se nebezpečné podpory, spor nemohou velmičasto dokončiti tíž soudcové, ztrácejí se výhody přímosti i ústnosti atd. O nic lepší nejsou poměry u soudů trestních. Věru,zarmucující obraz! A je povinností justiční správy, aby nasadila opravdu vše, co by mohlo sloužiti alespoň k částečnémuodstranění zla. Justiční správa vypracovala a předložila osnovuo zvýšení ceny předmětu sporu u soudů okresních i u samosoudců soudů sborových — ale zákonodárné sbory se nemohou,jak se zdá, dostat k projednání osnovy, jež by zabrala tak asivšeho všudy — i s jednáním ve výboru — snad ani ne celouhodinu. Při trochu dobré vůle by to musilo jít.