Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 60 (1921). Praha: Právnická jednota v Praze, 400 s. + příloha
Authors:
= Právník, 60 (1921)
PDF

Právo žalobní z důvodu rozluky dle § 13. lit. e) pomine odpustením dle § 14. lit. c), uplyne-li delší doba. Zhýralý život se vztahuje jen na přítomnost (slova
„vede-li“), Manželství lze rozloučili též pouze pro hluboký
rozvrat.


Manželka žaluje nezvěstného manžela o rozluku; jako důvody uvádí zlé nakládání (lit. e), zhýralý život (lit. f), rozvrat
manželský (lit. h) a konečně nepřekonatelný odpor (lit. i). Manželství bylo uzavřeno v roku 1883 a manžel opustil svou manželku v roku 1888; manželka ani nežádala ani nežalovala o rozvod a teprve zákona o rozluce použila k úplné rozluce.
První stolice vyhověla žalobě a prohlásila manželství to za
rozloučení z viny manželovy z důvodů všech v žalobě uvedených. Druhá instance potvrdila sice první rozsudek, avšak vyslovila rozluku pouze z důvodu lit. e) (pro zlé nakládání) a lit. h)
(pro rozvrat), naproti tomu škrtla důvody rozluky zhýralého
života a nepřekonatelného odporu z těchto důvodů:
Odvolání obhájce svazku manželského jeví se však býti
oprávněným, pokud se obrací proti tomu, že prvý soud manželství žalobkyně a žalovaného rozloučil též v důvodů § 13 lit. f)
a i) shora uvedeného zákona, neboť pro nepřekonatelný odpor manželství rozloučiti lze jen, připojí-li se k žádosti za rozluku i druhý manžel, což se v našem případě nestalo; co se však týče zhýralého života, právem připomíná odvolatel, že dokázáno není, že žalovaný ještě v čas žaloby takový život vedl, což však žalobkyně učiniti se nepokusila. Že zákon vyžaduje k rozloučení manželství, aby žalovaný manžel ještě v poslední době zhýralý život vedl, vychází ze znění dotyčného ustanovení § 13 citovaného zákona, »vede-li zhýralý život«. Nestačí tedy, že žalovaný vedl zhýralý život před 31 lety.
Důvody: § 13 lit. f) a i) shora uvedeného zákona byly tudíž soudem první stolice v tomto případě neprávem jako důvody rozluky uvedeny.
Ježto však tu jsou důvody rozluky dle § 13 lit. e) a h) bylo odvolání vyhověti a rozsudek prvé stolice potvrditi.
I nejvyšší soud potvrdil rozluku manželství, avšak pouze pro hluboký rozvrat (lit. h), kdežto proti důvodu rozluky pro zlé nakládání vyslovil se z následujících příčin:
Pokud se týče uplatňovaného důvodu rozluky opětovného
urážení na cti a častého zlého nakládání, jest míti nepochybně za
to, že žalobkyně propustivši žalovaného před 31 lety bez jakékoliv námitky do ciziny, dala na jevo, že pro toto jednání nechce podniknouti proti němu ani cestou civilní ani trestní žádných kroků, že mu je tedy odpustila (§ 863 obč. z.). To dlužno usuzovati tím spíše, že po dobu 31 let také skutečně v tom směru ničeho nepodnikla. Pominulo tedy v tomto směru právo žalobní odpuštěním po rozumu § 14 lit. c) zákona ze dne 22. května 1919 č. 320 sb. z. a nař., a je proto zbytečno zabývati
se otázkou, zda pominulo i promlčením.
Nelze však dáti za pravdu dovolání, pokud ve příčině důvodu rozvratu manželství uvádí, že dlužno míti za to, že žalobkyně žalovanému odpustila, což odvozuje se z toho, že okolností,
které dle názoru obou nižších stolic důvod ten zakládají, sběhly
se již před 31 lety a že žalobkyně před účinností zákona ze dne 22. května 1919 č. 320 sb. z. a nař. z tohoto důvodu o rozvod manželství nežalovala. V té příčině poukazuje se na případné
důvody obou nižších stolic a dodává se, že není zákonného předpisu, který by ukládal manželi, jenž z důvodu rozvratu manželství se domáhá rozluky manželství, za povinnost, žalovati na rozvod manželství do jisté doby pod následky této domněnky a z pouhého fakta, že žalobkyně tak do platnosti zákona rozlukového neučinila, toho právem usuzovati nelze, zvláště když nebyly uvedeny jinaké okolnosti, které by úsudek takový odůvodňovaly (§ 863 obč. z.). Poukazuje-li dovolání v souvislosti se svými vývody o domněnce, že žalobkyně žalovanému odpustila, na možnost, že od té doby, co žalovaný odejel do Lipska, vede život pořádný, nemá to k otázce odpuštění pražádného vztahu. Zvláště když i v tom směru určitých skutečností neuvádí.
Slušelo tedy, poněvadž důvod hlubokého rozvratu jako důvod rozluky manželství trvá, dovolání obhájce svazku manželského jako bezdůvodné zamítnouti.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 19. října 1920, č. j. Rv 192/20.
Dr. Feigl.
Citace:
Právo žalobní z důvodu rozluky dle § 13. lit. e) pomine odpuštěním dle §14. lit. c, uplyne-li delší doba.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 2, s. 60-62.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).