Konají prodavačky v cukrárně převážně kupecké práce?

Naříkaným rozhodnutím vyslovilo se ministerstvo soc. péče v pořadí instancí, že Marie Franzová a Marie Klementová ve svém zaměstnání u stěžovatele podléhaly z těchto důvodů dle zákona ze dne 5. února 1920 č. 89 Sb. z. a n. pensijnímu pojištění, neboť: ,,Obě byly zaměstnány prodáváním cukrářských výrobků a dále připravováním zboží k prodeji, jako plněním různého pečiva, děláním šlehané smetany a pod. K uvedeným pracím jest zapotřebí určitého výcviku, pohotovosti a určitých znalostí, neboť prodáváno bylo zboží různého druhu, různých cen a jakostí a dlužno tedy práce ty hodnotiti jako práce kupecké, které zakládají podle § 1 odst. 2 lit. b) pens. zákona, pojistnou povinnost. Okolnost, že vedle prodávání zboží konaly jmenované též různé práce za účelem přípravy zboží к prodeji, jest nerozhodnou, neboť dle výsledku provedeného šetření nutno souditi, že účelem zaměstnání jich bylo prodávání zboží; vykonáváni různých prací přípravných bylo pouze doplňkem této jejich hlavní činnosti."
O stížnosti uvážil Nejvyšší správní soud toto: Žalovaný úřad opřel svůj výrok stran pojistné pensijní povinnosti Marie Franzové a Marie Klementové o § 1 odst. 2 lit. b) zák. ze dne 5. února 1920 č. 89 Sb. z. a n., hodnotiv činnost jejich jako kupecké služby ve smyslu zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. Stížnost tvrdí naproti tomu, že šlo vesměs o úkony, jichž vykonatelé se nepovažují za obchodní pomocníky podle zákona č. 20/1910, totiž o podřízené práce, jaké má na mysli § 1 odst. 2 tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud vykládaje pojem služby kupecké vyslovil již v nálezu ze dne 14. listopadu 1924 č. 19869/24, Boh. č. 4112/adm., že službou kupeckou podle zákona o obchodních pomocnících rozuměti je ony služby, jež vyžadují určitého výcviku, určité znalosti a pohotovosti, tedy toho, čemu v mluvě obchodní říká se kupecká zdatnost. V témž nálezu vysloveno, že ne každý živnostenský odbyt zboží je službou kupeckou, nýbrž že jí je pouze ten, jenž vyžaduje svrchu uvedené kupecké zdatnosti. Zda činnost toho kterého zaměstnance, jenž zboží prodává, oné kupecké zdatnosti vyžaduje či nikoli, je v každém konkrétním případě skutkovou otázkou, jejíž zodpovězení závisí na různých okolnostech faktických, jež nutno v jednotlivém případě vyšetřiti a zjistiti.
Na názorech v nálezu tom vyslovených setrval Nejvyšší správní soud i v tomto případě.
I žalovaný úřad vychází z právního názoru právě uvedeného a stížnost stanovisko to sdílí. Tvrdí jen, že práce, jež jmenované konaly, kupecké zdatnosti naprosto, nevyžadovaly.
Výsledky šetření dokazují, že Franzová a Klementová vedle prodeje zboží a přípravy jeho byly zaměstnány i pracemi jinými, nepochybně podřízenými (mytím a oprašováním obchodní místnosti, mytím nádobí a pod.). Vycházel-li žalovaný úřad ze zjištění, že zaměstnány byly jen prodejem a přípravou zboží, je zjištění to v rozporu se spisy.
Stěžovatel tvrdil dále již v řízení, že největší část pracovní doby Franzové a Klementové vyčerpávala se pracemi jinými než prodáváním, totiž uklízením, mytím nádobí a přípravou cukrovinek.
Obě jmenované vypověděly, že v létě byly asi polovicí, v zimě asi jednou třetinou pracovní doby zaměstnány prodáváním. Byl tu tedy mezi výpověďmi určitý rozpor, a uvedl-li žalovaný úřad, že dle výsledku šetření nutno souditi, že účelem zaměstnání obou jmenovaných bylo prodávání zboží a že vykonávání různých prací přípravných bylo pouze doplňkem této jejich hlavní činnosti, nemá zjištění to ve spisech dostatečné opory.
Dále je zřejmo, že v administrativním řízení nebyl vyšetřen rozsah obchodu stěžovatelova, zejména bylo-li v něm prodáváno skutečně zboží různého druhu, různých cen a různé jakosti v míře takové, aby mohlo býti usuzováno, že prodej jeho vyžaduje určitého výcviku, pohotovosti a znalostí. Vyšetřování toho bylo potřebí, když osoby v řízení slyšené souhlasně to popřely a nelze všeobecně tvrditi, že by v cukrářských závodech, každý, kdo při prodeji se účastní, pravidelně oné kupecké zdatnosti kupeckého pomocníka charakterisující měl potřebí.
Vady ty — totiž i rozpor se spisy i neúplnost vyšetření skutkové podstaty — jsou vadami podstatnými, jež brání Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumati zákonnost naříkaného rozhodnutí. Neboť teprve po vyšetření rozsahu a způsobu cukrářské živnosti stěžovatelovy mohl si žalovaný úřad získati podklad pro závěr, že к prodeji v jeho živnosti potřebovaly prodavačky jeho oněch vlastností, jež lze nazvati kupeckou zdatností a teprve srovnáním všech ostatních jimi konaných prací s činností prodavačskou bylo možno zjistiti, zda skutečně byla tato (pokud na základě doplněného šetření bude ji lze jako kupeckou hodnotiti) jejich činností hlavní a ostatní zřejmě podřízené práce jen činností vedlejší, zda tedy konaly práce převážně kupecké, což je rozhodným pro otázku jejich pensijní povinnosti.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti pro vady řízení.
(Nález ze dne 3. června 1927, č. 12077/27.)

Citace:

Konají prodavačky v cukrárně převážně kupecké práce?. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 400-401.