K §u 21 min. nař. č. 4790 z r. 1917. — Totožnost podniku. — Naříkaným rozhodnutím i stížností dovolávaný § 21 min. nař. č. 4790 z r. 1917 stanoví v odst. 3., že za nedoplatky pojistných příspěvků a legitimačních poplatků zodpovědným je nejen původní dlužník, nýbrž i každý, kdo toho kterého času je majitelem podniku (nástupce v podniku). Ohledně teto povinnosti posouditi se má totožnost podniku, pokud se týče okolnosti, provozuje-li nástupce podnik původního dlužníka, dle daných okolností. Dle tohoto předpisu jest předpokladem ručení nástupce v podniku za nedoplatky příspěvků nemocenských svého předchůdce, aby nástupce provozoval podnik původního dlužníka, t. j. totožnost v podniku po stránce objektivní. Otázku totožnosti podniku K. B. a podniku V. S. zodpověděl si žalovaný úřad
266 záporně vycházeje z názoru, že totožnost v podniku předpokládá nejen totožnost živnostenského odvětví, nýbrž i místa pracovních prostředků a řízení — jichž totožnost popřel — přikládal tedy rozhodující význam pro řešení otázky totožnosti podniku i jeho rozsahu a způsobu provozu. Tato hlediska pro posouzení totožnosti podniku považuje nejvyšší správní soud za správná, poněvadž nelze logicky mluviti o tom, že nástupce „provozuje podnik původního dlužníka“, jsou-li tu podstatné různosti v těchto, žalovaným úřadem vytčených kriteriích, t. j. v rozsahu a způsobu provozu.
(Nález Nejv. správ, soudu ze dne 8. března 1927, č. 4707/27.)
267