Pojistná povinnost chromolitografů.
Chromolitografové, kteří kreslí podle originálních předloh na litografický kámen plakáty, vignety, hlavičky účtů, nástěnné mapy místopisné atd., podléhají pens. pojištění. Žalovaný úřad právem hodnotil tuto činnost, která je v podstatě činností kresličskou, jako převážně duševní a nikoli jako činnost dělníka. Kresličská činnost pokládána byla již podle cís. nař. z 25. června 1914, č. 138 ř. z., za činnost převážně duševní (§1. ve spojení s § 1a), 4. odst.) a poněvadž zákon ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., pojem duševní činnosti nijak nevymezil, nutno míti za to, že po této stránce stojí na stanovisku norem dříve platných. Nutno tedy i za platnosti zákona č. 89/20 práci kresličskou jako duševní hodnotiti a to bez rozdílu, jde-li o činnost, kde kreslič obraz tvoří, neb kde kreslí dle přílohy mu dané. Při kreslení — třeba by i kresleno bylo dle předlohy — nejde o pouhou pohotovost ruční, t. j. ovládání tužky či toho, čím se kreslí — nýbrž podstatou činnosti kreslířské je duševní činnost, která nad onou ruční pohotovostí převládá. Pokud stížnost vytýká, že chromolitografové nejen na kámen kreslí, nýbrž i kámen leptají a jinak upravují, kterážto činnost prý je ryze manuelní, dělnická, nemohl Nejvyšší správní soud k této námitce přihlížeti, ježto o zaměstnancích, o které jde, nebylo v administrativním řízení nikdy a nikým tvrzeno, že by kromě kreslení na kámen ještě jinou činnost vyvíjeli a žalovaný úřad nerozhodoval a ovšem ani rozhodovati nemusel o otázce, v administrativním řízení na spor nevznesené, převládá-li u zaměstnanců, jichž spor se týká, tato činnost manuelní, či ona činnost duševní, kreslířská. Vycházeje z těchto úvah, zamítl Nejvyšší správní soud stížnost jako bezdůvodnou.
(Nález Nejv. spr. soudu ze dne 4. pros. 1926, č. 24991/26.)