NPD documents search: Sociální revue, 8 (1927) - Péče o válečné poškozence.

Péče o válečné poškozence.

(Podává Dr. Vojtěch Elsnic.)
Nárok na důchod předků. — Zemský úřad nepřiznal předku důchod po padlém synu. ježto šetřením bylo zjištěno, že předek má majetek a že má kromě padlého syna ještě jiné děti, jež k výživě jeho přispívají, takže se nedá důvodně předpokládati, že by byl zemřelý syn. k jeho výživě podstatně přispíval.
Ministerstvo sociální péče zamítlo stížnost do rozhodnutí zemského úřadu z důvodů napadeného výměru.
Stížnost proti rozhodnutí ministerstva sociální péče zamítl Nejvyšší správní soud z těchto důvodů:
Zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. činí v §u 25 nárok na důchod předků závislým na podmínce, že předek jest výdělku neschopný, a že osoba, od níž předek nárok odvozuje, podstatně přispívala k jeho výživě nebo že by tak činila, kdyby byla na živu. Tendencí tohoto zákona a novely k němu ze dne 25. ledna 1922; č. 39 Sb. z. a n., jest poskytnouti alespoň částečnou náhradu za újmu vzniklou úmrtím nebo výdělečnou neschopností živitele, ale jen tekráte, když poškozená osoba nezbytně potřebuje této částečné náhrady k ukojení existence. Existence nároku na důchod předků závisí podle §u 25 na splnění obou shora uvedených podmínek a na tom. že osoba nárok na důchod činící neměla majetku nebo příjmů zajišťujících jí potřebnou výživu. Okolnost, zdali osoba nárok na důchod činící měla dostatečného majetku anebo je-li výživa její dostatečně zajištěna, jest otázkou skutkovou.
V tomto případě měl úřad dostatečný podklad pro svůj závěr, že nejsou zde dány podmínky pro nárok na důchod předků ve správních spisech.
Dle zprávy notariatu v S. pozůstává majetek ze 4% jiter pozemků a z domu a obnáší příjem za samostatné hospodářské činnosti ročně 2000 Kč, dále má stěžovatelka mimo zemřelého syna Ondřeje a 14letou dceru Marii ještě 20letou. dceru Janu, 18letého syna Adama a 24letého syna Jana, kteří dle zmíněné zprávy přispívají k její výživě.
Vyslovil-li vzhledem k této skutkové podstatě žalovaný úřad, že nelze předpokládati, že zemřelý syn Ondřej podstatně stěžovatelku podporoval a také nelze předpokládati, že by ji podporoval i nyní, vycházel zřejmě z předpokladu, že výživa stěžovatelky jest zajištěna i bez podpory zemřelého syna a to vzhledem ke skutkovým okolnostem svrchu uvedeným.
Poněvadž Nejvyšší správní soud jest na skutkovou podstatu, o niž správní úřad svoje rozhodnutí opřel, vázán a neshledal vad v §u 6, odst. 2. zákona vytčených (což v daném případě se nestalo), slušelo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
(Nález Nejvyššího správ. soudu z 19. září 1927, č. 19149/27; srv. též nál. N. s. s. z 8. června 1926, č. 12104, off. sb. č. 5750-A, uveř. též v Soc. Revui roč. 1926, str. 425.)

Citace:

Péče o válečné poškozence.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 577-578.