K § 3, odst. 2. zákona č. 39/1922 Sb. z. a n. — Předpis tohoto ustanovení nečiní závislým započítání podílu válečného poškozence z příjmu jeho rodičů nebo předků na tom, aby válečný poškozenec žil s rodiči, resp. předky k jeho výživě po zákonu povinnými ve společné domácnosti. Rovněž pak nelze vzhledem k jasnému a striktnímu znění tohoto odstavce mezi členy rodiny, k nimž při zjišťování kvóty mající se započítati do příjmu válečného poškozence z příjmu jeho rodičů, resp. předků k jeho výživě po zákonu povinných má se hleděti, čítati též členy rodiny váleč. poškozence, neboť zákonná povinnost přispívati к výživě jich stíhá v prvé řadě váleč. poškozence, z kteréhož důvodu také zákon podle počtu těchto členů připouští zvýšení jeho příjmové hranice pro nárok na důchod, nýbrž možno hleděti toliko k těm osobám, к jichž výživě přispívati jsou rodiče, resp. předci válečného poškozence po zákonu v prvé řadě povinni, mezi něž ovšem nelze počítati členy domácnosti válečného, poškozence dotud, dokud po zákonu povinnost k jich výživě stíhá výlučně válečného poškozence. Že pak při stanovení podílu válečného poškozence na příjmu jeho rodičů, resp. předků, nelze z počtu osob, na něž se příjem po smyslu odst. 3. § 2 zákona č. 39/1922 rozvrhuje, vyloučiti osoby, o jichž příjem se jedná, tedy rodiče, resp. předky válečného poškozence, je vzhledem k tomu, co bylo již uvedeno, samozřejmé.
Zákon č. 142/1920 Sb. z. a n. jednaje v § 2 o hranici příjmové válečného poškozence pro jeho nárok na důchod, stanoví v odst. 2 zmíněného paragrafu, že do příjmu válečného poškozence započítává se příjem všech osob, k jichž výživě válečný poškozenec podle zákona jest povinen přispívati a jež s ním bydlí ve společné domácnosti, že by také ještě jiný činností válečného poškozence nepodmíněný příjem se započítávati měl při zjišťování poškozencova nároku na důchod a jeho výši, zákon v §u 2 a také ani v jiném nestanoví, nýbrž jedná v posl. odstavci §u 2 toliko o příjmu válečného poškozence, plynoucím z jeho činnosti hospodářské samostatné a nesamostatné a nařizuje, že příjem z nesamostatné hospodářské činnosti má se započítávati jen polovicí. Zákon č. 142/1920 doznal částečně změny zákonem č. 39/1922 Sb. z. a n. Změnou tou postižen byl též zmíněný již předpis §u 2 a to v tom směru, že jednak zvýšena byla hranice příjmu pro nárok na důchod, jednak vsunuto bylo doň jako odstavec třetí ustanovení již dříve uvedené, že totiž do příjmu válečného poškozence v případě, že má rodiče nebo předky, kteří dle zákona jsou povinni přispívati k jeho výživě, započítává se též onen díl příjmu rodičů nebo předků, jenž vypočten podle počtu členů rodiny by na něho připadl. Tímto předpisem doplňuje se sice ustanovení odst. 2 § 2 zákona o začítávání příjmu nepodmíněného činností válečného poškozence při stanovení jeho nároku na důchod, nedoplňuje se však předpisem tím jako součástí tohoto odstavce, jejž bylo by pak vykládati v souvislosti s ustanovením dřívějším, nýbrž jak o samostatným ve zvláštním odstavci umístěným předpisem, při jehož výkladu nelze se dovolávati ustanovení dřívějšího o započítání příjmu nepodmíněného činností válečného poškozence při zjišťování nároku jeho na důchod již také proto, že není zde předpokladem pro započítání příjmu zákonná povinnost válečného poškozence přispívati k výživě, jako je tomu v odst. 2 § 2, při započítání příjmu členu jeho rodiny, nýbrž naopak zákonná povinnost rodičů, resp. předků k výživě válečného poškozence. Nutno tedy při výkladu ustanovení v odst. 3 § 2 zákona č. 39/1922 hleděti toliko k jeho obsahu a znění.
(Nález Nejv. správ. soudu z 29. ledna 1927, č. 26792/26. — Srovnej též nález N. s. s. ze 7. října 1926, č. 20.003/26 v Sociální Revui, roč. 1926, str. 520.)