K výkladu § 395. tr. ř. Při přisuzování útrat není soud oprávněn zkoumati nutnost (potřebnost, účelnost) výkonů nebo prací advokátových, jez strana výslovně žádala.

Dle zmocnění stranou mu daného zastupoval advokát v L. tuto v její trestní věci u soudu v T. a na výslovnou její žádost intervenoval též při hlavním líčení. Toto konalo se odpoledne a druhého dne dopoledne měl týž advokát intervenovati u téhož soudu v jiné trestní věci. Proto v místě T. přenocoval, ježto kdyby byl chtěl — 96 —
se vrátiti do L., byl by přijel až po 10. hod večer a druhý den ráno by již okolo 5. hodiny musel z L. vyjeti, aby ku líčení do T. včas přibyl. Běželo o urážku na cti a při líčení věc skoněila smírem.
Poněvadž pak strana útraty advokáta zastupováním v T. mu vzniklé uznati nechtěla, žádal týž u okresního sondu v T. za jich určení, který stanovil je na 22 K 20 h s tím odůvodněním, že se čítají útraty zastoupení substitutem v T. bydlícím. (Beze všech bližších důvodů.) Přiřknul tedy vedle obvyklého v T. honoráře ještě jen poplatek za dva dopisy, kdežto všechny ostatní položky účtu advokáta, zejména i položky za hotová vydání advokátova, jako stravné, jízdné, nocležné, škrtl. A již těmito hotovými výlohami (stravné, nocležné, jízdné) byl výše přisouzený honorář 22 K 20 h takřka úplně vyčerpán, takže za práci, promeškání času atd. nezbylo nic.
Stížnost do usnesení tuto adjustaci Obsahujícího krajský soud v L. jako neodůvodněnou z důvodů prvního soudce zamítl.
Tak se stalo pravoplatným rozhodnutí, dle něhož advokát, který na žádost své strany tuto u cizího soudu zastupoval, nedostal za práci a takřka celodenní promeškání času honoráře. Na jeho zakročení podala generální prokuratura proti výše uvedeným usnesením stížnost k zachování zákona, které nejvyšší soud vyhověl, uznav, že usneseními těmi byl porušen zákon v paragr. 395. tr. ř.
Z důvodů:
V odpor vzatými usneseními byl porušen zákon v ustanoveních §. 395. tr. ř. potud, pokud nebyly uznány za nutné hotové výlohy, vzešlé dru. H. bezprostředním zastupováním při hlavním přelíčení u okresního soudu v T. a jím účtované (cestovné, zmeškání času, nocležné, stravné) a pokud dru. H. místo toho byly vyměřeny toliko v celku částkou 3 K 20 h za dva dopisy o substituci t-ským advokátem.
Byloť výslechy provedenými podle §. 395. tr. ř. zjištěno, že strana požadovala bezprostřední zakročení advokátní kanceláře dra. H. Bylo tudíž soudům, pokud přichází v úvahu poměr dra. H. k jeho vlastní straně, odňato oprávnění zabývati se zkoumáním nutnosti takového zastupování a soudové byli povinni dotyčné útraty drem. H. účtované vyměřiti. Stížnost podaná drem. H. byla odůvodněna a měly tudíž býti vyměřeny také útraty tam seznamenané. Bylo proto dlužno vyhověti zmateční stížnosti.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího jako kass. soudu ze dne 4. prosince 1912, č. j. Kr II 438/12-4.1
Dr. J. Hoffmann.

Pozn. zas. Pozoruhodná jest v této věci nejen různost právních názorů nižších a nejvyšší instance, ale i liberálnost, kterou nejvyšší soud ukazuje vůči »šetrnosti« nižších instancí. Shledává totiž porušení zákona i v tom, že nebyly přiznány výlohy dra. H. za nocovné, ač potřeba (nikoliv nutnost) přenocování nastala pouze následkem nahodilého stání, které se druhého dne ve věd jiného mandanta dra. H. v T. konalo a neměla by tedy míti takováto nahodilá okolnost na právní poměr mezi drem. H. a jeho stranou nijakého vlivu. Dle mého názoru by tedy dr. H. nárok na náhradu ani poloviny nocovného neměl.

Citace:

K výkladu § 395. tr. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 2, s. 121-123.