K §§ 1, 13, č. 1, odst. 2. a § 31 n. z. Uzavření pracovní smlouvy neznamená ještě vstup do zaměstnání (počátek zaměstnání) ve smyslu n. z. a nezakládá ještě pojištění, resp. členství u příslušné pokladny nemocenské. Zákon o nemocenském pojištění ukládá v § 31 odst. 1. zaměstnavatelům povinnost ohlásiti každou osobu, podrobenou pojištění, vstupující k nim do zaměstnání, nejpozději třetího dne od počátku zaměstnání. Již z obecného významu slova »zaměstnání« (srv. »zaměstnávati někoho«, »zaměstnávati se«) vyplývá, že výraz ten znamená nějakou činnost. Že význam, který mu přikládá zákon o nemocenském pojištění, není jiný, vysvítá z následující úvahy: Podle zásady, vyslovené v § 1, odst. 1., nastává pojištění pro případ nemoci již v důsledku předpisu zákona, t. j. ex lege konáním prací a služeb na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského, a osoby pojištění podrobené, t. j. podle citovaného § 1, vykonávající práce a služby stávají se podle § 13, č. 1, rovněž ex lege členy territoriálně příslušné okresní pokladny nemocenské, pokud nejsou pojištěny u některé z ostatních, v § 11 jmenovaných pokladen. Stanoví-li pak § 13, č. 1 v odst. 2. výslovně, že osoby tyto počínají býti členy tím dnem, kterého vstoupí v příslušné zaměstnání, nepraví tím nic jiného, nežli co již z citovaných ustanovení zákonných logicky vyplývá, t. j. že počátek členství spadá časově v jedno s počátkem pojistné povinnosti, jinými slovy, že dnem, kterého osoba pojištění podrobená, vstupuje do zaměstnání, jest onen den, kdy
276 u zaměstnavatele počíná konati práce a služby na podkladě poměru pracovního, služebního neb učňovského, anebo alespoň dává zaměstnavateli pracovní sílu k disposici a tento jí může disponovati. Pak nelze však jinak vykládati ani shora cit. ustanovení § 31, odst. 1.: (»počátek zaměstnání«), které obsahem svým se kryje s ustanovením § 13, č. 1, odst. 2. (»vstoupí do zaměstnání«), neboť i povinnost ohlašovací tu stanovená vztahuje se na osoby, podrobené pojištění tedy po rozumu § 1, odst. 1. ony, které vykonávají práce a služby v poměru pracovním, služebním a učňovském, čili jsou u zaměstnavatele zaměstnány. Opačný výklad vedl by k důsledkům, které by odporovaly znění a intencím zákona. Přijetí do práce, t. j. uzavření smlouvy pracovní, služební a učňovské samo o sobě nezakládá podle § 1, odst. 1. ještě pojištění, v důsledku toho ani členství u příslušné pokladny nemocenské, jež se vztahuje podle § 13, č. 1, odst. 1. jen na osoby pojištění podrobené, a ze stejného důvodu ani povinnost ohlašovací po rozumu § 31, odst. 1. Povinnost tato stihá zaměstnavatele podle výslovného znění předpisu zákona tehdy, když jde o osoby podrobené pojištění, t. j. vykonávající práce a služby, a jest pak třídenní lhůtu v § 31, odst. 1. počítati ode dne, kdy alespoň pracovní sílu svoji dali zaměstnavateli k disposici a tento jí mohl také disponovati.
(Nález nejv. správ. soudu ze 7./2. 1924, č. 2091/24.)
277