Výnos ministerstva sociální péče ze dne 5. července 1924, č. 21850/III/E o péči o nezaměstnané stavební dělníky.
Dodatkem ke zdejšímu oběžníku ze dne 12. června 1924, čís. 19957/E, jakož i ze dne 28. června 1924, čís. 21700/E, se sděluje, že účinnost zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n. Ve znění zákona ze dne 21 prosince 1921, čís. 482 Sb. z. a n. a zákona ze dne 21. prosince 1922, čís 400 Sb. z. a n., byla prodloužena zákonem ze dne 26. června 1924, čís. 139 Sb. z. a n., až do té doby, dokud nenabude účinnosti zákon ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n. o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, nejdéle však do 31. března 1925.
Vzhledem k předneseným dotazům o výplatě podpor v nezaměstnanosti dělníkům stavebním se sděluje, že vláda republiky Československé neprojednala dosud návrh osnovy vládního nařízení o rozšíření působnosti zákona o podpoře nezaměstnaných též na dělnictvo stavební, který ministerstvem sociální péče byl vypracován a vládě k projednání předložen.
Poněvadž nebyla tedy prozatím prodloužena platnost vládního nařízení ze dne 19. ledna 1922, čís. 11 Sb. z. a n., jež ve znění upraveném vládním nařízením ze dne 29. prosince 1923, čís. 264 Sb. z. a n. platilo do 30. června 1924, nelze tudíž počínajíc 1. červencem 1924 eventuelně předložené žádosti stavebních dělníků za podporu v nezaměstnanosti příznivě vyřizovati se zřetelem k ustanovení § 2, bod 8. zákona čís. 322/1921 Sb. z. а n., jež výplatu podpor v nezaměstnanosti dělnictvu sezónnímu nedovoluje. Stejně buďtež zamítavě vyřizovány i ostatní žádosti sezónních dělníků, na něž právě citované ustanovení zákona o podpoře v nezaměstnanosti se vztahuje.