Knihovny obecní.

K. mají v nejnovější době důležitý význam jako vzdělávací ústavy lidové výchovy.
a) Přehled cizího zákonodárství. V důsledku svého významu pro lidovou výchovu stávají se v nejnovější době k. předmětem zákonné úpravy, jež jimi zřizuje vzdělávací ústavy nového typu, o nichž se doufá, že nabudou podobného významu jako škola. S prvními zákony o k-ách setkáváme se ve Spojených Státech Severoamerických v polovině XIX. století, tak na př. v Massachussets, New Hampshire, New York, Ohio, Illinois a j. R. 1906 existovaly zákony o k-ách již ve 20 státech severoamerických. Obce byly těmito zákony zmocněny zakládati a vydržovati veřejné k., jestliže však určitá kvóta občanů k hlasování oprávněných žádala, aby obec k-u založila, byla tato povinna tak učiniti. Některými zákony byly obce zmocněny vybírati zvláštní daň pro k-u, žádá-li o to určitý počet občanů a je-li to schváleno všeobecným hlasováním. Podobného fakultativního rázu jsou i britské zákony o k-ách. Na zcela jiných zásadách spočívá zákonodárství československé, o němž pojednáme v následujícím odstavci. Z ostatních států přikročily k organisaci veřejných knihoven zákonem Bulharsko a Belgie. Bulharský zákon z r. 1921 vztahuje se pouze na k. obvodové, belgický rovněž z r. 1921 stanoví, že obce jsou povinny zříditi k., žádá-li o to pětina voličů. Tu jsou pak povinny věnovati na k-u částku 25 centimů na každého obyvatele. Za určitých podmínek, jež zákon stanoví, požívají k. ochrany státní a finanční jeho podpory. Z ostatních států evropských nutno zde uvésti ještě Finsko, Francii a Italii, které otázku zřizování lidových knihoven vyřešily prozatím cestou nařizovací, jež snažila se organisaci veřejně přístupných knihoven přičleniti ke k-ám školním.
b) Československý zákon o veřejných knihovnách obecních (zákon ze dne 22. VII. 1919, č. 430 Sb., prováděcí nařízení z 22. XI. 1919, č. 607 Sb., jež bylo, pokud jde o čl. 33, změněno nařízením ze dne 9. VI. 1921, č. 212 Sb.) je prvním zákonem svého druhu, jenž politickým obcím obligatorně nařizuje zřizování a udržování veřejných knihoven, jež mají sloužiti na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva. Splnění této povinnosti bylo terminováno čl. 23 a 24 vlád. nařízení č. 607/1919 Sb. vždy koncem r. 1920, 1921, 1924 a 1929. Prvý termín byl stanoven pro obce, kde působí obecná škola a které mají více než 400 obyvatelů, druhý termín byl dán obcím, kde působí obecná škola, ale které mají méně než 400 obyvatelů, třetí termín týkal se ostatních obcí, které čítají aspoň 300 obyvatelů a poslední termín platí pro ostatní menší obce s výjimkou, že čl. 60 cit. vládního nařízení vyhradil pro Slovensko stanovení odchylek zvláštním nařízením.
Výslovná sankce proti nesplnění této povinnosti se strany obcí nebyla v zákoně všeobecně stanovena. Své zákonné povinnosti vyhoví obec bud zřízením k. vlastní nebo převzetím k. jinému subjektu dosud náležející do svého vlastnictví anebo pověřením cizí k. funkcí veřejné k. obecní (což je však řídký případ).
Náklady zřízení a udržování veřejné k. obecní nese dle § 5 politická obec. Při tom jest zachovati zásadu, že náklad řídí se počtem obyvatelstva a činí nejméně 30 h, nejvýše 1 Kč na jednoho obyvatele. Prováděcí nařízení sazby maximální vůbec již neuvádí, pouze minimální, jež jsou odstupňovány dle velikosti obce a jsou vesměs vyšší než 30 h na jednoho obyvatele.
Je zajímavo, že i v tomto bodu liší se zákon československý od zákonů amerických a anglických, které za určitých podmínek dovolují obci vybírati zvláštní daň na k-u vyznačujíce současně pouze maximum její.
Správa veřejné obecní k. přísluší dle § 7 knihovní radě, jež je čtyř- až osmičlenná. Z poloviny ustanovuje ji obecní zastupitelstvo z obecních voličů, dalším členem je jednatel místní osvětové komise a členové kooptovaní z řad pravidelných vypůjčovatelů posledního období. Práva a povinnosti knihovní rady stanoveny jsou v § 8 cit. zákona. Jmenuje knihovníka a stará se, aby obec poukázala mu příslušnou odměnu resp. plat, vede finanční správu k., rozhoduje po návrhu knihovníkově o nákupu nových knih a vyřazení nevhodných, stanoví pravidla o vypůjčování, podává písemnou zprávu obecnímu zastupitelstvu a hájí zájmy k. a to nejen vůči veřejnosti, ale i vůči obci. Toto ustanovení dodává jí zvláštního charakteru a proto nejvyšší správní soud v nálezu Boh. adm. č. 7060 rozhodl, že ji nelze vůbec považovati za orgán obce, nýbrž za instituci stojící mimo vlastní organismus správy obecní.
Agendou k. pověří se knihovník, jemuž přísluší poradní hlas v knihovní radě. Kvalifikaci knihovníka zákon neurčuje, čl. 45 prováděcího nařízení stanoví, že knihovníkem má se zásadně ustanoviti inteligentní osoba znalá literatury a správy knihovnické. Tato zásadní podmínka, k níž ještě druží se podmínka, aby knihovník nebyl stižen chorobou sdělnou nebo ošklivost vzbuzující, jest podrobně determinována, jednak pokud jde o k. pro 2000 až 10000 obyvatelů a dále, pokud jde o k. pro více než 10000 obyvatelů. V prvém případě požaduje čl. 45 cit. vládního nařízení, aby knihovník měl dokončenou aspoň měšťanskou školu, aby absolvoval přiměřený odborný kurs a měl vykonanou státní zkoušku knihovnickou. Pro druhý případ žádá cit. norma, aby knihovník měl absolvovanou střední školu nebo ústav jí na roveň postavený a aby vykonal, zpravidla po jednoročním studiu odborném, státní zkoušku knihovnickou.
Za účelem poskytnutí teoretického i praktického vzdělání pro povolání veřejného knihovníka ve městech s více než 10000 obyvateli zřízeny byly státní školy knihovnické a to česká, jejíž stanovy byly vyhlášeny výnosem ministerstva školství a národní osvěty č. 69583 ze dne 30.1. 1920 a německá (výnos č. 6546 z 24. VIII. 1921). Česká škola měla býti stálá a sídlem jejím měla býti Praha. Na místo této školy existují nyní knihovnické kursy při filosofické fakultě Karlovy university v Praze, jichž úkolem jest poskytovati odborné vzdělání v knihovnictví vědeckém a administrativním. Kursy jsou o dvou a čtyřech semestrech. Dotčené kursy byly zřízeny výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 26. IX. 1927, č. 78857/IV/1927. Německou školu otevírá ministerstvo školství a národní osvěty dle počtu přihlášek. Studium trvá rok o dvou semestrech.
Za účelem odborného vzdělání knihovníků v obcích s 2000 až 10000 obyvateli zařizuje ministerstvo školství a národní osvěty občas třínedělní státní kursy knihovnické.
Právní postavení knihovníka není zákonem zvláště upraveno. § 9 cit. zákona o něm stanoví, že v obcích, které mají více než 10000 obyvatelů, má být plat knihovníkův vyměřen tak, aby knihovník mohl se cele věnovati tomuto povolání, v ostatních obcích má se knihovníkovi dostati jen odměny dohodou. Tedy toliko v obcích majících více než 10000 obyvatel musí být knihovnická funkce hlavním povoláním, v menších obcích počítá se s ní jako s vedlejším zaměstnáním.
Dozor nad řádnou působností všech veřejných knihoven náleží dle § 11 cit. zákona ministerstvu školství a nár. osvěty, které ustanoví potřebné knihovní instruktory a rozhoduje s konečnou platností o všech sporných otázkách veřejných knihoven. Zejména může ministerstvo nebo úřad, jím k tomu zmocněný, shledá-li toho potřebu, rozpustiti knihovní radu, zříditi zatímní orgány náhradní, zbaviti jednotlivé její členy funkcí a jmenovati nové její členy. Stejně může býti odstraněn i knihovník, jehož činnost by nevyhovovala účelu tohoto zákona. Ježto pak zákon nestanoví, které úřady jsou povolány k rozhodování v nižších instancích ve věcech, o něž jde, nastupuje, ježto tu jde o obor vnitřní správy, již podle dřívějších zásad a nyní podle čl. 1, odst. 1., zákona č. 125/1927 Sb., působnost politických úřadů.
Z účelu k., jímž je "doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva", vyplývá, že zákonodárce měl úlohu stanoviti zvláště způsob zřizování knihoven v obcích národnostně smíšených. V duchu starých zemských zákonů českých a moravských o národnostně oddělené správě školské nařizuje zákon o veřejných k-ách zřizování zvláštních knihoven a zvláštní její správy pro národnostně odlišnou část obyvatelstva obce. § 2 cit. zákona ustanovuje v této příčině: "V politických obcích s národnostními menšinami budiž zřízena i pro menšinu k-a zvláštní nebo zvláštní oddělení k. všeobecné, když tyto menšiny vykazují aspoň 400 osob podle posledního sčítání lidu, pokud se týče, když v obcích těch je veřejná menšinová škola. Pro menšiny, nevyhovující těmto podmínkám, ale dosahující aspoň 10% všeho obyvatelstva, budiž zřízena vždy pro několik obcí k-a společná s poměrným příspěvkem každé zúčastněné obce." Nutno upozorniti, že slov "národnostní menšiny" používá se zde ve zcela jiném smyslu než ve smlouvách o ochraně menšin a v ústavní listině, kde se tato slova vztahují pouze na občany československé jiného jazyka než československého, kdežto zákon o veřejných k-ách má na mysli menšiny se stanoviska místního, podobně jako zákon o úpravě školství č. 292/1920 Sb. Národnostní menšinu ve smyslu zákona o veřejných k-ách mohou tedy tvořit i občané jazyka československého. Nezřídí-li obec menšinovou k-u, může ji zříditi ministerstvo školství na útraty obce. Argumentatione a minori ad maius vyvozuje se z tohoto ustanovení, že tutéž sankci lze vyvoditi i pro případ nesplnění povinnosti při zřízení všeobecné k. obecní určené pro národnostní většinu.
Pro správu k. menšinové (i když je pouhým oddělením k. všeobecné) jest zříditi zvláštní knihovní radu, o jejíchž členech zákon výslovně stanoví, že všichni musí býti příslušníky národnostní menšiny, pro niž k-a se zřizuje.
Ustanoveními o menšinové k-ě a o její správě zařadil se zákon o veřejných k-ách mezi moderní zákony prodchnuté velkou myšlenkou ochrany menšin a může být po této stránce pokládán za vzorný. Po jiných stránkách objevila se však po několikaletém používání zákona řada nedostatků a mezer nového zákona, takže ministerstvo školství a národní osvěty rozhodlo se k novelisaci jeho.
c) Důvodová zpráva k zamyšlené novele dovozuje, že při provádění se ukázalo, že citovaný zákon je mezerovitý zvláště v ustanoveních právní povahy, zejména o knihovní radě, o vybavení k. po stránce věcné a osobní, o odborném vzdělání knihovníků a o organisaci dozoru.
Nejdůležitější body navrhované novelisace jsou: Stanoví se výslovně sankce náhradního zřízení obecní k. na útraty obce pro všechny případy nesplnění zákonné povinnosti. Obci uložena dále povinnost poskytnouti veřejné k-ě bezplatně vhodné a účelně upravené místnosti, jakož i potřebná zařízení.
Svrchu uvedená ustanovení o minimálních nákladech na k-u mění se v zamyšlené novele ve prospěch k. Na věcné vybavení k. poskytují se tu prostředky mnohem vyšší než v původním zákoně, jenž vyšel v době, kdy ani ceny knih a jiných potřeb pro k-u ani platy nebyly ještě ustáleny.
Ustanovení o knihovní radě mění a doplňuje se v ten způsob, že pro všechny členy knihovní rady požaduje se československá státní příslušnost a aktivní právo volební; aspoň jeden člen musí býti ze členů obecní rady. Knihovní radě poskytuje se právo odvolati se s účinkem odkládacím ze všech usnesení obecního zastupitelstva, týkajících se veřejné k. obecní. Tím dává se určitým způsobem výraz názoru o právním postavení knihovní rady, jak tento názor podle nynějšího stavu zákonodárství projevil nejvyšší správní soud v nálezu svrchu citovaném.
Ustanovení o knihovnících mění a doplňuje se v ten smysl, že knihovníkem může býti pouze československý státní občan, jenž má aktivní volební právo. Velmi důležitým je též nové ustanovení, že musí být příslušníkem národnosti, pro niž je k-a zřízena. Je to důsledné vybudování svrchu zmíněné zásady oddělené správy knihovní dle národnosti. Organisace dozoru je v zamýšlené novelisaci stanovena asi takto: "Nejvyšší správu knihoven (o které jde) a dozor nad nimi vykonává po stránce ideové a bibliotečně-technické ministerstvo školství a národní osvěty svými úředníky vyšší správní služby a dále též prostřednictvím okresních osvětových sborů. V ostatních směrech vykonávají působnost, pokud není jinak stanoveno, politické úřady v pořadí instančním, nejvyšší správu a dozor pak ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem vnitra."
Také instituce menšinových knihoven doznává v novelisaci jisté změny, jež je však celkem podružnou.
Literatura.
Leopold Calábek: "Administrativní příručka pro lidovýchovné pracovníky a knihovníky", Praha 1928;
Ant. Moucha: "Gesetze und Verordnungen für die öffentl. Gemeindebüchereien in der Čechoslovakischen Republik", Liberec 1929;
JUDr. Václav Paleček: "Právní základy lidové výchovy a veřejného knihovnictví obecního" (v knize "Lidová výchova v demokracii", Praha 1928);
Ladislav Živný: "Knihovnické zákonodárství"(v díle "Československé knihovnictví", Praha 1925).
Jan Auerhan.

Citace:

Knihovny obecní. Slovník veřejného práva Československého, svazek II. I až O. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 201-204.