— Čís. 9946—
764
Čís. 9946.
Otázku přípustnosti dovolacího rekursu zkoumá Nejvyšší soud samostatně, nejsa vázán názory ani nižších soudů ani stran. Předchozí jednání stran a jejich výslech (§ 527, druhý odstavec, c. ř. s.) v řízení o návrhu strany na vydání rozsudku pro zmeškání pro nepodání žalobní odpovědi jest vyloučeno povahou tohoto řízení. Návrh na vydání rozsudku pro zmeškáni (§ 398 c. ř. s.) nelze zamítnouti jen proto, že zažalovaný nárok dohodou zanikl a že žalovaný jen následkem této dohody nepodál žalobní odpověď.
(Rozh. ze dne 30. května 1930, R I 274/30.)
Žalobkyně navrhla, by proti žalovanému, jenž žalobu v určené lhůtě nezodpověděl, byl vydán rozsudek pro zmeškání (§ 398 c. ř. s.). Soud procesní návrh ten zamítl a odůvodnil toto zamítnutí tím, že zažalovaný nárok následkem dohody uhasí, a že žalovaný jen následkem této dohody žalobní odpovědi nepodal. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by, nehledě k použitému důvodu zamítnutí, o návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání znovu rozhodl. Důvody: Zamítnutí návrhu žalobkyně prvým soudem stalo se proti právu. Podle ustanovení § 402 c. ř. s. může soud v případech § 396, 398 a 399 c. ř. s. návrh na vydání rozsudku pro zmeškání zamítnouti jen za podmínek v tomto předpisu pod čís. 1—3 vytčených, z nichž však žádná v souzeném sporu nenastala. Měl-li soud procesní za to, že nárok žalobní není odůvodněn, mohl žalobu rozsudkem, a to i rozsudkem pro zmeškání, zamítnouti, neměl však návrh na vydání rozsudku toho odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs směřuje proti rozhodnutí soudu druhé stolice, jímž bylo zrušeno usnesení soudu prvé stolice, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání a bylo prvému soudu uloženo, by znova o návrhu tom rozhodl. Prvý soud odmítl dovolací rekurs jako nepřípustný proto, že nebyla vyhražena právní moc, rekursní soud však vyhověl rekursu žalované strany do tohoto odmítacího usnesení a nařídil prvému soudu, by dovolací rekurs předložil k dalšímu opatření. Usnesení to vešlo formálně v moc práva, ježto se žalobkyně vzdala dovolacího rekursu proti změňovacímu usnesení rekursního soudu. Avšak usnesením tím by nebyla vázána opravná stolice, povolaná k věcnému vyřízení dovolacího rekursu proti zrušovacímu usnesení rekursního soudu. Otázku přípustnosti dovolacího rekursu zkoumá nejvyšší soud podle § 526 druhý odstavec c. ř. s. samostatně, nejsa vázán názory ani nižších soudů ani stran. Nejvyšší soud poukazuje v té příčině na Důvody rozhodnutí, uveřejněného pod čís. 5327 sb. n. s. a dokládá, že při správnosti opačného názoru by mohlo býti vnuceno nejvyššímu soudu věcné vyřízení dovolacích rekursů i zřejmě nepřípustných, na př. v otázce útrat (§ 528 c. ř. s.), což by jistě neodpovídalo intencím zákona.
Než i dovolací soud shledává, že jest dovolací rekurs v tomto případě přípustný. Tomu nebrání okolnost, že nebyla vyhražena právní moc zrušovacího usnesení. Rekursním soudem nebylo uloženo soudu prvé stolice, by učinil nové rozhodnutí, vyslechna strany (druhý odstavec § 527 c. ř. s.). To se nestalo z nedopatření rekursního soudu (srovnej Cícha: »Zur Auslegung des § 527/2 ZPO.«, Prager, Archiv 1929 str. 862), neboť předchozí jednání stran a jejich výslečh v řízení o návrhu strany na vydání rozsudku pro zmeškání pro nepodání žalobní odpovědi jest povahou tohoto řízení vyloučeno.
Ve věci není dovolací rekurs oprávněn, neboť vývody v něm obsažené nejsou s to, by vyvrátily správné důvody rozhodnutí jím napadeného. Žalovaný dopouští se téže chyby, jako soud prvý, tím, že si neuvědomil, že tu jest rozhodnouti jen o otázce práva procesního, zda jsou splněny zákonně předpoklady, za kterých nutno podle § 402 c. ř. s. odmítnouti návrh strany žalující na vydání rozsudku pro zmeškání, záležející v tom, že strana žalovaná nepodala včas odpověď na žalobu. Rekursní soud zodpověděl tuto otázku záporně a žalovaný nedolíčil, který z předpokladů v § 402 c. ř. s. uvedených tu jest. Místo toho zabývá se otázkou práva hmotného, zda žalobní nárok jest skutkovými údaji strany žalující opodstatněn. To činí na místě nevhodném a jsou veškeré příslušné vývody jeho bezúčelné, poněvadž řešení této otázky nebylo předmětem napadeného usnesení a' není možno, by se jí nejvyšší soud již nyní obíral.