— Čís. 9957 —
291
Čís. 9957.
Vzdala-li se manželka bezpodmínečně nároku na výživné, nelze jí povoliti ani prozatímní opatřeni placením výživného za sporu o rozvod manželství od stolu a lože.
(Rozh. ze dne 5. června 1930, R I 336/30).
Ve sporu o rozvod manželství od stolu a lože navrhla manželka, by jí bylo povoleno prozatímní opatření placením výživného. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, Rekursní soud návrh zamítl. Důvody; Ve spisech jest písemné prohlášení žalobkyně ze dne 8. dubna 1929, tedy z doby krátce před podáním žaloby o rozvod manželství, podle něhož souhlasí s dobrovolným rozvodem, žádá výživné jen na dítě, pro sebe se bezpodmínečně a bez ohledu na případný rozvod manželství výživného vzdávajíc. Žalobkyně namítala sice, že toto prohlášení mělo platiti jen pro dobrovolný rozvod, o který však žalovaný nežádal. Prvý soud nedbal prohlášení žalobkyně o bezpodmínečném vzdání se výživného neprávem, a neměl jí výživné vůbec přiznati. Nárok manželky na výživné podle § 91 obč. zák. jest nárokem soukromoprávním, jehož se může vzdáti nebo podle libosti ho obmeziti (rozh. uveřejněné v G. Ztg. roč. IX. č. 901, pak judikát bývalého vídeňského nejv. soudu č. 244, čís. 1678 úřední sbírky Nowakovy). Jest nepochybno vzhledem k tomu, co předesláno, že vzdání se nastalo a žalovaným manželem bylo vzato na vědomí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka namítá, že prohlášení ze dne 8. dubna 1929, jímž se vzdala výživného, podepsala jen pro případ dobrovolného rozvodu, a že pozbylo platnosti, ano k dobrovolnému rozvodu nedošlo. Než tato její námitka, která byla vznesena již v řízení v prvé stolici, byla rekursním soudem správně a ve shodě se spisy i se zákonem vyvrácena, takže stačí odkázati stěžovatelku y té příčině na odůvodnění napadeného usnesení. Mylný jest názor stěžovatelky, že se její vzdání se práva na výživné nemůže týkati prozatímního opatření, protože nejistoty postavení za sporu zmenšuje prý podstatně její možnost výdělku, neboť prozatímní opatření může podle § 378 ex. ř. býti učiněno, by bylo zajištěno právo, které navrhující strana má, kdežto v souzeném případě stěžovatelka práva na výživné nemá, ježto se ho vzdala.