— Čís. 9794 —
Čís. 9794.
Nezletilec, zavazující se ke konání služeb, může sice platně ujednati i smluvní pokutu, avšak jen takovou, jež jest v poměru k jeho výdělku a k jinému jmění, s nimž může samostatně nakládat!. Ke smluvní pokutě, jež by převyšovala jeho hospodářskou mohoucnost nebo dokonce ohrožovala jeho existenci a budoucnost, nemůže se nezletilec zavázati bez svolení zákonného zástupce a po případě soudu. (Totéž platí i podle práva říšskoněmeckého).
V takovém případě jest soud vzhledem k § 6 c. ř. s. oprávněn zkoumati přiměřenost smluvní pokuty, třebas nebyla nepřiměřenost namítána v prvé stolici.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1930, R I 153/30).
Čtyry barové tanečnice, z nichž tři byly nezletilé, vesměs příslušnice říšskoněmecké, zavázaly se majiteli baru ke smluvní pokutě 12000 Kč. Ježto porušily smlouvu, žaloval je majitel baru o zaplacení 12000 KČ rukou společnou a nerozdílnou. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby rozsudkem pro zmeškání žalovaných. Odvolací soud zrušil ohledně nezletilých tanečnic napadený rozsudek pro zmatečnost podle § 477 čís. 4 a 5 c. ř. s. a odmítl žalobu. Důvody: Jest sice správné, že nezletilec podle ustanovení §§ 152, 247 obč. zák. í bez svolení svého zákonného zástupce samostatně se smluvně může zavázati k výkonům služebním. Bez schválení opatrovnického soudu nemůže se však podrobiti smluvní pokutě, zejména uváží-li se poměr smluvní pokuty 12000 Kč, kterou žalované mají platiti, ke gáži 100 KČ za jeden den a za jednu osobu, a hospodářské následky s placením pokuty pro angažované. Že první, druhá a čtvrtá žalovaná jsou nezletilé, jest prokázáno veřejnými listinami. Nedostatek procesní způsobilosti a zákonného zastoupení musí podle ustanovení § 6 c. ř. s. v každém období — Čís. 9794 —
489
sporu býti zjišťován z úřadu a jest k němu vžiti zřetel. Poněvadž žaloba byla doručena těmto nezletilým, nikoliv však jich zákonným zástupcům, jest tu důvod zmatečnosti podle § 477 čis. 4 a 5 c. ř. s. ohledně těchto tři nezletilých žalovaných. Řízení a na jeho základě vynesený rozsudek pro zmeškání jest zmatečným a byl proto zrušen a žalobu ohledně těchto tří žalovaných bylo odmítnouti. Ohledně vyřízení odvolání čtvrté, zletilé, žalované viz čís. sb. 9797.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Žalobcův rekurs čelí proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, jíž byl rozsudek pro zmeškání procesního soudu, pokud se týkal nezletilých žalovaných, pro zmatečnost podle § 477 čís. 5 c. ř. s. zrušen a žaloba proti těmto třem žalovaným byla po nedostatek zákonného zastoupení odmítnuta. Stěžovatel správně dovozuje, že rozhodnutí, zda žalované potřebovaly podle § 2 c. ř. s. ve sporu zákonného zastoupení otcem, závisí na rozřešení předběžné otázky hmotného práva, zda se mohly samostatně zavázati k vymáhané smluvní pokutě 12000 Kč. Pokus stěžovatelův dolíčiti, že se nezletilé žalované mohly platně zavázati ke smluvené pokutě, poněvadž úmluva o ní byla jen nutným doplňkem smlouvy námezdní, a tuto smlouvu mohly žalované podle §§ 152 a 246 obč. zák. ujednali samostatně, se nezdařil. Připustili jest, že, smí-li se nezletilec samostatně se živící platně zavázati ke konání služeb, jest zásadně způsobilý vžiti na sebe také další závazky, které se smluveným konáním služeb nutně souvisejí a je zabezpečují. Mohou tedy platně ujednali i smluvní pokutu, avšak jen takovou, jež jest v poměru k jejich výdělku a k jinému jmění, jímž mohou samostatně nakládali. Ke smluvní pokutě, jež by převyšovala jejich hospodářskou mohoucnost nebo dokonce ohrožovala jejidh jsoucnost a budoucnost, nemohou se zavázati bez svolení zákonného zástupce, po případě soudu. Názor stěžovatelův, že nepřiměřenost smluvené pokuty nemůže býti vůbec zkoumána, poněvadž nebyla v řízení před první stolicí namítána, jest nesprávný. V povinnosti soudu podle § 6 c. ř. s., by k potřebě a k nedostatku zákonného zastoupení přihlížel z úřadu v každém období rozepjíe, jest zahrnuta i povinnost, zkoumali z úřadu všechny okolnosti, které mají vliv na potřebu zastoupení zákonným zástupcem, tedy i otázku přiměřenosti smluvní pokuty. Odvolací soud uznal smluvní pokutu právem za nepřiměřeně vysokou. Podle žaloby a podle smlouvy měly všechny čtyři žalované obdrželi za ujednané měsíční vystupování 400 Kč denně se srážkou 10% ve prospěch agentury, na každou žalovanou připadlo tedy 2700 Kč měsíčně. Tato gáže není, jak stěžovatel tvrdí, vysoká, naopak zaručuje jim při výdajích spojených se zaměstnáním a s kočovným životem právě jen holé živobytí. I když by se bral ohled na to, že by žalované snad nemusily, jak byly podle žalobcova návrhu odsouzeny prvním soudem, platiti pokutu 12000 Kč rukou společnou a nerozdílnou, nýbrž každá jen podíl na ni připadající, tedy 3000 Kč, převyšuje smluvená pokuta jejich měsíční příjem. K tomu přistupuje, že pokuta byla podle smlouvy ujednána jen pro žalované, nikoliv také pro případ porušení smlouvy žalobcem, a že si žalobce vedle smluvní pokuty vyhradil ještě právo na splnění smlouvy, ale také právo smlouvu ihned zrušiti. Taková životním zájmům žalovaných se příčící a strany nestejně zavazující úmluva přesahovala rámec toho, k čemu se nezletilec může samostatně zavázati. Uznání její bylo by v příkrém rozporu s předpisem § 21 zák., že nezletilci stojí pod zvláštní ochranou zákona, by netrpěli svou nezkušeností, a to, jak plyne z § 33 obč. zák. a §§ 183 a 219 nesp. říz. bez ohledu na svou státní příslušnost, a se zásadami vyslovenými v §§ 244, 865 a 233 obč. zák., že se nezletilci mohou pravidelně zavazovati jen se souhlasem zákonných zástupců a ve všech důležitějších věcech se svolením soudu. Poukaz na rakouský herecký zákon ze dne 13. července 1922 nesvědčí pro stěžovatele, nýbrž proti němu, neboť ustanovuje sice, že nezletilci nepotřebují k smluvení pokuty svolení zákonného zástupce, avšak s výslovným obmezením na případ, že smluvní pokuta nepřevyšuje pevné požitky za jeden měsíc. Zažalovaná smluvní pokuta byla vyšší. Ani dovolávání se toho, že způsobilost žalovaných k právním jednáním řídí se, poněvadž jsou příslušníky říše Německé, podle § 34 obč. zák. zákony jejich vlasti a § 113 něm. obč. zák. ze dne 18. srpna 1896, ustanovujícího, že nezletilec, jemuž zákonný zástupce dovolil vstoupiti do služby nebo do práce, jest neobmezeně způsobilý k právním jednáním, týkajícím se založení nebo zrušení služebního nebo pracovního poměru, nebo splnění povinností z takového poměru, nemůže stěžovateli dopomoci k úspěchu. Z tohoto předpisu neplyne nikterak nepochybně, jak stěžovatel míní, že nezletilé žalované byly způsobilé k samostatnému ujednání zažalované smluvní pokuty, naopak připouští jeho doslov stejné pochybnosti a námitky, jako §§ 152 a 246 občanského zákonníka československého. Není v této otázce podstatného rozdílu mezi německým a československým právem. To potvrzují všechny komentáře k německému občanskému zákonníku. I v Německu jsou sice hájeny názory připouštějicí způsobilost nezletilců smluviti pokutu dotýkající se jich služebního neb pracovního poměru beze všeho obmezení, avšak také názory způsobilost tu úplně popírající, mimo to pak názory zprostředkující (Darnburg, Rehbein).