Čís. 9880.

V tom, že zaměstnavatel opomenul včasnou přihlášku zaměstnance k pensijnímu pojištění, tkví jeho výhradně zavinění, zavazující ho k náhradě škody z tohoto opomenutí.
(Rozh. ze dne 2. května 1930, Rv II 485/29.)
Manžel žalobkyně byl zaměstnán u žalované firmy v době od 20. března 1920 do 31. března 1926, kdy byl propuštěn. Dne 4. dubna 1928 manžel žalobkyně zemřel, zanechav po sobě syna. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované firmě vdovského důchodu, jenž prý jí ušel tím, že její manžel nebyl žalovanou firmou včas přihlášen k pensijnímu pojištění. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Podle zjištění prvého soudu, jež převzal také soud odvolací, dospěly nižší soudy k správnému závěru, že činnost manžela žalobkyně Josefa P-a u žalované firmy byla hned od počátku rázu převážně duševního. Důsledkem toho byl Josef P. již ode dne 20. března 1920 podroben pensijnímu pojištění ve smyslu § 1 čís. 3 cís. nařízení ze dne 25. června 1914, čís. 138 ř. zák. a ode dne 1. července 1920 ve smyslu § 1 (2) a) zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n. Josef P. byl u žalované firmy zaměstnán do 31. března 1926 a, kdyby ho tedy byla žalovaná k pensijnímu pojištěni přihlásila, jak to bylo její zákonnou povinností, do čtrnácti dnů po nastoupení služby, byla by celková započítatelná doba čekací převýšila šedesát příspěvkových měsíců, i když se nehledí k době od 30. září 1924 do 31. března 1925, po kterou byl Josef P. nemocen, pokud se týče k době od 1. října 1924 do 19. března 1925, po kterou nebyl u pensijního ústavu hlášen. Včasnou přihláškou byl by býval žalobkyni zabezpečen nárok na vdovský důchod a na pohřebné aspoň v té výši, v níž byly žalobkyni nižšími soudy přiznány. Žalovaná přihlásila však Josefa P-a teprve dnem 29. března 1922, čímž porušila povinnost, kterou zákon ukládá zásadně zaměstnavateli (§ 73 (3) cís. nař. čís. 138/14 i zákona čís. 89/20). V opomenutí včasné přihlášky tkví její výhradně zavinění, které ji zavazuje k náhradě škody z tohoto opomenutí. O spoluzavinění Josefa P-a nebo žalobkyně nemůže býti řeči, neboť zákon neukládá přihlašovací povinnost zaměstnancům (srv. též rozh. čís. 6711 a 8286 sb. n. s.). Pokud dovolatelka spatřuje zaviněni Josefa P-a v tom, že se proti výroku rozhodčího soudu nebránil, majíc tu patrně na zřeteli nález rozhodčího soudu pro pensijní pojištění v Brně ze dne 20. prosince 1927, nemá to ve sporu významu, ana dovolatelka neuvádí, jakými prostředky se měl Josef P. proti tomu nálezu brániti (srv. § 76 (5) zák. čís. 89/20), a nedoličuje, že tak mohl učiniti s úspěchem.

Citace:

č. 9880. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 678-679.