Čís. 9669.

Pokud nebyla firma vázána ujednáním toho, kdo byl jen sběratelem nabídek (sprostředkovacím jednatele).
(Rozh. ze dne 21. února 1930, R II 11/30).
Žalovaní koupili od žalující firmy novou mlátičku. Proti žalobě o nedoplatek kupní ceny namítli žalovaní, že prodali žalobkyni prostřednictvím Jana D-a starou mlátičku, jejíž cenu odpočetli od pohledávky žalobkyně na kupní cenu za novou mlátičku. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud k rekursům obou stran zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by nehledě ke zrušovacímu důvodu, jehož použil, o odvolání žalobkyně po případném jednání znovu rozhodl.
Důvody:
Rekursům nelze upříti oprávněnost. — Z toho, co bylo nižšími soudy po skutkové stránce zjištěno, jest usouditi, že šlo ve skutečnosti o dvě smlouvy, z nichž jedna směřovala ke koupi nové mlátičky žalovanými od žalující firmy, a druhá k prodeji staré mlátičky žalovaných. První smlouva, o koupi nové mlátičky, byla dojednána, neboť žalobkyně k ní přistoupila, což není sporné, ale ve příčině druhé smlouvy o prodeji staré mlátičky žalovanými, kterou Jan D. — jak rovněž není sporno — žalující firmě vůbec neoznámil, jest zkoumati, zda jest pro žalující firmu závazná, neboť to popírá. Žalovaní mohli by se domáhati na žalující firmě splnění této druhé smlouvy a důsledkem toho odpočtení prodejní ceny za starou mlátičku od kupní ceny mlátičky nové jen, kdyby Jan D., který ji s nimi ujednal, byl býval žalující firmou zmocněn, toto právní jednání uzavříti jejím jménem. Žalující firma přednesla v té příčině, že agent Jan D. byl jen sběratelem nabídek, že její agenti nesmějí přijímati od zákazníků staré stroje na protiúčet a, přijal-li D. snad od žalovaných starý stroj na protiúčet bez jejího svolení, že šlo o jeho soukromý obchod. O tom nabídla důkazy, které byly připuštěny a také provedeny. Zejména — Čís. 9669 —
275
byl proveden i důkaz smlouvou zastupitelskou. Otázka, jaké bylo právní postavení agenta Jana D-a k žalující firmě, byla tedy probrána již v prvé stolici. Opomenul-li prvý soud učiniti z vyšetřených okolností potřebná zjištění, což bylo v dovolání vytýkáno jako kusost řízení, bylo na odvolacím soudu, by tato zjištění v rámci předpisu § 498 c. ř. s. učinil sám (viz rozhodnutí čís. 3332 sb. n. s.), a není potřebí z tohoto důvodu zrušovati prvý rozsudek a vraceti věc do prvé stolice k novému jednání a rozhodnutí. Prokáže-li se, že Jan D. byl skutečně jen sběratelem nabídek, sprostředkovacím jednatelem žalující firmy, nebyla by firma vázána ujednáním v listině o prodeji staré mlátičky ani ujednáním ústním, pokud se týkalo tohoto prodeje, neboť — jak uvedl již odvolací soud — neměla žalující firma následkem úskočného opomenutí D-a o této druhé smlouvě vědomosti. Proti žalující firmě byli by pak žalovaní, trvajíce na platnosti smluv, povinni splniti dojednanou smlouvu o koupi nové mlátičky tak, jak k ní žalující firma přistoupila a tudíž doplatiti i zbytek kupní ceny, o který jest žalováno. Pokud jde o prodej staré mlátičky, mohli by se žalovaní podle § 52 obch. zák. platného na Slovensku držeti Jana D-a jakožto jednajícího zástupce, který při ujednání obchodu překročil pínou moc. Žalovaní nenamítali, že jest celá smlouva neplatná z důvodu, že byli Janem D-em uvedeni v podstatný omyl podle §§ 871 a násl. obč. zák., ani nenamítali, že mají proti žalující firmě nárok na náhradu škody způsobené jejím nespolehlivým zástupcem, nýbrž tvrdili naopak, že celá smlouva platí tak, jak ji s nimi Jan D. ústně ujednal, a namítali jen, že to, zač byl starý stroj prodán, mělo jim býti žalující firmou připsáno k dobru a odečteno od ujednané kupní ceny za. novou mlátičku, takže mají zaplaceno nebo vlastně přeplaceno. O důsledcích neplatnosti smlouvy pro omyl nelze tudíž, ana nebyla vůbec uplatňována, z úřední povinnosti uvažovati. — Pakli by však bylo prokázáno, že Jan D. byl žalující firmou zmocněn uzavírati jejím jménem takové obchody, jako uzavřel se žalovanými o prodeji a o koupi staré mlátičky, byly by pro žalující firmu závazné obě dvě smlouvy a věc by se utvářila v tom případě tak, že agent D. neuvedl v omyl žalované, nýbrž svou zmocnitelku, jak ve svém rekursu dovozují žalovaní. — Uzná-li odvolací soud pro své rozhodnutí potřebným zjišťovat! také ještě, zda měli žalovaní vědomost o podmínce uvedené v bodu 21. na druhé straně objednacího listu před jeho podpisem, bude soud s to i v této příčině učiniti potřebné zjištění sám, poněvadž věc byla i po této stránce již probrána a důkazy byly provedeny; vždyť odvolací soud sám o tom vyslýchal svědkyni Marii K-ovou a pak zamítnul všechny nabízené důkazy jako nerozhodné, takže ani tu neměl příčiny zrušovati prvý rozsudek a vrátiti věc prvé stolici. K námitce rekursu žalující firmy, že prý bylo již prvým soudem závazně zjištěno, že žalovaní objednali mlátičku za podmínek na druhé straně objednacího listu uvedených, stačí připomenouti, že v rozsudku prvého soudu bylo při rozhodování o námitce nepříslušnosti soudu zjištěno jen znění objednávky, ale že prvý soud vůbec neřešil otázku, byl-li objednací lístek žalovaným přečten čili nic. Dále se podotýká, že poukaz žalobkyně na rozhodnutí nejvyššího soudu Rv II
18* — Čís. 9670 —
276
515/27 a Rv II 742/28 není případný, neboť tam byla právě platnost koupě popírána, kdežto v souzeném případě naopak žalovaní trvají na splnění smlouvy ujednané s agentem.

Citace:

Čís. 9669.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 302-304.