Čís. 9559.

Smlouva o prodeji losů na splátky (zákon ze dne 30. června 1878, čís. 90. ř. zák.) není nezávazná (nicotná) již proto, že byla uzavřena prostřednictvím cestujících agentů. Na tom nebylo nic změněno zákonem o podomním obchodě ze dne 4. května 1926, čís. 87 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1930, Rv II 403/29.).
Žalovaní koupili od žalující firmy losy na splátky. Proti žalobě o zapravení dlužných splátek namítli žalovaní, že smlouva o koupi losů byla neplatná, byvši uzavřena cestujícím agentem a namítli započtením vzájemnou pohledávku na vrácení zapravených již losových splátek. Procesní soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu, pohledávku namítanou započtením uznal za pravou a žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby, neuznav vzájemnou pohledávku za pravou. Důvody:Protože žalovaní u odvolacího roku přiznali, že žalované částky byly splatné, kdyby smlouva byla platná, a proti platnosti smlouvy namítali jen, že byla uzavřena proti zákazu zákona cestujícími agenty, jest se zabývati jen otázkou, zda jest neplatnost smlouvy odůvodněna tím, že byla uzavřena cestujícími agenty, kterážto skutečnost není sporná. První soudce k této otázce přisvědčuje, odvolávaje se na zákon ze dne 30. června 1878, čís. 90 ř. zák., podle něhož losový obchod, jak byl uzavřen v souzeném případě, nemůže býti uzavřen prostřednictvím cestujících agentů (§ 4.), a na zákon o podomním obchodu ze dne 4. května 1926, čís. 87 sb. z. a n., jenž v § 10 (2) z podomního obchodu vylučuje losy a kromě toho v § 13 výslovně ještě splátkové obchody s losy, k čemuž se podotýká, že tu jde skutečně o obchod splátkový. Odvolací soud nesdílí právní názor napadeného rozsudku, zastávaje stanovisko, že jest rozeznávati mezi případy, v nichž zákon výslovně zakazuje smlouvu určitého druhu, a případy, v nichž zakazuje jen jistý způsob uzavření smluv. V tomto případě nelze smlouvu, uzavřenou způsobem zakázaným, považovali za smlouvu nicotnou podle § 879 obč. zák., osoby, které jednají proti zákazu, dopouštějí se sice činu zakázaného a podléhají po případě i trestu, smlouva sama však tím, že byla uzavřena způsobem zakázaným, nepozbývá platnosti a, protože tu jde o takový případ, nemohou žalovaní odepříti splátky na základě smluvního závazku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Právní otázka, zda je smlouva o prodeji losů na splátky neplatná z toho jediného důvodu, že obchod byl uzavřen prostřednictvím cestujících agentů, byla v napadeném rozsudku správně řešena v ten smysl, že smlouva není nicotná. Ani s ustanovení § 4 zákona ze dne 30. června 1878, čís. 90 ř. zák. ani z ustanovení § 10 (2) čís. 1 a § 13 zákona o podomním obchodě ze dne 4. května 1926, čís. 87 sb. z. a n. nelze vyčisti, že smlouva o prodeji losů na splátky jest nezávazná, nicotná jen proto, že byla uzavřena prostřednictvím cestujících agentů, neboť přestoupení těchto zákoných ustanovení má sice v zápětí trestnost osob, které se toho dopustí, ale řečené předpisy neposkytují opory pro názor, že i samo právní jednání, které bylo uzavřeno prostřednictvím cestujících agentů, není právně účinné, a spíše z nich vyplývá, že zákaz nečelí proti prodeji samému, nýbrž jen proti jistým druhům sprostředkovatelů tohoto prodeje (cestujícím agentům a podomním obchodníkům). To bylo blíže vyloženo již v rozhodnutí čís. 5054 sb. n. s., o kterém se zmiňuje rozsudek prvního soudu, a jen se dodává, že na důvodech tohoto rozhodnutí se nezměnilo nic ani vydáním pozdějšího zákona o podomním obchodě ze dne 4. května 1926, č. 87 sb. z. a n., neboť v § 10 (2) čís. 1 a § 13 tohoto zákona vlastně jen se opakuje zákaz vyslovený již v § 4 zákona ze dne 30. června 1878, čís. 90 ř. zák. Odpovídá to také výslovnému předpisu čl. 276 obch. zák. Odvolací soud posoudil tudíž věc správně po stránce právní, vyhověv žalobě a uznav, že započtením namítaná vzájemná pohledávka není po právu.

Citace:

č. 9559. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 122-123.