Čís. 9894.

Osmihodinná pracovní doba.
Příplatek aspoň 25% náleží jen za práce přes čas, povolené podle čl. 6 Waschingtonské smlouvy čís. 80 sb. z. a n. na rok 1922 buď podle zvláštních řádů nebo podle zákona ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 8. května 1930, Rv I 1411/29.)
Žaloba zaměstnance proti zaměstnavateli o zaplacení odměny za práci přes čas byla zamítnuta soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Odvolací soud projevil názor, že by žalobce podle čl. 6. Washingtonské smlouvy čís. 80 sb. z. a n. z r. 1922 měl za práci přes čas nárok na 25% příplatek ke mzdě obyčejné. S tím nelze souhlasiti. V čl. 6. se ustanovuje, že předpisem veřejného úřadu budou stanoveny pro jednotlivé druhy průmyslu a řemesel jednak stálé, jednak dočasné výjimky z osmihodinné doby pracovní, že se těmito řády, jež mají býti vydány po předchozí úřadě organisací zaměstnavatelů a súčastněných dělníků, určí nejvyšší počet hodin práce přes čas, jež mohou býti v každém případě povoleny, a že se sazba za tyto hodiny přes čas zvýší aspoň o 25% u porovnání se mzdou obyčejnou. Z toho plyne, že tento příplatek aspoň 25% náleží jen za práce přes čas, povolené podle čl. 6. Pokud jde o povolení práce přes čas ve smyslu čl. 6, jest možný dvojí výklad tohoto ustanovení, buď, že předpisy veřejného úřadu, o nichž mluví čl. 6, jest rozuměti zvláštní opatření budoucí ve formě řádů, jimiž teprve má býti podrobněji ustanoveno pro jednotlivé druhy průmyslu a řemesel, pokud je, v nich práce přes čas dovolena, nebo jest možné i mínění, že čl. 6 pokud upravuje způsob povolení práce přes čas, jest ve zdejším zákonodárství již proveden předpisy §§ 6 a 7 zák. ze dne 19. prosince 1918 čís. 91 sb. z. a n. o práci přes čas. Ať je tomu tak neb onak, každým způsobem platila by ustanovení čl. 6 o 25% příplatku jen o práci přes čas, povolené podle tohoto článku, tedy buď podle zvláštních řádů, buď podle zákona č. 91/1918. Poněvadž v souzeném případě nebyla práce přes čas povolena ani podle zvláštních řádů ani podle zákona čís. 91/1918, nemůže tu ustanovení čl. 6 o 25% příplatku vůbec přijíti v úvahu.

Citace:

č. 9894. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 710-710.