Čís. 9503.

Slepota nevylučuje způsobilost jednati samostatně na soudě jako strana, aniž jest důvodem, by byl svéprávnému slepci zřízen opatrovník.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1930, R I 1012/29.)
Pro zmeškání žalovaného, slepce, byl vydán rozsudek pro zmeškání podle žaloby. Odvolání, uplatňující zmatky podle § 477 čís. 4 a čís. 5 c. ř. s., odvolací soud zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Odvolací soud zjistil, že byla žaloba doručena žalovanému do vlastních rukou a že ho doručovatel poučil, že jde o žalobu a o obeslání k prvému roku. Nebyla tedy žalovanému odňata možnost na soudě projednávati nezákonným postupem, zejména opominutým doručením. Slepota žalovaného nevylučuje jeho procesní způsobilost t. j. způsobilost samostatně na soudě jako strana jednati, protože přes tuto tělesnou vadu může samostatně vcházeti v platné závazky (§1 c. ř. s.), třebaže jest co do formy právních jednání obmezen zákonem ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. Slepota byla by snad mohla býti důvodem k prodloužení moci otcovské nebo poručenské (§§ 173 a 251 obč. zák.), ale není důvodem, by byl svéprávnému slepci zřízen opatrovník, a to ani opatrovník k činu, zvláště když byl podle zjištění odvolacího soudu pravoplatně zamítnut návrh dcery žalovaného na zřízení opatrovníka. Proto zde není ani důvodu § 477 čís. 5 c. ř. s.

Citace:

č. 9503. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 29-29.