Čís. 9857.Sudiště podle § 87 a) j. n. Sudiště podle § 87 a) j. n. přechází postupem pohledávky na postupníka. »Skutečným převzetím zboží« míní se v § 87 a) j. n. odevzdání (dodání) ve smyslu čl. 347 a 349 obch. zák. t. j., že se zboží dostane do skutečné (faktické) moci kupitele. Pokud jest vzhledem k okolnostem míti za to, že kupitel nabyl skutečné moci nad zbožím. (Rozh. ze dne 25. dubna 1930, R II 124/30). Žaloba byla co do místní příslušnosti opřena o sudiště podle § 87 a) j. n. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Prvý soud nepovažuje listinný důkaz o skutečném převzetí zboží za sjednaný a odmítl pro tento nedostatek podstatné náležitosti § 87 a) j. n. žalobu pro místní nepříslušnost. Předně se podotýká, že rekursní soud má za prokázáno, že listinný průkaz o objednávce byl podán, i když objednací list nebyl žalovanou stranou podepsán, poněvadž listinami objednávku prokazujícími není jen objednací list, nýbrž stačí, vyplývá-li, jak tomu jest v souzeném případě, z korespondence, že se objednávka stala. Pokud jde o důkaz o skutečném převzetí zboží, jest podle motivů k § 87 a) j. n. pojem převzetí (odevzdání) klásti na roven pojmu odevzdání nebo-li dodání (Ablieferung) ve smyslu čl. 347 a 349 obch. zák. Odevzdání (dodání) ve smyslu těchto článků nastává, když se zboží dostane clo skutečné (faktické) moci kupitele, když buďto prodatel sám vydá zboží do rukou kupitele neb osoby jím k přijetí zboží zmocněné, nebo, bylo-li svěřeno dopravci, tento se zbaví faktické moci nad zbožím a kupitel anebo osoba jím k přijetí zboží zmocněná nabude této moci. V souzeném případě mělo sice podle objednacího lístku býti zboží zasláno žalované straně prostřednictvím »lntercontinentale«, bylo však zasláno speditéru R-ovi v B. Žalující firma tvrdí sice, že podle úmluvy mělo býti zboží na tohoto speditéra odesláno, avšak z korespondence nevysvítá, že R. měl přijati zboží v zastoupení žalované strany. Z obsahu korespondence lze však souditi, že sporné zboží zůstalo ležeti u celního úřadu v C., odkud bylo zasláno žalující firmě zpět. Z dopisu žalované strany ze dne 2. dubna 1928 vysvítá, že ze zboží u celního úřadu vžala vzorek, který dala zkoumati chemickým ústavem. Dopisem ze dne 25. dubna 1928 sděluje žalující firmě, že zařídila, by zboží bylo speditérem vráceno. Z dopisu žalující strany ze dne 6. července 1928 posléze vysvítá, že se speditér žalované firmy Karel G. již s touto věcí zabýval. Vzhledem k těmto okolnostem považuje rekursní soud předloženými listinami za prokázáno, že žalovaná firma nabyla nad zbožím jí žalující firmou zaslaným oné faktické moci, jak ji předpokládá § 87 a) j. n. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:Žalovaná strana namítala v řízení před prvním soudem, že příslušnost, opřená o ustanovení § 87 a) j. n., není odůvodněna, ježto žalující firma není protokolována, a opakuje tuto námitku i v dovolací stížnosti, tvrdíc, že se rekursní soud neobíral právní otázkou, zda neprotokolovaný žalobce jest oprávněn opříti žalobu o osobu svého právního předchůdce. Že sudiště podle § 87 a) j. n. pro předchůdcovu pohledávku jest jejím vedlejším právem a přechází postupem pohledávky na postupníka, bylo vysloveno již v rozhodnutích nejvyššího soudu uveřejněných pod čís. sb. 2976 a 5223, na které se stěžovatelka poukazuje. Dalšími vývody napadá stěžovatelka právní názor rekursního soudu, dovozujíc, že o »skutečném převzetí« nemůže býti řeči, ježto žalovaná firma nenabyla nad zbožím odeslaným žalobcem nikdy faktické moci předpokládané v § 87 a) j. n., zdráhajíc se zboží převzíti, dokud otázka celní sazby nebude vyřešena v její prospěch. Stěžovatelka jest na omylu, domnívajíc se, že při řešení otázky, zda sudiště podle § 87 a) j. n. jest odůvodněno, rozhoduje, zda objednatel odmítá zboží právem, či nikoliv. Pro založení sudiště podle § 87 a) j. n. rozhoduje jen podklad pohledávky, objednávka a skutečné převzetí, neboli dodání zboží, nikoliv však její oprávněnost. Že skutečným převzetím zboží míní se totéž, co vyjádřeno v obchodním zákoně v čl. 347 a 349 výrazem dodání (Ablieferung), vystihl správně rekursní soud a odůvodnil v souhlasu s ustálenou judikaturou (sr. rozhodnutí čís. 1100, 2310, 2409, 2522 a 6063 sb. n. s.). Kdy jest za to míti, že zboží bylo dodáno, rozebírá blíže Staub-Pisko, druhé vydání u čl. 395, § 2 na straně 523. Rekursní soud, vycházeje ze zmíněného správného právního stanoviska, bezvadně odůvodnil, na základě kterých listin má prokázáno, že žalovaná strana nabyla nad zbožím zaslaným jí žalující firmou faktické moci, jak ji předpokládá § 87 a) j. n. Stěžovatelka marně se snaží dokázati opak, dovozujíc, že nemohla nabýti faktické moci nad zbožím, ježto zasílatel G. nebyl oprávněn, zbaviti se jí před zapravením cla, zapomíná však, že si sama vyžádala ze zboží, které bylo u celního úřadu ve stanici určení, vzorek, by je dala chemicky prozkoumati na procento vlny, dále že v témže dopisu mluví o »dodaném zboží«, jež hodlá vrátiti (» mít dem Bemerken, dass wir die gelieferten Waren zuruckgehen lassen«) a že teprve po neuspokojivém výsledku nařídila vrácení zboží. Bylo tudíž stěžovatelce umožněno, by se zbožím nakládala, a stěžovatelka fakticky této možnosti použila, vrátivši zboží, když se přesvědčila o jeho jakosti. Že se držby zboží neujala, jinými slovy, že právně zboží nepřevzala a si je nepodržela, jest nerozhodné. Za tohoto stavu věci nelze vážně napadati závěr rekursního soudu, že i skutečné převzetí zboží bylo listinami prokázáno.