Dr. Ernst Lohsing: Österreichisches Strafprozessrecht in systematischer Darstellung. Graz und Wien 1920, s pěti dodatky do r. 1923. II. vyd. Ulr. Moser's Verlag. 8°. Stran XVIII + 846. Cena (90 Kč brož., 105 Kč váz.) neuvedena. — Autorova kniha byla již ve svém prvním vydání (r. 1912) jedním z nejpřednějších zpracování trestního procesu. Nové její vydání přináší v nezměněném systému výklad trestního práva procesního na území kdysi rakouského mocnářství s patřičným zřetelem k novějšímu zákonodárství nástupných států. Zejména jest brán náležitý zřetel k právnímu řádu československému, místy s odkazy k právu slovenskému. Také. česká literatura trestního procesu až do r. 1918, a to nejen knižní, ale i časopisecká, jest ve spise zpracována. (Právník, Sborník věd pr. a st.. Zprávy Právn. jednoty mor.) — Vycházeje z latinského »procedere« vykládá spisovatel proces jako postup ku předu, jako soustavnou řadu kroků. Proces nalézáme ve všech oborech lidského vědění (chemický proces a j.), ve vědě právní pak znamená proces, také řízením zvaný, »ein schrittweises Vorwärtsgehen in Rechtsangelegenheiten, d. h. zu dem Zweck um ein Recht festzustellen und gegebenenfalls zu verwirklichen.« Podle druhu práva, jehož určení a uskutečnění jest konečným cílem procesu, mluví se o řízení civilním, trestním, správním a daňovém. Ježto trestním procesem se má určití a uskutečnili nárok na potrestání, definuje ho autor takto: »Strafprozess (auch Kriminalprozess oder Strafverfahren genannt) ist der Inbegriff jener gesetzlich geregelten (Handlungen, welche die urteilmässige Feststellung und Verwirklichung von staatlichen Strafansprüchen zum Ziele haben.« Spisovatel zcela správně vystihuje určité podobnosti mezi různými druhy právního řízení (jež nazývá Vorwärtsgehen in Rechtsangelegenheiten). Kriteriem jsou mu však pouze znaky vnější a základním pojmem, z něhož vychází, jest nárok. Tento ve formě nároku státu na potrestání jest mu také základním pojmem trestního procesu, jehož právní povahu vykládá pomocí troj- stranného právního procesního poměru mezi soudem, obžalobcem a obžalovaným. Objektem řízení jest trestný čin, subjekty jeho jsou soud a strany, z nichž jedna část jest stranou stíhající (státní zastupitelství, soukromý obžalobce, soukromý účastník, subsidiární obžalobce), a druhá stíhanou (obžalovaný, osoby súčastněné). V duchu této konstrukce starší doktríny vykládá spisovatel celé trestní řízení. Po všeobecných problémech a hlavních zásadách trestního procesu přichází k nauce o objektech a subjektech procesních a procesních jednáních. Zde dochází podrobného zpracování zejména vazba obviněného a nauka o důkazu, v níž nechybí ani podrobná ustanovení o svědečném (str. 345—7). Další kapitoly pojednávají o řízení řádném v prvé stolici, o zvláštních druzích řízení, o adhesním řízení a útratách, o opravných prostředcích a o výkonu rozsudku. Rozsudky trestní dělí autor ve tři skupiny: Freispruchsurteil, Strafurteil, Unzuständigkeitsurteil. Tímto posledním rozhoduje (na str. 488 a násl.j v teorii i praxi spornou otázku, má-li soud vyřknouti svou věcnou nepříslušnost rozsudkem či usnesením, pro eventualitu prvou. Dovozuje to zejména z okolnosti, že §§ 257 a násl. tr. ř. mají nadpis »Urteil des Gerichtshofes« a že pod tímto nadpisem se ledy nalézá i § 261 tr. ř., jednající o výroku soudním o nepříslušnosti. Tento důvod jest však velice pochybným, nebot citovaná marginální rubrika označuje spolu s ostatními pouze článkovitý postup řízení, nedá se však z ní vyvoditi, že by výrok o nepříslušnosti, o němž se v této souvislosti mluví proto, že časově a systematicky patří těsně před rozsudek a stane se v konečné poradě soudu, snad právě proto se měl státi rozsudkem. Ba právě naopak z toho, že v §§ 259 a 260 tr. ř. se slova »Urteil« a »Strafurteil« opakují, kdežto § 261 tr. ř. užívá pouze slova »Ausspruch« nutno soudili, že tento výrok se nemá státi ve formě rozsudku. Příliš daleko ve své interpretaci pak zachází autor na str. 490, když hájí i pro výrok okresního soudu o věcné nepříslušnosti formu rozsudku. — Dodatek (str. 778 a násl.) obsahuje stručné sice, ale obsažné dějiny trestního řízení lakouského. Také vývoji trestního procesu v jednotlivých zemích býv. Rakouska jest věnována náležité pozornost a uvedeno tu pro Čechy Maxmiliánovo zřízeni zemské a pro Moravu Kniha Tovačovská (Ctibora Tovačovského z Cimburka), jakož i oboje Obnovená zřízení zemská. — Celkové zpracování látky, dosud u nás platného rak. trestního řádu, podává ucelený a přehledný systém. Zevrubné zpracování literatury a judikatury činí pak ze spisu neocenitelnou pomůcku pro orientaci v kterékoliv otázce trestního procesu. K usnadnění hledání slouží podrobný obsah, jakož i rejstřík věcný a právních předpisů.
Dr. Gerlich.