Nová obchodní smlouva mezi republikou československou a Jugoslávií. Dnem 26. listopadu vstoupila v platnost obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, uveřejněná pod č. 163 Sb. z. a n. r. 1929. Smlouva tato jest posledním článkem dosavadního vývoje smluvní úpravy hospodářských styků obou států.
První stručná , smlouvá byla uzavřena 9. září 1919 (uvěř. ve Sb. z. a n. jako vl. nař. č. 379. r. 1920), prozatímní to obchodní a celní úmluva, kterou Č.SR. poskytla SPIS. celní tarify bývalého Rakouska jak platily i. července 1914 — s placením ve zlatě — a SHS. naší republice tarif minimální. První obšírnější smlouvou jest smlouva o prozatímní úpravě' obchodních styků, uzavřená vládou (na základě zmocňovacího zákona č. 637 z r.. 1919) dne 19. října 1920 (č. 629 Sb. z. a n. z r. 1920). Smlouva tato obsahovala klausuli nejvyšších výhod, upravovala obch. a živn. podnikání příslušníky jedné, smluvní strany na území strany druhé, různé otázky vzájemných obch. styků vůbec, 'otázky dopravy a průvozu zboží, vracení obalů a nádob. Neobsahovala však tarifní části. V jejím čl. 9. bylo ustanovení, že za trvání této smlouvy lze .souhlasně s jejím duchem přistoupiti k dohodě o její změně či doplnění. Ustanovení to stalo se praktickým dvakráte. Tak byla ustavena smíšená komise pro výklad čl. i. a 3. smlouvy (viz č. 105 Sb. z. a n. z r. 1923), a podobně určeny podmínky užiti smluvních tarifů při dovozu určitých jugoslávských vín do CSR. (č. 76 Sb. z. a n. z r. 1925). Smlouvá tato platila až do této doby. — Lze se ještě zmíniti o současně s ní uzavřené smlouvě kontigentní, která však neměla dlouhého trvání, neboť konsolidující se poměry hospodářské ukázaly její nepraktičnost.
Nová smlouvá jest značně obšírnější své předchůdkyně. Upravuje podrobněji v prvních svých článcích nakládání s příslušníky jedné smluvní strany na území druhé, hlavně v obch., živnost, a plaveb, podnikání, totéž u osob právnických, sjednávání zakázek a pod. Zajímavým jest čil 6., kde strany projevují ochotu ve zvláštní dohodě upraviti otázku, zaměstnání dělníků a zaměstnanců jedné strany na řízení druhé, jakož i otázku; jejich sociálního pojištění. Dále upravuje smlouva otázky dovozu a vývozu (čl. 8., 9.), průvozu zboží (čl. 10., 11., 13.) a dopravy vůbec, dávky a břemena při výrobě a obratu zboží (čl. 19.), otázky plavby (čl. 21—24.), poštovní styk (čl. 25.); ve čl. 27. shodly se strany na používání úmluvy o zjednodušení celních formalit, uzavřené v Ženevě r. 1923, podobně ve čl. 28. při vzájemné ochraně literárního a uměleckého vlastnictví na použití revidované bernské dohody z r. 1908.
Ku smlouvě připojen je závěrečný protokol, obsahující výklad některých článků smlouvy. Celkem má smlouva 30 článků a opětně neobsahuje celně-tarifní části. Nedostatek této úpravy značně zatěžuje i náš obchodní styk. s Jugoslávií, zvláště od zvýšení tarifních sazeb jugoslávským celním sazebníkem z r. 1925. Doufejme, že tento nedostatek bude v nejbližší době odstraněn, neboť se již v únoru 1927 o věci počalo jednati. Ostatně i přes tyto obtíže zaujímá náš export v Jugoslávii druhé místo za Rakouskem, zatlačiv Itálii na místo třetí. I M. H.