Sedláček, Jaromír: Pozemková reforma. Pět civilistických úvah o záboru velkého majetku pozemkového a o tom, co se záborem souvisí. Brno: Barvič a Novotný, 1922, 294 s. (Sbírka spisů právnických a národohospodářských, sv. 12).
Authors: Sedláček, Jaromír
= Sedláček, Pozemková reforma (1922)
PDF

I. Všeobecné ustanovení.


§ 1. Co značí příděl půdy,?
V § 10 z. z. je řečeno: »Pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad Pozemkový postupně do určitě výše do vlastnictví nebo pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, a to zvláště příslušníkům ozbrojené moci československé a válečným invalidům, kteří, by na půdě chtěli a mohli hospodařiti, pak družstvům složeným z uvedených osob, družstvům bytovým, spotřebním, zemědělským, obcím a jiným veřejným svazkům k účelům všeobecně prospěšným, vědeckým a humánním ústavům. Půdy může býti použito také k jiným účelům všeobecně prospěšným. O osobách a korporacích, kterým lze půdě přiděliti, o výměře přídělu a právech k němu a o omezeních práva vlastnického k přidělené půdě budou dána podrobnější' ustanovení zvláštním zákonem.«
Toto je zásadní ustanovení o přídělu a ku provedení tohoto ustanovení vydán byl zákon ze »dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n., kterým se vydávají po rozumu § 10 zákona ze dne 16. dubna 1919 č, 215 sb. z. a n. ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě (zákon Přídělový).«
Dle § 10 z. z. značí příděl půdy: předání zabrané a převzaté půdy do vlastnictví anebo propachtování její, ale díe přídlěloivčho zákona rozšiřuje se tento pojem. neboť v § 15 se praví: »Půdu toe přiděliti do vlastnictví, co nájmu a pachtu a může k ní býti zříženo právo stavebií podle zákona ze dne 26. dubna 1912 č. 86 ř. z. Z toho se nám podává odpověď na otázku, co značí výraz příděl půdy.
Příděl půdy zničí:
a) zcizení zabrané a převzaté půdy státem bud úplně do vlastnictví osob nestátních, anebo částečně zřízením práva stavebního ve prospěch těchto osob. b) pronájem nebo propachtování zabírané a převzaté půdy státem.
Pro civilistu neznačí příděl půdy tedy nic zvláštního a přimyká se celkem úplně ke známým ustanovením sonkromoprávním. S hlediska práva správního máme ovšem celou řadu předpisu, srov. §§ 1—23 přídělového zákona, najmě však § 17 o konkurenci zájemců na přidělenou půdu, §§ 18—23 o postupu správních úřadů (t. j. Pozemkového úřadu), přiděluje-li se půda zájemníkům. Tyto otázky se však nedotýkají soukromého práva a proto nemůžeme o nich pojednávati v rámci úkolu, námi vytčeného.
§ 2. Komu se může půda přidělovati?
Přídělový zákon v §§ 1—13 obsakuje směrnice, jak postupovati má Pozemkový úřad u výběru osob, jimž půdu přiděluje a v § 14 dána je generální klausule: »Pokud se naskytla možnost přídělův. O jakých v hořejších ustanoveních' není rozhodnuto, platí, že Pozemkový úřad má postupovali tak, aby svými rozhodnutími se přiblížil co nejvíce cílům, kterých sleduje tento zákon a aby těmito rozhodnutími prospět co nejvíce řádné výrobě a prospěchu obyvatelstva(.« Jsou tedy' ona ustanoveni pouze regulativní směrnice pro Pozemkový úřad,1) soud se jimi zabývati nemůže. Soud je vázán rozhodnutím Pozemkového úřadu, to znamená, že může zkoumati pouze otázku, zda} půda byla přidělena, ale nemůže zkoumati, jakým správním řízením byla půda přidělena.
Pochybnost vzbuzuje jedině ustanovení § 3, jež zní: »Půda nemůže býti přidělena uchazečům: 1. kteří nemají státního občanství Československé republiky, ale za podmínky, že do 2 let nabudou tohoto státního občanství; 2, kteří byli odsouzeni pro trestné činy, jichž následkem jest ztráta volebního právní do Obce, pokud tento následek trvá, pak oněm, kteří jsou mravně zvrhlí; 3. kteří jsou tělesně nebo duševně neschopni věnovati se účelům, ke kterým se půda přiděluje, leda že by šlo; o zaopatření válečných invalidů a rodina uchazečova je s to, aby nahradila nedostatek jeho způsobilosti
Otázku musíme si položiti takto: nemůže osoba, mající vady § 3, nabýti vlastnictví k přidělené půdě, nemůže se státi pachtýřem atd.? Anebo je to pro příděl půdy nerozhodno a vady ty jsou vady správního řízení, které je i přes své vady schopno, aby založilo právní poměr vlastnický, nájemní, pachtovní atd. a které jen novým výrokem příslušného orgánu státního může býti zvráceno? Je-li prvá eventualita správná, rozhoduje o správnosti přídělu soud', je-li druhá eventualita správná, mohou i osoby s takovými vadami nabýti půdy přídělem.
Zodpovídajíce tuto otázku, musíme si uvědomiti, že v tom případu, nastanou-li vady ty teprve po přídělu půdy do rolnického nedílu(o pojmu viz níže § 6), že rolnický nedíl může býti odňat jen po výroku rozhodčího soudu Pozemkového úřadu. Z toho: musíme pro ostatní případy, usuzovati, že odnětí přídělu pro vady, nastalé teprve po přídělu půdy, v jiných případech není možné. Míří tudíž § 3 na vady, které zde byly v době, kdy půda byla přidělování; je to tedy vada řízení správního, nehledí-li toto k těmto okolnostem. Z konečného usnesení Pozemkového úřadu, které je podkladem zápisu do knih pozemkových, však vada taková není patrna a sond musí se omezovati jen na zkoumání, zda listina vkladní je formálně správná. Soud tedy musí povoliti vklad bez ohledu na vady § 3 příd. zák. Tomu možno namítnouti, že formálně správný vklad pro osobu, která nemůže nabiti dotčeného práva, zakládá jen důvěru v. tento vklad, aniž taková neschopná osoba nabývá zmíněného práva dle všeobecných právních předpisů. Z toho mohli bychom souditi, že osoba, uvedená v § 3, nemůže se stáli vlastníkem, nájemcem atd-, ale proti tomu musíme zase má na paměti, že §§ 1—14 příd. zák. obsahují' regulativní zásady správního řízen|í. Přihlédneme-li blíže, shledáváme, že i § 3 obsahuje podobné zásady najmě v ustanoveních o lidech, »kteří jsou mravně zvrhlí,« kteří »jsou tělesné neb duševně neschopni věnovati se , ke kterým se půda přiděluje«. Z toho tedy nutno činiti závěr, že vady, naznačené v § 3 příd. zák., jsou vadami právního řízení, ale nevylučují, aby dle soukromého práva osoba, jíž půda byla přidělena, stala se vlastníkem, nájemcem atd'. Je tudíž třeba ve správním řízení vadu takovou uplatniti, soud je vázán výsledky správních řízení. Bylo by bývalo opatřením pronikavějším, aby osobám takovým i dle soukromého práva bylo znemožněno přidělenou půdu nabývati, neboť pak ochrana státních zájmů nebyla časově omezena, takto je však ustanovení toto účelnější, neboť chrání právní obchod nemovitostní a důvěru obecenstva ve výroky Pozemkového úřadu, proto; má také přednost před podobnými předpisy § 7 z. z. nového změní.
Ten, jemuž půda byla přidělena i přes vad y §§ 1 až 14 příd. 'zák., stává se vlastníkem, nájemcem, pachtýřem, po př. majitelem stavebního práva(. Bylo-li takové přídělové správní řízení zrušeno pro vady, pak odpadá podstatná náležitost příslušného právního poměru a právní poměr zaniká, t. j. stát stává se vlastníkem, nájemní a pachtovní poměr zaniká, podobně i stavební právní'. Právní poměr zaniká ovšem jen potud, pokud se opírá o toto vadné správní řízeni, jinak trvá dále. Další otázky týkají se výhradně řízení správního a proto nemůžeme o nich pojednati.
Všeobecně pro správnou orientaci možno říci, že půdu lze přidělovati buď osobám fysickým (lidem) nebo, osám právnickým, a to buď veřejným: zemi, župě, okresu, obci, anebo soukromým: spolkům, společnostem, družstvům atd. Mluví-li zákon o přídělu jednotlivcům, má na mysli osoby fysické a nikoliv právnické (§§. 1 č. 1, 2, 5, 7, 8). Zákon užívá výrazu sdružení a míní tím jak společnost díle obč. zák. (§§ 1175 a násl.), tak ii družstva die zákona ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z.2) Pokud ovšem osoby takové jsou dle všeobecných předpisů právních neschopny, nabývati vlastnictví k půdě, resp. práva stavebního nebo uzavírati smlouvy nájemní a pachtovní, potud nemohou ani nabyti půdy přídělem. Jen tyto okolnosti mohou zkoumati soudy.
§ 3. Omezené přidělování půdy.
Omezeným přidělováním půdy jest rozuměti hlavně povinnosti, které se přidělenci ukládají Pozemkovým úřadem. Zákon přídělový v § 23 vyjadřuje se takto: »Přiděluje půdu, určí úřad Pozemkový, zdali nějak a jak právo získané přídělem půdy jest omezeno a zdali nějaké a jaké povinnosti vzejdou osobě, které se půda přiděluje a ustanoví také o právních následcích, spojených s oním omezením a s nedodržením uložených povinností.« Právo míní se jak právo subjektivní v materiálním smyslu, tak i nárok. Omezení práva v materiálním smyslu znamená tolik, že t. zv. subjektu práva se ukládají určité povinnosti, na př. omezení práva vlastnického služebností cesty, značí, že vlastníku je uložena povinností strpěti, :a|by jeho soused chodit po jeho pozemku. toto omezují, práva je obsaženo též ve slovech »'zdali a jaké povinnosti vzejdou osobě, které se půda přiděluje Povinnosti omezující ono »právo«, jsou pak takového rázu, že hospodářskou hodnotu určitého statku' nemůže chráněný zplna pro sebe využitkovati, jak tomu normálně je, ale že musí část hodnoty postoupiti jinému. To je ovšem již konstrukce národohospodářská a ne právní, ale rčení zákona nám dobře vysvětluje.
Právo může býti však i subjektivní právo ve formálním smyslu čili žalobní nárok a značí pak toto omezení onu okolnost, že jsou smluveny zvláštní náležitosti, aby byl dán žalobní nárok. V' úvahu hlavně přicházejí výminky resolutivní lhůty. Dostaví-li se taková resolutivní výminka, pomíjí žalobní nárok.’" Nelze zamítnouti, že žalobní nároky přidělence z přídělu půdy jsou dány dle občanského práva a proto má o nich rozhodovati soud pořadem práva. Na! př. půda byla dána do pachtu s resolutivní výminku, že pacht pomíjí, jestliže bude pachtýř špatně hospodařiti; o tom, zda výminka tato je dána, rozhoduje soud pořadem práva. Z druhého odstavce 1. možno souditi, že Pozemkový úřad může si vymíniti udílení přídělů i bez rozsudku soudního, není-i strana tím spokojena, musí se domáhati nápravy pořadem práva, neboť jde zde o t. zv. soukromo-právní nárok ze smlouvy. Ve správním řízení náleží rozhodovati o tom, zda omezení taková jsou vůbec přípustna..
Konečně možno uložiti přidělenci též takové povinnosti, které nejsou teleologicky (ne'normativně!) spjaty s přídělem půdy, čili (jak se zákon vyjadřuje) s »právem, získaným přídělem půdy«. O přípustnosti těchto povinností nerozhoduje soud, leč úřady správní dle směrnice, obsažené v odstavci druhém cit. paragrafu.
Omezení tato možno zapsati do pozemkové knihy, pokud je to dovoleno dle všeobecných předpisů práva knihovního. Je-li omezení knihovním právem dle § 9 kn. ř., pak možno omezení toto do knih pozemkových vložiti, jinak jen potud, pokud jsou poznámky takové přípustný dle § 20 kn. ř. Jiná omezení možno zapsati do knihy pozemkové jen 'tak, že knihovní právo vloží se do knih s onou omezující doložkou, není-li ani toto možno, nelze omezeni, dotčené v knihách, nijak poznamenati. Nesmíme zapomínati, že máme dosti pružné ustanovení v reálných břemenech (§ 9, 12 kn. ř.), neboť domníváme se, že Pozemkový úřad přiděluje pozemek do vlastnictví, může tento obtížiti reálným břemenem a že § 23 příd. zák. byla Pozemkovému úřadu dána možnost, aby v rámci odst. 2 stanovil příslušná reálná břemena. Tak mohou povinnosti, »vzešlé osobě, které se půda přiděluje, býti jak osobní, tak reální; v tomto druhém případu musí býti zapsány do knih pozemkových. zápisem do knih pozemkových jsou tato omezení jako reálná břemena dána (§§ 451, 481 obč., § 12 kn. ř.) a přecházejí dle všeobec. ustanovení na další nástupce nabyvatelovy (§ 443 obč. zák.). Nabyvatel je obráněn důvěrou v knihy veřejné, jak zdánlivě zbytečně zdůrazňuje druhá věta třetího odstavce § 23.
Nicméně však odstavec 3 § 23 má svůj důvod a není zpela zbytečný, ukazuje nám to § 21 o nuceném scelování přidělené půdy. Zde závazek tento stíhá dle všeho singulárního sukcesora, věděl-li o něm, třebas by v knihách pozemkových zapsán nebyl. Jde tedy o taková omezení, která se do knih pozemkových nezapisují, poněvadž jde o omezení rázu více policejního a ne, jak se říká, soukromoprávního. Právě druhý odstavec § 23 nás poukazuje na' tu okolnost, že Pozemkový úřad může učiniti taková omezení, která nemohou být! zapsána do knih pozemkových. I proti těmto platí veřejná víra knih pozemkových, je to tedy singulární rozšíření veřejné víry knih pozemkových i na povinnosti rázu policejního, ovšem musí tato policejní omezení spojena býti »s účely, kterých příděl sleduje, o jiných platí obecná ustanovená našeho právního řádu
Odstavec 3 § 23 má význam jen při právu vlastníkovým a stavebním, při nájmu a paditu není sukcese singulární bez svolení Pozemkového úřadu možná, poněvadž nájemce má nejen právo věci najaté užívati, ale má i povinnost ji užívati dle smlouvy (§ 1098 srov. rozh. nej. soudu ze dne 14. října 1919 Rv I. 439/19 [Vážného sbírka č. 290]) la cesse povinností není možná, leč jen delegace.

11. Rolnické nedily.


§ 4. Pojem.
Dle přídělového zákonu značí rolnický nedíl zemědělský závod — zákon praví podnik, ale správněji závod který stačí k obživě hospodáře a jeho rodiny, který může býti obhospodařován hospodářem s jeho rodinou: bez stálé cizí pootočí a jehož provozování tvoří výhradné nebo aspoň hlavní povolání držitelovo a zároveň výhradný nebo aspoň hlavní pramen obživy hospodářovy (§ 2 odst. 1 příd. zák.).
Přiděluje-li se zemědělská půda za účelem zřízení soběstačných usedlostí, má se přidělovati zpravidla jako rolnický nedíl (§ 15 odst. 2 č. 1 příd. zák.), ku zřízení rolnického nedílu možno však popříti též jiné půdy než. převzaté zabrané půdy, čil tak zv. půdy svobodné (t. j. nezabrané, Srov. § 2 odst. 2, § 30 č. 2 příd. zák. s § 4 z. z.) Rolnický nedíl může vzniknouti mimo to tím způsobem, že svobodný majetek pozemkový bude podřízen řádu o rolnických nedílech (§ 30 odst. 1 č. 3 příd. z.), tedy disposicí vlastníka rolnické usedlosti se schválením Pozemkového úřadu a nikoliv přídělem zabrané půdy. Máme tedy tyto případy:
a) přiděluje se celá usedlost, ta může býti přidělena jedině jako rolnický nedíl s výjimkou § 24 a § 25 příd.. z.;
~b) nesoběstačná usedlost zemědělská doplňuje se přídělem půdy na soběstačnou, v tom případě je dáno Pozemkovému úřadu na vůli, aby veškerou půdu této doplněné usedlosti prohlásil za rolnický nedíl;
c) vlastník svobodné usedlosti žádá Pozemkový úřad za proměnu této v rolnický nedíl a Pozemkový úřad rozhodne dle jeho žádosti. ,
Je tedy ku vzniku rolnického nedílu vždy zapotřebí příslušného rozhodnutí Pozemkového úřadu a toto rozhodnutí je jediné směrodatné. Není zapotřebí zápisu do knih pozemkových. Právní poměr. zvaný rolnický nedíl, není knihovním právem a pouze se do knih poznamenává a sice v nadpisu listu podstaty statkové. Stane-li se tak, nemůže se nikdo dovolávati toho, že beze své vlny nevěděl o omezeních, kterým je podrobeno právo nedílu (§ 31.). Z toho nutno opakem souditi, že jen ten není podroben omezením těmto, kdo nabyl nemovitosti anebo práva k ní, spoléhaje v obsah knih veřejných a bez své viny nevěděl o nich. Tímto obratem liší se zdánlivě ustanovení toto od § 1500 obč. z. a zdálo by se, žc vyžaduje § 31 příd. z. nejen jednání v důvěře v knihy veřejné, ale vedle toho i opatrnost průměrného člověka, aby se přesvědčil, zda skutečně obsah knih pozemkových je správný. K tomu by dostačil dotaz na zcizitele, na obecního starostu, zda je to majetek svobodný a t. p. Tento úsudek nebyl by však správný, neboť i § 23 odst. 3 užívá podobného obratu a má se tím naznačil jedině princip veřejné víry v knihy pozemkové. Z ustanovení § 23 odst. 3 plyne lo nepochybně a proto nesmíme souditi jinak ani v tomto případu.3) Dle našeho mínění odpovídalo by lépe našemu právu soukromému, kdyby k založení rolnického nedílu bylo zapotřebi vkladu tohoto právního poměru do knih pozemkových.
Rolnický nedíl dle toho, co řečeno bylo v odstavci prvém, je tedy menší usedlost a také rozměr její je tak roce. Dle toho má zpravidla obnášeti 6 až 10 ha po př. 15 ha půdy (§ 16), při čemž má se klásti důraz na soběstačnost, vytknutou v §2 příd. z., takže možno učinili eventualně rolnické nedíly větší něho i menší než jsou udané rozměry v § 16. Pojem zemědělské půdy je určen v § 2 z. z.
Tím máme ledy určeno, co je hmotný podklad rolnického nedílu4) a dále, čím vzniká roinický niedíl.
Zbývá nám naznačiti právnicko konstrukci rolnických nedílů. Rolnický nedíl je výraz pro určitý první poměr mezi vlastníkem nedílu a státem československým, který není lenním (feudálním) poměrům nepodobný.
Rolnický nedíl 'znamená předem mezenou
a) zcizitelnost, b) zavazitelnost, c) dělitelnost) propachtovatelraost, —
dále zvláštní massu y pozůstalosti,
konečně podatelnost Pozemkovým úřadem.
Pojednáme nyní o jednotlivých ustanoveních; z toho rozboru vysvitne mám pravý. obraz rolnického nedílu, který je jistě zajímavým právním', ale ještě zajímavějším sociálním útlva-rem, jímž vracíme se do dob, které jsme považovali za definitivně odbyté.
§ 5. Objekt a subjekt rolnického nedílu.
I. Hmotný podklad rolnického nedílu je zemědělský závod (viz str. 44), t. j. řada hospodářskýoh statků, které jsou společným určením technicko-hospodářským spolu spjaty v určitý celek vyššího druhu, je tedy hmotný podklad rolnického nedílu kolektivitou, již můžeme správně nazvati věcí hromadnou (viz str. 27). Ale tato kolekivitia je právní skutečností a proto musíme přihlížeti k positivním ustanovením právního řádu, jaké náležitosti jsou ji předepsány. Tento hmotný podklad budeme nazývati objektem rolnického nedílu. Předně, co se týče, nemovitosti, je předepsáno, že jen ty nemovitosti jsou součástkou rolnického nedílu, které byly rozhodnutím pozemkového úřadu za takové prohlášeny. Potud tedy objekt rolnického nedílu může se odchylovati od zemědělského závodu ve smyslu národohospodářském. Na př. vlastník rolnického nedílu obhospodařuje 6 ha pozemků, náležejících k rolnickému nedílu, 4 ha vlastní svobodné půdy a má 2 ha půdy vypachtovamé, k jeho zemědělskému závodu náleží 12 ha půdy; ale k rolnickému nedílu. Pouze 6 ha půdy.
K zemědělskému závodu patří též inventář,5) t. j. ony movitosti, jichž je dle normálních hospodářských poměrů zapotřebí, aby dotčený závod mohl se provozovati 6) (§ 42 příd. z.). Jak z dalšího poznáme, jsou nemovitostí součástky rolnického nedílu spojeny osobou vlastnickou a musí proto též inventář touto osobou býti spojen, t. j. vlastník nemovitostních částí musí být též vlastníkem jednotlivých kusů inventáře. Zde se tedy uplatňuje v plném rozsahu panující nauka o pertinencích. Ale ihned narážíme na pochybnosti. Jak z; uvedeného případu je patrno, muže býti faktický závod větší než objekt rolnického nedílu a tudíž též inventář je poměrně větší. Tuto pochybnost jest rozřešiti tím způsobem, že jen ta část inventáře, které je (Zapotřebí k obhospodařováni rolnického nedílu, tvoří součást jeho objektu. V tom směru je vykládati § 42 věta třetí příd. zák. (§ 296 obč. z.). Viz též níže str. 255.
Z citovaného § 42 jde najevo, že vedle inventáře naleží k rolnickému nedílu též »příslušenství« po rozumu §§ 294—297 obč. zák., ale ze studie prvé víme, že občanský zákoník zahrnuje pod výrazem příslušensitví věci nemovité oddělitelné i neoddělitelné části věci a mezi těmito .plody a příslušenství ve vlastním slova smyslu (studie I. § 11).7) Pod výrazem příslušenství zahrnuty jsou i budovy, plod.y (zralé osení), sklizeň ve statku se nalézající jsou však zpravidla neoddělitelnou částí pozemku, osení dosud neposečené taktéž, sklizeň nai statku se nalézající je jeho součástkou jako příslušenství v pravém slova smyslu. Ze dřeva v § 296 obč. zák. jmenovaném je činí ti rozdíl. Je-li to dřevo, jehož je zapotřebí v domácnosti hospodářově, nebo k hospodaření mj nedílu, pak tvoří součást nedílu, je-li to však dřevo pokácené a dosud neodvezené z lesů hospodářových, pak nenáleží toto dřevo k rolnickému nedílu.
Hospodářské budovy jsou neoddělitelnou částí půdy dle § 297, § 417 obč. zák. a proto jsou spojeny s pozemkem, v němž jsou. vystavěly. Je-li onen pozemek součástí nedílu, náleží též ony budovy k nedílu, není-li tomu tak, nenáleží budovy k nedílu. Tak je myslitelný případ, že může se vyskytnouti nedli bez podstatné součástky, totiž hospodářských budov. V praxi' se s tím sotva shledáme, ale myslitelný případ ten je. ‘ '
Nehledíme-tf k tomuto mimořádnému — řekl bych patologickému — případu, náleží k objektu rolnického nedílu předně zmíněné nemovitosti a pak vše, čeho je zapotřebí k zemědělskému obdělávání těchto nemovitostí, spolu se zařízením pro bydlení hospodáře a jeho rodiny, nenáleží sem však zařízení bytu a předmětů výhradně osobním účelům hospodáře a jeho rodiny sloužícím. Z toho je patrno, že musíme se řídit! hlediskem přísně objektivním.
II. Subjektem rolnického nedílu je vlastník nemovitostí, náležejících k nedílu. Vlastník je určen dle všeobecných předpisů obč. zák., dále díle § 28 náhradového zákona a předpisů o přídělu půdy. Nenabývá-h někdo dle § 28 náhr. 'zák., — o čemž byla již řeč —, nabývá derivativně půdu od státu a to příslušným konečným rozhodnutím Pozemkového úřadu a zápisem do knihy pozemkové (§ 431 obč. zák.). Vlastník nedílu je chráněn stejně jako vlastník půdy svobodné.
Zpravidla má býti vlastníkem nedílu jen jediná osoba fysická (právnickým osobám medii nemá se přidělovati),, výjimečně může bytí medii ve spoluvlastnictví sourozenců dědickou posloupností (§ 48 příd. zák.) a) z §§ 34, 49 plyne, že manželé mohou býti spoluvlastníky nedílu. Jiné případy spoluvlastnictví nejsou připuštěny.
Výše jsme pravili, že vlastník nedílu formálně je úplně na roven postaven vlastníku svobodné půdy, materiálně jsou však podstatné rozdíly,neboť vlastníku nedílu jsou uloženy dalekosáhlé povinnosti, omezující jeho volnou disposici objektem nedílu. O těch pojednáme v dalších paragrafech, nyní zmíníme se o omezení zvláště charakteristickém.
Vlastník svobodné půdy má volnost půdu obdělávati nechati ji hospodářsky nevyužitkovaiiou. Vlastník nedílu je však povinen na nedílu hospodařiti řádně a to ev. dle zvláštního řádu, vydaného J. Pozemkovým úřadem(§ 50 příd. zák.).
Vlastníku svobodné půdy nemůže býti tato odňata, leč expropriací nebo konfiskací dle trestních předpisů, nedíl může_býti vlastníku odňat již díle daleko širších ustanoveních § 51 příd. zák., o níchž promluvíme níže.
Těmito dvěma omezeními liší se charakteristicky vlastník nedílu od vlastníka svobodné půdy. Přihlížíme-li na problém teleologicky, ne normativně, shledáváme, že máme zde určitou podobu s lénem: léno jako nedíl je nedělitelno, léno jako nedíl je propůjčeno za určitým účelem, léno jako nedíl může býti odňato, není-li možno účel splniti. Pravidlo se, že nedíly jsou rolnickými fideikomisy, lépe však bylo by je nazvati rolnickými lény. Snad bylo by bývalo jednodušší a pro právní bezpečnost výhodnější, kdyby se byl přídělový zákon vrátil i k důsledku lenního zřízení, totiž k dělenému vlastnictví a určil pro stát dominium directum a pro vlastníka nedílu nedominium utile.
§ 6. Zcizení rolnických nedílů
I. Rolnický nedíl je nezcizitelný bez svolení Pozemkového úřadu (§ 37 příd. zák.). Je-li tedy zapsána poznámka nedílu, může vložiti se vlastnické právo pro nástupce jen tehdy, je-li současně přiloženo svolení Pozemkového úřadu, což se v praxi stane nejlépe asi tím způsobem, že se vkladní listina opatří příslušnou doložkou Pozemkového úřadu. Soud nemůže zkoumati, proč Pozemkový úřad souhlas udělil anebo odepřel.
Zajímavé jsou důvody, kdy Pozemkový úřad má souhlas uděliti.
A. Zcizuje-li se nedíl v celku, rozeznávati jest tri případy:
1. Nedíl zcizuje se čekateli dědictví (§§ 39, 40, 41 příd. zák.), jde zde o tak zv. odstupní smlouvu 8) a nedíl možno zcizili jen takové osobě, jíž by připadla dle zákonné nebo testamentární. posloupnosti a může býti obtížena jen takovými závazky, které jsou sloučeny s ustanovením o dědické posloupnosti (§ 37 č. 1 příd. zák.). Závazky budou se týkati vybytí sourozenců a výměnku pro zcizovatele, směrnicí zde bude ústanovení § 43 příd. zák. Zákon praví: »nesvědčí-li proti tomu vážné důvody, přivolí úřad Pozemkový vždycky«. Vážnými důvody jsou na př.: že přijímatel není osobou schopnou, že převzetí děje se za okolností, které odporují zásadě § 43 příd. zák.
2. Nedíl zcizuje se manželu (manželce) vlastníka nedílu (§ 37 č. 2. příd. z.)rtu dá Pozemkový úřad vždycky své svolení, není-li naléhavých důvodů, které svědčí proti tomu. Zákon zde užívá obratu »naléhavé důvody«, kdežto v předcházejícím užívá obratu »vážné důvody«, z toho je souditi, že důvody, proč se odpírá souhlas v tomto případu, musí' býti pádnější než v případu předcházejícím, t. j. že by takovým zcizením ohrožen byl účel, proč se rolnický nedíl zřizuje (t. j. vlastník by nemohl dostát,i svým povinnostem).
3. Rolnický nedíl zcizuje se osobě jiné. V prvých deseti letech po přídělu (tedy od prvého nabytí nedílu) možno zciziti nedíl jen z důvodů naléhavých, t. j. že vlastník nedílu není s to dostáti povinnostem, jemu s přídělem nedílu zloženým, jak plyne z příkladu v zákoně uvedeného (choroba vlastníkova, která činí hsospodaření nemožným), naléhavost důvodu je tedy stejného rázu jako v případu předcházejícím. Po deseti letech může Pozemkový úřad přivolili ku zcizení z důvodů vhodnosti. Nabyvatel musí býti ovšem osobou vhodnou (§ 37 I odst. 4).
Zcizuje-li se nedíl úplatně, má docílená cena trhová, pokud přesahuje to, co bylo vloženo do nedílu vlastníkem, připadnutí státu, při tom má se bráti slušný zřetel k vykonanému zlepšení provedenému úmoru (1. c. odst. 2). Pochybnost je dána co do příslušnosti. Důvod, proč má býti přeplatek ceny trhové vydán, je dán tímto předpisem, ale příslušnost St není určena, je zde tedy zřejmá mezera v zákoně. Kloním se však k tomu názoru, že je rozhodnouti o tomto nároku pořadem práva, neboť jde o zákrok státu na Pohledávku, kterou má zcizitel proti nabyvateli nedílu, dále je zde rozhodovati o impensích. Pokud se impensí týká, je postupovati dle ustanovení §§ 331, 332 obč. z.a dle toho posuzovati i citované ustanovení přídělového zákona, nad to je přihlížeti ku klesající hodnotě peněz. Ustanovení toto jest vykládat velmi liberálně, neboť může způsobiti více zla než dobra. Pro kauterální jurisprudenci by se odporučovalo v trhových smluvých, odděliti vlastní cenu trhovou za pozemky nedílu od náhrady impensí a zvláštně vytknouti úplatu za postoupený inventář. Pozemkový úřad má ovšem možnost žádati, aby přeplatek trhové ceny byl placení státní pokladně dříve, než splacení smluvních závazků se stanic. Pak je toto splacení přeplatku podmínkou platnosti smlouvy tíhové a soud nemůže o tom více rozhodovati.
B. Zcizuje-li se část nedílu;
1. Výměna pozemků, patřících k nedílu, za jiné je přípustná se svolením Pozemkového úřadu jen, je-li vyměřený pozemek vhodnou náhradou za pozemek směněný (§ 37 č. 3 příd. zák.).
2. Zákon rozeznává zcizení částí nedílu (§ 37 č. 5) a rozdělení nedílu (§ 37 č. 4). Prvý případ je onen, jde-li odloučení takové části pozemku nedílového, která neporušuje podstatu jeho hospodářské formy, naproti tomu rozdělení značí, že pozemky se odloučily tou měrou, že hospodářská. forma materiálného podkladu nedílu je zničena — nedíl přestal existovati. Rozděliti možno nedíly, které vznesly ze svobodné půdy, když rozdělená půda připadne k nově zřízeným nedílům. Na př. otec je vlastníkem nedílu o 6 ha, má tři syny, z nichž každý vlastní si 4 ha svobodné půdy; otec rozdělí svůj nedli rovným dílem mezi tři syny, takže každý si vlastní 6 ha půdy, rozdělení je přípustné, povstane-li z každé těchto tří usedlostí nový rolnický nedíl.
Ad A—B. Důvody, které má zkoumati Pozemkový úřad, dávaje souhlas ke zcizení nedílu, mohou se týkati jedině nedílu samotného a nikoliv osobních poměrů vlastníka anebo jeho rodiny, pokud mu to není dopuštěno ,§ 37 č. 1 odst. 4 příd. zák., t. j. má zkoumati, zda nabyvatel je osobou vhodnou po rozumu § 3 příd. z. a zda není vlastníkem příliš velikého rozměru půdy, ale dále jíti nemůže. Neníť Pozemkový úřad nějakým vrchnoporučenským úřadem vlastníků nedílu a jich rodin.
II. Byl-li nedíl jako takový označen, v knize pozemkové, je zcizení bez schválení Pozemkového úřadu neplatné a může se jedna i druhá strana: domáhati po dle § 877 obč. zák. neplatnosti smlouvy, splnivši povinnosti tam stanovené. Pozemkový úřad nemá sice přímo možnost naléhati, aby vráceno bylo plněné, ale může nedíl vykoupiti po rozumu § 51 příd. zák. Výkup zaplatiti jest tomu, kdo dle přepisů právních je vlastníkem, t. j. zciziteli.
Nebyl-li nedíl označen v knize pozemkové, je sice právní jednání samo o sobě taktéž neplatné, alte nabyvatel je chráněn veřejnou vírou knih pozemkových a povinnosti s nedílem spojené nemají více místa, půda, pokud se bonae fidei nabyvatele týče, stává se svobodnou. V praxi nastanou komplikace, bude-li nástupce této osoby, malae fidei. Otázku tuto nutno řešiti s hlediska vkladu materiálně neplatného, který je formálně správný (viz studii třetí; str. 196). Těchto nevhodných důsledků bylo by se možno uvarovati, kdyby bylo řečeno, že nedíl musí býti zapsán do knihy pozemkové, kdyby zápis byl — jak se praví — konstitutivní skutečností nedílu.
III. Omezení tato týkají se jen zcizení nemovitostí, nikolivvšak movitého příslušenství, resp. jeho částí. Toto je vždy platné bez schválení Pozemkového úřadu, ale Pozemkový úřad může nedíl vykoupiti, shledá-li, že takovým zcizením se ohrožuje řádné hospodaření na nedílu (§§ 3, 50, 51 příd. zákona).
§ 7. Propachtování rolnických nedílů.
O propachtování rolnických nedílu platí obdobné předpisy jako o zcizení nedílu, ale propachtování jednotlivých pozemků nepřesahujících úhrnem pětiny celé výměry na dobu nikoliv delší šesti let, pak částečný pronájem obytných, hospodářských a jiných budov nevyžadují přivolení Pozemkového úřadu. Pozemkový úřad může však smlouvy posléze uvedené zrušiti, nalbude-li přesvědčení, že takovým pachtem nebo nájmem se poškozuje hospodaření na nedílu (§ 38 příd. z.). Zrušení smlouvy Pozemkovým úřadem značí, že zanikají povinnosti smluvní; soud pak zkoumá, zda zrušení se stalo formálně správně, ale nezkoumá, zda jsou dány materiální předpoklady. takového zrušení.
§ 8. Břemena váznoucí na rolnických nedílech.
I. Zavazení nedílu může se státi jen se svolením Pozemkového úřadu (§ 35 příd. ,zák.). Nedíl v tomto smyslu nemovitost' se svým příslušenstvím. Byla-li věc movitá, náležející k příslušenství nedílu, dána do ruční zástavy, byl tím porušen onen vztah k nemovitosti, kterému říkáme příslušenství, proto zastavení ono je platné a nevyžaduje se k tomu schválení Pozemkového úřadu. Vztahuje se tudíž zákaz zavazení jen na nemovitostní zavazení. II. Na nedílu (t. j. nemovitostech nedílových) mohou váznouti:
a) obyčejné služebnosti pozemkové,
b) služebnost bytu, '
c) dluhy rentové, počítajíc v to výměnek,
d) jiné dluhy přípustny jsou se souhlasem Pozemkového úřadu, jestliže se zřetelem na osobu věřitele nebo na podmínky úvěru značí pro dlužníka zřejmou výhodu oproti úvěru rentovému (§ 32 odst. 1).
Ad a). Obyčejnými služebnostmi pozemkovými rozuměti jest ony služebnosti, které jsou uvedeny v § 477 obč. z. Jest nesporno, že toto ustanovení přídělového zákona míří na toto ustanovení § 477 obč. z., ale není příčiny, proč vylučovati služebnosti dle § 475 a § 476 obč. z. Výpočet těchto služebností (§§ 476—477) je pouze demonstrativní al mohou býti zřízeny i jiné služebnosti; v § 32 příd. z. se však praví, že mohou býti zřízeny jen obyčejné služebnosti, to znamená, že rozhodnou je zvyklost v té které krajině,
Ad b) Služebností bytu rozuměti jest osobní služebnost po rozumu §§ 521, 522 obč. z.
Ad c), d). Dluhy rentovými a jinými dluhy rozuměti jest hypotéky, po př. reálná břemena, zřízené ve prospěch věřitelů, kteří zapůjčili obnos peněžitý buď na dočasnou nebo trvalou rentu, Rentový dluh jest zápůjčka, poskytnutá dle ustanovení úvěrového zákona ze dne 11. 'března 1920 sb., dále memorační renty dle zákona ze dne 6. června 1896 č. 144 ř. z., konečně zápůjčky, splácené anutami a zpravidla nevypověditelné se strany věřitele. Zápůjčky, které jiným způsobem jsou splatitelné, jsou jinými dluhy po rozumu § 32 příd. zák.
III. Rentové dluhy. Zákon nedefinuje blíže rentové dluhy cizi § 6 úvěrového zákona však dlužno souditi, že je to dluh dlouhodobý s nezvýšitelným úrokem, umořovaný podle smlouvy a se stíraný věřitelovy nevypověditelný, dokud dlužník plní převzaté povinnosti, a dle § 7 cit. zákona nesmí býti dlužníku smlouvou vzata volnost splatiti celý dluh anebo jeho část po výpovědi nejdéle půlletní, tímže způsobem, jakým úvěr přijal anebo na hotovosti, což je odchylka od §§ 990, 991 obč. zák.9) to jsou renty umořitelné.
Přídělový zákon zná však vedle rent umořitelných též renty dočasné i věcné. V § 33 odst. 3 prídělového zákona odkazuje se na zákon náhradový, ale ani zde nemáme žádných ustanovení o neumluvitelných, dluzích rentových; talk máme dosud pouze nesplněný slib, že zvláštním zákonem se bude upravovati právní poměr zvaný dluh rentový. Prozatím máme v našem právním řádu jediný dluh rentový, totiž meliorační renty, v sousedním pak německém právu občanském máme obecné ustanovení o dluzích rentových. V praxi vyskytují se dosti často smluvené renty občanské, které se zapisují jako břemeno určité nemovitosti, kde závazek jde na placení určité renty, aniž je udán kapitál. Tyto rentové dluhy považují se u spisovatelů rakouského práva soukromého za reální břemena 10) která váznou na zavazné nemovitosti, t. j. každý vlastník tohoto pozemku je povinen platnou rentu po dobu, co trvá jeho právo vlastnické.
Je tedy umořitelnou rentou rozuměti hypotéku pro zápůjčku úročnou al umořovanou t. zv. anutami, kdežto renty dočasné a věcné jsou reálná břemena, váznoucí na nedílu.
IV. Takové hypotéky nebo rentové dluhy mohou býti se svolením Pozemkového úřadu vloženy jen pro zápůjčky, poskytnuté za tím účelem, aby opatřeny byly prostředky (§ 35 příď. zák.): 1. k zaplacení náhrady za příděl (§ 33) nebo ke konversi závad, váznoucích na svobodném majetku, který má býti sloučen s přídělem, nebo který má býti podřízen řádu přídělovému (§ 33 přídělového zákona);
2. ke zřízení nebo rozšíření budov hospodářských a obytných nebo k trvalému zlepšeni usedlosti;
3. k opatření nebo doplnění hospodářského inventáře;
4. k výplatě dědických podílů nebo plativ, uložených posledním pořízením.
Tak zv. renty umořitelně, časové a věčné jsou zvláštním způsobem splácené zápůjčky. U renty' umořitelné je to zcela normální splacení zápůjčky na závazek váznoucí na nedílu je pravou hypotekou, u rent časových a věcných měnil sic závazek ze zápůjčky v reálně břemeno. Ovšem toto reálné břemeno může se zase nměniti ve splácení zápůjčky, tlak v přípiadai § 33 příd. zák. (odst. I. věta 2).
V. Náhrada za příděl. Náhradu za příděl stanoví Pozemkový úřad dle směrnic stanovených v § 77 zákona. náhradového, příp listinou této ceny rozhoduje se v řízení správním. Náhrada se má zaplatí buď hotově při převzetí přidělené půdy anebo je kreditována, pro ni vázne na nedílu bud hypotéka, anebo reálné břemeno věcně renty v pořadí za veřejnými daněmi a dávkami (§ 33 příd. zák.). Toto reálné břemeno věčné renty mění se v hypotéku, byla-li věčná renta k žádosti vlastníkově proměněna' na rentu umořenou(§ 33 odst. 1). tento rentový dluh (ať již jde o hypotéku nebo reálné břemeno) zapsati jest do knih pozemkových jako dluh náhradový, aby mu zachováno bylo jeho přednostní pořadí (§ 33 odst. 2). Toto přednostní postavení však dle našeho mínění pozbývá, byla-li se svolením Pozemkového úřadu vložena v časovém pořadí přednějším závada pro jiné dluhy) peněžité, poněvadž opak odporuje nejzákladnějším principům našeho práva zástavního (srov. §§ 447, 457 obč. z., §§ 29, 53 'a násl., 110 kn. ř., §§ 216, 246, 286,288 ex. ř.) a zásadám, na nichž je vybudován zákon úvěrový. Dluh náhradový předchází však služebnostem a výměníku bez ohledu na jich 'časové pořadí.
VI. Konverse závad při přeměně svobodné půdy v ne díl. Proměřuje-li se svobodná půda v půdu nedílovou dle § 30 č. 2, 3 příd. zák., musí býti provedena depurace, po př. konverse závad, ,t. j. je potřebí, aby jinaké závady, váznoucí na svobodném maje tkli, než ony, které jsou na nedílu přípustný, byly přeměněny na takové závady (§ 32 odst. 2 příd. zák.).
Závady, které nemohou býti; konvertovány na rentové dluhy anebo na jiné přípustné dluhy, musí býti depurovány, pokud nejde o obyčejné služebnosti pozemkové a služebnost bytu.
§ 9. Exekuce na rolnické nedíly.
Exekuce na rolnické nedíly jo připuštěna jen vnucenou správou (§ 36 příd. zák.) podobně jako na majetek zabraný, platí tedy i v tomto případu vše, co jsme pravili vše o exekuci na majetek zabraný, najmě co do přípustnosti exekuce zajišťovací a prozatímních opatření pak konkursu (srov. studii II. § 29).
Zmínky zasluhuje § 12 zákona úvěrového. Na nedíly je totiž připuštěna i dražba nemovitostí nedílových, jde-li o závazky ze zápůjček, poskytnutých dle úvěrového zákona na záruku hypotekární a nelze očekávati, že veřitel bude nejpozději do dvou roků uspokojen z výtěžků nucené správy. 'Tím mění se ovšem velmi podstatně ustanovení §. 36 příd'. zák., ale dlužno opětně si uvědomiti, že dražba je možná jen pro nezaplacené hypotekární dluhy, nikoliv však pro osobní dluhy vlastníka nedílu. Osobní věřilel vlastníka nedílu musí se spokojiti za všech okolností pouze vnucenou správou a proto je jim i uzavřena možnost exekuce vkladem hypotekárního práva. Z exekuce samostatné je vyňat též inventář nedílu (§ 252 ex. ř.), dále nutné předměty domácnosti (§ 251 ex. ř.), pak jiných předmětu najde se poskrovnu; z toho je patrno, že osobní úvěr majitele nedílu je velmi omezen.
O dražbě nedílů pojednáme níže při rozboru úvěrových ustanovení.
§ 10. Dědická posloupnost do rolnických nedílů.
I. Rolnický nedíl tvoří v pozůstalosti zvláštní masu, která ovšem je jen zvláštní částí celkové pozůstalosti zůstavitelovy a není samostatnou pozůstalostí (arg. §§ 43, 44. příd. zák.). Pro 'dědickou posloupnost do rolnických nedílů recipovány byly předpisy zemského zákona českého, ze dne 7. srpna 1908 č. 68 zem. z.,11) recepce těchto ustanovení stala se velmi povrchním způsobem a proto nezbude, než ustanovení novelisovati tak, aby mezi ními nebylo rozporů.
Je-Ji v knize pozemkové poznamenáno , že určitá usedlost je rolnickým nedílem, pak není sporu, že ustanovení §§ 39—49 přídělového zákona mají býti použita; není-li však podobně poznámky, pak nezbývá, než prokázati, že jde o rolnický nedíl a že ustanovení o rolnických nedilech , nejsou pro dobrou víru vyloučena (§ 31 příd. zák.). Posloupnost rolnických nedílů řídí se vždy předpisy zákona přídělového, (§ 39 příd. zák.), čímž liší se ustanovení toto od zmíněného zemského zákona (§ 3).
II. Rolnický nedíl nemá býti v řízení pozůstalostním rozdělen, má býti přidělen jen jedinému dědici,. nemá býti předlužen výplatou dědíckých podílů; toto jsou vůdčí myšlénky tohoto zvláštního řízení pozůstalostního. Osoba která má obdržeti nedíl, nazývá se nápadníkem a nárok jeho, alby mu přiřčen byl rolnický nedíl, právem nápadníckým; toto názvosloví je převzato ze zmíněného zemského zákona.
Není-li posledního pořízení, určuje se dědic posloupností dle občanského zákoníka (i na Slovensku), a mezi jednotlivými dědici určí se nápadník dle pravidel, uvedených v § 40 příd. zák. pod číslem 1—4, značnější odchylka je co do nerozvedeného (nerozloučen čího) manžela, neboť tento jde hned za dětmi zůstav i tělovými (1. c. čís. 3). Kdo má býti mezi zákonnými dědici nápadníkem, určuje soud, pokud zde není důvodů vylučujících, uvedených pod čís. 4. O těchto důvodech rozhoduje Pozemkový úřad, soud rozhoduje jen, o jednom případu vylučovacím, zda totiž dědic, který má býti nápadníkem, nebyl zbaven svéprávnosti (čís. 4 lit. a)). Podotknouti jest, že důvody tyto se nesrovnávají s ustanovením § 3 o neschopnosti nabýti půdy přídělem a s § 51 o možností výkupu rolnického nedílu; toho bylo by souditi, že Pozemkový úřad může odepříti souhlas k ustanovení nápadníka ze všech důvodů, z nichž může nedli vykoupiti a není omezen jen důvodý vylučujícími, uvedeným v § 40 čís. 4 příd. zák. Výjimečně může býti ustanovena i osoba nezpůsobilá nápadníkem (§ 40 čís. 6 příd. zák), o čemž rozhoduje Pozemkový úřad. Má-li takto stanovený nápadník již vlastní půdy bud nedílové nebo svobodné, rovnající se hodnotou (ne výměrou) polovici nedílu, o nějž jde, ustupuje tento nápadník jinému nejbližšímu zákonnému dědici jako nápadníku, ale ustupující nápadník .může svoje právo nápadnické, si zachovati, nenabídne-li tomto dědici svoji usedlost, oceněnou podle § 43 příd. zák. Nechce-li.nikdo ze spoludědiců prevzíti usedlost tuto, pomíjí jen právo požadovati, aby nápadník jim ustoupil (§ 40 čís. 5 odst. 1 a, 2). O tom rozhoduje se v řízení pozůstalostním (srov. cit. zem. zák. § 6 čís. 5). Má-li nápadník k takové usedlosti jiné právo než výhradné právo vlastnické — jak se zákon vyjadřuje — rozhoduje o ustoupení Pozemkový úřad 12) což znamená komplikaci řízení pozůstalostního.
Nápadník může býti určen též posledním pořízením.' Zpravidla může se určití jen jediný přijímatel nedilu (§ 41), výjimečně může se nedíl rozděliti mezi více testamentárních dědiců, jestliže části rozděleného nedílu s jejich půdou spojí se v nové nedíly (§ 37 čís. 4). Jinak, je-li ustanoveno více dědiců, rozhodne mezi nimi Pozemkový úřad,, kdo má nedíl převzíti, ač-li dědicové mezi sebou se nedohodnou, kdo z nich má převzíti nedíl (§ 41 odst. 2). Tato dohoda se činí v řízení nesporném u soudu. O důvodech vylučujících rozhoduje výlučně' Pozemkový úřad, podobně ustanoven-li byl dědic nezpůsobilý, platí obdobně ustanovení § 41 čís. 6., Nápadník musí býti nad to způsobilým dědicem po rozumu § 538 až § 546 obč. z„ o čemž rozhodují soudové a nikoliv Pozemkový úřad.
III. Takto jsme stanovili komu ne-díl má připadnouti, nyní zbývá pojednati, jaký je osud nedílu v pozůstalosti. Nedíl — jak jsme jej výše popsali — tvoří zvláštní massu pozůstalostní. K nedílu patří nemovitosti nedílové, pak inventář. O, tom, co se má považovati za inventář, rozhoduje v prvé řadě úmluva dědiců, jinak soud v pozůstalostním řízení po výsledku znalců (§ 42 all. l). Dohází-li něco do potřebného inventáře, nemá nápadník nároku, aby byl inventář doplněn (§ 42 all. 2). Toto bude obzvláště důležito v těch případech, kde 'zůstavitel zanechá pozemky nedílové i svobodné, pak bude po př. nutno inventář rozděliti, právě druhý odst. § 42 umožňuje takové dělení inventáře, třebas neúplného. Mimo to patří k nedílu příslušenství po rozumu § 294 a násl. obč. práva, ovšem příslušenství musíme řádně rozlišiti od součástek nemovitostí, zde bude vodítkem to, co jsme pravili o věci ve studii prvé. I najaté části příslušenství sem nutno čítati, v tomto případě nájemní hodnotu je připočísti k příslušenství nedílů. Takto pozemky nedílu i se vším příslušenstvím, jak soud jej zjistil, tvoří tu zvláštní massu, kterou oceňuje Pozemkový úřad. Tento může dožádati soud zla výslech osob, pokud je to k oceňován zapotřebí. Toto ustanovení se sotva v praxi osvědčí a bylo by vhodno změniti je v ten rozum, že soud sám odhad provede a sdělí jej Pozemkovému úřadu, který by proti tomu do určité lhůty mohl podati své námitky a návrhy, uplynula-li by lhůta, nemohl by Pozemkový úřad více námitek činiti. Takto bude Pozemkový úřad mnohdy rušivě zasahovati do řízení poručenského.
Pozemkový úřad ocení nedíl ne dle obecné ceny, ale talk, »aby přejímatel usedlosti (t. j. nápadník) mohl obstáti«. (§ 43 odst. 2, viz § 8 zem. zák.). To může býti tedy i hluboko pod cenou obecnou, tím může býti i dotčen povinný dři nepominutelného dědice a je proto s podivem, že na tuto tak důležitou okolnost nebyl vzat zřetel, (zde nezbude, než doplniti tuto mezeru v zákoně.
Z této odhadnuté ceny srazí se dluhy a závady na nedílu váznoucí a nezadluženou hodnotou nedílu stane se nápadník dlužníkem pozůstalosti, kdežto pozůstalost věřitelem (§ 43 odst. 1). Tato pohledávka tvoří pak součást pozůstalosti, o aniž platí předpisy obecné, najmě co do rozdělení pozůstalosti (§ 44 příd. zák. viz § 9 zem. zák.); pouze je ustanoveno, že rozdělení pozůstalosti má se díti vždy soudem anebo aspoň, se schválením soudním (tamtéž srov. §§ 170, 171 nesp. pat.). Dále máme zvláštní ustanovení, co do výplaty podílů dědických: ostatní dědicové mimo nápadníka mají býti vybyti z ostatní pozůstalosti a pokud by se jí nedostávalo, má se jim dostati příslušného podílu z pohledávky za nedíl. Tyto podíly vyplatí ústav peněžní, jmenovaný v § 35 příd. zák., tím stane se věřitelem nápadníkovým, tato pohledávka zajistí se na nedílu, má formu renty umořitelné (§ 45). Konečně musí nápadník, zcizí-li nedíl do desíti let po vypořádání se spoludědíci, spoludědicům doplatiti, oč byli odhadem nedílu na svých podílech zkrácená (§ 46 příd. zák., srov. § 11 zem. zák.).
Co do odkazů, nápadníkovi uložených, máme jen kusé ustanoveni v § 47, ustanovená to je nejasné, pokud se týče oceňovaní nedílu.13) Není totiž nijakým způsobem stanoveno, jak se má nemovitost oceňovati, jestliže byl uložen stanovený pevným obnosem a který má vyplatiti nápadník odkazovníku, jen při kvotovém stanovení je nápadník do jisté míry bráněn.14) ustanovení tohoto je užiti i tehdy, je-li více spoludědiců. Též. co do výplaty legátů, bude obtíž, jestliže rentový ústav (§ 35 příd. zák.) nebude chtíti přílišné legáty vyplatiti. Ustanovení toto bude nutno doplniti aneb aspoň jasněji stylisovati, neboť ustanoveni §§ 32, 35, §§ 45, 47 příd,. zák. a § 2 úvěr. zák. na straně jedné a §§ 690, 691, 692, 801 obč. zák. i straně druhé se spolu nesrovnávají. Dle ustanovení obč. zák. má dědic vyplatiti legáty, pokud tak může učiniti z pozůstalosti, díle zákonů pozemkové reformy jen, pokud výplatu převezme rentový ústav (není-li jiných předmětů u zůstavitele), dáte die § 690 obč zák. může dědic v nejkrajnějším případu žádati jen přiměřenou odměnu za výplatu legátů, přihlásí-li se s dobrodiním inventáře, kdežto jinak je povinen vyplatiti legáty neobmezeně (§ 801 obč. zák.). Je tedy v obou případech osobním dlužníkem legátů, v prvém obmezeně, ve druhém neobmezeně. Nedíl je však jen obmezeně zavazitelný (§§ 32, 35 příd. zák., § 2 úvěr. zák.), nedíl je jen obmezeně exekuovatelný (§ 36 příd. zák.), t. j. vnucenou správouu ovšem povede jen zřídka k žádoucímu cíli, ale na druhé straně může náhradníka velmi poškoditi. To jsou určité nedostatky zákona, které se ne dobře srovnávají s ostatními ustanoveními o rolnických nedílech.
IV. Jsou-li spoludědici sourozenci a souhlasí-li s tím, může jim býti odevzdán nedíl se svoleními Pozemkového úřadu společně. Nápadník — který musí býti v řízení pozůstalostním určen — může však kdykoliv žádati, aby jemu byl nedíl odevzdán, pak musí se s ostatními spouděditel vypořádati. Rozdělení pozůstalosti mezi tyto spoludědice se provede teprve až v této dolbě, kdy nápadník žádá o předání nedílu. Vystoupí-li jiný dědic nebo zemře-.li, mohou ostatní spoluvlastníci jeho podíl převzíti, 15) toto je však vyloučeno, zanechá-li spoludědic potomky. V tomto případě, jakož i tehdy, nechtí-li spoluvlastníci-jeho podíl převzíti, nutno provésti rozdělení pozůstalosti a nedíl odevzdati nápadníkovi. Ostatní spoludědici, kteří nepřevezmou společně nedíl, mají býti vybyti ihned po skončeném odevzdání pozůstalosti (§ 48 příd. zák., srov. § 5 pozem. zák.). Spolupřejímatelé nedílu považují se tudíž při odevzdání pozůstalosti za osobu jedinou a dle tohoto dělí se pozůstalost mezi ně a ostatní dědice. Podruhé dělí se pozůstalost mezi spolupřejímatele nedílu jen potud, pokud na ně společně přešla, v obou případech dělí se pozůstalost za intervence soudní.
Je-li nedli ve spoluvlastnictvi manželů a zemře-li jeden z nich, nastává dvojí možnost:
a) manžel stane se nápadníkem, pak do pozůstalosti náleží jen cena polovice, patřící zemřelému manželovi,
b) manžel nestane se nápadníkem:
cc) polovice zemřelého manžela odevzdá se nápadníkovi a tento stane se spoluvlastníkem s manželem dosud žijícím, zemře-li i tento druhý manžel, má se druhý díl nedílu odevzdati nápadníkovi, (tak rozuměti jest druhé větě prvého odstavce § 49), odporuje-li takový přechod tohoto dílu ustanovením § 40 příd. zák., pak může Pozemkový úřad tento díl vykoupiti. Neučiní-li tak, k čemuž není povinen, pak nelze prostě odevzdání pozůstalosti provésti. Je zde opět jeden nedostatek zákonných předpisů.16)
b) pozůstalého manžela může Pozemkový úřad zmocniti, aby vykoupil podíl zemřelého manžela i tehdy; zanechal-li tento potomky, jestliže tento způsob jedině dává záruku úspěšného hospodaření na nedílů (§ 49 odst. 2 příd. z.). Pak vstupuje výkupní cena najisto hodnotily podílu do aktiv pozůstalostí a nemá zde místa ustanoveni § 46 příd. z., ačkoliv výkupní cena) ustanovuje se podle §43 příd. zák„ tím ovšem mohou býti potomci pozůstalého manžela značně zkráceni a poručenský soud jich je proti tomu zcela bezmocný. Zde nemohu, než zdůrazniti, co konečně čtenář sám vycítil, že v zákonech pozemkové reformy velmi naivním způsobem hledí se učiniti z Pozemkového úřadu »milostivá vrchnost« a význam soudů snižuje se na pouhého vykonavatele vůle Pozemkového úřadu, velmi na škodu věci. Pozemkový úřad, by měl dosti úkolů, kdyby se omezil skutečně jen na správní agendu, t. j. přejímání a přidělování půdy a nezasahoval do soukromého majetku více, než je nezbytně nutno, ochranu tohoto nař. s klidem ponechá soudům, kteří se již výborně osvědčili a osvědčují.
§ 11. Výkup rolnických nedílu.
I. Vykoupiti nedíly může: a) Pozemkový úřad v případech, uvedených v § 51 příd. zák.,
b) pozůstalý manžel dle zmocněná,: daného jemu Pozemkovým úřadem v případu § 49 příd. zák.
Ad a). Pozemkový úřad může vykoupiti nedíly:
1. když vlastník pozbyl vlastností, které jsou ustanoveny v § 3 příd. zák.17) za podmínky přídělu, leda že by manželka nebo jíní členové rodiny zaň na nedílu hospodařili; ustanovení toto liší se od § 3 v tom směru, že nedíl může býti vykoupen trvale, ač ztráta volebního práva do obcí je dočasná, dále že zastoupení hospodáře jeho rodinou je možné ve všech případech, uvedených v § 3;
2. jestliže vlastník na nedílu trvale hospodaří špatně nebo vede nezřízený život a dává špatný příklad svému okolí; ustanovení tato jsou až příliš pružná a při výkupu z tohoto důvodu bude nutno přihlížeti k názorům obyvatelstva té které krajiny a nikoliv k názoru soudců rozhodčího soudu;
3. jestliže vlastník svémocně jediná proti řádů, vloženému naň Pozemkovým úřadem o hospodaření na nedílu, zvláště pak, co do členství v některých družstvech, ochrany památek přírodních a uměleckých, zachování krajinného rázu a krajinných zvláštností při stavbách, pojištěná proti škodám á Pa život atp. (§ 50 příd. z.); nebezpečí, jež chová toto ustanovení, spočívá v tom, že Pozemkovému úřadu je možno dáti každému vlastníku nedílu zvláštní řád; omezeno je však právo výkupu na ten případ, že vlastník jednal svémocně, t. j. vědomě proti řádu tomu, nedostačí opomenuti, dostačí i však jediné přestoupení řádu;
4. jestliže vlastník na nedílu sám nehospodaří a na něm nebydlí, leda že by tu byly závažné důvody omluvné nebo přechodné závady a jestliže by o řádné hospodaření n|a nedílu bylo postaráno čteny rodiny nebo jinak;
5. jestliže mimo případy živelních nehod, nemocí nebo jiných mimořádných nezaviněných překážek dluhuje vlastník rentové splátky váznoucí na usedlosti za více než tři Jeta, k tomu přistupuje výkup dle § 12 úvěr. zákona;
6. jestliže vlastník soustředil ve svých rukách držbu pozemkovou tak, že půda, na které hospodáři, dosahuje aspoň dvojnásobného výměru nedílu v krajině obvyklého; v tom případě sluší však uvážiti, zda-li nejde o soustředění přechodné, které pomine vypravením potomků;
7. není-li žádný zákonný dědic osobou vhodnou dle § 40 č. 6 anebo není-li testamentární dědic nedílu osobou vhodnou (§ 41), anebo přešel-li by nedíl na více osob v případu § 49 odst. 1.
Ad b). Byl-ll manžel spoluvlastníkem nedílu spolu se zemřelým manželem, může se svoleními Pozemkového úřadu vykoupiti podíl zemřelého manžela, jestliže tato úprava jedině dává záruku úspěšného hospodaření na nedilu (§ 49 odst. 2).
II. O tom, zda výkup je přípustný, rozhoduje. v případech, uvedených v § 51 pod č. 1—6 na návrh Pozemkového úřadu rozhodčí soud Pozemkového úřadu (§ 53). V případu § 51 č. 7, 41 a § 49 odst, 2 rozhoduje Pozemkový úřad smí, což je v případu § 41 nedůsledné, neboť tento případ je rázu podobného jako případy, uvedené pod č. 1—6. Rozhodování toto nás blíže nezajímá.
III. O výši náhrady rozhoduje soudí okresní, v jehož obvodu nedíl leží, řízením nesporným (§ 52). Za základ stanovení výkupného obnosu jsou vžiti tyto skutečnosti:
1. má býti nahraženo vše, co do nedílu bylo vloženo vlastníkem a jeho předchůdci. Tin rozuměti jest cena, za přidělenou půdu zaplacená, a náklady, které se mají nahraditi držiteli pořádné víry. Zákon zmiňuje se jen o nákladech nutných a užitečných, které mají býti uznatelny dle hodnoty v době výkupu, nejvíce však skutečně učiněným obnosem (§ 331 obč. žák.). Zákon se nezmiňuje o nákladech voluptuosních (§ 332 obč. z.), myslím však, že i ty mají býti nahrraženy, pokud jiní obecná hodnota nedílu je zvětšena. Praví-li zákon, že náklady mají býti nahrazeny podle stavu v době převzetí Pozemkovým úřadem, jest to vykládati po rozumu §§ 331, 332 obč. z. 18)
2. na druhé straně má se přihlížeti k zhoršení, za které odpovídá vlastník podle obecných ustanovení občanského práva. Vlastník může věci užívati neužívati nebo ji eventualně i zničili (§ 354 obč. zák.), vlastník je držitelem dobré víny a tento může věci užívati nebo i změniti a není a to právně odpověden (§ 329 obč. zák.). Z toho se tedy podává závěr, že vlastník za zhoršení věci dle občanského práva neodpovídá a proto nemá se přihlížeti k tomuto zhoršení. A přece máme případy, kdy vlastník za zhoršení odpovídá. Jsou to případy děleného vlastnictví (§§ 357, 630, 1127, 1129 obč. zák.). Nemá-li toto ustanovení býti úplně zbytečné, nutno za to míti, že zákon má zde na mysli případy děleného vlastnictví: státu přísluší vrchní vlastnictví (dominium directum) a vlastníku nedílu užitkové vlastnictví (dominium utiile). Tak je také vykládati prvý odstavec § 52 příd. zák.
Zajímavo je, že o výkupu rozhoduje se v jediné instanci, kdežto v řízení o náhradu jsou dány dvě po př. tři instance.
III. § 12. Ostatní případy přídělu půdy do vlastnictví.
I. Zabranou a převzatou půdu možno přiděliti jednotlivcům do vlastnictví: ke stavbě vlastních rodinných obydlí, hospodářských budov, maloživnostenských provozoven, ke zřízení zahrádek při takových budovách, k nutnému rozšíření stavenišť, dvorků atp., ke zřízení samostatných zahrádek a drobných 'podniků zemědělských, pokud půdu obdělává držitel sám nebo s členy své rodiny a pokud'výtěžek slouží k doplnění nebo zlepšení obživy jehlo a jeho rodiny (§ 2 odst. 3 příd. zák.). Půda takto přidělená je půdou svobodnou, pokud nebylo použito úvěru dle zákona úvěrového. Jde. zde o zcela drobné parcely a proto je pochopitelno proč se půda stává svobodnou.
II. K účelům bytovým iniožno půdu přiděliti:
a) jednotlivcům, pokud jsou to osoby jmenované v § 1 a 2 odst. 3 příd. zák.;
b) samosprávným svazkům veřejným, t. j. zemím, župám, okresům a obcím, dále korporaicím a ústavům, čímž rozuměti jest patrně právnické osoby humanitního rázu (na př. spolek pro ochranu dětí atp., .zákon, uvádí nadace);
c) nevýdělečným sdružení, čímž rozuměti jest spolky do obou zákonů spojkových, družstva dle zákona z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z., nevýdělečným sdružením jest jen to sdružení, které vyplácí svým členům na ziskových podílech nejvíce 5% splacených splacených podílů a kde členský nárok na jmění společností je limitován splacenými podíly; z toho je patrno, že zákon sdruženími rozumí v prvé řadě družstva dle zákona z r. 1873 a že ustanovení nehodí se na společnosti dle občanského zákona.19)
Pozemky takto přidělené jsou stavební pozemky, které mají býti zastavěny dle ustanovení § 5 odst. 1 a 3, tato povinnost může býti reálným břemen toho kterého pozemku po rozumu § 23 příd. zák., o němž jsme psali výše v § 3 této studie. .
III. Lesní půda (§ 10 příd. zák.), která nesnese rozdělení v drobné části, má býti zachována ve větších celcích a proto nemají býti přidělovány jednotlivcům, leč obcím a jiným veřejným svazem; ostatně o studiu lesů není v zákoně definitivně rozhodnuto, jak plyne z řečí zpravodaje Dr. Viškovského v Nár. shromáždění, schůze 113. Zákon jmenuje zvláště ještě pastviny (§ 9), rybníky (§ 11) a pak průmyslové závody (§ 13). Domnívám se však, že směrnice stanovené nejsou definitivní, najmě § 13 je nyní předmětem zájmových bojů a bude asi podroben revisi, zdá se však, že revise půjde dále a že bude musiti revidovati směrnice přídělu, dálné v §§ 1—14 tohoto záloha, a že bude nutno přihlížeti k zájmu zemědělského průmyslu. Touto změnou ale naše výklady asi nebudou dotčeny, neboť směrnice tyto nedotýkají se soudního rozhodování. Zdá se, že definitivní směrnice stanoveny byly jen, co do přídělu půdy do rolnických rukou.
IV. Zbytkové statky. Půda nemá býti rozparcelována úplně na drobné usedlosti. Půda velkostatků má zůstati potud nerozdělena, pokud je jí zapotřebí k řádnou využitkování budov, zřízených při dosavadních hospodářských jednotkách (§ 24 odst.2). Takové zbytkové statky, jichž výměra se řídí řečeným pravidlem, mají býti v prvé řadě směněny za hospodářské jednotky nezabrané, které se však dobře hodí k rozděleni, v druhé řadě mají býti přiděleny uchazečům, zvláště způsobilým k vedení větších podniků zemědělských, po př, družstvům, obcím nebo jiným osob bam právnickým. Dále nemají býti rozděleny větší podniky (správně závody), jejichž dělení není vhodno z důvodů hospodářské výroby. Tyto větší celky mohou býti eventuálně přiděleny s výhradou záboru.
IV. § 13. Příděl pudy zřízení práva stavby 20)
1. Zřízení práva ke stavbě nebo-li právo stavby znamená toto , vlastník pozemku, na němž je zřízeno právo ke stavbě, je povinen strpěti, aby druhá osoba, t. zv. oprávněný ke stavbě, toho pozemku používala k účelům stavebním; druhé osobě přísluší nárok, aby v tomto omezeném užívání pozemku nebyla rušena ani vlastníkem pozemku, ani jakoukoliv osobou třetí (§ 1 zák. ze dne 26. dubna 1912 č. 86 ř. z.). Oprávněný může tento nárok postoupiti osobě jiné a přechází též na dědice oprávněného (tamtéž). Stavební právo zapisuje se do knih a to jednak jako břemeno pozemku, jednak jako samostatné právo, čili dle nomenklatury občanského zákoníka (§ 291) jako věc náhradní, již dle positivního ustanovení zákonná jest považovati za věc nemovitou (5 a 6 cit. zák.).21
Stavební právo možno zříditi:
a) na pozemcích státu, země, okresu, obce anebo veřejného fondu;
b) na pozemcích církevních, obročních, církevních ústavů nebo sdružení, a na pozemcích obecně prospěšných ústavů nebo spolčení za souhlasu zemské správy politické (§ 2); na dobu nejméně 30, nejdéle 80 let (§ 3); zápisem do knihy pozemkové (§ 5) dle vyzývacího řízení po rozumu §§ 13, 14. Stavebnímu právu nesmí předcházeti žádné závady, váznoucí na obtížném pozemku, které pozůstávají v plnění peněžitých nebo jsou s povahou stavebního práva v rozporu (§ 5 odst. 2).
II, Užijeme-li těchto všeobecných pouček stavebního práva na případ přídělu, shledáváme, že je možný dvojí způsob přídělu zřízením práva ke stavbě:
a) stát převezme zabranou půdu a obtíží ji břemenem práva ke stavbě pro osoby, jímž se má dostati půda přídělem. Toto je zcela normální způsob přídělu a bude snad praktický tam, kde půjde jen o přechodní — třebas delší dobu trvající — potřebu bytovou na př. při exploataci ložisek hornin omezeného trvání. Zde snad bude takový příděl ve prospěch interesentů na příděl půdy;
b) anebo stát knihovně nepřevezme zabranou půdu, nýbrž ji převezme pouze skutečně, tato zůstane sice ve vlastnictví dosavadní osoby, ale bude obtížena právem stavebním. Půda ta zůstane patrně zpravidla zabrána. Tento případ je možný jen na půdě, uvedené výše pod b), tedy najmě na půdě církevní. Od normálního zřízení práva stavebního máme několik důležitých úchylek;
a) místo smlouvy mezí vlastníkem pozemku a oprávněným o zřízení práva stavebního, kterážto smlouva je t. zv, titulem, nastupuje jednostranný správní akt Pozemkového úřadu;
b) zemský úřad správy politické nemůže dále zkoumati, zda zřízení takového práva ke stavbě je ve veřejném prospěchu; vyváznou-li na pozemku taková břemena, která musí býti vymazána, může Pozemkový úřad vyplatiti náhradu dle náhradového zákona (srov. studie II. § 46).
Stát může tedy půdu jen fakticky převzíti a poznámkou zamýšleného převzetí ochrániti se proti nárokům osob třetích, místo převzetí knihovního nastupuje zřízení práva stavebního. V tomto případu může se státi praktickým případ', že stát přebírá pouze fakticky a nikoliv knihovně.
V. .§ 14. Pronájem a propachtování půdy převzaté.
V § 15. příd. zák. je řečeno , že půda má se dáti do pachtu jednotlivcům, pokud o to sami žádají a pokud je propachtování účelnější než dání půdy do vlastnictví, v okolí velkých měst smí býti dána půda zpravidla jen do nájmu neb pachtu, v jiných případech má se jednotlivcům půda přidělovati do vlastnictví.
Naproti tomu sdružením osob ke společnému hospodaření po rozumu § 1 č. 1, 2 příd zák. a družstvům zemědělským a spotřebním má býti pudla přidělena jen do pachtu. Jmenovaná družstva přebírají pozemky do pachtu tak, jako každá jiná osoba, naproti tomu výrazem »sdružení« má se naznačiti ne individuální, ale. socialistická forma hospodaření,22) právně formulován tento útvar dosud u nás není la bude naň používána asi ustanovení zákona o družstvech, srov. k tomu § 16 č. 2, § 4 příd. zák.
VI. § 15. Úvěr osob, obdrževších půdu přídělem.
I. Úvěru osobám, obdrževším rolnický nedíl přídělem, může se dostati dvojím způsobem
a) stát uvěří náhradu za příděl buď ve formě umořitelné nebo věčné renty (§ 33 příd. zák.),
b) vlastník podílu dostane úvěr dle § 2 zák. ze dine 11. březina 1920 č. 166 sb. z. a n. (zákon úvěrový) od ústavů jmenovaných v §§ 4 a 5 úvěr. zák.
Jiným osobám, které dostanou půdu přiděleni do vlastnictví, může se dostati úvěru jen díle § 2 úvěr. zák. a to do 0,9 ceny půdy anebo do 0,5 ceny budov hospodářských nebo obytných: na půdě přidělené vystavěných. Úvěr ten povolují ústavy, jmenované v § 4 a 5 úvěr. zák., ve formě umořitelné renty na záruku hypotekární. O splácení a výpovědi kapitálu jednají §§ 6, 7 úvěr. zák., které odpovídají celkem podmínkám hypotečních bank.
II. Úvěr poskytuje se buď emisí »Pozemkových listů úvěrových« (§ 21 nař. ze dne 26. listoptadu 1920 č. 630), anebo otevřením účtu náhradové banky (viz studie II. §§ 48, 49). Náhradová banka může to učiniti za podmínky, že je dlužníkem bývalého vlastníka 23) (viz studie II. § 48 I. B, C), tato náhradová banka stává se na druhé straně věřitelem osob, které dostaly půdu přídělem, tak docílí se toho, že bez zatížení trhu ukládacích papírů bude možno spláceti náhradové obnosy bývalým vlastníkům a knihovně oprávněným. K tomu viz § 50 druhé studie.
III. Půda, která slouží za záruku tomuto úvěru, je obtížena zákazem zcizení, neboř vlastník může nemovitost zciziti, pokud nejde o zcizení mezi manželi anebo s rodičů na děti, 24) jen se souhlasem Pozemkového úřadu. Dá-li Pozemkový úřad své svolení, přechází vlastnictví jen s tímto omezením zcizení. Nesvolá-li Pozemkový úřad ku zcizení, může nemovitost vykoupiti za slušnou cenu, má tedy Pozemkový úřad zvláště upravené právo předkupní (§ 8 úvěr. z.). Omezení toto působí proti třetím osobám jen, je-li zapsáno do knih pozemkových § 9 úvěr. zák., pozor na rozdílné textování od § 31 příd. zák.), což je konformní s obecným ustanovením o právu předkupním (§ 1073 obč. zák.) a zákazem zcizení dle § 364 c (srov. § 14 III. nov.). O zápis poznámky může žádati jak hyp. věřitel, tak i Pozemkový úřad. Toto zvláštní právo předkupní liší se od obecného práva předkupního tím, že cena přejímací je »přiměřená« a ne cena, kterou nabízí třetí osoba, dále ze není stanovena žádná lhůta, do níž výkup musí se stati, srov. § 1075 obč. ,zák. (Viz též str. 209).
IV. Je-H dlužník s placením v prodlení', může věřitel zažalovati splatné obnosy s návrhem, aby byl vydán příkaz platební, proti němuž může dlužník ve čtrnáctidenní neprodlužitelné lhůtě podati své námitky. Proti vydání platebního příkazu není námitek; Pozemkový úřad se vyrozumí a může přistoupiti jako vedlejší intervenient (§ 11 úvěr. zák.). Dlužník musí však býti napřed upomenut.
V. Zvláštní ustanovení jsou těž o dražbě nemovitostí přidělených k dobytí dlužných částí úvěru takto poskytnutého (§ 12 úvěr. zák.):
a) Dražiti mohou jedině osoby, které jsou občany čs. republiky a nevlastní více půdy než 10 ha (manželé čítají se za osobu jedinou), což dlužno dokázati způsobem uvedeným v § 12, odst. 3 úvěr. zák. a což pojati je do ediktu dražebního (§ 170 ex. ř.).
b) Nedocílí-li se při dražebním roku ani nejmenšího podání (jak rozuměti je počátku odst. 4 § 12 úvěr. zák.), možno naříditi ihned nový dražební rok, i když jde o venkovský statek nebo pozemek(§ 151 ex. ř.).
c) Nebude-li ani při novém dražebním roku docíleno nejmenšího podání, může Pozemkový úřad převzíti nemovitosti za vyvolací cenu, ale musí souhlas s převzetím prohlásiti, bud u dražebního roku, anebo do čtrnácti dnů poté.
d) V dražebních podmínkách (§ 145 ex. ř.) musí býti obsažen zákaz zcizení pro vydražitele po deset let od provedení dražby a pro vydražitele vloží se vlastnické právo s tímto omezením (poznává se to z moci úřední). O rozsahu viz výše ad III.
e) Pozemkovému úřadu mají se doručovati všechna usnesení jako vymáhajícímu věřiteli).
VI. Zvláštní opatření ku zajištění úvěru obsahuje § 10 úvěr. zák.: Hospodaří-li dlužník nedbale na nemovitosti, řečenou hypotékou obtížené, a je-li zatížení větší než divě třetiny ceny půdy, nebo polovina ceny budov, může býti: uvalen trvalý dozor nebo úřední správa (zák. ze dne 12. února 1920 č. 118 sb.), viiz studii II., § 10 a následující.
. VII. Pozemkový úřad může poskytnouti úvěr n(a opatření mrtvého i živého inventáře družstvům osob uvedených v § 1, č. l příd. zák., anebo sdružením osob podle § 1 č 2 příď. zákona, za podmínek uvedených v §§ 13, 14 úvěr zák.; je to obyčejná zápůjčka bez hypotek. zajištění.
  1. Srov. k tomu řeč Dra Viškovského v Národním shromáždění schůze 113.
  2. Zákon sleduje učení Randovo (Handelsrecht II. str. 29), ač z formálního hlediska i Randa připouští, že společenstva jsou právnickými osobami. '
  3. Neboť i cite § 1500 obč. zák. je jen len chráněn, kdo jednaje šetřili povinné opatrnosti'.
  4. Pokud se týká bližšího určení závodu odkazujeme na studii prvou.
  5. Srov. Kohler, Zur Lehre von den Pertinenzen Ihering´s Jahrbücher, sv. 26, s. 14. a násl.
  6. Srov. § 252 ex. ř. rozh. nej. soudu ze dne 29. října 1901 v 12951 (Glaser-Unger čís. 1603), ze dne 2. července 1902 č. 9255 (Gl. Ung. č. 1977)
  7. Z toho pojmu vyjímá Kohler Zur Lehre l. c. pojem pertiniencí, což jsou samostatné kusy a statky uvedené v odvislost k jinému statku.
  8. Srov. Kotěra, Právní povaha smlouvy odstupní, České právo III, str. 17.
  9. Další vizi níže v § 15 této studie. '
  10. Exner, Hypotekenrecht str. 534 a násl. Unger. Prív. Reclit I. 553 a nás Krainz. System I. str. 98 á násl.
  11. Viz k tomu Cerman, Zvláštní dědická posloupnost v usedlosti rolnické dle zákona ze dne 7. srpna 1908 čís. 68 zem. z., týž, Das Erbrecht und die Verlassenschaftabnhandlung gemäss der neuen Bauernerfolge in Böhmen (Ztischr. f. Notu. freiw. Gerichts b. 1909 str. 329 a n.), Feyerfeil tamtéž; Krainz V. vydání II. díl 2 sv. str. 330 a násl.
  12. Na př. služebnost požívání, služebnosti vůbec, spoluvlastnictví; což pacht pozemků? »Právo k usedlostní jak zdá se, pacht neinvoluje. Ustanovení je velmi nejasné.
  13. Ustanovení zní: »Zásad!y §§ 43 a 45 obdobně, jestliže je posloupností dědickou povolán jediný dědic ze zákona nebo podle posledního pořízení, avšak byly mu uloženy platy, vyjádřené podílem pozůstalosti nebo způsobem jinakým.«
  14. Srov. Krejčí, Komentář str. 125.
  15. I zde platí ustanovení § 43, t. j. podíl jeho ocení se Pozemkovýrn úradem vzhledem na nápadníka a cena jeho tvoří aktivum pozůstalosti spoludědice. . .
  16. Na př. A i B manželé jsou spoluvlastníci nedílu x, A má z prvého manželství syna C, B má taktéž z prvého manželství syna D, nápadníkem po A stane se C, takže pak nedíl patří společné B a C, B zemře, jeho podlil učil by připadnouti D, C a D společně nedíl odevzdáno není možno a soud nemá možnosti rozhodnouti mezi oběma, pokud Pozemkový úřad nerozhodne se, zda míní jeden uhodil vykoupiti a odevzdati nápadníku jinému, anebo vykoupiti podíly oba. Je zde však také patrna nemístná snaha zasahovati do soudní jurisdikce
  17. To jsou osoby, které pozbyly státního občanství československého, které pro odsouzení ztratily volebního práva do obcí, které jsou mravně zvrhlé anebo jsou tělesně nebo duševně neschopny věnovali se účelům, ke kterým se půda přiděluje.
  18. Krejčí ve svém komentáři str. 128 vykládá to tak, že v zaplacené kupní ceně jsou obsaženy impense, učiněné předchůdci.
  19. Recitována jsou ustanovení § 4 zákona z 22, prosince 1910, č. 242 ř. z.
  20. Termín volen díle Kasandy, Právník 1913, str. 701 a násl.
  21. Zákon o právu ke stavbě chtěl zde stanoviti subjektivní právo v materiálním slova smyslu, ale dostal se přirozeně do rozporů, tak subjektivní právo ke stavbě považuje; za samostatný předmět subjektivního práva ke stavbě a stavbu za příslušenství tohoto subjektivního práva, následkem čehož' dle některých je považovali budovu, která má trvale býti spojena ,s nemovitostí, za věc movitou. Rozpory tyto správně vytkl jak Svoboda, tak i Kasanda v cit. článcích, najmě Kasanda zkušeným smyslem praktika, empiricky nalézá správnou cestu. Zákon sám je pouze dokladem toho, jak pojem subjektivního práva v materiálním slova smyslu je plný rozporů, takže může vésti ke konstrukci, že subjektivní právo je samo sobě objektem. Správno je tolik, že zřízením t. zv. práva kel stavbě dostává se oprávněnému určitého statiku, jehož podkladem (objektem) není nic jiného, než pozemek a státní moc, garantující toto omezené užívání věci, a že vedle této hodnoty oprávněným zřízená budova jeví sic jako nová hodnota. Tak jest vyložiti § 5 a 6 cit. zák.; je to ovšem výklad hospodářský, ne právnický. Konstrukce však pomocí subjektivního práva' vede nutně ke zmatkům, poněvadž se hospodářské pojmy vysvětlují právníky.
  22. Socialistická literatura je velmi chudá na konkretisování svých všeobecných poznatků, v české literatuře jediný, vědecký psaný spis v tom směru je »Samospráva práce« od Fr. Modráčka.
  23. Po př. osobou, vykonávající službu pokladní za dlužníka, t. j. stát
  24. Není dovoleno scizení s dětí na rodiče, anebo mezi sourozenci,
Citace:
SEDLÁČEK, Jaromír. Studie pátá, O přídělu půdy. Pozemková reforma. Pět civilistických úvah o záboru velkého majetku pozemkového a o tom, co se záborem souvisí. Brno: Barvič a Novotný, 1922, s. 243-268.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).