Ministerstva.

I. Pojem. — II. Organisace a příslušnost čsl. m-ev. A. Historický úvod. B. Právní základ organisace a příslušnosti čsl. m-ev. C. Příslušnost jednotlivých m-ev. — Literatura.
I. Pojem. „Ministerstvem" lze povšechně nazvati ústřední státní úřad, jehož šéf (náčelník) má zvláštní ústavně-právní postavení vůči hlavě státu pokud se týče parlamentu. M-a jsou institucí monarchickou v tom smyslu, že mají svůj původ v monarchii. Již podle názvu považuje se totiž šéf m-a (ministr; viz toto heslo) především za sluhu panovníka. Dlužno ovšem rozeznávat monarchie absolutní a konstituční (viz heslo: „Formy státní"). V absolutní monarchii rakouské na př. byli vedle kolegiálních dvorských úřadů, povolaných k nejvyšší správě státní, jmenováni občas jednotliví státníci „ministry" ve smyslu nejvyšších, panovníkovi bezprostředně podřízených státních orgánů („sluhů"). Teprve od r. 1848 nastoupila m-a na místo dřívějších dvorských úřadů (viz Seidler v Mischler-Ulbrichově Österr. Staatswörterbuch, II. vyd., III. sv., str. 609), ale svůj typický ústavněprávní (politický) význam — na rozdíl od jiných ústředních úřadů státních — nabývají m-a teprve v konstituční monarchii, a to tím, že jejich šéfové nejsou již jen podrobeni odpovědnosti nadřízeného jim orgánu, který jej jmenuje, t. j. monarchovi, nýbrž zároveň parlamentu jakožto zastupitelstvu lidu. Tak stává se instituce m-ev typickým výtvorem státu moderního.
Zmíněný základní poměr m-ev k panovníkovi (v absolutní monarchii) a k parlamentu (v konstituční, pokud se týče v parlamentární monarchii) měl v zápětí, že organisace m-ev spočívá téměř všude na zásadě t. zv. byrokratické čili osobní (personální). Jí rozumí se — na rozdíl od zásady kolegiální — princip, podle kterého za vedení úřadu odpovídá výlučně jeho náčelník, který následkem toho má ve své ruce i veškerou rozhodující moc a úřad representuje na venek. Neboť jen tak může šéf úřadu odpovídat za veškeré jeho úkony. Princip byrokratický hoví arciť zároveň i povšechnému postulátu centralisace státní správy více než princip kolegiální, který odpovídá opět spíše principu demokratickému. Avšak právě idea osobní odpovědnosti jednotlivých ministrů jak vůči panovníkovi, tak zejména vůči parlamentu, která má v zápětí soustavu byrokratickou, vyžaduje na druhé straně spjetí všech oněch odpovědných šéfů v jednotku, která se nazývá vládou nebo ministerskou radou (německy též Gesamtministerium, Staatsministerium). Tímto spjetím má býti především zaručena žádoucí jednotnost státní správy, pak ale též — v konstituční či parlamentární monarchii — jednotné vystupování kolegia ministrů před parlamentem (t. zv. politická odpovědnost ministerská; viz blíže heslo Ministr) jedinou vedoucí osobou, t. j. ministerským premierem čili ministerským předsedou (předsedou vlády). Tomuto k ruce bývá zřízen zvláštní úřad, t. zv. ministerské
39* předsednictvo. V ministerské radě platí pak nutně princip kolegiální, t. j. rozhoduje se hlasováním, jemuž přehlasovaný ministr musí se podříditi; jinak, t. j. nechce-li za odhlasovaný vládní úkon převzíti parlamentární odpovědnost, nezbývá mu, než podati demisi.
Možno říci, že státoprávní (ústavní) postavení m-ev v organisaci veřejné správy je nerozlučně spojeno se státoprávním (ústavním) postavením ministra jakožto zvlášť charakterisovaného orgánu státního, že však platí i opak této věty. Z toho podávají se tyto důsledky: 1. Komu přísluší ústavněprávní charakter ministra, ten nemůže býti v této své vlastnosti šéfem jiného státního úřadu než m-a. Nemusí jím však nutně býti, jak dokazuje možnost t. zv. ministrů bez portefeuillu, která jest i podle naší ústavy nesporně dána (viz § 64 úst. list.: „President republiky....... 7. jmenuje a propouští ministry a stanoví jejich počet“ ve spojení s ustanovením § 85: „Působnost ministerstev upravuje se zákonem“). 2. Ten, kdo byl pověřen pouhou „správou” m-a, aniž by byl formálně jmenován ministrem (t. z v. „správce” m-a; „Leiter”), má s hlediska ústavního práva nutně charakter ministra, t. j. příslušejí mu veškeré funkce (povinnosti a práva) ministrů jako takových, tedy zejména podléhá ministerské odpovědnosti. Je více než pochybné, zdali podle čs. ústavního práva jest jmenování takových samostatných správců m-ev, kteří by nebyli formálně ministry, přípustné. Rozhodně jest však takového samostatného správce m-a, který jaksi zastupuje neexistentního (nejmenovaného) ministra, líšiti od pravidelných (nesamostatných) zástupců ministrů, jimiž bývají služebně nejstarší úředníci příslušného m-a. Instituce těchto zástupců bývá podle zásad platného úřednického práva beze všeho přípustna, dosah zástupčí funkce jest však v takových případech omezen ústavněprávním postavením ministrů. To znamená, že v typicky ústavněprávních funkcích (na př. při kontrasignaci, nebo pokud jde o typickou ministerskou odpovědnost: jest jakékoliv zastupování ministra, tedy také jeho zastupování jeho úředním zástupcem, vyloučeno.
Státoprávní instituci m-ev převzala od monarchické formy státní do své organisace i moderní republika, jakož vůbec jeví se tato poslední i v mnohých jiných směrech pouhým oklepkem jejího historického předchůdce, jímž jest konstituční monarchie. Nezáleží při tom na skutečnosti, jak se v republice (parlamentární) oni funkcionáři nazývají (zda „ministři” nebo „správci”, „komisaři” atd.) a zdali úřady jimi řízené mají výslovně název „ministerstev”, či jmenují se jinak, na př. „nejvyšší správní úřady” (srov. zák. ze dne 2. 11. 1918, č. 2 Sb.). Rozhodné jest, zdali jsou zde funkcionáři, kteří mají typickou ústavní (státoprávní) povahu „ministrů” v konstituční monarchii, která projevuje se zejména v parlamentární odpovědnosti jejich, jakož i v soustavě centralisované správy státní, jejímž viditelným znakem jest ústřední orgán výkonné funkce státní („vláda” jakožto sbor oněch funkcionářů) a podle které jest pro každý obor veřejné správy státní zřízen jediný ústřední úřad státní pro celé území státu, na rozdíl od t. zv. soustavy provinciální, podle které území státu jest rozděleno na několik obvodů (provincií atd.), pro něž pro dotčené obory správní jsou zvláštní úřady, které nepodléhají již žádnému vyššímu, pro celé území státní zřízenému ústřednímu úřadu. Rozumí se však, že v republikách zpravidla odpadají určité kompetence ministrů (m-ev) a zejména jejich sboru (vlády, ministerské „rady”), které se vyskytují pouze v monarchii, tak na př. jejich funkce jakožto důvěrných poradců panovníkových, kterou vykonávají ve schůzích, jež svolává a jimž může i předsedati panovník sám. (Zachovaly-li se v republikách aspoň formálně podobné funkce — srov. na př. ustanovení § 82 a 83 naší úst. list. —, mají zde nutně jiný význam a jinou povahu než v monarchii, ve které poměr mezi panovníkem a jeho ministrem (sluhou) má ráz mnohem osobnější.) Pro čs. právní řád možno obecně říci, že m-a jsou státní úřady řízené z rozkazu presidenta republiky (§ 72 úst. list.) ministry.
II. Organisace a příslušnost čs. m-ev.
A. Historický úvod. Při svém vzniku byla čs. republika, jak jinak nebylo ani myslitelno, nucena převzíti základy organisace veřejné správy od starého Rakouska. Stalo se tak povšechně prvním zákonem čs. ze dne 28. 10. 1918, č. 11 Sb. Ve příčině m-ev byl sice vydán zvláštní zákon (ze dne 2. 11. 1918, č. 2), „jímž se zřizují nejvyšší správní úřady ve státě československém”, avšak v něm byly tyto nové úřady pouze vyjmenovány (viz o tom níže), aniž by jim byla výslovně určena kompetence, z čehož se podává, že tato kompetence zůstala i nadále recipována z rakouského právního řádu na základě zák. č. 11/1918 Sb., a to podle úmyslu zákonodárcova patrně tak, že každý nově zřízený čs. „nejvyšší správní úřad“ převzal kompetenci příslušného starorakouského m-a (tak na př. „úřad pro správu vnitřní“ kompetenci rakouského, pokud se týče uherského m-a vnitra, „úřad pro správu vyučování a národní osvěty“ kompetenci rakouského resp. uherského m-a kultu a vyučování atd.).
Při výkladu o organisaci a zejména o kompetenci čs. m-ev jest tedy nutno zabývati se — aspoň zběžně — i obdobnými otázkami podle recipovaného práva starorakouského a uherského.
Vzhledem k dualistickému rázu právního řádu, který byl čs. právním řádem recipován (rakouské a uherské právo), dlužno míti, pokud jde o věc zde projednávanou, za to, že pro jednotlivá čs. m-a, pokud nemají svou příslušnost pozdějšími čs. normami právními výslovně upravenou, t. j. pokud pro ně platí dosud právo recipované, platí příslušná kompetenční ustanovení o obdobných (roz.: podle názvu) m-ech rakouských resp. uherských tak, že pro území t. zv. historických zemí platí kompetenční předpisy ohledně příslušného bývalého rakouského, pro území slovenské a Podkarpatské Rusi pak kompetenční předpisy ohledně příslušného bývalého uherského m-a. To jest arciť — de lege ferenda — stav naprosto nevyhovující, který dokazuje, jak žádoucí jest konečná úprava kompetencí jednotlivých m-ev československými normami.
Těsně před převratem (1918) mělo staré Rakousko kromě tří t. zv. společných, t. j. pro celé Rakousko-Uhersko zřízených m-ev, a to 1. zahraničních záležitostí (do r. 1895 mělo titul: M. cís. domu a záležitostí zevnějších, později: M. cís. a král. domu a záležitostí zevnějších; viz Pražák, Rakouské právo úst., § 307); 2. financí, a 3. války, jedenáct m-ev, která postupem doby vznikla z několika málo původních ústředních úřadů. Tendenci po rozšiřování počtu těchto úřadů lze v novější době pozorovati zcela všeobecně u všech států a dá se vysvětliti neustálým rozšiřováním agend moderní státní správy a stálým přibíráním zcela nových úkolů (srov. na př. obor t. zv. sociální péče a pod.). Vedle toho arciť působily někdy i tendence nevěcné, t. j. politické, a to tak, že leckdy zřizováno bylo nové m. pro ministra, který z politických důvodů musel býti jmenován a na kterého z dosavadních m-ev žádné nezbývalo.
Jednotlivá rakouská m-a podle stavu z r. 1918 byla tato:
1. Ministerstvo vnitra. Vzniklo r. 1848 zřízením zvláštní ministerské rady, která skládala se z ministra zahraničních záležitostí a nejvyššího domu a ministra vnitra, spravedlnosti, financí a války. R. 1860 bylo přeměněno na „státní ministerstvo“, avšak r. 1867 opět reaktivováno pro území mimo Uhry. Jeho působnost a působnost ostatních ústředních úřadů určena byla Nejvyšším rozhodnutím (nepublikovaným) ze dne 12. 4. 1852. (O uherských m-ech viz Markus, n. u. m.). V této působnosti nastaly později časté změny. R. 1859 zřízeno bylo přechodně (do r. 1867) zvláštní policejním. Pro staré Rakousko hájena byla ohledně kompetence m-a vnitra povšechná zásada, že mu kromě výslovně přidělených záležitostí přísluší „vyřizovati všechny agendy správy politické, které nejsou výslovně přikázány ministeriu jinému“ (Pražák, Správní právo, I, str. 35). Platila-li zásada ta podle rakouského právního řádu, platí, poněvadž nebyla výslovně zrušena, i pro čs. právní řád. Nehledíc k otázce de lege lata, jest podobná úprava de lege ferenda rozhodně doporučitelná.
2. Ministerstvo kultu a vyučování. Bylo zřízeno r. 1848 místo dřívější „Studienhofkommission“ jako „ministerstvo veřejného vyučování“, r. 1860 pak podobně jako m. vnitra zrušeno a r. 1867 znovu zřízeno pode jménem „ministerstvo kultu a vyučování”. Spojení věcí náboženských kultů a školství se týkajících v jediném m-u, které zde bylo provedeno, jest zajisté, ač dobově snad vysvětlitelné, věcně neodůvodněné. S hlediska věcného patří kultové věci rozhodně spíše do kompetence m-a vnitra.
3. Ministerstvo spravedlnosti. Zřízeno r. 1848.
4. Ministerstvo obchodu. Zřízeno jakožto „ministerstvo pro obchod, živnosti a veřejné stavby” r. 1848 a r. 1859 zrušeno. Jeho agendy přešly na jiná m-a. R. 1861 zřízeno opět pod názvem „ministerstvo pro obchod a národní hospodářství”. Titul ten změněn následkem zřízení m-a orby (1868) v název „ministerstvo obchodu”.
5. Ministerstvo financí. Zřízeno r. 1848 (přechodně pod tímto titulem již r. 1816 vedle obecné Dvorské komory, která trvala dále). Jeho kompetence se během doby často měnila. Zásadní změna nastala v ní zřízením společného (říšského) m-a financí r. 1867. 6. Ministerstvo orby. Zřízeno r. 1849, 1851 zrušeno, 1868 opět zřízeno.
7. Ministerstvo zemské obrany. Zřízeno r. 1868 jakožto „ministerstvo pro zemskou obranu a veřejnou bezpečnost“. Jeho zřízení a kompetence souvisely s dualistickou státoprávní konstrukcí bývalé rakouskouherské monarchie. Odtud dělilo se v kompetenci ve věcech vojenských s říšským (společným, tedy „c. a k.“) m-em války. Jeho titul změněn r. 1870, když agendy veřejné bezpečnosti přešly na m. vnitra.
8. Ministerstvo železnic. Záležitosti státních železnic se týkající patřily od r. 1861 mezi agendy m-a obchodu. Vedle toho působila od r. 1856 jako technický odborný orgán t. zv. Generální inspekce rakouských drah. Pro provoz státních drah a soukromých, státem provozovaných drah, jakož i pro stavbu nových státních drah, působilo od r. 1884 Generální ředitelství státních drah. Tato organisace změnila se r. 1896 zřízením zvláštního m-a železnic, jehož agendy vyjmuty byly z dosavadní kompetence m-a obchodu. Téhož roku zrušeno Generální ředitelství státních drah.
9. Ministerstvo veřejných prací. Bylo zřízeno r. 1908. Kompetence jeho (min. nař. č. 124/1908) vztahovala se zejména na pozemní stavby, spolučinnost s m-em železnic, soukromé techniky, bytovou péči, vodní stavby, technické záležitosti, hornictví (převzato z m-a orby), stavbu silnic a mostů, živnostenské školy, podporu cizineckého ruchu atd.
10. Ministerstvo pro lidové zdravotnictví a sociální péči. Zřízeno na základě Nejvyššího rozhod. ze dne 7. 10. 1917. Působnost (vyhl. vešk. min. č. 504/1917 ř. z.): 1. Péče o mládež, 2. péče o válečné poškozence a jejich pozůstalé, 3. sociální pojišťování, 4. živnostenské právo pracovní a ochrana dělníků, 5. zprostředkování práce, péče o nezaměstnané a ochrana vystěhovalců, 6. bytové věci, 7. spolupůsobení ve věcech sociálněpolitických významu obecného a zásadního, pokud spadají do působnosti jiných m-ev.
11. Ministerstvo lidového zdravotnictví. Zřízeno těsně před rozpadnutím monarchie. Počátek jeho působnosti stanoven vyhláškou ze dne 8. 8. 1918, č. 297 ř. z., na 10. 8. 1918.
V Uhrách bylo vedle ministerského předsednictví devět m-ev, a to: t. zv. m. a latere, m. pro Chorvatsko, vnitra, financí, obchodu, orby, kultu a vyučování, spravedlnosti a zemské obrany (viz Laštovka v referátu, podaném druhému sjezdu čs. právníků r. 1925, str. 2.).
Kromě shora uvedených 11 rak. m-ev byl ve starém Rakousku ještě zvláštní ústřední ministerský úřad, a to t. zv. předsednictvo ministerské rady (Ministerratspräsidium). Vzhledem k tomu, že podobný úřad byl zřízen i v čs. republice, má starorakouská resp. starouherská organisace význam i pro nás. Instituce ministerské rady a zvláštního ministerského předsedy vznikla, jak shora již bylo podotčeno, r. 1848. (Srov. k tomu Žolger, Österr. Staatswörterbuch, druhé vydání, III. sv., str. 621.) Jako úřad mělo zmíněné předsednictvo dvojí poslání: jednak obstarávalo kancelářskou službu ministerské rady (vedení a uschovávání protokolů schůzí ministerské rady, sepisování a vypracování výnosů ve smyslu příslušných usnesení atd.), jednak bylo úředním (výkonným) orgánem ministerského presidenta jako stálého předsedy ministerské rady a tím i strážce jednoty veřejné správy a vládní politiky. Později byly mu zvláštními předpisy přiděleny speciální správní agendy, jako na př. administrativní záležitosti správního dvoru soudního, záležitosti tisku a telegrafní a korespondenční kancelář.
B. Právní základ organisace a příslušnosti čs. ministerstev. Základ ten nacházíme, pokud přihlížíme aspoň k obecným normám, jednak v recepčním ustanovení zák. č. 11/1918 Sb. jednak v citovaném již zákoně č. 2/1918 Sb., jímž zřizují se nejvyšší správní úřady ve státě československém.
Jsou to:
1. úřad pro věci zahraniční,
2. „ „ správu vnitřní,
3. „ „ „ finanční,
4. „ „ „ vyučování a národní osvětu,
5. úřad pro správu spravedlnosti,
6. „ „ „ průmyslu, obchodu a živností,
7. úřad pro správu dopravy,
8. „ „ „ veřejných prací,
9. „ „ „ zemědělství,
10. „ „ „ národní obrany,
11. „ „ „ sociální péče a
12. „ „ „ veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Podle § 2 cit. zákona vztahovala se působnost všech těchto nejvyšších správních úřadů na veškeré záležitosti, které dne 28. 10. 1918 u dosavadních (rozuměj rakouských, uherských a rakousko-uherských) ústředních úřadů pro tyto záležitosti do tohoto dne příslušných nebyly vyřízeny, pokud vztahovaly se na území československé republiky.
Právě citovaným, zřejmě pouze přechodně aktuálním předpisem nebyla jednotlivým nejvyšším úřadům vymezena příslušnost a nutno tudíž míti za to, že měly podle úmyslu zákonodárce převzíti povšechně příslušnost obdobných m-ev starorakouských resp. starouherských a že pro určení kompetence měly býti rozhodné pouhé vnější názvy (tituly) jejich. Toto povšechné kompetenční vymezení je arciť nedostatečné a stačí pouze pro přechodné doby převratové. (Kdo by na př. z pouhého názvu m-a školství a národní osvěty mohl usouditi, že mu nepodléhá zemědělské školství, nebo že k němu resortují věci kultové?) Dlužno dodati, že začátkem r. 1919 byla vládou authentickým výkladem schválena kompetence jednotlivých m-ev. Pochybnosti byly pak odstraňovány výslovnými zákony jako na př. č. 218/1920, 210/1920 (§ 9), 229/1920, 85/1926 Sb. a pod.
Ke shora řečenému dlužno dále dodati, že již před převratem (18. 10. 1918) byla v cizině zřízena některá m-a a určitými osobami obsazena. Tak na př. m. pro věci zahraniční (Dr. Beneš) a m. války (Dr. Štefánik). (Byla tedy v první době dvě m-a pro vojenské záležitosti, totiž pro národní obranu a válku. Po tragické smrti prvního československého ministra války nebylo však toto m. reaktivováno, patrně proto, že vedle zvláštního m-a pro národní obranu bylo by zbytečné.)
V pojmenování jednotlivých m-ev nastaly později via facti (bez zákonného podkladu) jisté změny. Tak na př. nazývá se nyní úřad sub 4. m-em školství a národní osvěty, sub 6. m-em obchodu, sub 7. m-em železnic. Vracíme se tím k obvyklé nomenklatuře bývalého Rakouska. To platí zejména o samém názvu „ministerstvo“. Jak vidno, neužíval totiž zákon ze dne 2. 11. 1918 tohoto názvu, nahradiv ho bezbarvým titulem „nejvyššího správního úřadu“. (Stalo se tak patrně proto, že v názvu „ministerstvo “ spatřován prvek monarchistický.) Pozdější zákony opět starého výrazu „ministerstva“ užívají.
Pozdějšími zákony přibyla k m-ům zřízeným zákonem ze dne 2. 11. 1918 ještě další, a to:
a) m. pro zásobování lidu. Nařízením Národního výboru ze dne 5. 11. 1918, č. 20 Sb. zřízen byl totiž „úřad“ ke správě všech záležitostí, jež přímo nebo nepřímo souvisí se zásobováním obyvatelstva, kterému přísluší veškerá působnost, která dosud ať již státními ať samosprávnými úřady neb organisacemi veřejnými anebo soukromými v tomto ohledu byla vykonávána (§ 1). Podřízen byl přímo předsednictvu Národního výboru (§ 2), jež bylo oprávněno jmenovati předsedu a místopředsedy (§ 3). Z tohoto „úřadu“ vyvinulo se později — opět via facti — zvláštní m.;
b) m. pošt, telegrafů a telefonů. Zřízeno bylo zákonem ze dne 13. 11. 1918, č. 40 Sb., tím, že z úřadu (m-a) pro správu obchodu, průmyslu a živností vyloučeny byly pošty, telegrafy a telefony (§ 1);
c) m. pro sjednocení zákonodárství a organisace správní v československé republice. Zřízeno bylo zákonem ze dne 22. 7. 1919, č. 431 Sb., aby „sjednoceny byly zákony a správa v celém území československé republiky“ (§ 1) a jmenuje se obecně „unifikační“ (srov. k tomu prov. nař. ze dne 29. 12. 1921, č. 501 Sb.; viz o něm níže);
d) úřad pro zahraniční obchod. (Viz zákon ze dne 24. 6. 1920, č. 418 Sb. a prováděcí nařízení ze dne 13. 7. 1920, č. 442 Sb.) Nenazýval se sice výslovně „ministerstvem“, poněvadž však podle § 1 cit. zák. byl řízením jeho pověřen ministr, měl ústavně stejné postavení jako jiná m-a. Na něj přešla působnost dosud přikázaná jednotlivým ministrům co do povolování dovozu a vývozu, jakož i průvozu všeho zboží (vyjímaje předměty státního monopolu) a co do jinaké právní úpravy a kontroly zahraničního obchodu (§ 2). Blíže byla působnost jeho vymezena cit. prováděcím nařízením (§ 1). Úřad ten zrušen byl zákonem ze dne 19. 1. 1922, č. 25 Sb.
Mimořádné poměry na počátku státního života republiky československé vyžádaly si zvláštní úpravy správní organisace na Slovensku. Příslušná opatření učiněna byla zákonem ze dne 10. 12. 1918, č. 64 Sb. o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku a napotom nezůstala bez účinku na organisaci vlády. V § 14 cit. zákona praví se totiž, že „vláda má právo dáti některému svému členu plnou moc, aby vydával nařízení a konal vše na udržení pořádku, na konsolidování poměrů a na zabezpečení státního života.“ (Srov. k tomu Hons: Výjimečná moc vlády na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Věstník min. vnitra, III., str. 153, 201.) V § 1 nazývá se tento člen „zmocněncem vlády“. Kompetence, která byla ustanovením § 14 tomuto zmocněnci propůjčena, není příliš jasně vyjádřena a zejména není jasno, do jaké míry byla jím dotčena kompetence jednotlivých ostatních m-ev. Ve skutečnosti vyvinulo se na základě onoho ustanovení zvláštní ministerstvo pro Slovensko, čímž učiněn průlom do základních pravidel organisačních, platných pro nejvyšší úřady správní. Kompetence tohoto m-a byla — na rozdíl od jiných m-ev — určena územně (teritoriálně), chybí však výslovné, t. j. řádně publikované ustanovení o věcné jeho kompetenci. Dlužno proto za to míti, že veškerá opatření, která činilo, konalo v zastoupení (jako „zmocněnec)“ dotčeného, věcně jinak příslušného ministra. Vláda ostatně již delší dobu nepoužívá práva podle shora cit. § 14 zák. č. 64/1918 Sb.
Některá z vyjmenovaných m-ev mají podle povahy věci nebo výslovného právního ustanovení ráz prozatímnosti. Do první skupiny patří m. zásobování lidu, jehož působnost (ostatně velmi široce a proto neurčitě stanovená) přistřižena jest očividně na výjimečné hospodářské poměry, způsobené světovou válkou. Do druhé skupiny patří m. pro Slovensko, unifikační a úřad pro zahraniční obchod. Příslušné předpisy tu výslovně vytýkají jejich dočasnost (srov. název zákona č. 64/1918 Sb., § 1, odst. 2 zákona č. 431/1919 Sb. a § 1 zákona č. 418/1920 Sb.)
Čs. ústavní listina jedná o m-ech výslovně pouze v § 85, a to tímto stručným ustanovením: „Působnost m-ev upravuje se zákonem“. Že šéfem (náčelníkem) ústředního úřadu, který se výslovně nazývá „ministerstvo“, může býti právě jen „člen vlády“ (ministr), jak o něm mluví § 70 [„Předsedu a členy vlády (ministry) jmenuje a propouští president republiky“], a že je nepřípustno, aby takovému členu vlády byl přidělen jiný úřad než právě m. ve smyslu § 85 (nechceme-li takový předpis spatřovati v § 72 úst. list.: „President republiky stanoví, který z členů vlády řídí jednotlivá ministerstva“), úst. listina sice výslovně nikde nepraví, zdá se však, že to předpokládá jako samozřejmé. Pojem „vlády“ pak stává se pro hledisko zde zaujaté, t. j. pro otázku organisace a působnosti m-ev, z toho důvodu aktuálním, že této vládě — srov. o ní i příslušné ustanovení zák. č. 37/1918 Sb. o prozatímní ústavě — přidělen byl via facti nebo, chceme-li, cestou recepční z bývalého Rakouska, zvláštní výkonný orgán (úřad) v t. zv. předsednictvu ministerské rady. (Viz níže.)
Poněvadž pod „úpravou působnosti” ve smyslu shora cit. § 85 úst. list. zahrnuta jest i všeliká změna kompetence jednotlivých m-ev a poněvadž případné zřízení nového m-a podle platných zásad právních musí míti vždy v zápětí změnu kompetence stávajících m-ev, plyne z ustanovení cit. paragrafu též zásada, že nová m-a možno zřizovati toliko zákonem. (To platí i pro případ, že by šlo o m. s agendou z brusu novou, poněvadž podle pravidla bývalého rakouského práva, převzatého právním řádem československým, bylo působnost m-a vnitra v zásadě vymezena negativně, t. j. platila věta, že do působnosti jeho spadají všechny agendy, které nejsou přikázány výslovně m-u jinému. Srov. Pražák, Právo správní, I., str. 35.) Dlužno arciť rozeznávat mezi zřízením nového m-a a podrobným určením jeho působnosti (kompetence). Jen tento druhý případ mají patrně na mysli vládní vysvětlivky k osnově ústavní listiny, když praví, že zásada § 85 nevylučuje, aby zákon v tomto předpisu předpokládaný omezil se na úpravu zásadní, přenechávaje podrobnější provedení nařízení. Oba případy jest též přesně rozlišovati, jde-li o posouzení nynějšího právního stavu, pokud týká se organisace československých m-ev. Zřízena byla totiž veškerá tato m-a zákonem (nikoliv nařízením; zřízení „úřadu“ pro zásobování lidu — viz shora — neznamená výjimku z této věty), působnost (kompetence) jejich není však bez výjimky stanovena zákonem.
Z řečeného plyne, že pro příslušnost čs. ministerstev byla a jsou dosud — kromě povšechného titulu (jako: m. financí, spravedlnosti atd.) — směrodatna podrobná ustanovení o obdobných bývalých rakouských, pokud se týče uherských ministerstvech. (To plyne ostatně nepřímo i z ustanovení § 2 cit. zákona, že působnost nově zřízených ústředních úřadů vztahuje se na veškeré záležitosti, které dne 28. 10. 1918 u dosavadních ústředních úřadů, pro tyto záležitosti do tohoto dne příslušných, nebyly vyřízeny.) Poněvadž pak podle prakse, v bývalém Rakousku platné, kompetence některých m-ev byla určována pouhým nařízením (srov. na př. nařízení ze dne 6. 6. 1908, č. 124 ř. z. o působnosti m-a veřejných prací), jest rozuměti ustanovení § 85 úst. list. tak, že působnost m-ev v budoucnosti (t. j. od platnosti ústavní listiny počínaje) upraví se zákonem.
Na autory § 85 čs. úst. list. nebyla patrně bez vlivu úprava obdobné otázky v předválečném Rakousku. (Nehledíc k těmto historickým reminiscencím nelze totiž dobře chápati, z jakých důvodů přisuzovala a přisuzuje se s hlediska konstitučního tak velká váha otázce, zda ta která správní záležitost „resortuje“ — zpravidla v poslední instanci — právě k tomu neb onomu m-u, že její úprava může se díti pouze a výlučně zákonem.) V Rakousku bylo totiž v praksi a literatuře vzhledem k ustanovení § 11 zákl. zák. č. 141/1867 ř. z. sporno, zdali ke stanovení kompetenčního přesunu z jednoho m-a na jiné nově utvořené m-o jest třeba zákona čili nic. (Viz Havelka v publikacích II. sjezdu čs. právníků.) Seidler (n. u. m. str. 609) vyslovil se pro nutnost zákona, kdežto Pražákovi (Rak. právo ústavní III., § 264) zdála se nutnost ta danou jen v případech, kdy přesun ten znamenal by zároveň změnu „v základech organisace úřadů správních“ ve smyslu shora cit. ustanovení zák. č. 141/1867 ř. z.
O významu § 85 čs. úst. list. jednáno bylo podrobně na II. sjezdu čs. právníků r. 1925 (viz referáty Laštovkův a Havelkův). Po obšírné rozpravě přijata tato resoluce:
„Kompetence m-ev dle § 85 úst. list. budiž upravena jen cestou zákonodárnou.
Ani podrobnější úprava nebuď prováděna vládním nařízením.
Zákon nechť upravuje všeobecně působnost každého m-a, za to však nechť přesně vymezuje případy, kde působnost jednotlivých m-ev se stýká, nebo kde musí býti na vyřízení spoluúčastněno m-ev několik. Takovéto případy buďtež co nejvíce omezeny.“
Československý zákonodárce sám vyslovil v zák. ze dne 22. 12. 1924 č. 286 Sb. o úsporných opatřeních ve veřejné správě podobný názor (srov. § 3: „Vládě se ukládá, aby .... předložila do 31. 12. 1925 návrh zákona ..... o vymezení příslušnosti jednotlivých m-ev ...“). Pokus povšechné zákonné úpravy kompetence jednotlivých m-ev učiněn byl hned v revolučním Národním shromáždění; později pak návrhem, otištěným pod č. 864 (posl. sněm., I. vol. období), na základě kterého došlo v ústavním výboru k návrhu této resoluce: „Vládě se ukládá, aby bezodkladně podala návrh na zákonnou úpravu působnosti jednotlivých m-ev“.
O osobní čili personální (a contr. kolegiální) vnitřní organisaci čs. m-ev nemá naše ústava výslovného ustanovení. Ani starorakouský právní řád ho neměl. Personální princip vyvozoval se zde jako důsledek instituce ministerské odpovědnosti (srov. Pražák, Správní právo I., str. 26, Ústavní právo III., § 263, kde zároveň uvádí výjimku z tohoto principu podle zák. č. 77/1871 ř. z. ohledně rozhodování v záležitostech horních, přikázaných dříve m-u orby, později m-u veřejných prací; viz nyní též zák. č. 57/1928 Sb.)
Vláda čs. učinila několikrát náběh k výslovné zákonné úpravě kompetence jednotlivých m-ev. K předložení příslušného elaborátu však, pokud je pisateli známo, dosud nedošlo. Je tedy skutečný stav, který se v tomto směru vyvinul, jen z části upraven výslovnými čs. předpisy právními. Částečně rozhodovaly pak — dle shora řečeného — kompetenční normy, recipované z bývalého Rakouska a Uherska, částečně rozhodné byly i shodné vnější názvy jednotlivých čs. m-ev (kterými jevila se tato jako nástupci dřívějších rakouských resp. uherských m-ev) a v nemalé míře zajisté i skutečný, t. j. po převratě prostě via facti zavedený stav.
Nejen situace právě naznačená, která v konkretních případech následkem zmíněné nedostatečné úpravy naší otázky velmi stěžuje poznání skutečného (ať již de jure nebo pouze via facti zavedeného) stavu, nýbrž i nedostatek místa pro vyčerpávající, do všech podrobností jdoucí výčet kompetencí jednotlivých m-ev a konečně i skutečnost, že o této kompetenci jedná se v tomto Slovníku i pod různými jinými (speciálními) hesly — viz na př. vylíčení kompetence m-a financí v heslu „Finanční úřady“ —, přiměly autora k tomu, že v následujícím podává jen přehledný výčet kompetencí jednotlivých m-ev, přidržuje se při tom interního úředního elaborátu, který má (nebo měl) sloužiti jako podklad pro budoucí zákonnou úpravu této věci, a zanedbávaje při tom ona velmi četná speciální kompetenční ustanovení, která obsažena jsou v jednotlivých zákonech, nařízeních a jiných normách, upravujících, doplňujících nebo měnících příslušnost jednotlivých m-ev v případech zcela speciálních. Následující výčet dbá však toho, aby shodoval se co nejvíce se skutečným, t. j. toho času ať de jure nebo via facti zavedeným stavem.
Použitý zde pramen, pocházející z r. 1928, nezmiňuje se vůbec o úřadu zvaném „předsednictvo ministerské rady“. Neexistují ani normy čs. právního řádu, které by tento úřad, de facto existující a určitou kompetencí vybavený, výslovně organisovaly a příslušnost mu určovaly. De jure jest pro něj patrně rozhodný jednak stav recipovaný ze starého Rakouska (viz shora), jednak předpisy naší ústavní listiny o kompetenci a organisaci vlády (zejména § 81), pokud z nich lze usuzovati na kompetenci výkonného orgánu (úřadu), této vládě přičleněného. O vzájemném poměru min. předsednictva k jednotlivým m-ům budiž uvedeno toto:
Ve vládě (podle běžného zvyku též „ministerskou radou“ zvanou) jakožto zvláštním sboru (korporaci) má býti dle úmyslu zákonodárcova zaručena jednotnost nejvyššího a ústředního vedení státní správy a jest tudíž vláda v oboru této státní funkce obdobně jednotným symbolem jejím jako jest jím v oboru funkce normotvorné parlament. Řekli jsme „symbolem“, poněvadž arciť vláda není výhradným nositelem výkonné moci, a to z těchto důvodů: Ústavní listina rozlišuje přesně příslušnost vlády jakožto sboru (§ 81) a příslušnost jednotlivých jejích členů. (K ústavnímu postavení předsedy vlády viz článek dra Jar. Krejčího v Parlamentu, I., str. 8.) Posléze uvedená příslušnost určena jest příslušností m-ev, jichž náčelníky tito členové jsou. Jen nepřímo možno tuto příslušnost čítati též k příslušnosti vlády, poněvadž právě náčelníci jednotlivých m-ev jsou zároveň členové vlády. Dále jsou m-a toliko nejvyššími úřady správními, vedle nichž je celá řada jiných (nižších) správních úřadů s přesně vymezenou příslušností v oboru moci výkonné, která tudíž nepřísluší vládě v přesném slova smyslu. Vzpomenouti jest též jiných ústředních úřadů státních, jichž příslušnost jeví se (poněvadž patrně nelze ji zařaditi mezi funkce zákonodárné a podle ustáleného názoru všeliká funkce státní jest buď funkcí zákonodárnou nebo výkonnou; viz heslo „Funkce státní“) jako součást výkonné moci státní.
Pokud jde o příslušnost jednotlivých členů vlády jakožto náčelníků m-ev, kterou § 81 úst. list. přesně liší od příslušnosti vlády jakožto sboru, dlužno arciť upozorniti na ustanovení 2. odst. § 64, jež veškerou moc vládní a výkonnou dělí mezi presidentem republiky a vládou, z čehož plyne, že i ony funkce, které jednotlivý člen vlády jako náčelník m-a (resortu), presidentem republiky podle § 72 mu svěřeného, vykonávati může samostatně (arg. § 81 a contr.), považují se jako funkce vlády. Z toho důvodu možno právě říci, že tyto funkce lze nepřímo počítati k příslušnosti vlády. (Srov. nález nejv. s. s. Boh. adm. č. 1827/1923, kniha jud. adm. č. 879: „Vláda může vykonávati moc vládní a výkonnou v každém jednotlivém případě spadajícím do pravomoci její nebo jejích členů, takže jednotliví ministři vystupují toliko jako zmocněnci vlády celkové“.)
§ 81 úst. list., vymezující příslušnost vlády jakožto sboru, zní:
„Vláda rozhoduje ve sboru zejména:
a) o vládních předlohách pro Národní shromáždění, o vládních nařízeních (§ 84), jakož i o návrzích, aby president republiky užil svého práva podle § 47;
b) o všech věcech politické povahy;
c) o jmenování soudců, státních úředníků a důstojníků od VIII. třídy, pokud přísluší ústředním úřadům, neb o návrzích na jmenování funkcionářů, které jmenuje president republiky (§ 64, č. 8).“
Výpočet kompetencí vlády jakožto sboru (t. j. na rozdíl od kompetencí jednotlivých jejích členů jakožto náčelníků m-ev) není taxativní (enumerativní). Tomu nasvědčuje slůvko „zejména“. Z toho plyne, že i jiné věci než vládni akty, výslovně vypočtené § 81, mohou platně býti rozhodnuty vládou ve sboru (t. j. hlasováním).
Arciť může při tom jíti toliko o takové vládní akty, které by platně mohl rozhodnouti také jednotlivý člen vlády jakožto náčelník m-a samostatně, nikoliv snad o věci, které podle právního řádu přísluší rozhodnouti jiným úřadům, než m-ům (na př. rozhodování věcí úřadem I. nebo II. instance). Naproti tomu bylo by samostatné rozhodnutí ministra o záležitosti, která podle § 81 výslovně byla vyhrazena rozhodnutí vlády ve sboru, ústavně vadné, t. j. neplatné. (Že by vadnost tato mohla býti stížnosti vytýkána, o tom není pochybnosti. Pro toho, kdo by měl o podobné stížnosti rozhodovati, neskytala by obtíží, pokud by se týkala vládních aktů pod lit. a) a c) zmíněných. Těžší by byl jeho úkol, kdyby šlo o případ, při němž příslušnost vlády jakožto sboru zakládala by se na „politické“ povaze sporné věci.) Je tudíž nesporno, že ustanovením § 81 utvořena byla zvláštní, od jednotlivých m-ev odlišná instance, která v určitých případech nastupuje na místo jednotlivého, věcně jinak příslušného m-a. (Podobně Hoetzel v „Parlamentu“, I., str. 437.) Legislativní účel tohoto ustanovení dlužno spatřovati ve snaze, aby celkový směr správní činnosti všech ministerstev (mohli bychom povšechně říci: politika vlády) byl jednotný. Proto nacházíme v § 81 úst. list. právě takové záležitosti, které pro tento směr mohou býti zvlášť významné (lit. a a b). Další snahou zákonodárcovou bylo, aby zvýšena byla záruka přísné nestrannosti při rozhodování případů, ve kterých podle zkušenosti nebezpečí stranického rozhodování (za předpokladu parlamentárního režimu) jest největší. To jsou případy, uvedené pod lit. c § 81. Z judikatury viz k tomu nález n. s. s. Boh. adm. č. 2172/1923. (Kniha judikatů adm. č. 878): „Podle ústavy republiky Čsl. zakládá se organisace vlády jako nositelky moci výkonné jí v § 64 přiznané na principu kolektivity. Princip tento záleží v tom, že moc výkonná přiznána jest vládě jako jednotnému celku, takže i v těchto záležitostech, které jsou specielními zákony přikázány do kompetence jednotlivých m-ev (§ 85), právo k jednotlivým úkonům správním, zahrnuje v to i vynášení výroku v oboru správní judikatury, náleží zásadně vládě jako takové, t. j. ministerské radě. Jednotliví členové vlády, pověření ve smyslu § 72 řízením toho kterého m-a, nevykonávají moc výkonnou tomuto m-u po zákonu příslušející z vlastní své úřední pravomoci, nýbrž jen v zastoupení vlády celé, která tuto moc zastupovací může pro určité úkony vůbec odvolati a výkony ty na sebe vztáhnouti.“
Co se týče jednotlivých kompetencí předsednictva ministerské rady, vyvinul se, pokud bylo možno zjistit, tento skutečný stav. Patří sem:
1. Osnovy zákonů, vládních nařízení i vyhlášek jednotlivých ministrů;
2. veškeré věci, u kterých je usnesení vlády předepsáno výslovně, neb u nichž jest nutné vzhledem k § 81 úst. list.;
3. rozpory mezi jednotlivými resorty;
4. veškeré interpelace a dotazy parlamentní, jakož i vůbec veškerý písemný styk s Národním shromážděním, a to i tehdy, jestliže se sněmovna obrací přímo na některé m.;
5. věci společné všem resortům a celostátní akce (na př. slavnosti);
6. sekretariát schůzí ministerské rady, jakož i jejích výborů (hospodářští, personální ministři atd.), dále sekretariát politických útvarů vládnoucí koalice (na př. dřívější „Osma“);
7. péče o řádný chod parlamentních prací s hlediska vládnoucí koalice.
C. Příslušnost jednotlivých čs. ministerstev. V příslušnosti jednotlivých m-ev lze rozeznávat dvě skupiny kompetencí, a to takové, které se vyskytují u každého m-a a které možno proto nazvati „všeobecné“, pak takové, které má pouze jednotlivé m. (Sem arciť spadá i velká řada oněch případů, ve kterých příslušné m. má rozhodovati pouze „v dohodě“, „za spolupůsobení“, „po slyšení“ a pod. jiných m-ev.)
Zmíněnými všeobecnými záležitostmi jsou:
a) vnitřní organisace m-a, obsazení míst systemisovaných a pomocných, osobní, pensijní a disciplinární záležitosti jeho zaměstnanců, věcná správa včetně knihovny, archivů a resortních museí; redakce příslušného úředního věstníku včetně správních záležitostí s tím spojených;
b) vypracování osnov zákonů, nařízení a výnosů — pokud není vyhrazeno jiným m-ům nebo jiným centrálním úřadům — v záležitostech, spadajících do vlastního oboru působnosti, jakož i součinnost nutná vzhledem ke kompetenci vlády podle § 55 úst. list.;
c) statistika v záležitostech vlastního oboru působnosti, pokud mu byla přenechána státním úřadem statistickým;
d) legalisace veřejných listin, vydaných úřady jemu podřízenými.
V následujícím uveden jest přehled zvláštních příslušností jednotlivých m-ev:
1. M. vnitra. I. Záležitosti státní a ústavní. Záležitosti ústavní čítajíc v to zákonodárné záležitosti jazykové a záležitosti státoprávní. Spolupůsobení při všech osnovách zákonů a nařízení, dotýkajících se obecného zájmu státního.
Záležitosti státních hranic v dohodě s m-y zahraničních věcí, veřejných prací a financí.
Záležitosti státního znaku, vlajky a pečeti; pokud povolení k užívání státního znaku a pečeti uděluje jiné m., musí se dohodnouti s m-em vnitra.
Ústavní i osobní záležitosti Národního shromáždění republiky Československé a sněmu Podkarpatské Rusi.
Záležitosti voleb do zákonodárných sborů.
Osobní a pensijní záležitosti zaměstnanců Národního shromáždění.
Redakce a administrace Sbírky zákonů a nařízení a správní záležitosti s tím spojené.
II. Organisace státních úřadů a záležitosti jich se týkající. Záležitosti správy politické a veřejné bezpečnosti, zejména organisace úřadů politických, policejních a notářských (obvodních a obecních) a řízení správy politické i veřejné bezpečnosti.
Pokud nejde o všeobecné a zásadní záležitosti náležející věcně v obor m-a vnitra, spolupůsobení při zřizování správních úřadů vůbec, spolupůsobení ve všech všeobecných a zásadních záležitostech ve věci činnosti úřadů politických a úřadů policejních, zejména v záležitosti správního řízení a administrativního práva trestního, jakož i spolupůsobení ve všech jednotlivých záležitostech, dotýkajících se veřejné bezpečnosti.
Záležitosti čestného uznání za dlouholeté služby, pokud jde o resort m-a vnitra.
Rozhodování v poslední instanci ve všech záležitostech působnosti úřadů politických a policejních, pokud není rozhodování to výslovně vyhrazeno jinému m-u.
III. Záležitosti státních zaměstnanců. Záležitosti služební pragmatiky a vůbec úpravy služebního poměru státních zaměstnanců, pokud nejsou rázu výlučně finančního.
Odborné vzdělání státních zaměstnanců a odborné zkoušky.
Záležitosti četnictva.
Záležitosti zkoušek ze státního účetnictví.
IV. Všeobecné záležitosti správní. Všeobecné a zásadní záležitosti správního řízení a policejního práva trestního včetně záležitostí exekučních.
Administrativní záležitosti jazykové a národnostní týkající se resortu m-a vnitra, pak spolupůsobení ve všech zásadních záležitostech jazykových, národnostních, menšinových, politických, národohospodářských, sociálních a zásobovacích.
Úřední terminologie za součinnosti m-a školství, pokud jde o povšechnou péči o čistotu jazyka.
Záležitosti archivů a organisace archivnictví vůbec.
V. Záležitosti zemské, okresní, obecní a jiné samosprávné. Záležitosti zemských hranic (v dohodě s m-em financí).
Záležitosti zemských zákoníků a věstníků.
Záležitosti voleb zemských, okresních, obecních, místních a osadních, jakož i spolupůsobení při volbách do jiných veřejných korporací, pokud spolupůsobení to jest odůvodněno zvláštními zákony.
Záležitosti zemí, okresů, zemských fondů a peněžních ústavů.
Záležitosti obcí, pokud nejsou přikázány jinému m-u ani úřadům samosprávným.
Záležitosti organisace a působnosti samosprávných úřadů.
Záležitosti úpravy služebních poměrů zaměstnanců místní samosprávy.
Záležitosti obecních zprostředkovacích úřadů v Čechách a ve Slezsku.
VI. Záležitosti obyvatelstva a jeho poměrů. Záležitosti státního občanství.
Záležitosti domovského práva.
Dozor nad zachováním zákonů o zrušení šlechtictví, řádů a titulů.
Změna jmen osob a udělování jmen.
Administrativní záležitosti manželské.
Záležitosti matriční.
Spolupůsobení ve věcech vystěhovalectví a přistěhovalectví.
Sčítání lidu a spolupůsobení v záležitostech statistických.
VII. Záležitosti školství a národní osvěty. Spolupůsobení s m-em školství a národní osvěty při získávání místností pro školy menšinové a jejich učitele.
Spolupůsobení při provádění zákona o veřejných knihovnách obecních.
Spolupůsobení ve věcech ochrany památek kulturních, historických atd.
VIII. Záležitosti hospodářské správy. Záležitosti lenní.
Záležitosti vyvazení pozemkových břemen.
Záležitosti vyvazení naturálních plnění pro kostely, fary, církevní orgány, školy, učitele podle zák. č. 32/1873 mor. z. z.
Součinnost při úpravě právních poměrů k půdě vůbec.
Záležitosti propinačního práva.
Dozor nad zachováváním zákona o zrušení kobliny a rokoviny.
Záležitosti vyvlastnění, pokud není příslušné některé odborné m.
Spolupůsobení ve věcech horních podle §§ 25 a 132 ob. zák. hor. č. 146/1854 ř. z., § 4 min. nař. č. 25/1859 ř. z. a § 4, č. 6 zák. č. 77/1871 ř. z.
Provádění čeledních řádů, pokud nepřísluší úřadům samosprávným a s výjimkou zák. č. 571/1919 Sb. o odstranění pracovních knížek.
Rozhodování o rozepřích z námezdního poměru podle min. nař. č. 73/1860 ř. z.
Záležitosti koncese reální živnosti výčepní.
Spolupůsobení při úpravě nedělního klidu s m-em sociální péče a s m-em jinak resortně příslušným. Záležitosti veřejné agencie (dekret dvor. kanc. 16. 4. 1833, č. 8732 Sb., sv. 61, č. 59).
Záležitosti bookmakerské licence (cís. nař. č. 282/1916 ř. z.).
Spolupůsobení ve věcech koncese zastavárenské.
Zákonná úprava a výkon státního dozoru nad veškerými soukromými pojišťovnami, záležitosti autorisace pojistných techniků a spolupůsobení při zákonné úpravě pojišťovací smlouvy.
Administrativní záležitosti spolkové dle zák. č. 253/1852 ř. z., mimo společnosti pojišťovací, tudíž záležitosti, jež se týkají vzniku, přeměny a zániku akciových společností, komanditních společností na akcie a akciových spolků i podobných sdružení.
Úkony přikázané (vlád. nař. č. 465/1920 Sb.) m-u vnitra ve věcech společností akciových, jež mají své sídlo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Připuštění cizozemských akciových společností (ve smyslu cís. nař. č. 127/1865 ř. z.), a to pro obvod býv. práva rakouského.
Povolení k založení poboček cizozemských akciových společností (ve smyslu § 3, lit. d vlád. nař. č. 465/1920 Sb.) pro obvod býv. práva uherského.
Úkony přikázané m-u vnitra ve věcech výdělkových a hospodářských společenstev.
Spolupůsobení ve věcech společností s ručením obmezeným.
Záležitosti spořitelen.
Zákonná úprava záležitostí okresních hospodářských záložen, kontribučenských záložen a kontribučenských peněžních fondů. Úkony m-u vnitra přikázané ve věcech kontribučenských záložen a kontribučenských peněžních fondů.
Záležitosti fondů.
IX. Doprava a turistika. Záležitosti automobilové a letecké, pokud souvisejí s policií silniční a bezpečnostní v dohodě s m-em veřejných prací, vyjímaje záležitosti povahy technické a organisaci veřejné dopravy automobilové a letecké.
Rozhodování o přípustnosti a podmínkách užívání státních silnic ke zřízení místních drah (čl. XXVI, odst. 5 zák. č. 149/1910 ř. z.).
Policie silniční.
Záležitosti veřejných přívozů.
X. Všeobecná bezpečnost. Záležitosti spolkové (zák. č. 134/1867 ř. z.), práva shromažďovacího, policie tiskové, licence na tiskařský lis a povolování rozmnožovacích přístrojů.
Spolupůsobení při udělování koncesí na radiotelegrafní a radiotelefonní stanice vysílací, pokud jde o spolehlivost a zachovalost žadatelů a projevení souhlasu s udělením koncesí (§ 9, lit. f vlád. nař. č. 82/1925 Sb.).
Provádění zákona o nevhodných názvech (č. 267/1920 Sb.).
Udělování oprávnění nositi stejnokroje a odznaky (min. nař. č. 79/1917 ř. z.) za spolupůsobení m-a národní obrany.
Záležitosti divadel a kinematografie, pokud jde o stránku kulturní a osvětovou poslyšení m-a školství a národní osvěty.
Záležitosti týkající se zábav, policejních licencí na veřejné produkce (dvor. dekret z 6. 1. 1836, sb. zák. pol., sv. 64, č. 5), policejní hodiny, vysvědčení zachovalosti, evidence obyvatelstva včetně kontroly cizinců, cestovních pasů a občanských legitimací, malého pohraničního styku a pohraniční policie.
XI. Záležitosti bezpečnosti osoby a jmění. Záležitosti hnanecké, policejního dozoru a vypovězení.
Záležitosti potulných cikánů (zák. č. 117/1927 Sb.).
Spolupůsobení v záležitostech donucovacích pracoven a polepšoven.
Záležitosti práva držeti a nositi zbraně, odměn za záchranu života, policie požární a organisace hasičstva.
Záležitosti příspěvků společností proti ohni pojišťujících na výlohy hasičstva a na podporu hasičů utrpěvších úraz (zák. č. 62/1884 čes. z. z., zák. č. 66/1899 mor. z. z., a zák. č. 10/1884 a 44/1902 slez. z. z.).
Záležitosti třaskavin, výbušin a střeliva po stránce veřejné bezpečnosti za spolupůsobení m-a veřejných prací.
Záležitosti výroby a používání acetylenu, jakož i obchodu kalcium-karbidem (min. nař. č. 24/1905 ř. z.).
Provádění předpisů proti týrání zvířat.
XII. Záležitosti humanitní a sociální. Záležitosti nadační, pokud nadání neslouží k účelům studijním ani vojenským.
Spolupůsobení při dozoru nad správou chudinskou a ústavy humanitními, pokud to nepatří v obor samosprávy.
Záležitosti náhrady škod válečných, popřevratových a výtržnostmi způsobených, poslední v dohodě s m-em financí.
Záležitosti nouzových podpor při živelních pohromách a záležitosti veřejných sbírek.
Záležitosti loterií a tombol.
Záležitosti náhrady léčebného, nejde-li o náhradu za léčení podle zákonů o nemocenském pojištění, a náhrady ošetřovacích výloh z titulu veřejné péče chudinské vůbec.
Záležitosti zástavního a půjčovního úřadu v Praze.
XIII. Záležitosti zdravotní. Spolupůsobení při provádění zákona o pohřbívání ohněm.
Provádění zákona (č. 479/1921 Sb.) o ochraně znaku a názvu Červeného kříže.
XIV. Záležitosti konfesionální. Spolupůsobení v záležitostech konfesionálních.
Záležitosti svátků a památných dní.
XV. Záležitosti vojenské. Záležitosti vyživovacích příspěvků za mobilisace (zvýšení na válečný stav) nebo svolání domobrany, jakož i mimo případ mobilisace, dále záležitosti státních příplatků osobám mužstva, jich příslušníkům a pozůstalým.
Součinnost v záležitostech politicko-administrativních týkajících se branné povinností a výhod v plnění branné povinnosti, v záležitostech válečných úkonů, náhrad za plnění pro vojenské účely, ubytování vojska, požadování dopravních prostředků pro vojenské účely a vojenské přípřeže v míru v dohodě s m-em národní obrany;
záležitosti vojenské taxy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku;
záležitosti válečných uprchlíků a vyživovacích příspěvků pro rodiny osob v cizině internovaných.
XVI. Záležitosti soudní. Provádění zákona (č. 278/1919 Sb.) o sestavování porotcích seznamů.
Sestavování seznamů kmetů (zák. č. 124/1924 Sb.).
Záležitosti procesního práva chudých.
2. M. zahraničních věcí. I. Řízení politických vztahů Československé republiky k ostatním členům mezinárodního společenství států a jejich organisacím, zastupování práv a zájmů státu v mezinárodních stycích, a to:
Obstarávání udržování styků se členy mezinárodního společenství států, s mezinárodními činiteli a s cizinou vůbec. Otázky diplomatického ceremonielu a sprostředkování slyšení a přijímání diplomatických zástupců cizích států a jiných cizinců s oficiálním posláním presidentem republiky. Výlučné sprostředkování styku diplomatických misí cizích států a vůbec osob, požívajících na území republiky exteritoriality, se soudy, úřady neb orgány Československé republiky podle předpisů o tom platných. Návrhy na udělení agrément diplomatickým zástupcům a za součinnosti m-a obchodu návrhy na udělení exequatur konsulárním funkcionářům cizích států. Otázky poct, výsad, výhod a úlev osob, požívajících v Československé republice exteritoriality, a jejich průvodu a konsulárních funkcionářů cizích států (v dohodě s jinými odbornými m-y).
Politické a diplomatické vedení vyjednávání, směřujících ke sjednání státních smluv jakéhokoliv druhu a k tomu, aby nabyly mezinárodní působnosti. Součinnost při jinakých mezinárodních jednáních a jejich evidence (zejména při t. zv. smlouvách resortních). Předkládání mezinárodních smluv k ústavnímu schválení. Výklad mezinárodních smluv (po případě v dohodě s jinými odbornými m-y), zejména pokud jest k němu třeba dohody s ostatními signatáři. Součinnost při provádění mezinárodních smluv jak s hlediska mezinárodního tak s hlediska vnitrostátního.
Věci týkající se účasti Československé republiky na mezinárodních kongresích a konferencích vůbec zejména po stránce politické a formální a zastoupení jejího v mezinárodních orgánech, úřadech a institucích.
Informování ciziny o Československé republice žurnalisticky, literárně i všemi prostředky kulturně propagačními. Obrana zájmů státu prostředky propagačními. Zpravodajská služba o věcech zahraničně-politických vůbec a o věcech dotýkajících se zájmů Československé republiky jako celku, pokud spadají v oblast působnosti zastupitelských úřadů republiky. Tiskové a zpravodajské akce v cizině. Péče cizinecká, pokud má význam propagační. Podpora a evidence propagační činnosti jiných resortů. Péče krajanská, kromě věcí školských a výchovných (zřizování škol, vyučovacích kursů, zakládání knihoven žákovských a pro dospělé, udělování podpor krajanských podniků vzdělávacích a lidovýchovných), zdravotních a péče sociální, kde náleží mu součinnost s příslušnými odbornými m-y. Ústřední evidence zahraniční propagace vůbec.
Organisace a zužitkování zpravodajské činnosti zastupitelských úřadů Československé republiky ve věcech hospodářských s hlediska zájmů československé výroby a vývozu. Otázky národohospodářské, včetně dopravních a technických, pokud přicházejí v úvahu pro vztahy mezi Československou republikou a cizími státy, v součinnosti s jinými odbornými m-y.
Součinnost při úpravě otázek, týkajících se cizinců v Československé republice. Zprostředkování, po případě jiné spolupůsobení při povolávání cizinců k hodnostem a úřadům a při nastupování živností. Návrhy na udělení vyznamenání a řádů cizincům, po případě v dohodě s jinými odbornými m-y.
II. Zastupování práv a zájmů československých státních občanů. Právní ochrana československých státních občanů, pokud se jí nemohou dovolati před cizozemskými soudy, úřady neb orgány sami. Součinnost při právní úpravě a vyřizování věcí příslušejících jiným oborům státní správy, pokud jde o československé státní občany v cizině nebo pokud se jinak týkají mezinárodních vztahů a pokud takové součinnosti jest třeba. Za součinnosti m-a obchodu úprava služby konsulární a obchodní při vyslanectvích zejména zřizování a zrušování konsulátů, jmenování konsulárních funkcionářů, věci konsulárních poplatků, vydávání instrukcí konsulům ve věcech obchodních. Vydávání diplomatických pasů.
III. Organisace, osobní a věcná správa zahraniční služby a dozor nad ní. Součinnost ve věcech výchovy pro službu zahraniční s m-y obchodu a školství a národní osvěty.
3. M. národní obrany. I. Organisace branné moci a všech jejích složek (zbraní a služeb) po stránce osobní a věcné, v míru a ve válce; vysílání vojenských zmocněnců do ciziny.
II. Organisace, řízení a kontrola práce vojenských těles (útvarů, úřadů a ústavů) branné moci; sem patří též věci výcviku a výchovy vojska a vojenského měření geodetického a topografického; vojenské školství.
III. Doplňování branné moci v míru a ve válce: a) po stránce osobní; podle ustanovení branného zákona; b) po stránce věcné (dopravních prostředků a jiných věcných potřeb výstroje, výzbroje, potravin atd.); podle ustanovení příslušných zákonů a soukromoprávních jednání.
IV. Evidence branné moci po stránce osobní i věcné; vojenská statistika.
V. Rozložení jednotlivých složek branné moci a jejich ubytování; věci podniků, ústavů, dílen, skladů a jiných zařízení, sloužících účelům branné moci.
VI. Úprava osobní a požitkové stránky poměru zaměstnanců voj. správy a vojenských osob vůbec; úprava zaopatřovací stránky gážistů voj. správy a jejich pozůstalých, jakož i jiných osob, které byly za své činné služby gážistům požitkově na roveň postaveny, a předválečných invalidů ze stavu mužstva a jich pozůstalých. Věci požitkové a zaopatřovací v dohodě s m-em financí.
Záležitosti ošetřovatelek vojenských léčebných ústavů z doby světové války, zaopatřování, umísťování legionářů a jiná sociální opatření jich se týkající; záležitosti vojenských nadací a fondů vyjímaje státní podpůrný fond invalidů, jehož správa přísluší m-u sociální péče.
VII. Vojenské trestní soudnictví.
VIII. V dohodě s m-em vnitra (§ 2 zák. č. 218/1920) politicko-administrativní záležitosti, týkající se branné povinnosti, počítajíc v to i záležitosti vystěhování osob brannou povinností vázaných, pokud jde o jich propuštění, ubytování vojska, požadování dopravních prostředků, vojenské přípřeže, válečných úkonů a náhrad za plnění pro vojenské účely; zjišťování polních škod.
IX. Řády a vyznamenání vojenská. Vojenské věci archivální a museální. Památník odboje.
X. Věci související s mimořádným povoláním příslušníků zálohy a mobilisací:
a) přípravné práce:
aa) příprava mimořádného povolání příslušníků zálohy a mobilisace osobní; zprošťování;
bb) organisace všeho, co směřuje k obraně státu ozbrojenou mocí, zejména též organisace vojenského střežení hranic;
cc) příprava mobilisace občanského průmyslu, obchodu a zemědělství pro účely branné;
b) vlastní provedení mimořádného povolání příslušníků zálohy a mobilisace osobní i věcné;
c) záležitosti válečných operací, evakuace a služby etapní;
d) provádění zákona o válečných úkonech;
e) věci vojenských zajatců;
f) demobilisace osobní a věcná.
XI. Spolupůsobení s ohledem na brannou pohotovost, mobilisační přípravy a zamýšlené operace na
a) přizpůsobení všeho druhu komunikačních prostředků k potřebám války (letecká doprava, železnice, silnice, automobilní doprava, vodní cesty, telegraf, radio, telefon, poštovní holubi);
b) přizpůsobení hospodářských a průmyslových zařízení a činnosti potřebám státu a války; c) přípravě všeobecně prospěšných opatření, jež třeba provésti za války, aby branná schopnost státu byla co největší a zejména, aby bylo zabezpečeno nejlepší užití všeho druhu zdrojů;
d) organisací orgánů, jež mají za války plniti vojenské poslání (četnictvo, finanční stráž, Červený Kříž a pod.);
e) otázkách týkajících se výroby a prodeje látek výbušných;
f) úpravě dovozu, průvozu a vývozu;
g) povolování a organisaci spolků pěstujících vojenský výcvik atd. a tělesnou výchovu;
h) sociálně politických otázkách s hlediska potřeb vojenské správy a národní obrany, jakož i spolupůsobení v zásadních věcech vyživovacího příspěvku;
i) úpravě mezistátních poměrů, pokud se týkají vojenské správy nebo mají význam s hlediska zabezpečení obrany státu;
j) provádění mírových a jiných mezistátních smluv a opatření, pokud se týkají vojenské správy nebo mají význam s hlediska zabezpečení obrany státu.
XI. Péče o válečné hroby.
XII. Spolupůsobení s m-em vnitra v otázkách stejnokrojových osob nevojenských.
4. M. spravedlnosti. I. Záležitosti soudů a státních zastupitelství: a) organisace a obsazování řádných a mimořádných soudů, jakož i státních zastupitelství;
b) osobní, pensijní a disciplinární záležitosti jejich zaměstnanců;
c) jejich teoretické vzdělání a praktické zkoušky;
d) dohled nad činností soudů a státních zastupitelstev;
e) odpovědnost soudců a ostatních shora uvedených zaměstnanců;
f) věcná správa soudů a státních zastupitelstev.
II. Záležitosti úřadů poručenských a depositních: a) organisace a obsazování úřadů těchto;
b) osobní, pensijní a disciplinární záležitosti zaměstnanců těchto úřadů;
c) vzdělání zaměstnanců těch;
d) dohled nad úřady těmi;
e) věcná správa jich.
III. Záležitosti trestních ústavů a ústavů k výchově zanedbané mládeže a zanedbaných provinilců: a) zřizování, zrušování, organisace jich a obsazování míst;
b) osobní, pensijní a disciplinární záležitosti zaměstnanců ústavů těch;
c) jich vzdělání;
d) osobní, školské a jiné kulturní záležitosti, opatření a zaměstnání chovanců ústavů těch;
e) dohled nad činností ústavů těch;
f) věcná správa jich.
IV. Výkon trestů. Evidence soudních provinilců, pokud nespadá podle dosud platných norem do kompetence m-a vnitra a národní obrany.
V. Spolupůsobnost při amnestii všeobecné i zvláštní.
VI. Náhrada nevinně odsouzených a za bezdůvodnou vazbu.
VII. Archivy a knihovny m-a spravedlnosti, soudů, státních zastupitelstev, úřadů a ústavů do působnosti m-a spravedlnosti přikázaných a statistika činnosti jich.
VIII. Správa soudních a sirotských deposit a správa sirotčího jmění.
IX. Legitimace, adopce a péče o mladistvé.
X. Dispense překážek manželství.
XI. Osobní, zkušební a disciplinární a jiné záležitosti advokátů, notářů veř., soudců laiků a soudních znalců, pokud platnými předpisy jsou správě justiční přikázány.
XII. Pokud není vyhrazeno jiným m-ům nebo jiným ústředním úřadům, osnování zákonů, nařízení a výnosů kromě uvedené již působnosti též z oboru civilního práva materielního:
a) práva občanského, agrárního, knihovního, vodního a mezinárodního práva soukromého;
b) práva na statcích duševních: autorského, patentního, známkového a vzorkového;
c) práva obchodního, obchodních společností, společenstev a kartelů;
d) práva směnečného a šekového;
e) práva železničního, automobilového a jiných motorových vozidel a práva leteckého;
f) práva pojišťovacího;
g) práva honebního a rybolovu;
h) práva horního;
ch) práva vyvlastňovacího;
i) peněžnictví;
trestního práva materielního, a to: všeobecného, specielního a práva tiskového;
civilního práva formálního:
soudní řízení před soudy řádnými, mimořádnými a soudy rozhodčími;
řízení exekuční, konkursní a vyrovnávací, nesporné, prohlášení za mrtva, umoření listin, zbavení svéprávnosti, pozemkových a jiných veřejných knih;
řízení před úřady poručenskými; řády advokátní a notářský;
obchodní rejstřík;
formálního práva trestního:
trestní řízení před soudy řádnými, vyminečnými;
trestní řízení důchodkové;
trestní rejstřík;
kriminelní statistika.
XIII. Jednací řády soudů a poručenských úřadů, právní pomoc:
a) ve věcech občanských, nesporných, trestních a poručenských úřadů;
b) smlouvy o právní pomoci a úpravě právních styků s jinými státy;
c) smlouvy s těmito o vydávání zločinců;
d) vydávání vysvědčení: tuzemským soudům o právu cizím, cizozemským soudům a úřadům o právu tuzemském, tuzemským soudům o šetření vzájemnosti cizím státem.
5. M. financí. I. Státní rozpočet. Příprava státního rozpočtu, jeho sestavení a konečná úprava po stránce formální a věcné; dohled nad jeho prováděním.
Součinnost ve finančních záležitostech všech ostatních odvětví státní správy i když nejsou záležitostmi rozpočtovými, avšak mohou míti za následek finanční zatížení státu.
II. Správa státního majetku, správa státních příjmů a vydání. Správa a vůbec záležitosti státního majetku, pokud nejsou přikázány jiným odvětvím státní správy; zcizení nebo zavazení státního majetku ať nalézá se ve správě kteréhokoliv odvětví nebo státního podniku a ať zcizení má se státi z kteréhokoli důvodu, třeba i proto, že zákonný předpis tak nařizuje.
Správa všech státních příjmů a vydání (pokladniční správa a účetnictví), pokud není nebo nebude přikázána zvláštními předpisy výslovně jiným odvětvím státní správy.
Odúmrtí; záležitosti lenní, pokud se jedná o finanční zájmy.
M-u financí přísluší dohled na všechny disposice jiných odvětví státní správy se státním majetkem ať záleží z nemovitostí nebo movitostí nebo jakýchkoli práv, zejména spolurozhodovati, jedná-li se o zcizení věcí movitých, propachtování nebo pronájem nebo narovnání většího finančního dosahu určovaného finančními zákony, pokud nejedná se o majetek státních podniků spravovaných podle zásad obchodního hospodaření.
Souhlasu m-a financí jest dále třeba, mají-li se odepsati státní pohledávky nebo nedoplatky jich, nebo mají-li se prominouti účetní nedostatky nebo náhrady ve prospěch státní pokladny předepsané, a to v případech většího finančního dosahu podle ustanovení finančních zákonů (nejedná-li se opět o státní podniky).
Spolupůsobení při správě státních závodů, ústavů a zařízení spravovaných podle zásad obchodního hospodaření.
III. Daně, poplatky, cla, monopoly a loterní věci. Přímé daně a dávky, správa pozemkového katastru včetně triangulační kanceláře a reprodukčního ústavu, poplatky, taxy, cla (též vyřizování celních sporů a dotazů — pokud jde o vyřizování vůči cizině, prostřednictvím m-a věcí zahraničních — jakož i spolupůsobení při všech zákonodárných a jiných opatřeních, jež celní správa má prováděti nebo spoluprováděti) a vůbec daně nepřímé, monopoly a záležitosti zařízení sloužících monopolům, zejména také pokusnictví s tabákem a zušlechťování tabáku.
Státní loterie a loterní záležitosti vůbec.
Spolupůsobení při úpravě výroby předmětů podléhajících daním spotřebním, při jich oceňování, hospodaření a obchodování s nimi, při jich vývozu atd.
Trestní věci finanční, pokud nepříslušejí soudům, správa dobročinného fondu důchodkových pokut.
IV. Státní úvěrové operace. Správa státního dluhu, státní výpůjčky a záruky; zápůjčky poskytované státem.
V. Měna a mincovnictví. Řízení peněžního oběhu, úprava obchodu cizími valutami a devisami, spolupůsobení s m-em železnic v otázkách valutárních v přímé přepravě osob a zboží cizinou.
Záležitosti Národní banky československé.
VI. Peněžnictví a úvěrnictví. Rozhodování resp. spolupůsobení při emisích cenných papírů a v jiných záležitostech, které se týkají úpravy peněžního a úvěrního trhu, zejména v záležitostech burs, peněžních ústavů a jiných kapitálových asociací, bez újmy kompetence m-a vnitra v záležitostech práva spolkového.
Záležitosti sirotčí jistoty cenných papírů.
VII. Spolupůsobení ve finančních věcech svazků územní samosprávy a jiných veřejných korporací (rozpočet, autonomní přirážky a samostatné dávky atd.), pokud je finanční správě v tom ohledu vyhrazena působnost.
VIII. Spolupůsobení při přípravě a uzavírání
Slovník veřejného práva českosl. 40 mezinárodních smluv finančních, obchodních, jakož i obchodně-celních a jiných mezinárodních úmluv, k jichž provádění jest třeba spolupůsobení celní správy.
Provádění finančních klausulí mírových smluv.
IX. Personální záležitosti státních zaměstnanců (včetně záležitostí požitkových). Všeobecně legislativní a normativní úpravy požitků osob ve služebním poměru ke státu ustanovených.
Spolupůsobení při specielních legislativních a normativních úpravách požitkových. Stejná působnost ohledně odpočivných a zaopatřovacích požitků těchto osob a jich pozůstalých.
Spolupůsobení při individuelních záležitostech požitků a při všeobecných i individuelních personálních záležitostech osob shora jmenovaných ať v činné službě nebo ve výslužbě a jich pozůstalých, pokud tyto záležitosti mají finanční dosah nebo pokud má býti poskytnuta výhoda, na kterou není právního nároku nebo pokud působnost m-a financí v těchto záležitostech jest nebo bude předepsána.
Specielní hospodářské otázky osob v předchozích odstavcích jmenovaných.
X. Finanční správa. Organisace, správní a režijní věci finanční správy včetně finančních prokuratur; personální záležitosti zaměstnanců finanční správy, včetně věcí pensijních.
6. M. zemědělství. I. Záležitosti zemědělského a lesnického školství a vyučování (organisační věci a správa jednotlivých škol), a to školství hospodářské, lesnické, zahradnické, hospodyňské a specielní, lidové školy hospodářské, školy pro výchovu pomocného personálu pro práce zemědělsko-technické, součinnost s m-em školství a národní osvěty ve věcech vysokých škol zemědělských, součinnost s m-em veřejných prací ve stavovských věcech úředně autorisovaných civilních inženýrů vodohospodářských a kulturních, lesních a zemědělských.
Zemědělská věda a propagace zemědělského pokroku a vzdělání.
Zemědělské musejnictví.
II. Zvelebování půdy a péče o výrobu rostlinnou, vyjímajíc tabák, součinnost s m-em financí při zvelebení pěstování tabáku. Kontrola vinná.
Technické zvelebování průmyslu zemědělského (cukrovarství, pivovarství, sladařství, mlynářství, škrobárenství, zemědělské lihovarnictví, sušařství a výroba kávových náhražek včetně výrobků tohoto průmyslu).
III. Péče o chov hospodářského zvířectva všeho druhu, dále ryb, včel a bourců. Zužitkování a zpeněžení hospodářského zvířectva, jeho výrobků a odpadků. Mlékařství včetně kontroly mléčných výrobků. Pastevnictví. Výroba a opatřování krmiv, podporování akcí při živelních pohromách. V dohodě s m-em obchodu záležitosti zřizování a provozu trhů a tržnic na hospodářské zvířectvo všeho druhu, na zvířecí výrobky a odpadky, dále zřizování a provoz podniků na výrobu nebo zpracování těchto předmětů. Součinnost s m-em národní obrany při opatřování koní pro vojenskou potřebu.
IV. Záležitosti veterinární (včetně otázek státního odškodnění, dále prohlídky dobytka a masa), zejména provádění zákona o nákazách zvířat a o desinfekci vagonů a lodí, použitých k přepravě zvířat. V záležitostech, při nichž jde o ohrožení lidského zdraví, za součinnosti s m-em veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, ve věcech veterinární služby na drahách, lodích nebo ve vstupních stanicích v dohodě s příslušným m-em.
Státní diagnostický a seroterapeutický veterinární ústav.
Stavovské záležitosti zvěrolékařů, samosprávná služba zvěrolékařská a zvěrolékařská prakse vůbec.
Zvěrokleštičství.
Součinnost s m-em obchodu ve věcech podkovářství.
V. Věci týkající se lesů, myslivosti a rybářství, zejména lesní politika a péče o lesy, veřejný dozor nad lesy, ochranná a dozorčí služba lesní, honební a rybářská, policie lesní, honební a rybářská, honební a rybářské lístky, dávky z výkonu myslivosti a rybářství.
Ochrana polního majetku, dozorčí služba polní.
VI. Ochrana zvířat, zejména ptáků zemědělství užitečných, hubení zvířat a rostlin zemědělství škodlivých.
VII. Správa státních lesů a statků, a to i po stránce stavebně-technické, správa fondovních a nadačních lesů a statků přikázaných do správy m-a zemědělství, správa státních ústavů pro chov koní, dozor nad hospodařením na statcích církví, společností náboženských a náboženských vyznání, jakož i na statcích, jejichž požitky plynou církevním hodnostářům jakožto takovým. Součinnost s m-em veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy při pronajímání státních lázní bez léčivých pramenů (letovisk) a hotelových státních podniků, ležících v oblasti státních lesů a statků.
VIII. Úprava právních poměrů k půdě v součinnosti s m-em spravedlnosti a po případě s m-em vnitra bez újmy působnosti vyhrazené státnímu pozemkovému úřadu ve věcech pozemkové reformy. Zemědělské úvěrnictví. Kolonisace a repatriace, pokud nejde o příslušnost státního pozemkového úřadu.
IX. Záležitosti týkající se agrárních reforem, pokud se tím nezasahuje do pravomoci státního pozemkového úřadu, agrární operace (scelování hospodářských pozemků a lesů, dělení společenských pozemků a úprava užívacích a správních práv ke společenským pozemkům).
X. Věci vodní — v záležitostech týkajících se železnic v součinnosti s tímto m-em —, součinnost s m-em financí při zdanění vodních sil a spolurozhodování s tímto m-em při osvobozování od daně z vodních sil.
Podniky, které mají za účel zvýšení výnosu půdy, ochranu nemovitostí před škodami vodními a hospodářské využití vodstva:
a) všeliké t. zv. plošné meliorace půdní,
b) úpravné práce na všech m-u veřejných prací nepřináležejících vodních tocích a jejich tratích, neškodné svádění horských vod a hrazení bystřin, zajišťování strží a svážných území, výstavba ochranných hrází v údolích všech vodních toků a zřizování vodních nádrží pro účely retenční, závlahové, vodovodní a pro jiné hospodářské potřeby (chov ryb a pod).
Zásobení venkova a zemědělských podniků vodou, vodovody a odvodnění obcí, pokud nenáleží m-u veřejných prací.
Hydrotechnické podklady projektů na průběžné úpravy vodních toků, které jsou hlavními recipienty v jednotlivých zemích, jakož i jejich přítoků, pokud mají větší povodí nežli 200 km2 a konečně na vodní nádrže na těchto tocích nebo jejich přítocích zřizované, ustanovuje m. zemědělství za účelem jednotnosti řešení režimu vodstva v dohodě se státním hydrologickým ústavem.
Při ochranných hrázích, prováděných zájemníky (vodními družstvy), obcemi, okresy nebo zeměmi v údolí řek a jejich tratí spadajících do kompetence m-a veřejných prací, pokud netvoří bezprostřední součást břehového profilu pro splavnění upraveného vodního toku, schvaluje projekty na novostavbu neb rekonstrukci hrázových těles a objektů v nich, jakož i předpisy týkající se udržování hrází a ochranné služby povodňové, m. zemědělství v dohodě s m-em veřejných prací.
Správa státního melioračního fondu a jiných peněžitých prostředků přikázaných pro záležitosti uvedené v předchozích odstavcích.
Záležitosti melioračního úvěru.
Organisace služby zemědělsko-technické, stavovské záležitosti odborných pomocných úředníků a zřízenců a odborných dělníků zaměstnaných při zemědělsko-technických pracech.
XI. Záležitosti zemědělského pojišťování (krupobitního, dobytčího a pod.) bez újmy kompetence m-a vnitra v oboru soukromého pojišťovnictví.
XII. Péče o zemědělské stavitelství, zemědělské strojnictví a elektrisaci venkova.
Součinnost s m-em školství a národní osvěty a pokud jde o majetek zabraný, také se státním pozemkovým úřadem ve věcech týkajících se ochrany přírodních krás.
XIII. Pedologie, zemědělská meteorologie a hydrologie, zemědělské zpravodajství, zemědělské (též lesní, kulturně-technické a zemědělsko-průmyslové a pod.) výzkumnictví včetně výzkumných ústavů.
XIV. Obchodní a dopravní politika zemědělská a lesnická, zejména péče o zájmy zemědělské a lesnické při uzavírání obchodních a celních smluv, jakož i veterinárních úmluv (konvencí), zemědělská statistika, zemědělské výstavnictví.
Součinnost s m-em obchodu pokud jde o dovoz a vývoz předmětů majících význam pro zemědělskou výrobu, součinnost s m-em pro zásobování lidu, pokud jde o zásobování předměty z produkce živočišné i rostlinné.
XV. Záležitosti plodinových burs za součinnosti m-a financí a obchodu a, pokud jde o rozhodčí soudy bursovní, také za součinnosti m-a spravedlnosti.
XVI. Odborná organisace zemědělců (zemědělské rady, zemědělské spolky a jiná zájmová sdružení), zemědělské družstevnictví bez újmy působnosti m-a vnitra v oboru práva spolkového.
Zemědělské účetnictví a zemědělská spravověda.
XVII. Potírání nekalé soutěže v obchodu semeny, hnojivy a krmivy. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ochrana
40* zemědělských plodin, výrobků a předmětů proti falšování.
XVIII. Sociální záležitosti zemědělských zaměstnanců, zprostředkování práce zemědělskému dělnictvu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, úrazové, starobní a invalidní pojištění osob v zemědělství činných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, sociální záležitosti malorolníků. Součinnost s m-em sociální péče při povolování, najímání zemědělského dělnictva do evropské ciziny, záležitosti malorolnického fondu, záležitosti domovin zemědělských. Péče o zlepšení života na venkově.
7. M. veřejných prací. I. Organisace služby a osobní věci vlastních zaměstnanců úřadu podřízených.
II. Záležitosti státní služby stavební, všeobecně technické a stavovské otázky, výcvik personálu státní služby stavební, záležitosti kursů plaveckých, civilních techniků, technických museí, archivů, odborných výstav a kongresů technické práce při ochraně památek.
Součinnost při úpravě vyučování a zkoušek na vysokých školách technických a odborných školách nižších, jakož i při elektrotechnickém vyučování zřízenců a v záležitostech plaveckých škol.
III. Zákonodárné a správní záležitosti týkající se stavitelství vůbec a staveb pozemních zvláště, včetně opatření týkajících se po této stránce výstavby lázeňských míst, výstavby a asanace obcí.
Součinnost při zákonné úpravě železničního stavitelství, stavebních živností a stavební hygieny a součinnost ve věcech péče bytové.
Zákonodárné a správní záležitosti týkající se zabírání budov a místností pro účely veřejné.
Technické a technicko-správní záležitosti:
Stavba a správa budov státních, budov státních podniků a budov, jichž náklad se hradí zcela nebo zčásti z prostředků státních nebo z prostředků fondů státem spravovaných, pokud si stavbu a správu v těchto případech vyhradil stát a pokud tato nenáleží konkurenčním činitelům jiným a konečně správa budov a místností státu pro úřední účely věnovaných, resp. státem najatých nebo pro veřejné účely zabraných, pokud jich správu převzal stát sám,
vše to kromě stavby a správy:
budov pražského hradu s příslušenstvím a zámku v Lánech,
vojenských budov opevňovacích a polních, budov železničních, pokud souvisejí bezprostředně s provozováním železnic, poštovních budov nádražních a provozních budov ústředen poštovních, sloužících bezprostředně a výhradně k provozování pošty, včetně pošty pneumatické, státních telegrafů, telefonů a poštovních automobilů, dále kromě správy:
budov, kterých pro účely dikasteriální není již potřebí, budov tabákové režie a státní mincovny v Kremnici, pak budov státních ústavů pro chov koní, budov náležejících ku správě státních statků a lesů, objektů hospodářských statků školních, pokud tvoří samostatný celek, a objektů patřících ke státním pálenicím a vinným sklepům, budov vinařských školek a výzkumných ústavů, pokud se tyto víží na nějaký zemědělský podnik, a konečně budov sloužících výhradně k účelům náboženským (kaple, kostely, fary a pod.).
Součinnost při prvním zařizování státních budov a budov státem spravovaných.
Koupě budov a stavenišť pro účely státní, pokud kupní cena se hradí z úvěru m-a veřejných prací, uzavírání příslušných právních jednání a knihovní jich provedení.
IV. Záležitosti vodního hospodářství a plavby, totiž:
Záležitosti hydrologie a hydrografie, součinnost v záležitostech týkajících se meteorologie a bioklimatiky.
Podniky vodocestné a na využití vodních sil:
a) průplavy;
b) splavnění řek, na nichž se provozuje plavba lodní včetně kanálů laterálních nebo které mají býti splavněny v blízké době, a úprava oněch vyústních tratí řek, které přímo souvisejí s toky splavnými:
1. Labe od místa 400 m nad mostem u Hořenického mlýna v Jaroměři po státní hranici.
2. Vltava od ústí až k jezu v Rožnově v Čes. Budějovicích s vyústními tratěmi přítoků: Malše v obvodu Čes. Budějovic, Otavy od ústí k dolní hranici města Písku a Sázavy od ústí až po železniční most v Čerčanech na trati Praha—Benešov.
3. Odra od státní hranice po soutok s Opavicí i s vyústními tratěmi Ostravice od ústí po silniční most v Paskově a Lučiny od ústí po most u Hranečníka.
4. Dunaj.
5. Morava od ústí po soutok s Dyjí.
6. Váh od ústí po most silnice ze Žiliny do Budatína v Žilině.
7. Tisa v trati mezinárodní po Čop. Do oboru působnosti m-a veřejných prací náležejí též místní štěrkonosné vodoteče a bystřiny, které vtékají do Labe nebo Vltavy a jichž úpravy a udržování souvisejí těsně s udržováním splavnosti vodní cesty a k tomu příslušných zařízení.
c) Údolní přehrady a jiné vodní stavby budované buď výhradně nebo zčásti pro účely vodocestné nebo pro účely využití vodních sil v rámci soustavné elektrisace státu.
Stavby asanační (stokování a vodovody) v městech a v místech průmyslových podle sjednaného a vyhlášeného seznamu, dále v lázeňských místech a státních objektech, pokud tyto objekty jsou spravovány m-em veřejných prací, i s potřebnými úpravami vodotočními, jako kanalisačních odpadů. Pokud obce v tomto seznamu uvedené budou opatřeny vodou z vodovodu skupinového, náleží příslušná agenda vodovodní do oboru m-a zemědělství, které schvaluje projekty spotřebních řádů v dohodě s m-em veřejných prací.
Soustavné vybudování vodních sil.
Součinnost při záležitostech administrativního práva trestního, pokud jde o policii poříční.
Stavba, udržování a správa vodních cest přirozených a umělých včetně loděnic, překladišť a přístavů vnitrozemních i námořních.
Nejvyšší řízení a rozhodování ve věcech technických, technicko-administrativních a jich se týkajících právních ohledně plavby vnitrozemské a námořní, spadajících do oboru působnosti čsl. plavebního úřadu dle: a) zák. č. 315/1920 Sb., b) vlád. nař. č. 416/1920, c) vlád. nař. č. 377/1921 a d) zák. č. 316/1920.
Organisace čsl. plavebního úřadu a úřadů jemu podřízených v dohodě s m-em obchodu.
Součinnost s m-em obchodu ve věcech úpravy poměrů čsl. státní správy k čsl. plavebním společnostem Labské, Dunajské a Oderské.
V. Zákonodárné, všeobecné, technické a správní záležitosti týkající se silnic a mostů, vyjma silniční policie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kdež přísluší m-u veřejných prací při ní jen technická součinnost s m-em vnitra, a vyjma ony záležitosti silnic a mostů, které dle platných zákonů a nařízení přikázány jsou m-u železnic a ve kterých náleží m-u veřejných prací jen součinnost s m-em železnic při zřizování nadjezdných mostů na státních silnicích.
Zákonodárné, správní a technické záležitosti mýtní na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
VI. Vydávání normativních stavebních předpisů v dohodě se zúčastněnými resorty, kromě předpisů pro specielní stavby toho kterého resortu.
Vydávání všeobecných instrukcí (norem) pro zadávání státních dodávek a prací v dohodě s m-em obchodu a za součinnosti ostatních m-ev.
VII. Součinnost při vodoprávním zákonodárství a při všech rozhodnutích v oboru vodního práva, kde přichází v úvahu voda jako zdroj energie, jakož i podpora zužitkování vodní síly pro výrobní účely.
VIII. Veřejné vyměřování a geometrovské práce jakožto podklad pro technickou potřebu státních úřadů.
Veškeré záležitosti spojené s administrací, určováním, vytýčením a omezníkováním jakož i revisí, udržováním a evidencí státních hranic v dohodě se zúčastněnými m-y, a to po dobu, po kterou se provádějí rozhraničovací ustanovení mezinárodních smluv.
IX. Záležitosti strojnictví včetně zkoušení střelných zbraní a parních kotlů, přístrojů a motorů a obsluhujícího personálu, vyjímajíc zkoušky a revise parních kotlů, lokomotiv veřejných drah, a dále záležitosti hospodárného využití paliv.
Záležitosti cejchovnictví včetně trestných věcí cejchovních. Puncovnictví, automobilismus, s výjimkou linií poštovních a záležitostí souvisejících s policií silniční a bezpečnostní, součinnost s m-em obchodu při udělování koncesí k periodické dopravě osob automobily.
Záležitosti letectví v dohodě s m-em národní obrány, pošt a telegrafů, obchodu, železnic a financí.
Záležitosti soustavné elektrisace, součinnost při záležitostech telegrafů pro vodní službu a letectví a při elektrotechnických záležitostech týkajících se provozu železničního.
Zřizování a povolování elektrických světelných návěstních zařízení pro vodní službu a letectví.
X. Záležitosti technického zkušebnictví a výzkumnictví. Součinnost s m-em obchodu v náležitostech živnostensko-technických včetně záležitostí používání a ukládání karbidu a acetylénu, hořlavých kapalin, zkapalněných a stlačených plynů a součinnost s m-em vnitra v záležitostech výbušin. Správa podniků průmyslových a živnostenských státem sekvestrovaných nebo zabraných (po stránce technické).
XI. Zásobování státu minerálními oleji.
XII. Zákonodárství hornické v užším slova smyslu, zákonná úprava organisace báňských úřadů (včetně pomocných ústavů a orgánů), zákonodárství sociálně politické, pokud se týká hornictví v nejširším slova smyslu, jakož i provádění těchto zákonů. Národohospodářská péče a hornopolicejní dohled ve příčině nerostů vyhrazených. Schvalování staveb a jiných zařízení na povrchu zemském, sloužících k účelům provozovacím při hornictví.
Hornopolicejní státní dozor na hutě, pokud se zabývají výrobou surového kovu a pokud jsou příslušenstvím horního podniku.
Úprava uhelného hospodářství, vývoz a dovoz uhlí.
Bratrské pokladny. Hornická statistika. Součinnost ve všech do oboru působnosti jiných m-ev náležejících věcech, které se dotýkají zájmů hornictví.
XIII. Správa státního horního majetku a nejvyšší správa a vedení státních báňských a hutních závodů jako podniků spravovaných podle zásad obchodního hospodaření včetně záležitostí, týkajících se nákupu provozních hmot, nářadí, staveb, investic, prodeje báň. a hut. výrobků i polotovarů a včetně záležitostí obsazování míst systemisovaných a pomocných i záležitostí osobních, pensijních a disciplinárních zaměstnanců ve stavu státních dolů a hutí, jakož i včetně uzavírání smluv při úpravě pracovních a hmotných poměrů zaměstnanců kategorie dělnické i zaměstnanců na smlouvu.
Součinnost s m-em financí při nákupu nových báňských objektů nebo podniků pro stát a při zcizení nemovitého majetku báňského eráru; součinnost s m-em školství a národní osvěty v záležitosti státního báňského musea Diviše Štúra na Slovensku.
XIV. Součinnost s m-em školství a nár. osvěty v záležitostech veškerého vyučování v oboru m-a veřejných prací.
XV. Součinnost s m-em veř. zdravotnictví a tělesné výchovy v záležitostech léčivých lázní, vyhledávání, zachycování a úpravy a ochrany pramenů minerálních vod.
XVI. Součinnost s m-em obchodu v záležitostech péče o turistiku a zimní sporty.
XVII. M-u veřejných prací podléhají státní ústavy geologické, radiologické a ústav pro hospodárné využití paliv.
8. M. obchodu. I. Nejvyšší správa průmyslu, obchodu a živností.
Provádění živnostenského řádu s výjimkou těch ustanovení šesté hlavy živnostenského řádu, jichž provádění spadá v obor působnosti m-a sociální péče.
Provádění všech jiných norem vydaných k úpravě průmyslu, obchodu a živností, pokud jich provádění není výslovně vyhrazeno jiným m-ům, zejména tedy provádění předpisů o výprodejích, podomním obchodu, kočovných živnostech, zprostředkování dovolených jednání soukromoprávních, o veřejných skladištích, reálních živnostech, udílení povolení k výrobě, prodeji, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení atd.
Kontrola dovozu, vývozu a průvozu.
Záležitosti obchodních a živnostenských komor a jejich ústředny.
Záležitosti poradních sborů (Státní rady živnostenské, Celní rady a Poradního sboru pro otázky hospodářské), zřízených v oboru m-a obchodu.
Záležitosti kartelů a trustů, jakož i záležitosti spolků a svazů obchodníků, průmyslníků a živnostníků, s hlediska organisačního bez újmy kompetence m-a vnitra v oboru práva spolkového.
Záležitosti nostrifikace průmyslových podniků, jež podle předmětu provozování spadají v obor působnosti m-a obchodu.
Normalisace výroby po stránce hospodářské.
Záležitosti přechodného hospodářství, pokud hospodaření určitými předměty není vyhrazeno jiným m-ům, v kterýchžto případech m. obchodu spolupůsobí.
Všeobecné a zásadní záležitosti státních a jiných veřejných dávek a prací.
Zadávání hromadných státních dodávek, jež jsou co do povahy a druhu zadávaného zboží společny různým resortům státní správy, a hromadných dodávek pro ony obory státní správy, jež pro menší rozsah svých dodávek nemají vybudovánu vlastní nákupní organisaci.
Spolupůsobení:
v záležitostech tuzemských burs, v záležitostech akciových společností všeho druhu a společností s r. o., při povolování užívání státního znaku, jeho součástek a státní vlajky, při řešení otázek sociálních, při úpravě veškerého vyučování v oboru průmyslu, obchodu a živností, při všech správních opatřeních jiných m-ev, pokud se týkají zájmu průmyslu, obchodu a živností.
II. 1. Příprava obchodních, celních a plavebních smluv s cizími státy a jich uzavírání společně s m-em zahraničních věcí, financí, po případě s jinými zúčastněnými m-y.
2. Provádění obchodních a plavebních smluv, dále smluv celních v součinnosti s m-em financí, zejména vyřizování celních reklamací vůči cizině, provádění celního tarifu a vyřizování reklamací ciziny vůči tomuto tarifu, spolupůsobení v záležitostech řízení zušlechťovacího, záznamného a přebalovacího a v záležitostech veterinářských.
3. Součinnost při úpravě služby konsulární a obchodní služby při vyslanectvích, zejména spolupůsobení při zřizování a zrušování konsulátů, při jmenování konsulárních funkcionářů, při určování konsulárních poplatků, při vydávání instrukcí konsulům ve věcech obchodních, jakož i spolupůsobení při výchově pro službu konsulární a diplomatickou; spolupůsobení při udílení „exequatur“ pro cizí funkcionáře v Československé republice.
Schvalování a podpora československých obchodních a živnostenských komor v cizině a dohled na ně.
Záležitosti týkající se zahraničního obchodu, zejména zvelebování vývozu včetně služby informační a publikační v tomto oboru (obchod. zpravodajství).
Spolupůsobí:
při úpravě veřejného dopravnictví a tarifnictví a při koncesování nových tratí železničních, při zjišťování národohospodářských předpokladů stavby a udržování vodních cest, při záležitostech vystěhovaleckých po stránce obchodně-politické a při péči o válečné poškozence, při sjednávání a provádění mezinárodních konvencí zasahujících do oboru průmyslu, obchodu a živností.
III. Věci plavby vnitrozemské (včetně policie říční) a námořní, a to ve věcech technických v dohodě s m-em veřejných prací.
IV. Péče o didaktické, technické a hospodářské zvelebování živností a průmyslu včetně průmyslu domáckého, zřizování a organisace státních ústavů sloužících k tomuto účelu a podpora a dozor nad jinými institucemi sledujícími týž účel.
Organisace, podpora a dozor nad oněmi obory technického zkušebnictví, které souvisejí přímo se specielními odvětvími výroby.
Záležitosti musejnictví průmyslového a umělecko-průmyslového, jakož i tuzemského a cizozemského výstavnictví z oboru průmyslu, obchodu a živností.
Veletrhy.
Živnostenské a obchodní úvěrnictví a družstevnictví, vyjma družstevnictví dělnické a zemědělské, úvěr pro živnostníky válkou poškozené.
V. Propaganda a hospodářské zužitkování cizineckého ruchu včetně v lázeňských místech. Péče o turistiku a zimní sporty za součinnosti m-a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a železnic.
Omezení prodeje a pronájmu hotelů a pensionátů.
Instruktorát pro podniky k přechovávání cizinců.
VI. Záležitosti ochrany práv ze živnostenského vlastnictví, t. j. vynálezů (patentní úřad), a ochrana známek a vzorků.
Záležitosti potlačování nepravého označování původu zboží a nekalé soutěže.
Vedení veřejného původského rejstříku pro díla, která vyšla beze jména nebo pod nepravým jménem, a vedení seznamu úředně zapsaných plomb pro umělé tuky.
VII. Záležitosti věcné demobilisace za součinnosti zúčastněných m-ev.
9. M. školství a národní osvěty. I. Péče o výchovu a vyučování:
Nejvyšší správa veškerého vychovávání, vyučování a školství, jakož i dozor v těchto směrech, vyjímajíc
a) ústavy věnované výchově, pokud mají výlučně ráz sociální nebo zdravotní péče a pokud v nich není školského vyučování (dětské chorobince, ozdravovny, útulky a pod.);
b) pokračovací, nižší a střední školy a kursy zemědělské a lesní, jakož i odborné a pokračovací školství živnostenské;
c) školní vyučování vojenské a četnické;
d) školní vyučování mladistvých trestanců;
e) kursovní vyučování, jež pořádají jednotlivé resorty k výcviku vlastního personálu;
f) kursovní vyučování dospělých, které není připojeno k ústavům spadajícím v obor působnosti m-a školství a národní osvěty, nesleduje cílů výchovných a je pouhým školením pro obory přikázané kompetenci jiných resortů, jako je výcvik šoférů, pilotů, kursy ústavu pro zvelebování živností, školení invalidů a pod.
S výjimkami tuto uvedenými náleží sem tudíž zejména:
Nejvyšší správa školství vysokého, státního ústavu zubolékařského, školství středního, odborného (jako: uměleckého, archivního, obchodního, pro ženská povolání hospodářská), obecného a občanského školství pokračovacího, školství pro mládež duševně a tělesně vadnou za součinnosti m-a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a škol mateřských za součinnosti m-a sociální péče, péče o vyučování družstevnictví.
Nostrifikace doktorských diplomů a uznávání cizozemských zkoušek za rovnocenné se zkouškami vykonanými na některé kategorii čsl. škol.
Školské výstavy.
Sociální péče o studentstvo všech stupňů, čítajíc v to i péči o ubytování studentstva.
Péče o výchovu lidu. Organisace lidových kursů, škol a přednášek a péče o veřejné knihovny v rámci lidovýchovném. Státní ústředna diapositivů. Pamětní knihy obecní.
Věci státního nakladatelství.
Věci státního ústavu těsnopisného.
II. Péče o vědu.
Organisace vědecké práce neškolní, čítajíc v to i organisaci výzkumnictví a pokusnictví, péče o učené společnosti a vědecké komise, korporace a ústavy. Vědecké kongresy, studijní cesty a výpravy.
Po té stránce náleží sem zejména:
Věci státních hvězdáren a astrofysikálních ústavů, stát. ústavů biologických, stát. zahrad botanických a zoologických, stát. ústavu meteorologického. Výkonné technické pokusnictví, zkušebnictví a výzkumnictví, pokud se provádí na školách a ústavech, spadajících v obor působnosti m-a školství a národní osvěty.
Organisace vědeckého knihovnictví a správa státních vědeckých knihoven veřejných. Věci stát. ústavu bibliografického, věci stát. pokusného ústavu grafického.
Péče jazyková.
Péče o archeologii a historické badatelství. Věci stát. ústavu archeologického a stát. historického ústavu vydavatelského.
III. Péče o ochranu památek, musejnictví a archivnictví.
Po této stránce náleží sem zejména:
Ochrana památek všeho druhu, ochrana přírody, přírodních krás a domoviny po stránce památkové. Věci stát. ústavu fotoměřického.
Organisace veškerého musejnictví. Správa stát. museí, galerií, sbírek a uměleckého státního majetku. Péče o sběratelství, dozor na obchod starožitnostmi a na vývoz po stránce památkové.
Péče o veškeré archivnictví.
IV. Péče o umění:
Po této stránce náleží sem zejména:
Péče o literaturu, novinářství (vyjma výkon zákona tiskového), výtvarná umění, hudbu a divadlo i kinematografii po stránce umělecké, kulturní a mravní.
Umělecká úprava předmětů státem vydávaných.
Péče o umělecké výstavy.
Sociální a stavovské věci umělců všech oborů (produktivních i reproduktivních), pokud nejsou předmětem agendy m-a sociální péče. Vrchní dozor nad správou a propůjčováním nadání uměleckých a osvětových.
V. Péče o školské a kulturní styky s cizinou.
Po této stránce náleží sem zejména:
Péče o styky s cizinou po stránce školské a kulturní, péče o školské a kulturní potřeby čsl. menšin a kolonií v cizině.
Věci čsl. ústavu (Instituto czecoslovaco) v Římě.
VI. Věci kultové.
Nejvyšší státní správa kultová církví, společností, náboženských vyznání. Nejvyšší správa ve věcech mezikonfesních.
Vrchní správa náboženských fondů (základin).
Věci nadání církevních, pokud přísluší pravomoc státu.
VII. Součinnost při úpravě ústavů a kursů v oddíle I pod lit. b až e zmíněných, při školním zdravotnictví, při pozemkové reformě (ochrana památek, archivnictví a pod.), při stavbě škol ve státní režii, při stavbě kolejí a internátů, dále vědeckých a uměleckých ústavů a museí, jakož i při uzavírání koupí potřebných stavebních pozemků, pokud se stavby provádějí ve státní režii, při povolování všech oprávnění užívati stavovské označení „inženýr", při uděování oprávnění úředně autorisovaných civilních techniků, při vydávání úředního listu „Zprávy veřejné služby technické" a ve věcech oprávnění živnostenského, pokud se týká absolventů odborných škol.
10. M. pošt a telegrafů. Provoz, organisace a správa „Československé pošty (včetně poštovních úřadů šekových)".
A. Provoz. I. Provádění výhradného práva státu na dopravu písemných zpráv a spisů periodicky vycházejících. Doprava jiných zásilek listovních.
Doprava cenných psaní a cenných krabic. Doprava balíků. Zprostředkování výplat peněžních částek poštovními poukázkami. Vyplácení peněžních částek poštovními platebními poukázkami. Vybírání peněz dobírkami nebo poštovními příkazy. Zprostředkování předplacení novin a časopisů. Poštovní řízení šekové.
II. Provádění výhradného práva státu na zřizování, udržování a provozování telegrafů, vyjímajíc v době míru telegrafy pro výcvik vojska, které zřizuje vojenská správa podle dohody s poštovní a telegrafní správou, a vyjímajíc elektrická světelná návěstí, zařízení pro vodní službu a vzduchoplavbu, jež zřizuje, případně povoluje m. veřejných prací.
Zřizování a udržování telegrafních vedení drátových k potřebě státních drah a úprava výkonu telegrafní služby za poštovní správu ve stanicích státních drah podle dohody s m-em železnic.
III. Státní poštovní doprava automobilní.
B. Organisace a správa. I. Organisace úřadů a služeben.
II. Úprava služebních poměrů poštovního personálu, správa personálních záležitostí zaměstnanectva, sociálně-politická opatření.
III. Organisace a správa provozu, a to:
Zřizování nových a rušení dosavadních služebních oborů. Sjednávání poštovních a telegrafních smluv s cizími poštovními a telegrafními správami jménem čsl. poštovní a telegrafní správy a provádění těchto smluv. Mezinárodní odúčtování. Vydávání provozních řádů a předpisů poštovních, telegrafních a pod. Organisace služby účetní a pokladní v dohodě s nejvyšším účetním kontrolním úřadem. Organisace provozní služby poštovních úřadů šekových. Součinnost s m-em národní obrany při organisaci polní pošty a nařízení mobilisačních opatření, pokud se týkají poštovní a telegrafní správy. Úprava sazeb a poplatků, osvobození od poštovného, paušalování výplatného a doručného, vydávání poštovních cenin. Organisace poštovní dopravy posly pěšími, koňmi, automobily, železnicemi, loďmi a letadly. Součinnost při sestavování jízdních řádů, vydávání úředního jízdního řádu pro veškeré dopravní prostředky jakéhokoliv druhu (železnice, pošta, paroplavba, letadla). Záležitosti užívání dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy. Koncese na zřizování, udržování a provozování soukromých telegrafů. Státní dozor na soukromé telegrafy. Dozor na výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních zařízení. Organisace broadcastingu (radiotelefonní rozhlasové služby). Úprava právního poměru státní poštovní a telegrafní správy k železnicím v dohodě s m-em železnic a k podnikům se silnými proudy elektrickými v dohodě s m-em veřejných prací. Součinnost s m-em obchodu při udělování koncesí k výrobě, prodeji a přechovávání a k dovozu radiotelegrafních zařízení z ciziny. Součinnost při udělování koncesí k pravidelné dopravě osob automobily a koncesí pro dopravu osob letadly. Statistika veškerých odvětví provozních.
IV. Organisace a výkon zdravotní služby ve správě poštovní a telegrafní v mezích zásad, stanovených v dohodě s m-em veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
V. Záležitosti staveb, úprav, oprav a udržování budov či místností, sloužících administrativním, technickým i provozním účelům poštovní a telegrafní správy; rozhodování se děje:
a) při stavebních akcích, jichž náklad je preliminován v rozpočtu m-a pošt a telegrafů v dohodě s m-em veřejných prací;
b) při stavebních akcích, jichž náklad je preliminován v rozpočtu m-a veřejných prací, v dohodě a za souhlasu m-a veřejných prací;
c) při stavbách a stavebních úpravách nádražních budov poštovních, celních a výměnných úřadů, jichž náklad je preliminován v rozpočtu m-a pošt a telegrafů, v dohodě s m-em železnic.
Stavba a udržování potrubní pošty. Zařizování, udržování a správa dílen pro poštovní, telegrafní a poštovní automobilní provoz. Opatřování a udržování prostředků dopravních (vyjímajíc na železnicích), provozních a kancelářských.
VI. Zařizování a správa pokusných ústavů pro studium nových objevů, spadajících do oboru působnosti m-a pošt a telegrafů.
11. M. sociální péče. I. Péče (ve směru sociálním a právním) o matky, kojence a dítky do šesti let, o svěřence, schovance a sirotky, o mládež školou povinnou v době mimoškolní (denní útulky, besídky mládeže a pod.), jakož i mládež škole odrostlou, týranou, zpustlou, ohroženou, tělesně a duševně vadnou (slepou, hluchoněmou, zmrzačenou, slabomyslnou), epileptickou, péče o blaho mládeže živnostenské (vyjímajíc péči o odborná zařízení a opatření ke vzdělání mládeže), napomáhání při volbě povolání. Ochranná výchova. Péče (ve směru sociálním a právním) o mládež opuštěnou a osiřelou na Slovensku a Podkarpatské Rusi, zejména dle zákonných čl. VIII. a XXI. z r. 1901. Organisace a podporování dobrovolné péče o mládež, dohled nad ústavy, spolky, fondy, nadacemi a zařízeními, sloužícími sociální péči o mládež a o osoby tělesně nebo duševně vadné, odborná výchova v sociální péči o mládež, školy, kursy, přednášky, sjezdy — v otázkách zásadních a organisačních za součinnosti m-a školství a národní osvěty.
Spolupůsobení v soudní péči o mládež, zejména v péči poručenské (při zřizování poručenských rad, poručníků z povolání a pod.). Součinnost s m-em školství a národní osvěty v záležitostech škol mateřských, s m-em veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy při tělesném utužování mládeže, v záležitostech jeslí a prázdninové péče, s m-em vnitra v úpravě chudinské péče.
Péče (ve směru sociálním a právním) o osoby tělesně neb duševně vadné (slepé, hluché, zmrzačené, slabomyslné) neb jinak k práci a výdělku neschopné, pokud jsou odkázány na veřejnou pomoc a ochranu.
II. Ochrana vystěhovalců, přistěhovalců a repatriantů.
III. Bytová péče, zejména státní podpora staveb podle zákona o stavebním ruchu a o státním bytovém fondu, za součinnosti m-a veřejných prací po stránce technické; správa zápůjček z bývalého bytového fondu pro státní zaměstnance; přiznání obecné prospěšnosti stavebním sdružením a dozor nad nimi; ochrana nájemníků a jiná opatření bytové péče.
IV. Ochrana zaměstnanců ve službách soukromých. Práce dětská a domácká. Závodní výbory, rozhodčí komise závodních výborů, rozhodčí soudy mzdové. Péče o nezaměstnané, podpory nezaměstnaných a státní příspěvky k podpoře nezaměstnaných, zprostředkování práce. Sociální záležitosti zaměstnanců ve službách soukromých. Smírčí a dozorčí instituce v oboru práva pracovního. Živnostenská inspekce, vrchní dozor nad zachováváním předpisů sledujících ochranu zaměstnanců ve službách soukromých.
Provádění mírových smluv se stanoviska sociálního. Styk s Mezinárodním úřadem práce a mezinárodní smlouvy a ujednání rázu sociálně-politického.
Kolektivní smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a mzdové spory (stávky a výluky), registrace kolektivních smluv, vyjímajíc hornictví.
V. Záležitosti sociálního pojištění vůbec s výjimkou pojištění hornického, a to jak organisace tak i administrativy, jakož i judikatury, pokud jde o dělnické pojištění úrazové s vyloučením úrazového pojištění zemědělských dělníků na Slovensku a Podkarpatské Rusi; pojištění nemocenské, pojištění proti nezaměstnanosti, pensijní pojištění soukromých zřízenců, invalidní a starobní pojištění (vyjímajíc bratrské pokladny).
Součinnost s m-em veřejných prací v pojistněmatematických otázkách bratrských pokladen.
Záležitosti nemocenského pojištění státních zaměstnanců a péče o ně i o pensisty, zvláště ve věcech vybavení z dluhů za součinnosti ostatních m-ev.
Provádění zák. č. 483/1921 Sb. o státním zaopatření osob přestárlých.
Revise nemocenských pokladen.
VI. Dozorčí právo nad fondy, podpůrnými pokladnami a zařízeními, jichž účelem je zajištění osobám pensijním pojištěním povinným vyšších a výhodnějších dávek nad dávky zákonné.
VII. Péče o válečné poškozence (invalidy, pozůstalé po invalidech a pozůstalé po padlých vojínech — vesměs ze stavu mužstva — vyjímajíc legionáře, pokud vyhovují podmínkám § 81 zák. č. 76/1922 Sb. Zjišťování stupně invalidity, dodatečné léčení, školení, opatřování protés, napomáhání při volbě povolání (zadávání trafik, biografických licencí), udělování podpor, zápůjček, zakládání a podporování domovin (kromě domovin zemědělských), spravování příslušných fondů a nadací (kromě vojenských), dohled nad ústavy a zařízeními sledujícími péči o válečné poškozence. Organisace a podporování dobrovolné péče o válečné invalidy a pozůstalé.
Péče o válečné poškozence v mezích zák. č. 41/1922 Sb.
Náhrada dávek, vyplacených berními úřady občanským válečným poškozencům v mezích zák. č. 526/1917 ř. z., případně nař. č. 79/1918 ř. z. Agendy civilních poškozenců podle zák. č. 366/1920 Sb.
Péče o spotřební, výrobní a pracovní družstva dělnická, invalidní a legionářská, organisace revise družstev; hnuti související s tímto oborem sociální péče, vyjímajíc vyučování družstevnictví na školách.
VIII. Sociální ústav a sociální museum.
12. M. železnic. I. Státní řízení veškerého železnictví a dozor na ně, a to:
1. Prováděti železniční provozní řád.
2. Vykonávati dozor na stavbu a provoz všech soukromých drah, pak na finanční a společenské hospodářství veřejných soukromých drah. 3. Prováděti přípravy a předběžné vyjednávání pro sjednání železničních státních smluv a mezinárodních smluv o věcech železničních a dohled na provádění takových mezinárodních úmluv. Vyřizovati věci vztahů tuzemských železnic k cizozemsku, pokud přesahují pravidelný styk sousedních správ železničních nebo pokud potřebují diplomatického spolupůsobení. Projednávati věci účasti v mezinárodních železničních odborných kongresech a spolcích, které týkají se všech domácích železnic.
4. Vyjednávati o zabezpečení nových veřejných drah v technickém, obchodním a finančním směru a sjednávati úmluvy se zúčastněnými činiteli, jakož i projednávati věci záručního poměru státu k drahám státem zaručeným.
5. Udělovati povolení k předběžným technickým pracím pro nové dráhy soukromé a konati předběžné jednání k udělení a změnám koncesí pro stavbu a provoz soukromých drah.
6. Vyjednávati nebo rozhodovati o převzetí železnic do vlastnictví nebo provozu státního a prováděti takovéto úmluvy.
7. Schvalovati obecné a podrobné návrhy, pochůzkové a jiné stavební operáty, které jsou státnímu rozhodnutí podrobeny, pro stavbu nových veřejných drah a pro stavební a provozní zařízení na tratích již provozovaných, čítajíc v to budovy i zařízení elektrotechnická.
8. Povolovati stavby všech drah veřejných i neveřejných, jakož i dopravních zařízení drahám podobných (jako troleyových autobusů a veškerých lanových visutých drah atd.), pokud tyto dráhy nebo zařízení drahám podobná nejsou určeny výhradně pro uzavřený vnitřní provoz některého podniku, pak veškeré přestavby a přístavby a jakékoliv stavební zařízení na nich.
9. Schvalovati a u státních drah určovati všechny normální konstrukce a typy pro stavební a strojní zařízení drah, pro vozidla a mechanické a elektrické zařízení vozební, jakož i schvalovati příslušné změny a úchylky a upotřebení nových zásad konstrukčních.
10. Povolovati, aby zahájen byl provoz na nově vystavěných drahách, schvalovati způsob provozu nebo jeho změny. Rozhodovati o zastavení provozu na jednotlivých tratích.
11. Schvalovati železniční tarify a dopravní předpisy pro dopravu osob a zboží na drahách veřejných.
12. Rozhodovati v dohodě s m-em financí o otázkách valutárních v přímé přepravě osob a zboží s cizinou.
13. Dohled na personální opatření všech veřejných drah, zvláště:
a) dbáti o to, aby sociální pojištění (nemocenské, úrazové a pensijní) bylo prováděno podle platných předpisů u všech drah soukromých i státních a pečovati o rozvoj tohoto pojištění;
b) vydávati předpisy o důvěrnických sborech železničních zaměstnanců;
c) upravovati pracovní dobu pro všechny železniční zaměstnance v rámci platných právních předpisů, zejména zákona o osmihodinové pracovní době.
14. Nejvyšší jednotné řízení zdravotní a zvěrolékařské služby, jakož i vrchní dohled na ni na všech drahách veřejných podle zásad stanovených m-em veřejného zdravotnictví nebo m-em zemědělství v dohodě s m-em železnic.
15. Upravovati veřejné odborné železniční školství, po dohodě s m-em vnitra stanoviti směrnice pro železniční archivnictví a upravovati železniční statistiku.
16. Vyřizovati veškeré věci podpory cizineckého ruchu po stránce dopravy železniční.
17. Vyřizovati věci ústřední železniční rady a upravovati věci ředitelských rad železničních.
II. Jednotné vedení a správa podniku československých státních drah, jakož i drah státem na cizí účet provozovaných v rámci zák. č. 404/1922 Sb. a vlád. nař. č. 206/1924 Sb. a stavba nových státních drah.
III. Vydávati předpisy ve všech železničních věcech, které mají býti upraveny jednotně pro všechny domácí železnice.
IV. Vyřizovati veškeré věci, které týkají se železnictví a jež podle starších právních předpisů náležely do působnosti m-a obchodu (země české) nebo do působnosti m-a obchodu a dříve m-a veřejných prací a dopravy (Slovensko a Podkarpatská Rus).
V. Spolupůsobiti při vyřizování všech věcí, které náležejí do působnosti jiných m-ev, pokud týkají se železnictví.
1. U m-a financí ve věcech celního řádu, pokud se týká železnic.
2. U m-a obchodu a pošt a telegrafů při zřizování státních autotratí a při udělování koncesí pro soukromé dopravy autobusové osob, zavazadel a zboží.
3. U m-a obchodu při povolování cestovních kanceláří a ve věcech turistiky a zimních sportů. 4. U m-a obchodu a zahraničních věcí při propagaci cizineckého ruchu v cizině.
5. U m-a veřejných prací při udělování koncesí pro dopravu létadly a při rozhodování o výstavbách a pronájmu nových vodních sil pro účely elektrisační.
6. U m-a pošt a telegrafů při zřizování udržování a provozu železničních telegrafů u při rozhodování o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy, pokud jsou dotčeny železnice.
13. M. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. I. Zřízení vládních komisařů a součinnost při složení zkušebních komisí pro zkoušky, zdravotnického personálu podle příslušných zkušebních předpisů.
Praktické zkoušky zubních techniků, po případě v dohodě s m-em obchodu.
Dozor nad činností personálu zdravotního a jeho stavovské zastoupení.
Věci státní zdravotní rady a ostatních poradních sborů.
Státní ústav zdravotní.
II. Péče o nemocné, choré a choromyslné, záchranná služba, a to v dohodě s m-em školství, pokud ústavy, k účelům těm zřízené (veřejné a soukromé nemocnice, porodnice, ústavy choromyslných, nalezince, diagnostické a jiné léčebny a ošetřovny) slouží též úkolům studia lékařského.
III. Zamezování a potírání přenosných nemocí a zoonos lidových nemocí, výroba očkovacích látek a ser, ochranné léčení přenosných nemocí a zoonos (očkování proti neštovicím, léčení podezřelých vzteklinou a pod.), služba bakteriologicko- a sero-vyšetřovací, boj proti tuberkulose, pohlavním nemocím, prostituci a pijáctví. Potlačování jiných lidových chorob. Péče o zdravotní a léčebné osady, jakož i ústavy k účelům těm sloužící.
Propagace a vhodná popularisace péče zdravotní tiskem.
IV. Záležitosti lékárnictví, výroby a obchodu léčivy v lékárnách, výroby a obchodu s léčivy, jedy, látkami zdraví nebezpečnými, prostředky diaetetickými a kosmetickými se stanoviska zdravotnického za součinnosti m-a obchodu, dále záležitosti obchodu léčivými vodami a výroby z nich za součinnosti m-a obchodu po stránce živnostenské a po stránce technické m-a veřejných prací.
Ústav pro zkoumání léčiv.
Záležitosti zdravotní týkající se lázeňských míst, léčivých lázní a pramenů, a to za součinnosti s m-em veřejných prací při vyhledávání, zachycování, úpravě a ochraně pramenů.
V. Záležitosti výživy po stránce veřejně zdravotnické, zejména dozor na potraviny (ústavy pro zkoumání potravin) a na příslušné výrobny a prodejny, jakož i na společná zařízení sloužící výživě lidové (společné kuchyně atd.).
VI. Hygiena obcí, a to pokud jde o stránku stavebně-technickou a hydrologickou za spolupůsobení m-a veřejných prací zejména opatřování vodou, odstraňování odpadků a odpadkových vod, asanace obcí, zdravotní stránka staveb bytů, nocleháren, stravoven, předpisy o mrtvolách a pohřebnictví, pohodnictví a očistných lázních, součinnost po stránce zdravotní při provádění stavebních řádů vůbec.
Zdravotní dozor na samosprávné podniky a zařízení.
VII. Součinnost po stránce zdravotní v oboru živností, průmyslu a obchodu, jakož i zemědělství, lesního hospodářství a hornictví, zejména v záležitostech schvalování provozoven, pak při vydávání a provádění předpisů na ochranu života a zdraví zřízenců a dělníků v závodech všeho druhu včetně dělníků sezonních, předpisů na ochranu sousedstva závodů všeho druhu, dále v záležitostech domácké práce, jakož i práce žen, dětí a mladistvých osob a v záležitostech úpravy a provádění živnostenské lékařské služby.
VIII. Zdravotní péče o těhotné rodičky, šestinedělky, kojence, malé děti, nalezence, sirotky, děti opuštěné, týrané a ohrožené, mládež narušenou, o mladé mrzáky na těle i duchu a o zařízení sem spadající.
Zdravotnictví školní, eugenika, populační politika (zdravotní matriky).
IX. Péče o tělesnou výchovu, zejména o zdravotní stránku manželství, tělovýchovu dítěte, mládeže a dorostu obojího pohlaví.
Organisace a provádění jednotné tělovýchovné soustavy české, závazné pro všechny školy a spolky, vybudované na zásadách biologických, paedagogických a mravních na základech soustavy Tyršovy, za spolupůsobení s m-em školství a národní osvěty a m-em Národní obrany. Organisace tělovýchovná pro mládež tělesně a duševně méněcennou, pokud však jde o mládež školní, v dohodě s m-em školství.
Péče o zřizování a úpravu tělocvičen, lázní, plováren, míst pro hry a sportovní výkony a dozor nad tím. Zřízení vzorného státního ústavu tělovýchovného.
Součinnost ve věcech turistiky a zimních sportů po stránce zdravotní.
X. Zdravotní věci lidových úřadů (úřadoven) sociálně zdravotní péče (dispensář, poradny a p.).
Spolupůsobení při péči o válečné invalidy a při sociálním pojišťování se stránky zdravotnicko-lékařské.
Spolupůsobení při opatřování práce pro ohrožené na zdraví, nemocné nebo ty, jichž výdělečnost byla úrazem zmenšena.
Spolupůsobení při poradnách a volbě povolání a při zřizování domovin.
XI. Spolupůsobení při sběru a pěstování léčivých rostlin.
14. M. pro sjednocení zákonů a organisace správy. Kompetenci vymezují:
I. zák. č. 431/1919 Sb., jenž zní:
§ 1. Aby sjednoceny byly zákony a správa v celém území Československé republiky, zřizuje se m. pro sjednocení zákonů a organisace správy se sídlem v Praze.
M. toto je dočasné a jeho působnost skončí, až provede vytčený úkol.
§ 2. Ministerská rada vyměří blíže příslušnost a upraví organisaci jeho, a
II. vlád. nař. č. 501/1921 Sb., jež stanoví:
§ 1. M-u pro sjednocení zákonů a organisace správy přísluší pracovati a podávati návrhy zákonů a nařízení, kterými mají býti sjednoceny právní normy, ponechané v platnosti zákonem ze dne 28. 10. 1918, č. 11 Sb., pokud jsou dosud platny a nesjednoceny.
§ 2. Působnost zmíněná v § 1 netýče se zejména:
a) případů, kdy určité právní poměry jsou dosud upraveny právními normami toliko jednoho z obou převzatých právních řádů (rakouského a uherského);
b) případů, ve kterých nejde jen o sjednocení dosavadních právních předpisů, nýbrž o jejich reformu;
c) zákonů a nařízení, upravujících nové právní poměry, vzniklé po 28. 10. 1918;
d) nařízení, která budou vydána, aby se provedly zákony sjednocené.
§ 3. Osnovy zákonů a nařízení, pokud mají za předmět též úpravu poměrů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jest sděliti včas m-u pro sjednocení zákonů a organisace správy, aby se mohlo o nich vyjádřiti.
Podle potřeby jest vzhledem k významu věci přizvati m. pro sjednocení zákonů a organisace správy k součinnosti již za přípravných prací.
§ 4. Sjednocení právních norem (§ 1) jest prováděti za součinnosti ostatních m-ev, případně též jiných úřadů a odborníků, pokud by šlo o předpisy týkající se účetnictví a kontroly za součinnosti Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, dle pořadu, který vypracuje m. pro sjednocení zákonů a organisace správy v dohodě s ostatními m-y a schválí vláda.
Od tohoto pořadu lze se uchýliti, jakož, i sjednocení ponechati m-u odbornému jen v případech nutné potřeby. Nedojde-li k dohodě mezi zúčastněnými m-y, rozhodne vláda.
§ 5. Pokud některá m-a již sama zahájila práce, náležející dle § 1 do oboru působnosti m-a pro sjednocení zákonů a organisace správy, jest tomuto m-u poskytnouti co nejširší účast na jich dokončení.
15. M. pro zásobování lidu. I. 1. Dohled na produkční a spotřební poměry zásobovací a odstraňování závad v nich se objevivších.
2. Kontrola cen a zásah za účelem jich úpravy, stanovení maximálních a směrných cen.
3. Sledování stavu zásob předmětů potřeby, provádění soupisů jich a zakročování za účelem opatření potřebných zásob dovozem a spolupůsobení při povolování vývozu.
4. Sledování poměrů na trhu předmětů potřeby a zasahování za účelem zdravého jich vývoje.
5. Regulování jich spotřeby v případě nutnosti.
6. Zasahování do vývoje cenové politiky celkové, pokud se týče předmětů potřeby.
7. Spolupůsobení při uzavírání obchodních smluv, úpravě cel a dopravních tarifů a p.
8. Spolupůsobení při úpravě dávek veřejných, pokud mají vliv na ceny předmětů potřeby a účast v paritních komisích s agendou hospodářských rad.
9. Iniciativní zásah při obecné akci zlevňovací a provádění její v rámci kompetence m-a.
10. Organisace úřadů lichevních, evidence peněžitých pokut, jakož i výtěžků za propadlé předměty potřeby. Zkoumání potravin s hlediska lichevního bez újmy příslušnosti m-a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
11. Součinnost při povolování výroby a prodeje potravinových náhražek a jich kontrola. 12. Zásobovací akce pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
13. Stravovací akce strádajících dětí.
14. Zlepšení a zhospodárnění výživy obyvatelstva.
15. Hospodářská ochrana zájmů spotřebitelů v nejširším slova smyslu.
II. V případě mimořádných poměrů hospodářských (na př. v důsledku války a p.):
1. Organisace zásobovací služby.
2. Vypracování plánu dle potřeby buď obecného nebo pro určité oblasti. Opatření zásob a distribuce jich, stanovení cen, ochrana protilichevní, regulace výroby a oběhu předmětů potřeby.
III. Likvidace zásobovacích akcí válečných a poválečných na poli zásobování obyvatelstva a jiných akcí prováděných m-em pro zásobování lidu.
Literatura.
Österreichisches Staatswörterbuch (Mischler-Ulbrich), heslo: „Ministerien als Behörden“; E. Mayrhofer: „Handbuch für den politischen Verwaltungsdienst"; Pražák: „Rakouské právo ústavní", III. a IV. sv.; týž: „Rakouské právo správní", I.; Weyr: „Soustava čs. práva státního", II. vyd., 1924; týž: „Čs. právo správní, část obecná" (Organisace veřejné správy a řízení správní), 1922; Adamovich: „Grundriß des tschechoslovakischen Staatsrechts", 1929; Rauchberg: „Bürgerkunde der Tschechoslovakischen Republik", II. vyd., 1925; Markus: „Ungarisches Verwaltungsrecht", 1912; Publikace II. sjezdu čs. právníků r. 1925 (referát Havelkův a Laštovkův, jakož i zápis o rozpravě v sekci IV.); Hons: „Kompetence ministerstev" (Věstník min. unifikačního, 1924).
František Weyr.

Citace:

WEYR, František. Ministerstva. Slovník veřejného práva Československého, svazek II. I až O. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 625-652.