Soud rejstříkový zkoumá usnesení valné hromady akcionářů o volbách funkcionářů, kteří jsou předmětem zápisů do obchodního rejstříku, jen co do pravdivosti a nikoli též co do platnosti.

Při valné hromadě akcionářů akciové společnosti X. podal akcionář A protest proti, volbě nových členů správní rady. Jelikož prý některým akcionářům nebyly vydány legitimace k účasti na valné schůzi a mimo to prováděny byly s akciemi nepřístupné transakce. Protest ten byl valným shromážděním po prohlášení vládního komisaře zamítnut, načež volba správních radů provedena. Na opověď akciové společnosti k obchodnímu rejstříku nově zvolených správních radů byl zápis této změny ve správní radě obchodním: soudem nařízen, a přes návrh akcionáře A., aby se tak s ohledem na jeho protest nestalo také proveden. Návrh A-ův byli usnesením obchodního soudu, v Praze odkázán, na pořad práva a to z těchto důvodů:
K opovědí firmy X. byly na základě usnesení valné hromady dne 1. června 1919 odbývané zapsány dle usnesení tohoto soudu ze dne 17. června 1919 firm 6736 změny ve správní radě jmenované firmy nastalé.
Při zkoumání opovědí, na základě jichž zápisy do obchodního rejstříku povoleny býti mají, dbáti jest soudu rejstříkovému ustanovení §u 22. naříz. min. ze dne 9. března 1863 č. 27 ř. z., dle něhož zkoumati jest, zda oprávnění žadatelovo k vymožení zápisu jest nepochybilo a pravost listin, jichž k tomu cíli se upovídatel dovolává, soudními neb notářským ověřením zaručena jest. Z toho následuje, že není nutno, aby opovídatel listiny, jichž se dovolává, celé předložil, stačí zajisté, když předloženy jsou v ověřené formě výtahy z listin, pokud vztahují se k odůvodnění a ospravedlnění žádaného zápisu do obchodního rejstříku.
Z ověřeného výtahu z protokolu o valné hromadě, do 1. června 1919 odbývané, k opovědí zpředu zmíněné připojeného vychází, že valná hromada, tato byla řádně a včas dle stanov Xy svolána а k usnášení způsobilá a že volby do správní rády, o jichž zápis bylo žádáno, také byly provedeny.
Tím bylo oprávnění této X. k opovědí změn ve představenstvu prokázáno a nebylo tudíž důvodu žádaného zápisu do obchodního rejstříku odmítnouti.
Tvrdí-li navrhovatel, že předložené notářské osvědčení o vadné hromadě je nesprávné a neúplné, poněvadž neobsahuje ani obsah protestu jeho ani správnou citaci odpovědi vládního komisaře a uvádí-li dále, že na tuto valnou hromadu nebyly vydány legitimace veliké části držitelů akcií, že před valnou hromadou byly s akciemi provedeny různé transakce za tím účelem, aby použito bylo těchto akcií při valné hromadě k určitému účelu a že tímto způsobem zamezeno bylo zcela protiprávně, aby valné hromady účastnili, se akcionáři, jimž právo hlasovací přísluší a připuštěny byly naopak osoby, které práva hlasovacího nemají, a že tudíž usnesení valné hromady této jsou neplatná, pak uvádí takové okolnosti, které jen formálním řízením průvodním mohou býti na jisto postaveny a není proto možno o těchto zřejmě sporných okolnostech v řízení nesporném rozhodnouti. Neníť přece účelem řízení nesporného, zjednávati stranám předpoklady pro případná sporná řízení.
Jest tudíž věcí navrhovatelovou, aby pokud usnesením valné hromady pokládá se za stižena, domáhal se nápravy pořadem práva a bylo proto z úvah předeslaných po rozumu §u 15. úv. zák. k obch. z. § 2. č. 7 cís. pat. z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. a § 56. nař. min. ze 20. září 1899 č. 175 ř. z. učiněno rozhodnutí v předu uvedené.
Vrchní zemský soud jako soud rekursní (R IV 214/19) usnesení toto z těchže důvodů potvrdil.
Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 23. září 1919 R I 338/19 dovolacímu rekursu A-ovu nevyhověl pro nedostatek podmínek § 16. cís. pat., dodav: Rejstříkový soud zkoumaje přihlášku k zápisu do obchodního rejstříku, má, ježto proň, pokud není tu zvláštních ustanovení obchodního zákona, platí dle § 15. odst. 2. úvoz. zák. k obch. z. ustanovení císařského patentu z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z., nejen k tomu přihlížeti, zdali přihláška formelně odpovídá zákonu a jest právně přípustná, nýbrž zdali odpovídá také pravdě.
V důsledku toho ustanovuje § 22. min. nař. z 9. března 1861 č. 27 ř. z., že zkoumati musí oprávněnost žadatelovu k navrženému jím zápisu, při čemž žádá zákon, aby pravost soukromých listin, předložených k průkazu o předpokladech zápisu zaručena byla soudním neb notářským ověřením.
V přítomném případě, kde jednalo se o zápis nově zvolených členů správní rady, bylo tudíž vedle formelní stránky ohlášky zkoumati, zdali skutečně usnesení volbu provádějící se stalo. Pravdivost této skutečnosti, navržený zápis podmiňující, byla soudu rejstříkovému prokázána a stěžovatel ji ani v odpor nebere, nebylo tu tedy příčiny, proč by provedení zápisu odpíral.
Popírá-li stěžovatel jako akcionář platnost usnesení valné hromady akcionářů, lze mu vedle čl. 224 obch. zák. ve shodě s § 56. akt. regulativu obhájiti své právo porušené a zvrátiti usnesení buď pořadem právo, to jest žalobou na neplatnost usnesení aneb úřadem správním, jemuž vedle § 32. uvoz. zák. k obch. zák. přísluší dohlédací právo v zákonu ze dne 26. listopadu 1852 č. 258 ř. z. vyhrazené.
Není tu tedy ani zmatečnosti ani nějaké zřejmé nezákonnosti, když rejstříkový soud návrh stěžovatelův zamíří, zvláště když nebylo mu k úřednímu jednání potřebí listin, do nichž navrhovatel nahlédnouti si přeje, a není jeho úlohou, aby v cestě nesporné vydání těchto listin žadateli akcionáři opatřoval.
Není tu tedy ani vytýkaného odporu se spisy.

Citace:

Soud rejstříkový zkoumá usnesení valné hromady akcionářů o volbách. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 11, s. 130-131.