Procházka, Bohuš: . : ,
Authors:
= Procházka, České vodní právo (1925)
PDF

§ 50. Povinnosti pobřežních gruntovníků při provádění vodních staveb.


Když se ochranné a upravovací aneb jiné stavby vodní zřizují a zachovávají, mají vlastníci břehu, ač není-li důvodu, aby se to zdarma dovolilo, za přiměřenou, dle § 87. vyhledanou náhradu dovoliti, aby, pokud třeba, po březích se chodilo a jich užívalo k dovázání a odvážení věcí, pak aby se tam skládalo a připravovalo stavivo. K návrhu vlastníka břehu může politický úřad staviteli položití přiměřenou lhůtu, do které práce má býti hotova a stavivo odklizeno.
Vodní zákon, věren své intenci, aby vody mohlo býti co nejracionelněji využito, propůjčuje vlastníku jakéhokoliv vodního díla právo použiti k stavbě neb k udržovacím pracím hotového díla pozemků cizích. Bez tohoto oprávnění § 50. normovaného bylo by v mnohých případech zřízení i sebe více národohospodářsky významného díla ne-li znemožněno, tedy jistě hodně znesnadněno.
Zákon propůjčuje §em 50. podnikateli neb vlastníku díla určité oprávnění, k jehož výkonu není třeba předchozího svolení úředního. Závazek vlastníka pobřežního pozemku plyne již ze zákona a jen v případě sporu povolán jest úřad k tomu, aby svým nálezem konstatoval, že a v jakém rozsahu oprávnění podnikatele proti pobřežnímu gruntovníku existuje. Jest ovšem účelnější, chce-li podnikatel neb vlastník vodního díla vyvarovati se pozdějších sporů s vlastníkem pobřežního pozemku, který event. mohl by proti podnikateli vznésti žalobu pro rušenou držbu, když dá si předem od vodoprávního úřadu vymeziti rozsah svého oprávnění dle § 50.
Na otázku, komuoprávnění to jest propůjčeno, lze odpověděti, že podnikateli a vlastníku jakéhokoliv vodního díla, tudíž nejen díla regulačního, ochranného, nýbrž i užívacího, bez ohledu na to, možno-li u dotyčného podniku předpokládati zájem veřejný, a to nejen pro uskutečnění projektované stavby díla, nýbrž i pro všechny práce, které nutný jsou za tím účelem, aby hotové dílo bylo v řádném stavu udrženo a čištěno.
Lze tudíž za obsah tohoto oprávnění uvésti skládání a přípravu stavebního materiálu, odvážení zbytečné země, dále používání pobřežního pozemku k vyhazování písku, bahna, štěrku v umělém náhonu, k odklízení rákosí, křovin, ledu a p.
Pokud rozsahu tohoto oprávnění se týče, ustanovuje zákon, že vlastníci břehů mají dovoliti, aby, pokud třeba, po březích se chodilo a jich k účelům v § 50. naznačeným užívalo. Z toho plyne, že zákon v předpisu tomto recipoval zásadu občanskoprávní, vyslovenou ohledně služebnosti v § 484. o. o. z., že břemeno služebnostní má býti, pokud nutně toho není potřeba, zmírněno. Dle toho má býti materiál skládán dle možnosti na obou březích stejnoměrně a vůbec má býti používání cizích pobřežních pozemků prováděno tak, aby volné nakládání vlastníka pozemkem legální služebností obtíženého bylo všemožně respektováno a aby vyvarováno se bylo obtěžování, které jest možno, aniž by dosažení účele bylo ohroženo. Povstane-li o rozsahu oprávnění spor, rozhodne v něm vodoprávní úřad dle zásad zde uvedených.
Ježto zákon přidržel se při stanovení rozsahu závazku pobřežního gruntovníka zásady, vyslovené § 484. o. o. z., stanovil konsekventně dále, že výkon oprávnění § 50. vlastníku vodního díla propůjčeného nesmí býti nad nutnou potřebu protahován a že tudíž pobřežní gruntovník může u vodoprávního úřadu žádati za ustanovení přiměřené lhůty, do které práce má býti hotova a stavivo odklizeno. Žádost tato může býti podána buď samostatně, třebas i nebylo došlo ke sporu o existenci a rozsahu oprávnění podnikatelova dle § 50. aneb může býti uplatňována při jednání o tomto sporu zavedeném anebo konečně i v řízení o požadované náhradě škody.
Povinnost vlastníku pobřežního pozemku §em 50. uložená není zásadně bezplatná, nýbrž má za ni býti poskytnuta přiměřená náhrada, „ač není-li důvodu, aby se to zdarma dovolilo". Důvodem tím míní zákon právoplatný závazek vlastníka pobřežního pozemku, spočívající na likvidně prokázaném titulu (smlouvě, úředním rozhodnutí, rozsudku soudním, zápisu služebnosti v knihách pozemkových, vydržení a p.). Úřad rozhoduje o vzneseném nároku na náhradu škody musí samozřejmě též praejudicielně posouditi likvidnost s druhé strany namítané závaznosti pobřežního gruntovníka k bezplatnému trpění služebnosti. Výrok vodoprávního úřadu, jímž není uznána platnost soukromoprávního titulu a tudíž určena výše náhrady, může býti soudem k žádosti té neb oné strany přezkoušen. Pokud vodoprávní úřad neuzná likvidnost titulu veřejnoprávního a stanoví náhradu, podléhá pouze výše náhrady přezkoušení soudnímu.
Obdobný předpis § 50. v. z. obsahuje § 3., druhý odstavec zákona z 30. června 1884 č. 117 ř. z. (o opatřeních k neškodnému svádění horských bystřin), který zní:
Vlastníci pozemků zavázáni jsou dovoliti, aby užilo se pozemkových parcel, jichž třeba jest k dovozu, ke skládání a přípravě materialií, jakož i aby zřízen byl přebyt pro správu stavební a dělníky.
Vlastníci pozemků mají nárok na přiměřenou náhradu za újmy, jež spojeny jsou s přenecháním materialií, resp. se závazkem posléze dotčeným.
Citace:
§ 50. Povinnosti pobřežních gruntovníků při provádění vodních staveb. Procházka, České vodní právo (1925). s. 199-201.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).