Čís. 5576.

Změna žaloby o rozluku manželství v žalobu o rozvod manželství od stolu a lože jest nepřípustná.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1925, R I 1064/25.)
Za sporu o rozluku manželství navrhla žalobkyně omezení žaloby v ten rozum, by bylo uznáno pouze na rozvod manželství od stolu a lože. Soud prvé stolice změnu připustil, rekursní soud návrh na změnu zamítl. Důvody: Žalobkyní při roku dne 18. září 1925 navržené udánlivé omezení na rozluku znějivšího žalobního žádání na rozvod od stolu a lože z viny žalovaného jeví se ve skutečnosti změnou žaloby, kterou prvý soud ve smyslu §u 235 c. ř. s. připustil přes to, že se to nesrovnává s platnými předpisy. Neboť řízení ve sporech o rozluku manželství má po rozumu §u 13 poslední odstavec rozl. zák. ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. oficiosní povahu, kdežto řízení o rozvod manželství jest podrobeno všeobecným ustanovením civilního řádu soudního. To vyplývá nesporně z předpisu §u 4 dvorního dekretu ze dne 23. srpna 1819, čís. 1595 sb. z. s. a z ustanovení §u 6 nař. min. sprav. ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák., dle nichž soudce jest vázán návrhy stran a proto nesmí přihlížeti k důvodům, které nebyly uplatňovány. Dále nejsou důvody rozvodové, v § 109 obč. zák. jen příkladmo uváděné, totožnými s důvody rozlukovými, v § 13 rozl. zák. taxativně normovanými, a nelze také pro provedení žalobního nároku, k jehož uplatnění nařízeno zvláštní řízení, použiti jiného řízení, to tím méně, když druhá strana, která se již pustila do sporu, s tím není srozuměna. Již základní rozdíl mezi obojím řízením vylučuje přípustnost navržené změny žaloby a nepřichází proto již v úvahu otázka, zda by se z toho bylo obávati stiženi nebo protahování jednání. Také nelze přehlížeti, že v řízení o rozluku manželství odpadají pro oficiosní jeho povahu nařízení prvého roku a nutnost žalobní odpovědi a že také vyšší stolice se zřetelem k vyšetřovacím pravidlům v tomto řízení nejsou vázány zjištěními soudů nižších a mohou, ježto jsou přípustný i novoty, naříditi doplnění řízení, i když stranami nebylo navrženo. Naproti tomu musí býti v řízení o rozvod manželství ustanoven první rok, při kterém může býti vydán též rozsudek pro zmeškání, nepřípustný vůbec v řízení o rozluku manželství, mimo to jest též poskytnutí lhůty k žalobní odpovědi obligatórně předepsáno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Nejvyšší soud sdílí právní názor rekursního soudu a poukazuje stěžovatelku na správné důvody napadeného usnesení, které souhlasí s rozhodnutím Nejvyššího soudu čís. 1480 sb. n. s. Není potřebí, šířiti se o tom, že v otázce, o niž jde, rozhodným jest zákon, nikoliv právní přesvědčení lidu, který prý má za to, že rozvod manželství jest v poměru k jeho rozluce pouhé minus a který přesně nerozeznává mezi rozlukou a rozvodem manželství, a že pro naši judikaturu jest terminologie německého práva lhostejná. Ostatní právní vývody stěžovatelky jsou vyvráceny důvody uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Citace:

Čís. 5576. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 854-855.