Čís. 5444.

Prostým usnesením většiny společníků nelze odvolati zastupování společnosti společníkem vůči třetím osobám.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1925, R II 319/25.)
Žádosti některých společníků veřejné obchodní společnosti, by byl v rejstříku proveden výmaz práva Karla S-a ku zastoupení a obchodnímu vedení společnosti, bylo rejstříkovým soudem vyhověno, rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Nelze sdíleti názor stěžovatelem ve stížnosti zastávaný, že se nejedná o veřejnou společnost, na niž se vztahují předpisy čl. 85 a násl. obch. zák. V tom směru stačí stěžovatele poukázati na smlouvu společenskou a zápis firmy v rejstříku jako veřejné společnosti. Zápis v rejstříku firemním, totiž výmaz práva Karla S-a ku zastoupení a obchodnímu vedení společnosti stal se však prvním soudem proti předpisu čl. 87 a 88 obch. zák., poněvadž opověď tohoto zápisu nestala se všemi společníky, jak to zákon ve zmíněných ustanoveních výslovně vyžaduje. Žadatelé odvolávají se k odůvodnění své žádosti na ustanovení čl. 101 obch. zák., který pojednává o odvolání práva k vedení obchodní společnosti a upravuje vnitřní poměr společníků, jak to z nadpisu toho oddílu je zřejmo. Toto právo k vedení obchodní společnosti není předmětem zápisu v rejstříku firem- ním, jak to plyne z ustanovení čl. 86 a 87 obch. zák. K výmazu práva, zastupovati společnost, o jehož výmaz vlastně jde (čl. 86 a 87 obch. zák.), jest zapotřebí souhlasné žádosti všech společníků, čemuž v tomto případě tak není.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně rozeznává právo veřejného společníka k zastupování společnosti na venek (čl. 115 obch. zák.) a právo k jednatelství (vedení obchodu) v poměru vnitřním (čl. 99 obch. zák ). Obojí práva jsou pojmově různá a nesbíhají se vždy v osobě téhož společníka. Nemůže býti pochybnosti, že jak oprávnění k zastupování společnosti na venek, tak i právo k jednatelství v poměru vnitřním, propůjčené některému ze společníků, možno za souhlasu všech společníků, tedy i toho, jehož se týče, kdykoli odvolati. Při odporu některého ze společníku stanoví obchodní zákon ve čl. 101 pro prvý případ, že i tu může býti z řádné příčiny právo společníka k jednatelství, založené smlouvou, jednostranně odvoláno, což by se ovšem mohlo státi jen sporem. Otázku, zda takovéto jednostranné odvolání jest přípustné i co do zastupování společnosti vůči třetím osobám, zákon výslovně neřeší a literatura, zejména v otázce, zda by tu bylo použiti obdoby (čl. 101 obch. zák.), se rozchází (viz Staub-Pisko, I. § 2 při čl. 115). Touto otázkou netřeba se však zabývati, poněvadž, i kdyby uvedený názor byl správným, byla by i tu nutná žaloba a nestačilo by prosté usnesení většiny společníků. Kdyby tedy všecky okolnosti, uvedené v dovolacím rekursu, byly pravdivými, nemohl by býti na jich základě povolen výmaz zastupitelského práva Karla S-a z obchodního rejstříku, když není vykázán souhlas všech společníků, pokud se týče když opověď všemi společníky nebyla podepsána (čl. 86, 87 a 88 obch. zák.).

Citace:

Čís. 5444. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 620-621.