Čís. 5293.

V tom, že se strany za sporu dohodly, by palmární účet advokátův byl předán advokátní komoře k upravení, a prohlásily, že se podrobují rozhodnutí advokátní komory, nelze spatřovati smlouvu o rozsudím, nýbrž dohodu o ustanovení odhadce (rozhodčího).
(Rozh. ze dne 22. září 1925, Rv I 1094 25.)
Žalující firma jakožto postupnice Dra Eugena b-a domáhala se na žalované zaplacení palmárního účtu 78 196 Kč 56 h. Žalovaná namítla nepřiměřenost palmáru, načež se obé strany dohodly, by účet byl předložen k upravení advokátní komoře, jejímuž rozhodnutí se podrobí. Advokátní komora upravila účet na 51 840 Kč 30 h, jež pak procesní soud prvé stolice žalované přisoudil. Odvolací soud ne- vyhověl odvolání žalované. Důvody: Odvolatelka, provádějíc odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci, napadá závěr prvého soudu, spatřující v dohodě stran ze dne 24. května 1924, by palmární účet Dra Evžena S-a byl odevzdán advokátní komoře v Praze k úpravě, a v prohlášení, že se podrobuji rozhodnutí advokátní komory, smlouvu ve smyslu §u 1391 obč. zák. a § 577 c. ř. s., a snaží se dovoditi, že se v tomto případě nejedná o výrok soudu rozhodčího, nýbrž o posudek znalecký, který je podroben prozkoumání soudu. Na právní povahu dohody ze dne 24. května 1924 lze usuzovati pouze z jejího obsahu, který je nesporný a zjištěn protokolem ze dne 24. května 1924. Podle tohoto protokolu nebylo mezi stranami sporu o tom, že Dr. Evžen S. vykonal práce, v jeho palmárním účtu uvedené, sporna byla pouze výše odměn, účtovaných za vykonané práce. Leč o přiměřenosti těchto odměn nenavrhovala ani ta ani ona strana důkazu znaleckého jmenovitě důkazu posudkem advokátní komory, nýbrž dohodly se obě na tom, by účet Dra Evžena S-a se všemi příslušnými spisy předán byl advokátní komoře k upravení prohlašujíce, že se rozhodnutí advokátní komory podrobují. Důsledkem toho neměl prvý soud příčiny, by vydával průvodní usnesení a učinil opatření, které vyhovovalo souhlasnému návrhu obou stran, zaslav palmární účet se spisy advokátní komoře k upravení útrat. Již z toho je zřejmo, že usnesení výboru advokátní komory, jímž upravila účet odměn a výloh na 51 840 Kč 30 h, nebylo provedením průvodního usnesení a nebylo posudkem znaleckým. Kdyby nebylo bývalo oné dohody stran, bylo by náleželo prvému soudu, by palmární účet upravil sám, vyslechna po případě o přiměřenosti jednotlivých položek odměn znalce. Právní význam dohody záleží v tom, že strany souhlasnou vůlí prvý soud teto povinnosti zbavily a přenesly úkol úpravy účtu na advokátní komoru, která podle svých odborných znalostí a zkušeností je s to, by úkolu tomu řádně dostála. Svým prohlášením, že se rozhodnutí advokátní komory podrobují, daly strany zřejmě na jevo, že považuji toto rozhodnutí za konečné soudnímu přezkumu nepodléhající vyřešení otázky přiměřenosti honoráře, které má soud položiti ve věci hlavní za základ svého rozsudku, a že se již napřed vzdávají veškerých námitek proti němu. Právě proto, že strany se nedohodly na tom, by advokátní komora celý spor rozřešila, pověřivše ji pouze úkolem úpravy výše účtovaných odměn a útrat, nejde o smlouvu o rozsudím dle §u 1391 obč. zák. a § 577 c. ř. s., nýbrž o dohodu o odhadci (arbitratoru) či rozhodčím podobnou té, kterou má zákon na zřeteli v §§ 835, 841, 842 obč. zák. Dohoda tohoto druhu má další oporu také v §§ 1056, 1057 a 1092 obč. zák. a nelze proto o ní důvodně tvrditi, že se příčila zákonným předpisům rázu donucujícího. Mají-li, jako v tomto případě, obě strany právo, volně předmětem nakládati, a poskytuje-li jim zákon možnost, by požádaly výbor advokátní komory o smírné vyřízení sporu o pohledávku z palmárního účtu (§ 19 adv. řádu), nelze seznati, proč by nemohly přenésti rozřešení sporné otázky přiměřenosti takové pohledávky na výbor advokátní komory a výroku jeho dobrovolně se podrobiti. Učiní-li úmluvu tohoto obsahu, jest pro ně závazná a nemohou od ní jednostranně ustoupiti. To platí i v souzeném případě a proto prvý soud položil právem usnesení výboru advokátní komory o výší palmárního účtu za základ svému rozhodnutí a právem odmítl veškeré návrhy strany žalované, směřující k tomu, by správnost onoho usnesení byla přezkoumána, neboť návrhy tyto byly v rozporu s dohodou, podle které se strany rozhodnutí advokátní komory podrobily, a nepřípustným pokusem dohodu tuto porušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Obě strany v tomto sporu dle protokolu o ústním jednání ze dne 4. května 1924 učinily dohodu a navrhly souhlasně: »aby účet p. Dra Evžena S-a, který je předmětem tohoto sporu, se všemi příslušnými spisy byl předán advokátní komoře v Praze k upravení, a prohlašují, že se rozhodnutí advokátní komory podrobují.« Soud prvé stolice spatřoval v této dohodě závaznou smlouvu po rozumu §u 1391 obč. zák. a §u 577 c. ř. s. potud, pokud obě strany tuto smlouvu souhlasně nerozvázaly nebo pořadem práva nedocílily výroku o její neplatnosti. Tohoto názoru odvolací soud nesdílel, vycházeje s hlediska, že nejde o smlouvu o rozsudím podle §u 1391 obč. zák. a §u 577 c. ř. s., nýbrž o dohodu o odhadci (arbitratoru), nebo-li rozhodčím podobnou oné, kterou má na mysli zákon v §§ 835, 841, 842 obč. zák. po případě podle §§ 1056, 1057 a 1092 obč. zák. Nemůže býti pochybnosti o tom, že, kdyby byly strany dohodu ujednaly před zahájením tohoto sporu písemně, že by šlo o smlouvu o rozsudím podle §u 1391 obč. zák. a § 577 c. ř. s., jelikož by se byly strany tak podrobily v celém rozsahu rozhodnutí advokátní komory a byly by na její nález vázány, pokud by tuto dohodu (smlouvu) souhlasně nerozvázaly nebo pořadem práva nedocílily výroku o její neplatnosti. Jinak má se však věc v tomto případě, kde postupník zažaloval palmární účet Dra Evžena S-a (postupitele) a kde výslovně žalovaná přiznala skutečné provedení účtovaných prací — nepatrné části odměn požadovaných i přiměřenost, kdežto všem ostatním namítala přemrštěnost. V tomto případě právem neměl odvolací soud dohodu za smlouvu o rozsudím, jelikož zahájený spor měl býti řádným soudem rozhodnut a toliko přiměřenost odměn měla býti přezkoumána advokátní komorou a jí upravena. Nešlo o posudek znalecký podle soudního řádu, ten nebyl ani stranami nabídnut, ani soudem z moci úřední připuštěn, nýbrž šlo o úpravu odměn třetí osobou, mimo spor stojící, a dlužno souhlasiti s odvolacím soudem, že šlo o odhadce (rozhodčího) s tím dalším závazkem, že se strany upravení palmárního účtu podrobují, že tedy nemá býti dále spor veden o přiměřenosti výše odměn. Dlužno tudíž v této dohodě spatřovati mimo to ještě dále smlouvu o narovnání, v tom tkvící, že se spokojí strany s upravenou odměnou a vzdají se jakýchkoli námitek proti ní (§ 1380 obč. zák.). Odvolací soud posoudil tudíž věc po stránce právní správně a jest proto důvod nesprávného právního posouzení neopodstatněn. Za tohoto stavu věci a dále i vzhledem k tomu, že žalovaná již ve svém přednesu uznala jak rozsah prací, tak skutečné jich provedení, nebylo třeba se těmito otázkami zabývati nižším soudům a prováděti nabízené důkazy, pročež nelze odvolacímu soudu vytýkati kusost řízení, záležející prý v tom, že nebyl připuštěn důkaz o oněch okolnostech svědky Drem Aloisem S-em a Drem Janem N-em o tom, že advokátní komora zkoumala pouze přiměřenost odměn a nikoli rozsah vykonaných prací. Byl-li důkaz nabízenými svědky zbytečným, byl zbytečným i důkaz výslechem stran o týchž okolnostech a jest tudíž i dovolací důvod podle čís. 2 §u 503 c. ř. s. z těchto důvodů uplatňovaný neopodstatněn.

Citace:

Čís. 5293. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 349-352.