Čís. 5459.

V řízení o žalobě nemanželské matky o zaplacení útrat šestinedělí a těhotenství není vždy zapotřebí, by nemanželské otcovství bylo zjišťováno zvláštním soudním výrokem. Zjištění tohoto jest však třeba, domáhá-li se matka na otci, by bylo dítěti placeno výživné, ať již důsledkem §u 1042 obč. zák. ve vlastním jméně nebo jako zákonná poručnice jménem svého nemanželského dítěte. Pokud jest tu na soudci, dáti nemanželské matce návod ku provedení procesních úkonů.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1925, R I 905/25.) Žalobu nemanželské matky (bydlící na Slovensku) proti otci (bydlícímu v Čechách) o placení výživného a náhradu výloh těhotenství a šestinedělí procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Žalobkyně požaduje jako matka nemanželského dítka na žalovaném jako přirozeném otci tohoto jejího dítka jednak výživné měsíčně 300 Kč, jednak výlohy těhotenství 450 Kč a útraty šestinedělí 600 Kč, aniž byla proti žalovanému vznesla žádost o zjištění otcovství. Soud prvé stolice zamítl žalobu v celku proto, že nelze žádati plnění zákonných otcovských povinností na někom, kdo otcovství k dítku ani neuznal ani rozsudkem ani jinak za otce dítka toho uznán nebyl, a dále proto, že na uznání otcovství žaloba nezní a že by ani žalobkyně nemohla žalovati, což platí i o výživném. Usnesením soudu odvolacího byl rozsudek první stolice zrušen dle §u 496 čís. 3 c. ř. s. a bylo mu nařízeno, by po právní moci tohoto usnesení znovu jednal a rozhodl, a to z toho důvodu, že otcovství žalovaného jest v tomto sporu toliko právním předpokladem žalobního nároku, jejž třeba zjistiti, aniž bylo třeba, by v žalobním žádání byl učiněn též návrh na soudní výrok o otcovství a by uznání, správně zjištění otcovství bylo pojato do výroku rozsudečného neb aby předcházel jiný rozsudek o uznání otcovství. S odvolacím soudem nelze sice souhlasiti v této povšechnosti, neboť třeba rozlišovati, že zažalovány jsou jednak výživné na dítko, jednak výlohy šestinedělí a těhotenství pro matku, a že k tomu jest potřebí dvojího měřítka s hlediska dítěte a matky zvlášť. Pokud žalobkyně vystupuje žalobou o zaplacení útrat šestinedělí o těhotenství ve vlastním jméně, jest souhlasiti s odvolacím soudem, že otcovství žalovaného jest toliko právním předpokladem pro její vlastní nárok a tu že není vždy potřebí, aby soudním výrokem zjišťováno bylo otcovství, které se případným úmrtím dítka mohlo státi snad již bezpředmětným. Tento nárok matčin jest samostatný a bylo lze jej po případě uplatňovati žalobou zvláštní, na zjišťování otcovství k dítěti zvláštním soudním výrokem nezávislou. Jinak jest však tomu v případě, žaluje-li matka dítěte o výživné ať již podle ustanovení §u 1042 obč. zák. ve vlastním jméně či jako zákonná poručnice jménem svého nemanželského dítěte. V obou těchto případech záleží na tom, by otcovství k dítěti bylo zjištěno buď rozsudkem neb uznáním k placení výživného, ať již za minulost (§ 1042 obč. zák.) neb pro budoucnost. Ze žaloby není docela jasno, pokud se domáhá žalobkyně výživného jako zákonná poručnice svého dítěte neb jménem vlastním a bude v tom směru třeba ještě jejího jasného prohlášení. Na zjištění otcovství zvláštním soudním výrokem má podstatný zájem arciť dítko samo, a matka jeho může vystupovati za ně ve sporu jen jako zákonná jeho poručnice a to se svolením poručenského soudu, je-li tohoto podle zákonů na Slovensku platných vůbec potřebí, což žalobkyně ve svém dovolání popírá a což bude třeba zjistiti. Nedostatek tento jest závažným s hlediska §u 1, pokud se týče §u 6 c. ř. s. a bude na soudu první stolice, by v tom směru dal patřičné příkazy. Nelzeť dále přehlédnouti, že jde v podstatě o žalobu o otcovství a dítko nezletilé, jsoucí pod zvláštní ochranou zákona (§ 21 obč. zák.) a tu že třeba v první řadě dbáti ustanovení §§ 182, 195, 431 a 432 c. ř. s., jež ukládají soudci, by straně — žalobkyně byla u ústního líčení v prvé stolici zastoupena toliko soudním, kancelářským úředníkem — dal návod ku provedení jejích procesních úkonů, případně ji přiměl k určovacímu návrhu dle §u 236 c. ř. s. ohledně zjištění otcovství. V žádném směru nestačí tedy důvody prvním soudem uvedené k úplnému zamítnutí žaloby a jest potřebí dalšího jednání a rozhodnutí, jak je nařídil soud odvolací, vycházeje z právního názoru částečně aspoň správného.

Citace:

Čís. 5459. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 642-644.