Čís. 5340.

Dopravní řád železniční.
Přijala-li dráha, byť i v souvislosti se železniční přepravou, do svého skladiště na základě schovací smlouvy zboží, neručí za škodu jeho zmrznutím. Za nebezpečí zmrznutí zboží ve skladišti neručí dráha ani podle smlouvy dopravní.
(Rozh. ze dne 6. října 1925, Rv I 889/25.)
Žalobce, tvrdě, že zboží zmrzlo ve skladišti žalované dráhy, kde bylo uloženo za příčinou vyčlení, domáhal se na dráze náhrady škody. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení dle čís. 4 §u 503 c. ř. s. jest proveden částečně proti zákonu, pokud se jím napadá skutkové zjištění odvolacího soudu, že zboží došlo do Prahy již zmrzlé. Zjištění to opírá se o obsáhlý důkaz svědecký a stalo se po zhodnocení všech navzájem si odporujících svědeckých výpovědí. Pokus o jeho zvrácení jest ve své podstatě jenom brojením proti volnému zhodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, to však není podle §u 503 c. ř. s., v němž jsou všechny dovolené dovolací důvody vypočítány, vůbec přípustným. Pokud byl dovolací důvod nesprávného právního posouzení proveden podle zákona, jest bezpodstatný. Vychází-li se z nezměnitelného již skutkového zjištění odvolacího soudu, že zboží bylo zmrzlé již před svým uložením do nádražního skladiště, pozbyla žaloba skutkového základu, neboť opírá se o tvrzení, že zboží bylo do uschování odevzdáno zdravé. Než, i kdyby se mělo za to, že zboží za přepravy zmrzlo jen částečně, a škoda byla dokonána teprve jeho nedosta- tečným ošetřením ve skladišti, není žalobní nárok po právu. Dlužno souhlasiti s dovoláním, že dráha, svolivši, že žalobkyně uložila zboží až do vyčlení v jejím skladišti, neposkytla jenom místo k jeho uložení, nýbrž převzala i povinnost, chrániti je před škodou, na př. krádeží, poškozením, požárem, že tedy převzala je v ochranu, a že došlo mezi stranami ke smlouvě schovací dle §§ 957-969 obč. zák., nelze však přisvědčiti jeho názoru, že ujednání této smlouvy zavazovalo dráhu k takovému opatření zboží, by bylo chráněno také před mrazem. Ustanovení §u 957 obč. zák., že uschovatel jest povinen chrániti věc před škodou, nemá toho významu, že uschovatel jest povinen v každém případě ji chrániti před jakoukoliv škodou, v této příčině rozhoduje ujednání a poctivý výklad vůle stran. Dle čl. 282 obch. zák. a §u 81 odst. (6) a (3) žel. dopr. ř. ručí sice dráha při uskladnění zboží v jejím skladišti za zachování bedlivosti řádného obchodníka, tím určuje se však pouze stupeň povinné bedlivosti, nikoliv také její rozsah. Pro posouzení rozsahu ručení, pokud nebylo o něm nic výslovně smluveno, třeba uvážiti, že nádražní skladiště slouží účelům dopravním. V něm jest uloženo zboží v době od ujednání smlouvy nákladní až do naložení na vůz a od složení s vozu až do vydání adresátovi. Zařízení i provoz skladiště musí býti proto a jsou přizpůsobeny předpisům o smlouvě nákladní a o ručení dráhy z této smlouvy. Ručení dráhy ze smlouvy nákladní jest mnohem přísnějším, než ručení ze smlouvy schovací, jest však přizpůsobeno technickým možnostem železnice. Dráha jest hromadným dopravním ústavem a nemůže věnovati každému jednotlivému zboží takovou péči, jaké by pro svou různou odolnost všem možným nebezpečím potřebovalo. Podle §u 86 (1) čís. 4 žel. dopr. ř. neručí dráha u zboží, které svou zvláštní přirozenou povahou jest vydáno zvláštnímu nebezpečí, že utrpí poškození vnitřní zkázou, za škodu, která vzejde z takového nebezpečí, neručí tedy dráha za škodu vzniklou zmrznutím zboží v době mezi jeho převzetím k dopravě až do jeho vydání adresátovi, a to bez ohledu na to, zda zmrzlo zboží na železničním voze či ve skladišti. Jest ponecháno straně, by své zboží opatřila tu i tam před mrazem sama. Je-li však dráha prosta povinnosti opatřiti před mrazem zboží uložené ve skladišti za účelem splnění smlouvy nákladní, nemůže býti u ní předpokládána vůle, zavázati se k takovému opatření u zboží, jež bylo uloženo v jejím skladišti sice v souvislosti se železniční přepravou, ale jen na základě smlouvy schovací, jak se stalo v tomto případě. Nedostatek takové vůle na straně dráhy byl pro žalující stranu poznatelným nejenom ze známých jí předpisů o ručení dráhy z nákladní smlouvy, nýbrž i ze zařízení skladiště, do něhož sama zboží naložila, a jež nebylo nijak před mrazem chráněno. Žalobkyně byla dokonce varována, by zboží pro nebezpečí zmrznutí nechala na voze, a přiznala mlčky svou vlastní povinnost opatřiti zboží před mrazem, tím, že je sama, arci nedostatečně, obložila slámou a mořskou trávou a přikryla. Nelze proto uznati, že se dráha schovací smlouvou, jež dle vlastního tvrzení žalobkyně byla učiněna jen konkludentními činy, zavázala chrániti zboží před nebezpečím zmrznutí, a nelze ji vůbec, pokud se jinak výslovně nezavázala, uznati za povinnou ručiti u zboží, uloženého do jejího skladiště na základě smlouvy schovací, ale v souvislosti se železniční přepravou, za nebezpečí, za něž neručí podle železniční smlouvy nákladní.

Citace:

Čís. 5205. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 203-205.