Čís. 5489.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.).
S hlediska §u 1 zák. jest nezávažno, jakou škodu utrpí povolením odkladu strana vypovídající, že byla výpověď povolena z důvodu §u 1 (2) čís. 10 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. a jaký vliv má odklad na zaměstnanost zřízenců té neb oné strany.
Pojem »náhrady odpovídající potřebě«.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1925, R I 978/25.)
Vlastníci domu vymáhali na obuvnické firmě B. vyklizení obchodních místností, z nichž byli dali firmě B. pravoplatně soudní výpověď z důvodu §u 1 (2) čís. 10 zák. na ochr. náj. (potřebujíce místností pro sebe). Návrh firmy B., by byl povolen odklad exekuce vyklizením, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by o návrhu na odklad dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dle §u 1 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. lze odložiti exekuci vyklizením najatých místností, nemá-li povinný bez své viny jiné potřebě odpovídající náhrady. Jiných podmínek zákon nežádá, a proto jest nezávažno, jakou škodu utrpí strana vypovídající povolením odkladu. Rovněž nezávažno jest, že výpověď byla povolena z důvodu §u 1 (2) čís. 10 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. a jaký vliv má odklad na zaměstnanost zřízenců té neb oné strany. Stěžovatel snaží se dovoditi, že strana vypovídaná má náhradu potřebě odpovídající v domě čís. 24 v Č. Ale tu již rekursní soud zcela správně dovodil, že ona malá místnost neodpovídá potřebě strany vypovídané, a stačí stěžovatele odkázati na tyto důvody napadeného rozhodnutí. Z té okolnosti, že si strana vypovídaná tuto místnost opatřila, nelze ještě dovozovati, že se tím vzdala ochrany dle zákona čís. 51/1925. Městský úřad v Č. potvrzuje sice nouzi bytovou v tomto městě, ale přece ze spisu výpovědního vyšlo na jevo, že Bohumil S., jenž jest vlastníkem prodejny obuvi firmy B., opatřil náhradní místnosti v domě Anny O-ové č. p. 442 pro firmu H. Nelze pochybovati, že, podařilo-li se Bohumilu S-ovi, vlastníku to právě oné prodejny, jež ze sporných místností v domě čís. 261 má býti vyklizena, získati pro firmu H. náhradní místnosti, jest vzhledem k úzkému poměru Bohumila S-a k straně vypovídané patrno, že tato při náležité dbalosti (§ 1297 obč. zák.) mohla získati tyto místnosti přímo pro sebe, ale ovšem jen tehdy, byla-li Anna O-ová k pronájmu jich ochotna nejen pro firmu H., nýbrž po případě i přímo pro stranu vypovídanou. Tato okolnost není zjištěna a jest třeba v tomto směru šetření doplniti. Druhou otázkou bude, zda místnosti v domě čís. 442 by byly pro vypovídanou stranu náhradou její potřebě odpovídající. Prvý soudce nazývá tyto místnosti prostě »jinou náhradou«, ale spolehlivě nezjistil, zda místnosti ty jsou náhradou odpovídající potřebě strany. I v tomto směru bude třeba šetření doplniti. K pojmu »náhrady odpovídající potřebě« uvésti jest toto: V nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. byl podmínkou odkladu nedostatek »přiměřené náhrady« a poprvé v zákoně ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n. mluví se o »náhradě odpovídající potřebě«, což dle Kubišty (výklad k zák. o ochr. náj. а k zák. o odkladu exekuce vyklizením z 1923 str. 127 a 23) znamená v podstatě »dostatečnou náhradu«, t. j. náhradní místnosti, které se srovnávají s nezbytnou potřebou nájemníkovou, vyvolanou tím, že má dosavadní místnosti vykliditi. I v tomto směru bude třeba šetření doplniti.

Citace:

Čís. 5489. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 694-695.