Kdo svedl ženu pod slibem manželství a odepřel slib dodržeti, musí svedené nahraditi škodu i ušlý zisk a lhostejno je při tom, jaké jsou poměry stran a měla-li svedená vůbec naději na provdání. (§ 46 a 1328 o. obč. z.)Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 14./2. 1929 č. R II 195/28 — vrchní soud v Brně Co I 309/27 — krajský soud v Brně Ck VIII 400/26.Žalobkyně domáhá se náhrady škody za to, že žalovaný ji svedl pod slibem manželství, odepřel však slib splniti.Procesní soud žalobě vyhověl.Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.Nejvyšší soud podanému dovolání nevyhověl.Důvody:Žalobkyně domáhala se jednak z důvodu zrušení zasnoubení (§ 46 obč. z.) náhrady 3000 Kč, jednak z důvodu svedení pod slibem manželství (§ 1328 obč. z.) náhrady 20000 Kč, oběma soudy přiřčeno jí z prvního důvodu 1826 Kč, z druhého důvodu 10000 Kč. Jde o dva samostatné, na sobě nezávislé nároky, a proto jest posuzovati i přípustnost dovolání v příčině obou nároků samostatně. Ježto pak v prvém směru sporný předmět, o němž odvolací soud rozhodl, potvrzujícím rozsudkem, nepřevyšuje 2000 Kč, je dovolání v tom směru nepřípustné (třetí odst. § 502 c. ř. s.) a bylo proto odmítnuto (§ 507 c. ř. s.). Tím jsou vyřízeny odstavce 1. až 4. a 7. dovolacího spisu, a jest se dovolacímu soudu zabývati jen odstavci 5. a 6., jež se týkají nároku 10000 Kč podle § 1328 obč. z. V tom směru uplatňuje dovolatel jen dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. Tento není prováděn po zákonu, pokud se dovolatel jeho provedením rozchází s dovolacím zjištěním. Ani pokud je proveden po zákonu, nelze uznati, že by sporná věc posouzena byla v naříkaném rozsudku po právní stránce nesprávně.Podle § 1328 obč. z. kdo přiměje ženu trestným činem, aby mu dovolila mimomanželskou soulož, má jí nahraditi utrpěnou škodu a ušlý zisk. Bylo zjištěno, že dovolatel svedl žalobkyni pod slibem manželství a že bezdůvodně odepřel dodržení tohoto slibu, dopustil se tedy dovolatel trestného činu podle § 506 tr. z. Proto odvolací soud poznává právem, že žalobkyni přísluší nárok na odškodnění i na úplné zadostiučinění, zejména za zhoršení vyhlídky na provdání, a není pro rozsah náhrady škody rozhodným, jak se dovolatel, poukazující na to, že je nemajetný, že je zvěrolékařem s platem ročních 12500 Kč v kraji, kde jest více průmyslu než dobytka, domnívá mylně, jmění svůdcovo, nýbrž rozhoduje škoda, kterou svedená žena utrpěla. Je také lhostejno, zdali žalobkyně měla vůbec kdy valnou naději na provdání a zdali za tímto účelem vyvíjela potřebnou činnost, aby se provdala, lhostejny jsou také rodinné poměry obou stran, neboť není opory v zákoně pro právní názor, že by domnělá beznadějnost žalobkynina provdání, které podle zkušeností života nikdy není u ženy vyloučeno, a že by nějaké rodinné poměry zprošťovaly svůdce povinnosti k náhradě škody. Také není opory v zákoně pro právní názor, že by svedená byla povinna za účelem provdání vyvíjeti nějakou činnost, a že by její nečinnost po této stránce rovněž zprošťovala svůdce povinnosti k náhradě škody, rovněž nesejde na tom, zdali, jak se nyní dovolatel snaží dovoditi, jeho známost byla pouze neuváženou studentskou známostí, kterou ani žalobkynina matka nepovažovala za vážnou, jakož i že svedená je starší, nežli dovolatel, nýbrž rozhoduje skutečnost, odvolacím soudem zjištěná, že dovolatel svedl žalobkyni pod slibem manželství a že bezdůvodně odepřel dodržení tohoto slibu.Pokud jde o výši odškodnění, sdílí a schvaluje dovolací soud správné a zákonité důvody naříkaného rozsudku, pokud odvolací soud považuje přisouzení odškodnění za přiměřené žalobkynině škodě, ovšem majetkové poměry dovolatele tu nerozhodují, jak odvolací soud poznamenává správně.Bezdůvodnému dovolání nemohlo tedy býti vyhověno.Výrok o dovolacích útratách opírá se o §§ 41 a 50 c. ř. s.Karel Jelínek.