Důležité rozhodnutí pro notáře.

Na dotaz, zda notářství jest úřadem veřejným hledíc k § 3 zákona z 3. 4. 1925 čís. 65 Sb. z. a nař., vyjádřilo se ministerstvo spravedlnosti následovně:
»Ministerstvo spravedlnosti souhlasí s názorem, že notářské komory nelze považovati za veřejné úřady podle § 3 zákona č. 65/1925 Sb. z. a n. — Povahou svou jsou tyto komory veřejnoprávními korporacemi, jaké má na mysli na příklad § 3 jazykového zákona a čl. 91 jaz. nař. č. 17/1926 sb. z. a n. — Uvedené rozhodnutí nejvyššího správního soudu (ze dne 8 dubna 1926, č. 7302/26) vyslovilo se o právní povaze komor notářských takto:
»Notářská komora je podle VIII. hlavy zákona ze dne 15. července 1871 č. 75 ř. z., representací jednoho nebo několika notářských kolegií, kteráž sama zase tvoří nucený svaz druhů z povolání, usedlých na jistém území. — Notářská kollegia jsou se svojí representací (notářskou komorou) zvláštním, od členů odlišným právním subjektem. — Obojí instituce má za účel, aby hájila a zastupovala společné zájmy členů kollegia, jakož i aby vytvářela a na venek vyjadřovala projev vůle všech členů jako celku podle pravidel pro to ve stanovách a zákonech daných. Jde o společenství, které obecný zákoník občanský v § 1023 jmenuje korporací. A protože nemůže býti pochyby o tom, že se úkoly notářské komory vztahují také na pole justiční správy — máme tu co činiti s korporací veřejnou.«
Notáře označuje jazykové nařízení (čl. 2., odst. 3.) za orgány republiky, stavíc pojem »orgán republiky« proti pojmu »úřad republiky«. — Po názoru ministerstva spravedlnosti nemůže však býti tato terminologie na překážku, aby se na notáře použilo ustanovení § 3 zákona č. 65/1925 Sb. z. a n. — Neboť pojem »veřejný úřad« má v tomto zákonném předpisu zcela jiný a daleko širší rozsah než pojem »úřad republiky« ve smyslu jazykových předpisů; veřejnými úřady podle cit. § 3 jsou nesporně na př. i úřady samosprávné. Všechny orgány republiky, vypočtené v čl. 2., odst. 3. jaz. nař. nebylo by ovšem možno pokládati za veřejné úřady podle § 3 zákona č. 65/1925 Sb. z. a n., notáře však ano. V teorii a praxi býv. rakouského práva se také tento úřední charakter notářů uznával. Tak na př. označuje Ott: Geschichte und Grundlehren des oesterr. Rechtsfürsorgeverfahrens, str. 105, notáře za »besondere vom Staate bestellte Amtspersonen«; Mischler-Ulbrich: Oesterr. Staatswörterbuch 3. sv., 2. vyd., str. 711, praví: »Das Notariat ist ein unbesoldetes staatliches Amt«, a v nálezu správního soudu Budwinski 5626 se čte: »Dass das Notariat ein Amt ist... ist richtig.«
Notářský řád zmiňuje se na četných místech o »úřadu«, »úředním sídle«, »úřední působnosti« notáře. (§ 5, nápis II. hlavy, §§ 7, 8 a j.)
Že je úřad ten veřejný, plyne jasně již z § 1 not. ř.
Na Slovensku mají notáři právní název »veřejných notářů«.

Citace:

Důležité rozhodnutí pro notáře. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 1, s. 17-17.