Důležité rozhodnutí

nejvyššího soudu v Brně, sbírka Vážný č. 8623 pod titulem:
Neupozorní-li právní zástupce klientа, kupujícího nemovitost, by nevyplácel kupní cenu, dokud prodavatel nesplní svůj depurační závazek, jest mu práv náhradou škody do výše předčasně vyplacené kupní ceny. (Rozh. ze dne 17. ledna 1929 Rv II 180/28.)
Žalobci uzavřeli v kanceláři žalovaného notáře kupní smlouvu, jíž koupili od U-a část stavební plochy za 17730 Kč. U. se zavázal dáti na svůj náklad vymazati veškeré dluhy váznoucí na odprodané nemovitosti a zaplatiti dávku z přírůstku hodnoty. Koncipient notářův Dr. M. neupozornil žalobce, by nevyplácel U-ovi kupní cenu, dokud nebudou předloženy depurační listiny. Žalobci pak skutečně vyplatili kupní cenu U-ovi, nevyčkavše předložení depuračních listin. Dříve, než byla podána knihovní žádost o odepsání odloučené části nemovitosti, bylo vloženo na celou nemovitost zástavní právo pro pohledávku 200000 Kč v pořadí poznámky zamýšleného zavázání, napotom došlo k exekuční dražbě, při níž vyšel vymáhající věřitel částečně na prázdno. Vymáhající věřitel zažaloval pak schodek proti žalobcům a spor vysoudil. Ježto prodavatel neprovedl depuraci, domáhali se žalobci na něm depurace žalobou, již vysoudili, avšak útraty sporu byly nedobytnými. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalovaném notáři zaplacení 45804 Kč 71 h jako náhradu škody, jež jim byla způsobena jednak tím, že je koncipient žalovaného neupozornil, by nevypláceli prodavateli kupní cenu, dokud nebudou předloženy depurační listiny, jednak proto, že nebyl ihned proveden odpis nemovitosti. Podle údajů žaloby záležela škoda v tom, že žalobci museli nahraditi vymáhajícímu věřiteli schodek a útraty sporu, že zaplatili dávku z přírůstku hodnoty a že útraty vysouzeného sporu proti U-ovi byly nedobytné. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobcům celý zažalovaný peníz s 9% úroky, odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že ho uznal povinným zaplatiti žalobci jen 17730 Kč s 5% úroky. Důvody: Jest přiznati důvodnost odvolání, pokud jde o právní posouzení. Jde o nárok náhrady škody, pročež musí býti prokázán bezprávný čin škůdcův, škoda příčinná, souvislost mezi nimi a škůdcovo zavinění. Pokud jde o protiprávní čin, spočíval v tom, že Dr. M. neupozornil žalobce, by nevyplácel kupní cenu, dokud nebudou předloženy depurační listiny. Procesní soud neposoudil však věc správně potud, pokud shledává protiprávní čin i v tom, že Dr. M. neprovedl knihovní přípis ihned vzhledem k zásadě publicity prozatím se všemi břemeny, ježto by nebyly zatížily koupenou část nová poznámka pořadí ze 24. června 1926 120000 Kč, daňová pohledávka 48500 Kč a poznámka řízení vyrovnacího. Leč s tímto názorem nelze souhlasiti. Kdyby byl Dr. M. ihned o odepsání koupené části zakročil, zůstaly by tam po výmazu poznámky pořadí pro 150000 Kč váznouti přec poznámky pořadí pro 20000 Kč a 30000 Kč. Když pak byly vl. č. 89 a 216 v exekuční dražbě prodány a banka vyšla naprázdno s částkou 35249 Kč 15 h, ručila prodaná část za tento schodek, neboť podle §§ 53 a 56 kn. zák. mohlo býti vloženo právo zástavní v pořadí poznámek pořadí i proti žalobcům a od nich zaplacení schodku žádáno. V tomto směru nelze opoždění provedení zápisu pokládati za protiprávní čin. Důsledkem toho nemůže býti o protiprávním činu též řeč ani potud, že si nezjednal Dr. M. jistotu, jaké stanovisko zaujme banka, a přenechal opatření výmazních listin prodavateli a že nechal smlouvu neprovedenu, čekaje na ona knihovní usnesení. I kdyby však tu byly tyto další protiprávní činy, není tu příčinné spojitosti mezi nimi a škodou, neboť žalobci by byli musili platiti schodek jako hypotekární dlužníci, i kdyby smlouva byla ihned bývala vtělena. Že žalobcům vzešla škoda tím, že vyplatili kupní cenu a že pak musili i jako hypotekární dlužníci platiti nepřevzaté dluhy, nemůže býti nejmenší pochyby, a rovněž jest jasno, že škoda je tu v příčinné souvislosti s vyplacením kupní ceny. Jest však otázkou, zda vše, co prvý soud pokládá za škodu, také škodou jest. A tu nelze souhlasiti s názorem prvého soudu, že všecky nároky, které žalobci uplatňovali a které jim prvým soudem byly přiznány, jsou škodou ze zavinění Dr. M-а. Škodou jest jen újma, kterou utrpěli žalobci tím, že je Dr. M. neupozornil, že kupní cenu nemají vypláceti, dokud není jisto, že bude moci pozemek býti odepsán bez závad. Kdyby byl, jak to bylo jeho povinností podle §§ 5 a 39 not. ř. a §§ 1297 a 1299 obč. zák., řekl, že žalobce nesmí kupní cenu vyplatiti, dokud nemá v rukou výmazné listiny, byli by si žalobci zadrželi kupní cenu tak dlouho, pokud neměl jistotu, že pozemek bude bez dluhů připsán. Jedinou škodou jejich je, že neopatrností Dr. M-а vyplatili těchto 17730 Kč a jen na náhradu této škody mají žalobci nárok. V tom je zahrnuta i dávka z přírůstku hodnoty, neboť žalobci, i kdyby bývaly výmazné listiny předloženy, mohli si zase na dávku zadržeti jen částku dávce odpovídající z celé kupní ceny. Proto je lhostejno, zda Dr. M. upozornil žalobce na dávku z přírůstku hodnoty, čili nic. Rovněž tak je tomu ohledně nároku na náhradu nákladů depuračních i depuračního sporu; i tu si mohli a měli žalobci zadržeti příslušnou částku ceny a žalovaný nemůže býti odpovědný za tuto škodu. V příčinné souvislosti není škoda povstalá žalobcům na těchto 17730 Kč, pokud, chtějíce podržeti koupený pozemek, vedli spor jako hypotekární věřitelé s bankou a pokud jí zaplatili více než 17730 Kč. — To platí tím více i o vlastních útratách sporu. Kdyby nebyli vyplatili knihovní dluhy a nechali koupený pozemek prodati, utrpěli by jen škodu 17730 Kč, zaplativše více, učinili tak ve vlastním zájmu, poněvadž měl pro ně větší hodnotu pozemek, nyní jej ocení sami žalobci, jak v odvolacím sdělení praví, na 75240 Kč, a škodu přes 17730 Kč způsobili si sami; lze-li o škodě vzhledem k nynější ceně pozemku mluviti. Názor odvolatelův, že škoda by mohla činiti jen 16000 Kč, které žalobci složili, by bylo dáno výmazné prohlášení a že by bylo prohlášení to dáno bývalo, ale že si to zmařili žalobci sami vzavše si složenou částku zpět, není správným, neboť žalobci neměli povinnost k složení. To bylo povinností osoby škodu způsobivší. Nelze ovšem souhlasiti s názorem odvolatelovým, že na škodě takto vzešlé mají spoluvinu žalobci, neboť žalobce nezavinil škodu, záležející jen ve výplatě kupní ceny hotovými, tím, že ji vyplatil, i kdyby byl přenechal, jak odvolatel tvrdí, opatření listin výmazných prodavateli. Škoda povstala jen tím, že Dr. M., věda, že není nemovitost čistá, neupozornil žalobce, aby kupní cenu vypláceli, dokud nebylo jisto, že může býti koupený pozemek bez závad odepsán.
Důvody:
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobců.
Žalobci dovolávají se z rozhodnutí odvolacího soudu číselně podle § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s., ve skutečnosti však jenom pro nesprávné právní posouzení. Uplatněné dovolací důvody vadnosti odvolacího řízení a rozporu se spisy neprovádějí po zákonu, neboť neudávají, v čem by řízení odvolacího soudu potřebovalo doplnění nebo nápravy, ani který skutkový předpoklad odvolacího soudu by byl v rozporu se spisy nebo neměl v nich opory. Výtka, že odvolací soud nepřevzal všechna skutková zjištění prvního soudu, takže jeho zjištění neposkytují úplný obraz skutkového základu sporu, jest jenom potud v souhlasu se spisy, že se odvolací soud nezabýval oněmi skutkovými okolnostmi, které s hlediska jeho právního nazírání byly pro posouzení sporu nerozhodné. Poněvadž, jak bude dolíčeno, byl spor po právní stránce odvolacím soudem správně posouzen, nemůže v tom, že nezaujal určité stanovisko k otázkám, zda Dr. M. upozornil žalobce na případné ručení za dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí a zda žalovaný obdržel a přijal příkaz ke knihovnímu bezbřemennému odepsání koupených nemovitostí, býti spatřována neúplnost řízení. Neprávem vytýkají žalobci, že se odvolací soud vůbec nezabýval vlastním zaviněním žalovaného. Již první soud uznal správně, že žalovaný ručí za zavinění svého koncipienta podle § 1313 a) obč. zák., tedy jako za zavinění vlastní, takže bylo zbytečné zabývati se otázkou, zda se žalovaný provinil nedostatkem řádného dozoru na svou kancelář. Vlastní zavinění žalovaného by přišlo v úvahu jen, kdyby další příčinnou žalobou uplatňovaných škod bylo kromě zavinění koncipienta Dr. M-а také ještě samostatné jednání neb opomenutí žalovaného. V dovolacím spise tvrdí sice žalobci přímé zavinění žalovaného, poněvadž prý i dodatečně trval na tom. že převzaté práce byly vykonány řádně, a že, přistoupiv k dřívějšímu sporu žalobců s bankou jako vedlejší intervenient, uplatňoval ve prospěch žalobců, že banka byla povinna propustiti pozemek z práva zástavního. Avšak zdráhání se žalovaného uznati povinnost k náhradě škody a prodlení v jejím nahrazení byly jen důvodem k podání žaloby а k požadování úroků z prodlení, a činnost žalovaného jako vedlejšího intervenienta ve prospěch žalobců nemůže o sobě býti pokládána za jednání bezprávné a zavazující k náhradě škody. Další výtka, že bylo přehlédnuto, že, kdyby byl žalovaný ihned no sepsání smlouvy ze dne 21. června 1924 zažádal o připsání koupených pozemků žalobcům, nebyla by je postihla již pohledávka eráru 48500 Kč, jež byla knihovně zaznamenána teprve 4. srpna 1924, že by pak banka po vnucené dražbě kmenové usedlosti byla obdržela z nejvyššího podání více o 11862 Kč a byla by o tuto částku méně požadovala z pozemků žalobcům odporovaných, jest v rozporu se skutečností. Odprodej pozemku a opožděný jeho přípis žalobcům s přenesením knihovní pohledávky eráru neměl vlivu na rozvrh nejvyššího podání za kmenovou usedlost. Co erár z něho obdržel, obdržel ve výsadním pořadí, v knihovním pořadí zaznamenaná jeho pohledávka 48500 Kč vyšla na prázdno. Posléze nelze žalobcům přisvědčiti ani v tom, že odvolací soud neměl snížiti míru požadovaných a prvním soudem přisouzených úroků z prodlení z devíti na pět procent. Žalovaný nepřednesl sice v řízení před první stolicí výslovně námitku v té příčině, byla však obsažena v návrhu, aby žalobní návrh byl úplně zamítnut, proto bylo na žalobcích, aby prokázali požadovanou míru úrokovou po stránce věcné i právní Jelikož žalobci ani netvrdili, že a proč jim příslušejí vyšší úroky než zákonné pětiprocentní, bylo odvolání žalovaného v této příčině právem vyhověno. Bezpodstatné jsou i námitky proti právnímu posouzení, jehož se dostalo odvolacím soudem otázkám zavinění, příčinné souvislosti a výše škody. Zažalovaná škoda nebyla způsobena žalovaným, jeho koncipientem, nýbrž měla původ v odepření souhlasu banky k propuštění odprodaných pozemků z hypotéky a v majetkovém shroucení se odprodavatele pozemků Leo U-a. Odvrátiti tyto vlastní příčiny škody nebylo ani v moci ani úkolem žalovaného. Jeho povinností jako notáře sepisujícího z povolání a za úplatu listiny o soukromoprávních jednáních bylo podle § 1299 obč. zák. počítati s nimi a kupitele, pokud možno zabezpečiti. Zabezpečení nemohlo se státi jinak, než zadržením kupní ceny až do provedení bezbřemenného knihovního přípisu koupených pozemků a do zaplacení nebo zajištění dávky z přírůstku hodnoty. Poněvadž žalovaný zanedbal tuto povinnou opatrnost, jest žalobcům odpovědným za škodu vzniklou jim z jeho opomenutí, ale ručení jeho nepřesahuje výši kupní ceny, jež měla býti zadržena, tedy 17730 Kč. Lichou jest námitka, že žalobci nebyli poškozeni o kupní cenu, poněvadž mají na ni pozemky, nýbrž že jejich škoda spočívá v dalších platech, které v celkové výši 45804 Kč 71 h musili učiniti jako vlastníci pozemků. Tyto další jejich platy nebyly se zaviněním žalovaného v takové příčinné souvislosti, by mohl býti odsouzen k jejich náhradě. Nestalo se jeho vinou, že žalobci musili je učiniti, jeho zaviněním bylo jen, že předčasným vyplácením kupní ceny ušel žalobcům fond ve výši kupní ceny, ze kterého byli svou škodu kryli. Když banka odepřela propustiti odprodané pozemky z hypotéky a zaplacení dávky z přírůstku hodnoty prodavatelem se stalo pochybným, což obojí žalobci zvěděli nejpozději v srpnu 1924, ještě před připsáním pozemků, mohli prostě odstoupiti od smlouvy, čímž by se byli vyhnuli dalším platům a obmezili svou škodu na vyplacených 17730 Kč, za něž jim ručil žalovaný. Rozhodnuvše se podržeti pozemky a vykoupiti jejich držení dalšími hmotnými obětmi, jednali na vlastní vrub a nemohou činiti žalovaného odpovědným za to, že při vnucené dražbě kmenové nemovitosti nedošla banka úplného zaplacení, dále, že Leo U. dávku z přírůstku hodnoty nezaplatil a stal se placení neschopným. Žalobci trvají arci v dovolání na tom, že notářovo zavinění spočívá také ještě v tom, že nezažádal ihned po sepsání kupní smlouvy ze dne 21. června 1923 o její knihovní provedení, nebo nezamezil aspoň poznámku zamýšleného zcizení, by odprodané pozemky nebyly zatíženy dalšími břemeny. Toto opomenutí nemělo však na žalobcovu škodu vliv. Pokud jde o zaplacení dávky z přírůstku hodnoty, netřeba to zvláště dokazovati. Pokud jde o daňovou pohledávku eráru, jež byla ve výši 48500 Kč knihovně zaznamenána teprve dne 4. srpna 1924, bylo již vytknuto, že tvrzení, že by bez jejího zajištění na odprodaných pozemcích banka byla z kmenové usedlosti obdržela více o 11862 Kč, jest v rozporu se spisy a se skutečností. Jinou škodu, jež by byla v souvislosti s daňovou pohledávkou eráru, žalobci vůbec neuplatňují. Pokud jde o pohledávku banky, byla tato v den koupě na kmenové nemovitosti již zajištěna ve formě tří poznámek zamýšlených výpůjček v celkové výši 200000 Kč, takže sebe rychlejší knihovní provedení kupní smlouvy nemohlo bez přivolení banky zabrániti, aby nebyla na odprodané pozemky přenesena. Dodatečný vklad práva zástavního pro pohledávky banky z úvěrních listin ze dne 7. července 1922 ve výši 150000 Kč, o nějž bylo zažádáno dne 7. srpna 1924, byl povolen sice částečný v pořadí přednosti poznámky, která byla do výše 120000 Kč knihovně zapsána teprve dne 24. června 1924, avšak tato poznámka byla pouhým obnovením poznámky zamýšlené zápůjčky 150000 Kč, jejíž platnost prošla teprve dne 12. července 1924, takže banka, majíc knihovní výměry o všech poznámkách pořadí ve svých rukou, mohla dle své vůle celou svou pohledávku knihovně zajistiti na pozemcích odprodaných žalobcům i v tom případě, kdyby byly bývaly hned dne 21. června 1924 od kmenové nemovitosti odepsány. Prodlením v knihovním přípisu pozemků žalobcům nebyly tedy zmírněny škody nynější žalobou uplatňované. Pokud dovolání odůvodňuje povinnost žalovaného k jejich náhradě i tím, že, kdyby prý byl žalovaný žalobce upozornil, že na koupených pozemcích váznou dluhy a že nemůže hned provésti připsání pozemků bez dluhů, nebyli by žalobci ani tyto pozemky, ale ani současně koupený dům od manželů Sch. koupili, jest zcela novým odůvodněním žalobního nároku, pro něž se nedostává potřebných skutkových zjištění, a které musí býti podle §§ 504, 482 a 513 c. ř. s. odmítnuto. Před soudem první stolice byl žalobní návrh opřen jenom o tvrzení, že žalovaný provedl svěřené mu sepsání kupní smlouvy a knihovní přípis koupených pozemků neodborně, málo pečlivě a pozdě. V rámci tohoto žalobního důvodu nemůže býti za škodu zaviněnou žalovaným uznána vyšší škoda, než činí předem vyplacená kupní cena.

Citace:

Důležité rozhodnutí. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 8, s. 75-76.