NPD documents search: České právo, 15 (1933) - Náleží notáři ve vlastní právní věci odměn podle advokátní sazby?

ZE DNE

Náleží notáři ve vlastní právní věci odměna podle advokátní sazby? Tuto otázku, která v poslední době opět častěji přichází na přetřes, řešil již Nejvyšší soud ve Vídni dvěma rozhodnutími a sice rozhodnutím ze dne 9. května 1906 č. 7620 viz Právník, roč. 1906 str. 631), a rozhodnutím ze dne 11. února 1910 č. RII 16/8 (viz Právník, roč. 1910 str. 185).
Otázku zodpověděl záporně а k odůvodnění uvedl zejména: Podle ustanovení § 78 ex. ř. — (v řešeném případě žádal notář o exekuci nuceným zřízením zástavního práva) — má býti také v exekučním řízení, pokud v exekučním řádě tuení nic jiného nařízeno, užíváno všeobecných ustanovení civilního řádu soudního, a platí tedy stran náhrady nákladů ustanovení §§ 40 a násl. civ. ř. s. o nákladech na rozepři.
V § 42 c. ř. s. se ustanovuje, že strana nemůže za svou osobní námahu při stanovení procesních nákladů žádati náhrady.
Z toho vysvítá, že osoby, které nemají zapotřebí zastoupení advokátem (§ 28 c. ř. s.: »advokáti, notáři a osoby způsobilé k vykonávání soudcovského úřadu nepotřebují, když jsou v některém sporu stranami, zastoupení advokátem ani v první ani vyšší instanci«), nemohou za své namáhání ve vlastních právních věcech požadovati nějaké odměny.
Mezi takové osoby náležejí dle § 28 c. ř. s. notáři, z čehož patrno, že nepřísluší jim ve vlastních právních věcech odměna dle advokátní sazby, nýbrž jen odměna za nutné náklady (§ 41 c. ř. s. a § 74 ex. ř.).
Čsl. nejvyšší soud neměl dosud příležitost, pokud jsem mohl zjistiti, tuto otázku řešiti, dlužno proto přihlédnouti k zákonným předpisům.
Odměny advokátů a notářů upraveny byly naposled dvěma vládními nařízeními, a to pro advokáty ze dne 3. května 1923 č. 95 Sb. z. a n. a pro notáře ze dne 11. května 1923 č. 102 Sb. z. a n.
Paragraf 16 prvého vládního nařízení, kterým se ustanovují sazby pro výkony advokátní, zní: »Ve vlastní věci má advokát proti odpůrci nárok na náhradu stejných poplatků jako advokát zmocněný.«
Druhé vládní nařízení, jednající o poplatcích notářů, však obdobného ustanovení nemá.
Z toho, jakož i ze znění výše uvedených rozhodnutí, usuzuji, že sazby advokátní nelze užiti obdobně na notáře, poněvadž citovaný § 16 byl vydán jen pro úkony advokátů a jich kanceláří a sazby užiti lze na práce notářů jen tehdy, když zastupují strany (tím míněna zástupci činnost notářů, pokud jsou k ní oprávněni, a nikoliv i jejich intervence ve vlastních věcech). Ustanovení onoho paragrafu jeví se tudíž býti výjimkou učiněnou pro advokáty. — Nebýti tohoto specielního ustanovení, vztahovaly by se sazby i při advokátech jen na jejich činnost jako právních zástupců, a právě proto, že zmíněný paragraf 16 nařizuje specielně pouze ve příčině advokátů, že mohou i ve vlastních věcech žádati náhradu stejných poplatků jako advokát zmocněný, mám za to, že nemůže toto zvláštní ustanovení týkati se i vlastních právních věcí notářů.

Citace:

Náleží notáři ve vlastní právní věci odměn podle advokátní sazby?. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1933, svazek/ročník 15, číslo/sešit 5, s. 47-47.