K otázce snížení notářských a advokátních tarifů zaslalo dne 2. t. m. ministerstvo spravedlnosti našemu spolku opis návrhů ministerstva zemědělství a Ústřední rady obchodnictva čsl. republiky. Ministerstvo zemědělství poukazuje na změny hospodářských a sociálních poměrů od roku 1923, kdy tarify byly naposledy upraveny, snížení platů veřejných zaměstnanců, pokles indexu tržby zemědělců, úpadek četných odvětví řemeslných i obchodních a velikou nezaměstnanost stavu dělnického. Porovnává, co připadne za hodinu nebo půlhodinu soudci, projednávajícímu spor, se sazbou za výkon právního zástupce, stanovenou podle hodin resp. půlhodin, a poměr honorování této současné práce zdá se ministerstvu křiklavý; přitom však ministerstvo zemědělství nebere vůbec v úvahu, že onen plat zůstane soudci zcela čistý, beze srážek, a soudce jej může pinč spotřebovati, neboť pro případ neschopnosti k práci resp. úmrtí jest i se svou rodinou pensijně zajištěn; naproti tomu notář musí ze své odměny krýti ohromnou dnes režii personální i věcnou (platy personálu a vysoká břemena sociální, nemocenské a starobní pojištění personálu, nájemné z kanceláří, otop, osvětlování a úklid jich, telefon, amortisaci kancelářského nábytku, strojů a ostatního zařízení, pojištění proti požáru, krádeži, povinnému ručení, k výkonu praxe nutné sbírky zákonů, sbírky rozhodnutí a vůbec odborné knihy a časopisy atd.), a platiti vysoké daně (výdělkovou, obratovou, paušál ze služebních smluv), a ani zbytek svého důchodu nemůže ztráviti, nýbrž musí z téhož pamatovati na zajištění výživy své a své rodiny pro případ své nevýdělečnosti resp. smrti. A přitom často pracuje i bez odměny, zvláště dnes, kdy mnoho účtů musí odpisovati pro nedobytnost, nehledě ani k velmi četným bezplatným úkonům soudního komisařství. V dalším obírá se ministerstvo zemědělství pouze tarifem advokátním, zákonným i autonomním (za sepisování trhových smluv a j.), a navrhuje:
I. aby byly sníženy v dosavadním advokátním tarifu čís. 95/1923 I. položky 1—3, 8—10, 13 o 15 1/2 , 2. položka 4 o 20%,/ 3. položky 5, 6, 7 o 25%;
II. aby všechny úkoly advokátské, pojaté do autonomního tarifu z r. 1920, spojené zejména se sepisováním trhových smluv, knihovních žádostí a podobně, byly pojaty do tarifu a stanovena odměna za jejich vyhotovení kromě hotových výdajů nejvýše 1 1/2 předmětu se stanovením nejvyšší částky jako maximální.
Dále vyslovuje se přání, aby byly vrchními soudy vydány další normální tarify za výkony v jednoduchých a často se opakujících věcech.
V otázce našich tarifů obsahuje vyjádření ministerstva zemědělství pouze všeobecný, avšak nejasný poukaz: obdobně jest upraviti tarify notářské.
Vedle toho žádá však ministerstvo zemědělství změnu soudní praxe, podle které většinu pozůstalostí projednávají notáři, ačkoliv soudy mimo případy nejkomplikovanější mohly by snadno samy je projednati bez veliké ztráty času a tak ušetři ti pozůstalým veliké částky. Tento požadavek zdá se nám ovšem povážlivý v době. kdy i jednoduché spory se vlekou několik let, kdy. knihovní výměry jsou nám dodávány za 6—14 měsíců, ačkoliv zákon výslovně nařizuje co nejrychlejší jich doručování, a podobně i ostatní agendy soudní trpí nedostatkem a přetížením soudců i ostatního soudního personálu. Kromě toho nebylo by zajisté spravodlivo, aby náklady pozůstalostního řízení, které přece je vždy do jisté míry jen privátní věcí dědiců, byly převalovány na veškeré občanstvo ve formě daní.
V závěru klade ministerstvo zemědělství velikou váhu též na novou úpravu odměn realitních kanceláří, kteréž nutno obdobně snížiti a limitovati maximálními částkami.
Návrh ministerstva zemědělství zaslán současně předsednictvu ministerské rady a ministerstvům obchodu, vnitra a unifikací. Celkově nelze však z téhož seznati, v čem jeví se naše notářské tarify vysokými, a proto nelze se o něm též přesně vyjádřiti.
Druhý návrh — Ústřední rady obchodnictva čsl. republiky — jde na celou věc energičtěji; ve stručném úvodním odůvodnění stěžuje si v obou dosavadních tarifech na »nezdravou tendenci opatřiti advokátovi resp. notářovi za každou cenu a při každé příležitosti jistou odměnu, třebas nebyla odůvodněna ani námahou spojenou s výkonem ani podstatnou ztrátou času«, na »přehnaně vysoké bezpracné odměny, neodpovídající ani v nejmenším námaze a výlohám, spojeným s advokátními úkony«, a poukazuje na to, že v advokátních kancelářích, zvláště ve větších městech, dochází k značnému snižování režie následkem snižování platů zaměstnancům, a zvláště advokát, koncipientům, jichž jest nyní nadbytek. K platné notářské sazbě navrhuje »aspoň« tyto změny: na př. za sepsání listin dvoustranných mimo nejnižší položky do 1600 Kč zásadně 0.3% z hodnoty s maximální hranicí 500 Kč (!), za listiny jednostranné 0.15%, nejvýše 300 Kč, za protesty do 10000 Kč -- 5 Kč, do 30000 Kč — 6 Kč, za legalisace do 50000 Kč — 3 Kč, přes 50000 Kč maximálně 6 Kč, za valné hromady při společenské jistině do 500000 Kč — 50 Kč, do 10000000 Kč - 100 Kč a přes 10000000 Kč — 150 Kč, za tabulárky a obdobná podání 8—50 Kč, za úmrtní zápisy 4—12 Kč, za úplné provedení inventury a odhadu 8-00 Kč, za projednání pozůstalosti do 5000 Kč 20—40 Kč, větších, 50—500 Kč, a pod. Jak patrno z těchto ukázek, musili bychom při této velkomyslnosti obchodnické korporace své kanceláře nutně ihned zavříti, neboř příjmy by mohly tvořiti tak nejvýše 1/2 skutečné režie. Vždyť navržené sazby činí přibližně 2/16, ba dokonce pouhou polovici částek, které byly stanoveny notářským řádem v roce 1871, tedy před 62 rok v a vyjádřeny ovšem v tehdejších vysoce hodnotných zlatkách. S dosavadním tarifem nelze tento návrh vůbec srovnávati. A s tímto návrhem přichází obchodnická korporace v době, kdy nejnutnější životní potřeby jsou proti tehdejší době stále 10—70krát dražší! Co by asi řekli obchodníci tomu, kdyby organisace konsumentské jim chtěly diktovati, že jejich, zisky smějí činiti jen nebo dokonce jen Ά předválečných částek, vyjádřených ovšem v dnešních méně hodnotných korunách.
Nepopíráme, že se poměry obchodu od r. 1923 změnily, naše tarify však nebyly nikdy tehdejší vypjaté konjunktuře přizpůsobeny, nýbrž zůstávaly za zisky obchodu daleko pozadu. Proto také nemůže toto snížení zisků býti důvodem ke snížení našich sazeb, zvláště ke snížení tak horentnímu.
Pisatel návrhu má ovšem podivné názory na instituci notářství i práci a zodpovědnost notářovu, jak zřejmě jest viděti z celého elaborátu; divíme se však, že taková korporace, jako Ústřední rada obchodnictva Československé republiky, mohla vůbec tak nepromyšlený a neuvážený projev podepsati a tím své jméno zdiskreditovati.
Jsme přesvědčeni, že ministerstvo spravedlnosti zjistí si samo poměr dosavadních i dřívějších tarifů k tehdejším cenám existenčních potřeb a cenám nynějším, a dle toho zařídí pak další postím v této otázce. Hodnota práce notářovy proti dřívějšku jistě nepoklesla, naopak, při dnešní spleti nových zákonů a jiných předpisů se stala naše agenda daleko komplikovanější a tím i obtížnější a zodpovědnější. Dr. F. J.