NPD documents search: České právo, 15 (1933) - Náleží notáři ve vlastní právní věci odměna podle advokátní sazby?

ZE DNE

Náleží notáři ve vlastní právní věci odměna podle advokátní sazby? O této otázce bylo zde pojednáno v posledním čísle: pisatel bájí názor záporný, uváděje rozhodnutí rakouského nej vyššího soudu a své vlastní důvody.
Nelze s ním však souhlasiti.
Není divu, že soud dospěje k mylnému závěru, aplikuje-li ustanovení (§ 42 odst. 1 c. ř. s.), které s věcí nemá co činiti. Ale dokazovati, že notář ve vlastní věci nemá nárok na to, nač advokát, a odvolávati se při toru právě na předpis, podle něhož notář i ve vlastní věci je postaven na roveň advokátu (§ 28 c. ř. s.) — to je skutečně klasický argument. Víme-li však, že právě specialista pro věci notářské u býv. rakouského nejvyššího soudu měl pro nás, mírně řečeno, jen urážky (dokud by! advokátem), při jejichž čtení žasneme, jak něco takového mohlo býti otištěno — rozumíme hned lépe celé té judikatuře.
Náš nejvyšší soud, jenž jistě požívá důvěry nás všech, neměl asi ještě příležitost otázkou tou se zabývati, neboť dovolací rekurs do útrat od roku 1914 není přípustný (§ 528 c. ř. s., § 78 ex. ř.); musilo by tedy jíti o věc, v níž by se notář sám zastupoval a kterou by meritorně vyšší soud, jenž by zároveň rozhodl o útratách (na volání notářovo, jemuž by vyhověl).
Sděliv nám onen rakouský judikát a bohřešiv judikaturu československého nejvyššího soudu, dává pisatel výraz svému právnímu přesvědčení, že notář, na rozdíl od advokáta, ve vlastní věci má nárok pouze na kolky a papír — jako laik.
Nebudu zde jeho názory vyvraceti: byly již vyvráceny. Odkazuji na vývody Eisingerovy, Miillerovy a že jsem tak smělý — také na svůj článek, uveřejněný v dubnovém a květnovém sešitě Soudcovských listů.
Zde bych chtěl říci aspoň toto: Stěžujeme si, a to právem, že jsme již řadu let soustavně degradováni. Nuže, není to zajímavě, dokazuje-li se nám v našem vlastním časopise, že zákonodárce — patrně aby nás od pp. advokátů zřetelněji odlišil — prý nás, rovněž právní zástupce z povolání, se stejným akademickým vzděláním, »orgány státu«, postavil do jedné řady s laiky a pokoutníky?
Tuto insinuaci měl by náš zákonodárce už jednou odmítnouti. Rakouský zákonodárce učinil tak již dávno. (Bundesgesetzblatt 305/23. Jen mimochodem podotýkám panu pisateli, že takového plichtění právních norem, aby totiž dával ustanovení o notářích do advokátního tarifu (notář by přišel do advokátního tarifu jako Pilát do kreda) nebo zase předpis o sporech a advokátních útratách do notářského tarifu — zůstal rakouský zákonodárce dalek.)
V Rakousku není tedy už o tom sporu, že notář i ve vlastní věci má nárok na tytéž útraty, co advokát. U nás, to se rozumí, sporné to je. a zatím co názor, pro nás ponižující, odmítali a odmítají sami soudcové (Fisinger, Z. í. Notariat 1907, týž autor v témž časopise 1910. Müller v Soudcovských listech 1932), najde se příslušník notářského stavu, který jej hájí. K tomu netřeba dalších poznámek. E. Ch.

Citace:

Náleží notáři ve vlastní právní věci odměna podle advokátní sazby?. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1933, svazek/ročník 15, číslo/sešit 6, s. 56-56.