Poplatky soudního komisaře a následující konkurs.

Ačkoliv bylo toto thema opětovně projednáváno, žádá v posledním čísle »Českého Práva« Dr. Blaha další vysvětlení. To dokazuje, jak jest otázka ta v praxi významnou. A právě pro praxi jest nejdůležitějším, protože pro nižší soudy směrodatným, stanovisko nejvyššího soudu, kteréž proto v následujícím stručně vylíčím.
Rakouský nejvyšší soud přiznával notáři pro útraty za projednání pozůstalosti, na kterouž byl pak uvalen konkurs, přednost v pořadí útrat podstaty — a to, ať už bylo inventáře notářem při pozůstalostním řízení zhotoveného v následujícím konkursu použito, či nikoliv. Jmenuji rozhodnutí sbírky GUW. č. 10286, 15684, 15912. Stačí odvolati se na podrobné důvody těchto rozhodnutí.
Československý nejvyšší soud neměl až do nedávna příležitosti otázkou touto se přímo zabývati. Dalo se však očekávati, že z přesvědčivých důvodů vídeňského nejvyššího soudu zaujme stanovisko stejné. Ba vyšlo rozhodnutí ve sbírce Vážného č. 6858, kteréž tuto naději posilovalo. Nejvyšší soud prohlásil tam totiž: »Bylo-li výsledku odhadního řízení získaného v předchozí dražbě vymáhajícího věřitele, použito v dražbě pozdější, kteráž byla zahájena na návrh správce konkursní podstaty, tvoří útraty onoho prvního odhadu pohledávku za konkursní podstatou.«
Jako při útratách notáře jako soudního komisaře, tak při útratách dražebního řízení předkonkursního, jde o pohledávky, jimž v konkursním řádě nebyl výslovně přiznán pořad přednostních pohledávek za podstatou. V obou případech vyskytují se akty zjišťovací ohledně jmění, na kteréž pak později byl uvalen konkurs. V obou případech se tento předkonkursní zjišťovací akt dá použiti v řízení konkursním. Je tu zřejmá analogie, jež by měla vésti ke stejnému řešení.
Než očekávání bylo zklamáno.
V nejnovější době vyšlo totiž rozhodnutí československého nejvyššího soudu ve sbírce Vážného č. 12250, kteréž zaujalo pro notáře stanovisko naprosto zamítavé. Rozhodnutí to praví: »Útraty notáře jako soudního komisaře za provedení pozůstalostního řízení o pozůstalosti, na kterou byl později vyhlášen konkurs, nejsou pohledávkami za podstatou dle § 49 č. I konkursního řádu. Na tom nemění nic ani ta okolnost, že snad bylo pozůstalostního inventáře použito i v řízení konkursním.« Jako důvod uvádí nejvyšší soud, že přednostní právo pro takovou pohledávku notářovu nebylo nikde stanoveno.
V případě hořejšího rozhodnutí číslo 6858. také nebylo přednostní právo nikde stanoveno a přece došel nejvyšší soud ku názoru jinému. Je patrno, že tato rozhodnutí si vzájemně odporují.
Nezbývá, než připraviti se na to, že soudy se budou nyní chovati ku požadavkům notářů zamítavě.
Částečnou úlevu mohla by poskytnouti zásada vyslovená v rozhodnutí nejvyššího soudu sbírky Vážného číslo 10592. znějící: »Za poplatky notáře jako soudního komisaře za projednávání pozůstalosti, jež nelze uhraditi dle § 802 obč. z. a dle § 111 nesp. pat. z pozůstalostní podstaty, ručí dědic osobně, třeba se přihlásil podmínečně.«

Citace:

Poplatky soudního komisaře a následující konkurs. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1933, svazek/ročník 15, číslo/sešit 8, s. 69-69.