Pokud lze stěžovati si i do dohody o přejímací ceně za Státním pozemkovým úřadem převzatý velkostatek, když zákon připouští jen stížnost do »rozhodnutí« pozemkového úřadu o přejímací ceně.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 9. srpna 1927 R I 639/27.
Vrchní zemský soud v Praze R II 135/27. Zemský soud civ. v Praze Ne X 406/27.)
Státní pozemkový úřad přejímaje od dosavadního majitele velkostatek schválil docílenou s ním dohodu o přejímací ceně, v níž bylo ujednáno zároveň, že Státní pozemkový úřad nepřejímá s nemovitostmi převzatými žádných patronátních břemen s držením nemovitostí těch spojených, nýbrž že vybavovati je bude až do zákonné úpravy patronátu dosavadní vlastník velkostatku.
Finanční prokuratura v zastoupení římskokatolických kostelů podala stížnost k zemskému soudu ciz. v Praze do Státním pozemkovým úřadem ujednané dohody o přejímací ceně v tom směru, že tento úřad má již v řízení oceňovacím stanoviti cenu přejímací s ohledem na patronátní závazky tak, aby byla tu jen čistá přejímací cena.
Soud první stolice vyhověl stížnosti té a uložil Státnímu pozemkovému úřadu, aby se tak zachoval, jak finanční prokuratura žádá.
Stížnosti Státního pozemkového úřadu vrchní zemský soud usnesením ze 12. května 1927 R II 135/27 vyhověl, usnesení první stolice v ten rozum změnil, že stížnost české finanční prokuratury do dohody o přejímací ceně ujednané Státním pozemkovým úřadem dne 8. října 1926 č. j. 88969/26 zamítl.
Odůvodnění: Pokud jde o to, zdali byla finanční prokuratura ke stížnosti do dohody o přejímací ceně formálně legitimovaná, souhlasí rekursní soud s kladnou odpovědí první stolice, že finanční prokuratura v zastoupení římsko-katolických kostelů a far v Z. ku podání stížnosti do dohody o přejímací ceně nemovitostí, jež patronátními břemeny pro tyto jsou zatíženy, je legitimována. Jde o řízení nesporné, ve kterém přísluší právo stížnosti každému, kdo na věci má zájem. A že finanční prokuratura v zastoupení těchto církevních ústavů má na věci zájem, nelze pochybovati. S názorem Státního pozemkového úřadu, že stížnost je přípustna jen do »rozhodnutí« pozemkového úřadu o přejímací ceně, souhlasiti nelze. Zákon sice mluví v § 46 náhr. zák. jen o přípustnosti stížnosti do »rozhodnutí«. Ale tímto rozhodnutím dlužno vyrozumívati i dohodu poněvadž tato stává se platnou teprve podpisem předsedy Státního pozemkového úřadu, tedy také rozhodnutím. Jde tu tedy stejně o rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o přejímací ceně, i když byla uzavřena dohoda.
Jiná jest ovšem otázka, zda-li stížnost ta byla odůvodněnou. Jak bylo v dohodě stanoveno, nepřevzal Státní pozemkový úřad žádných patronátních břemen, jež s držením nemovitosti jsou spojena, a bylo výslovně ujednáno, že vlastník dosavadní přejímá vybývání povinností z patronátních břemen sám až do zákonné úpravy otázky patronátu. Dle toho zůstává vlastník zbytkového statku i na dále sám zavázán z patronátních břemen a otázkou je, zda vzhledem k této dohodě vůbec dojde ke zjišťování a oceňování břemen.
vému úřadu za povinnost, aby již v oceňovacím řízení o přejímací ceně stanovil, mnoho-li připadá z ní na převzaté nemovitosti a mnoho-li na patronátní břemena. Povinností jeho jest, aby rozhodnutí neb dohodu předložil soudu ku provedení rozvrhu přejímací ceny a tento pak dle § 48 náhrad. zák. určí náhradu za knihovně zjištěné služebnosti, za výměnek a jiná věcná břemena.
Na rozhodnutí nejvyššího soudu se finanční prokuratura odvolávati nemůže, vždyť tento soud sám vyslovil, že zájemníci se ohledně patronátních břemen mohou dohodnouti. A takové dohodnutí se v tomto případě stalo. Ostatně finanční prokuratura v zastoupení uvedených církevních ústavů nemůže míti ani vážného zájmu na tom, kdy se odhad patronátních břemen provede a zjistí, mnoho-li z přejímací ceny připadá na vlastní přejímací cenu a mnoho-li na patronátní břemena, poněvadž žádnou škodu tím neutrpí, ať se stane kdykoliv, zejména v tomto případě, když vlastník vybývání patronátních břemen převzal, takže závazky budou neztenčeně jím dále plněny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolací stížnosti finanční prokuratury, opravil ale výrok soudu rekursního v ten rozum, že se stížnost této odmítá (ne zamítá).
Odůvodnění: Při otázce, zda proti dohodě jest přípustna stížnost, když zákon ji zná jen do »rozhodnutí« Státního pozemkového úřadu o přejímací ceně, dlužno rozeznávati, zda-li jde o účastníka, jehož účastní právo dohodou je vyřízeno tak, že nějaká náprava, nestane-li se nyní a dá-li se stanovení přejímací ceny v právní moc vejíti, už nebude možná a účastník tudíž trpěl by újmu, tak na př. hypoteční věřitel, který následkem nízce vyměřené přejímací ceny vyšel by na prázdno, anebo zda-li účastníku žádná újma nehrozí, an má uplatnění svých nároků vyhrazeno, jako tomu je právě u patronátních břemen, která, nebudou-li odhadnuta v řízení čelícím k vyšetření přejímací ceny, budou odhadnuta potom v řízení rozvrhovém.
V prvním případě dalo by se o tom uvažovati, nemá-li i přes výslovný předpis zákona, jenž zná stížnost jen do rozhodnutí
Státního pozemkového úřadu o přejímací ceně, nikoli ale i do dohody o ní, býti stížnost do dohody přece připuštěna, tak na příklad, kdyby hypoteční věřitel anebo třeba právě finanční prokuratura si stěžovala, že byly porušeny oceňovací předpisy v § 46 náhrad. zák. uvedené a dospělo se k tak nízké ceně, která by k úhradě příslušné kvoty hypoteční pohledávky nebo, pokud jde o patronátní břemena, ani k řádnému zajištění příslušné kvoty jich plně nestačovala: v druhém případě však, kdy se, jak už vrchní soud vytkl, stěžovatelce žádná újma nestala a státi nemohla, nemůže býti o tom pochybnosti, že stížnost do dohody přípustna není (§ 9 nesp. pat.) a bylo proto tak uznati, jak se stalo.
r.

Citace:

Pokud lze stěžovati si i do dohody o přejímací ceně .... České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, s. 87-88.