Právoplatnost schváleného vyrovnání nastává uplynutím rekursní (14 dnů) lhůty ode dne, kdy vyvěšeno bylo schvalovací usnesení na soudní desce. To platí ohledně všech účastníků bezohledu na to, bylo-li jim a kdy usnesení to doručeno.
To platí i pro počítání lhůty stanovené dlužníku pro splatnost vyrovnacích kvot, třeba věřiteli unesení schvalovací bylo doručeno později.
Následky opožděného placení kvoty nastanou, třeba dlužník ocitl se v prodlení jen z omylu.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 2. března 1927 Rv I 1577/26.)
Žalobu vyrovnávacího dlužníka podanou proti věřiteli, jenž pro nezaplacení vyrovnáním stanovené kvoty včas vedl exekuci pro celou původní pohledávku, jež obživla dle čl. III. novely č. 99 sb. z. a n. na zrušení exekuce zamítly všechny tři stolice soudní.
Důvody nejvyššího soudu: Dovolání míní, že zavázal-li se žalobce ve vyrovnání svým věřitelům zaplatiti kvotu v určité lhůtě po právoplatnosti potvrzení vyrovnání, mohl by se ocitnouti v prodlení teprve tehdy, kdy rekursní lhůta proti potvrzujícímu usnesení uplynula všem súčastněným a věřitelům, jimž toto usnesení bylo doručeno, tedy od nejposlednějšího doručení.
Dovolatel jest však na omylu, protože si nesprávně vykládá ustanovení § 174 odst. 2. konk. ř. Praví-li se v § 174 odst. 2. konk. ř., že je-li vedle veřejných oznámení předepsáno též zvláštní doručení, nastávají účinky doručení již veřejnou vyhláškou, i když doručení se nestalo, neznamená to nic jiného než, že vyrovnání stává se právoplatným již uplynutím lhůty k opravným prostředkům ode dne uveřejnění potvrzení vyrovnání na desce vyrovnacího soudu bez ohledu na to, zda jednotlivá doručení všem věřitelům a účastníkům se stala a kdy se stala, protože jednotlivá doručení (jako náhradní) nemají právního významu. Účelem předpisu § 174 odst. 2. konk. ř. jest stanovení jednotné doby pro všechny věřitele a účastníky vyrovnacího řízení, jak co se týče lhůty pro opravné prostředky tak i pro účinky právoplatnosti usnesení vyrovnacího soudu.
V dovolání se dále zastává názor, že takové účinky nastávají jen proti dlužníkům, kteří úmyslně neb z hrubé nedbalosti jsou s placením v prodlení, kdežto žalobce opozdil se z omluvitelného omylu. Zákon však naprosto nerozeznává mezi příčinami, které vedly k nedodržení lhůty pro splacení vyrovnací kvoty. Proto nebylo zapotřebí zjišťovati, kdy uplynula lhůta rekursní pro všechny ty, jimž usnesení o potvrzení vyrovnání bylo doručeno.
-r.

Citace:

Právoplatnost schváleného vyrovnání uplynutím rekursní (14 dnů) lhůty .... České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, s. 52-52.